Rok čtvrtý – 12. a 13. týden: Práce na chalupě
12. a 13. týden
Další článek, který je souhrnem dvou týdnu. Ne, že by bylo málo práce (to naopak), ale hlavně 12. týden nebyl moc „reportážně zajímavý“. Mohl napsat asi jenom „Stavěli jsme plot“ a hodit jednu fotku. To by ale asi nebylo ono. Jak jsem psal na konci minulého článku, tak trochu neplánovaně nám nastala situace s potřebou dostavby plotu. To bylo naším hlavním úkolem pro sobotu a kromě toho jsme už moc neudělali.
Zůstalo nám jenom něco přes 10 m plotů, ale asi nejhorší úsek. Hlavní překážkou byly tři vrby, které tam časem vyrostly. Původně to byly jenom kůly v plotu. Některé rostliny jsou ale tak životaschopné, že stačí strčit do půdy proutek a vyroste z toho strom. To se stalo i tady. Vrby sami o sobě nám nevadí. Hostí také hodně druhů hmyzu, takže bych je rád i zachoval. Problémem bylo ale to, že překážely ve stavbě plotu. Proto jsem se domluvil se sousedem, který byl tak hodný a motorovou pilou dvě vrby odstranil úplně. Třetí tam zůstala a jenom se odstranilo pár větví. Kdyby později ty vrby zase obrazily a klidně i zarostly do plotu, tak to nevadí. I tak časem plánujeme k plotu vysadit nějaké keře.
Vrby byly odstraněné, místo pro plot vyčištěné a pak už jenom klasický postup, jako doteď u zbytku plotu. Rozměřit umístění sloupků, navrtat zemní vruty, osadit sloupky a natáhnout drát. Vypadá to jednoduše, ale zabralo nám to celý den a na nic jiného už nezbyl čas. Jsme ale rádi, že máme konečně hotový nový plot po celé sousedově straně. Doufám, že to bude už dostatečná překážka pro slepice. Jsou to užitečná zvířata, mám je rád, ale na zahradě dokážou nadělat pořádnou škodu.
Semínka, která jsem vyséval před dvěma týdny, už částečně vyklíčila. Není to ale úplně podle mým představ. Papriky zase „dělají problémy“. To jsem jim poctivě přitápěl po celý týden. Do jednoho minipařeniště jsem vyséval odrůdu „Rubinova“, u které je úspěšnost klíčení asi 90% (na obrázku úplně vlevo). Semínka máme vlastní, ponechané z roku 2019. Do druhé minipařeniště jsem vyséval odrůdu „Granova“. Půl pařeniště zbytek semínek z originálního pytlíku, do druhé půlky pařeniště vlastní semínka nechaná z roku 2019. Klíčení je dost špatné. Semínka z originálního pytlíku vyklíčila zatím asi z 50%, ale z vlastních semínek jenom jedna rostlina. Asi ještě nebyla úplně zralá, když jsem je uchovával (na obrázku ve středu). U lilku (odrůda „Český raný“) jsme měli vlastní semínka a klíčení je zatím asi taky na 50%. Stále se ale objevují další klíčící rostliny, takže uvidíme další týden. Ze semínek feferonek zatím nevyklíčilo ani jedno (na obrázku vpravo). Po týdnu jsem už topení vypnul, ale stále se objevují nové rostliny. Takže asi nebyl až takový problém v teplotě, ale spíše v semínkách. Bude to chtít tu papriku nechat lépe uzrát.
Kedlubny jsem v bytě vyséval poprvé a nedopadlo to úplně nejlépe. Semínka koupené odrůdy „Azur“ sice vyklíčila celkem dobře, ale rostlinky se hodně rychle vytáhly. Na parapetu, kde jsem přitápěl paprikám, jim moc nesvědčilo. I když jsme je asi po dvou dnech přemístil na parapet do ložnice, kde jsme netopili, tak už se stačili hodně vytáhnout. Uvidíme, jak se jim povede dále. Příště to musím udělat nějak jinak. Záleží i na tom, jak vyjde pokus o předpěstování sazenic v pařeništi na chalupě. Možná ale pak ještě zkusím předpěstovat další sazenice kedluben v bytě (na další sklizně). To už nebudeme topit a světla bude taky více.
Cibule i pórek vyklíčili celkem dobře, ale obrázky dám až dále v článku po dalším týdnu. Zato celer nevyklíčil vůbec, takže jsem do těch plastových vaniček vysel kadeřávek. Do jedné vaničky vlastní semínka červené odrůdy kadeřávku, do druhé vaničky semínka koupené zelené odrůdy „Halbhoner“. Obrázek po vyklíčení bude zase až dále v článku.
Další víkend (13. týden) jsem měl v plánu výsevy mrkve, petržele, pastináku a kopru. Kdybychom to stihli, tak možná i cibuli sazečku. Moje plány se jako obvykle snažilo narušit počasí. I když byl celý předcházející týden hezky slunečný, na víkend byla předpověď poměrně nepříznivá. Výrazně se ochladilo a v sobotu pršelo (místy sněžilo). Proto jsme návštěvu zahrady odložili na neděli (už se to pomalu stává pravidlem …). V neděli bylo slunečno, i když chladno, takže jsme přece jenom vyrazili. Asi 10 km od zahrady, u sjezdu z dálnice, nás ale najednou překvapila zasněžená krajina. Plánů na setí jsem se vzdát nechtěl. Ještě jsem si řekl, že si z toho berme jako pozitivum tu bonusovou vláhu navíc. Aspoň nemusíme pro elektro centrálu na chalupu, abychom natahali vodu pro výsevy. Naštěstí asi 5 km od zahrady už sníh zase zmizel, takže dobrý. Ono taky to místo sjezdu z dálnice je o 100 m výš, než zahrada (přesně 570 m n. m.).
Před setím ale bylo potřeba připravit záhony. Na podzim roku 2019 jsme už všechny záhony nezakrývali silážní plachtou, tak jak jsme udělali na podzim 2018. Původně jsem to udělat chtěl, i jsem koupil další silážní plachtu, ale nakonec jsme to neudělali. Možná i proto, že na těch záhonech za rok 2019 vyrostlo dost jetele a chtěl jsem v půdě nechat živé kořeny co nejdéle. V roce 2019 na jednom z těch záhonů byli rajčata, takže jetel jim nevadil, možná spíše naopak. Na druhém záhonu byla cibule, ale tam jsem vysel koncem léta 2019 hořčici jako zelené hnojení a bylo to i vidět. I když to zelené hnojení nebylo tak vitální jako na záhonech s ředkvemi, tak ve výsledku byl záhon po cibuli o poznání „čistější“. Kromě výživy pro půdu jsou to další plusové body pro zelené hnojení.
Po chvilce čištění záhonu po rajčatech mi to přišlo moc pracné a taky mi vadilo, že vyndávám ze země kořeny rostlin. Proto jsem způsob čištění upravil. Vzal jsem rýč a těsně pod pod povrchem jsem vodorovně podsekával kořeny rostlin. Ty jsem pak jenom posbíral z rozrušené půdy. Snažil jsem se tak narušovat půdu v záhonu co nejméně. I když to bylo pro mě o hodně lepší, jako klasické čištění záhonu motyčkou, stále to zabralo moc času a stálo to moc námahy. Příští rok už asi ty záhony zakryjeme. Minimálně ty, do kterých budeme chtít dělat přímé výsevy. Koncem léta vysejeme zelené hnojení. Pokud to hnojení nestihnout zlikvidovat první mrazy, tak posekat a při poslední návštěvě zahrady záhony do jara zakrýt silážní plachtou. Vyzkoušíme to tento rok.
Do připraveného záhonu jsem čističem spár (násada s hákem) udělal řádky. Kvůli minimálnímu narušování půdy jsem nechtěl, abychom dělali řádky motyčkou, jako obvykle. Když už jsem ty kořeny podsekával rýčem, tak je nebudu rozrušovat motyčkou. Ono v podstatě ty semínka nepotřebují nějakou velkou „brázdu“, aby je šlo vysévat. Vždyť ze samovýsevu taky padnou jenom na povrch půdy a přesto dokáží vyklíčit a vyrůst.
Do takto připravených řádku jsem už rovno vyséval. Obvykle sejeme mrkev namokro, tedy do zalitých řádku. Tentokrát jsme to ale vynechali, protože půda byla dostatečně vlhká. Plán byl vysít celý záhon mrkve. Chtěl jsem ale vyzkoušet pro nás novou odrůdu ředkviček „Cherry Belle“, která by měla být hodně raná a vhodná na svazkování. Můžeme využít meziřádky u mrkve a než mrkev trochu povyroste, tak ředkvičky by už měli být sklizené. Řádky jsem proto dělal přibližně 15 cm od sebe. Rozestup řádků mrkve 30 cm a mezi tím řádek ředkviček. Na konec a začátek záhonu jsme nechali po jednom řádku na kytky (cínie a afrikány). Pro rok 2020 jsem u mrkve zvolil osvědčenou odrůdu „Katrin“. Protože jsem chtěl ještě nějakou ranější odrůdu pro přímý konzum, tak další zvolenou odrůdou je „Karotina“. Poslední odrůdou mrkve pro rok 2020 je „Karnavit F1“. Hybridní mrkev, semínka které nám zbyli z roku 2019.
U zpracování záhonu pro petržel, pastinák a kopr byl postup obdobný, jako u mrkve. Akorát jsme už nevysévali nic do meziřádků, takže pro petržel a kopr rozestupy mezi řádky 30 cm a pro kopr 20 cm. U petržele jsem zvolil odrůdu „Konika“, kterou jsem zkoušeli pěstovat už v roce 2019. V minulém roce se petržel vůbec nepovedla, ale nemusí to být odrůdou, tak ji snad pořádně otestujeme tento rok. U pastináku jsme zvolil taky stejnou odrůdu jako v roce 2019. Odrůda „Kamo“ se nám celkem osvědčila, takže proč ji nepěstovat zase. Kopr by měl tvořit jako kdyby rozdělovník mezi petrželí a pastinákem. Podle tabulek kombinací rostlin co mám, tak se pastinák moc nemusí s jinými miříkovitými (mrkev, petržel, celer). Kopr, i když taky z rodiny miříkovitých, by ale měl být v pohodě. Takto aspoň budeme mít na jednom záhonu jenom zeleninu z jedné rodiny a bude to jednodušší pří plánování rotace záhonů. Odrůdy u kopru jsme zvolili dvě, „Hanák“ a „Monarch“.
Oba záhony jsme pro jistotu přikryli netkanou textilii. Pro mrkev ji plánujeme nechat možná pro celou dobu růstu. Kromě toho, že zamezuje nadměrného vysychání půdy, tak celkem dobře chrání i proti škůdcům. Navíc, následující týden má být hodně chladný, tak se extra ochrana hodí. U petržele asi necháme ochrannou textilii jenom chvíli na začátku, než semínka vyklíčí a rostliny trochu zesílí. V roce 2019 jsme tu textilii nechali na petrželi a pastináku dlouho a vypadalo to, že jím to příliš nesvědčí (hlavně pastináku). Hmyzí škůdci na pastinák a petržel na rozdíl od mrkve moc nejdou, takže ochrana není potřeba ani kvůli tomu.
S hotovými záhony pro mrkev, petržel, pastinák a kopr se nám záhony pro rok 2020 začínají hezky rozrůstat.
Před odjezdem ze zahrady jsem si ještě neodpustil fotku záhonu s česnekem. Už je venku skoro všechen a vypadá dost dobře. V zemi už zůstává jenom pár rostlin z nových testovacích odrůd. Snad to bude jenom tou větší hloubkou vysazení.
Kromě česneku jsme na podzim sázeli i šalotku. Bylo to jenom pár cibulek na zkoušku do prvního, testovacího záhonu. Vypadá to, že se se experiment zdařil, protože první šalotky jsou už vidět. Počkáme do sklizně, ale pokud se nic zvláštního nestane, tak bude šalotka kromě česneku další zelenina, kterou budeme vysazovat na zahradu před zimou. Nebudeme ji tak muset skladovat a na jaře ušetříme i něco času, kterého se při jarních výsevech moc nedostává. Česnek a šalotka z podzimní výsadby by taky měla být o něco větší a vitálnější než jarní sadba.
Sklizeň byla tentokrát poměrně netradiční. Nesklízeli jsme zeleninu, ale běhal jsem po zahradě s lopatkou a kýblem a sbíral jsem krtince. Přesazování sazenic do větších nádob se blíží a tak budeme potřebovat hodně substrátu. Asi před dvěma týdny jsem v OBI koupil jeden pytel kompostu „do rezervy“. To jsme netušil, že za pár dní budu rád i za ten jeden pytel a že po nějakou dobu už v OBI nic nekoupím. Samotného kompostu by ale bylo málo, proto jsem se rozhodl nabrat na zahradě i hodně zeminy. Krtek kamarád nám vytlačil hezky k povrchu tu nejlepší půdu, tak proč toho nevyužít. I kdyby byla příležitost ke koupi většího množství kompostu, tak bych ho promíchat s půdou ze zahrady. Udělal jsem to tak již v roce 2019 a celkem se mi to osvědčilo. Rostliny rostly dobře a půda v nádobách nevysychala tak rychle, jako u čistého kompostu.
Někdy v půlce roku 2019, když jsme plánovali vyčištění pozemku na chalupě, jsme „zachraňovali“ kytky z ploch, které se měly čistit. Mezi ty zachráněné kytky patří i pivoňky, které jsme pak vysadili na pár míst na zahradě. Při obhlídce zahrady jsme jich hodně viděli vylézat ze země. Jsem moc rád, že přežili a oživí nám zahradu. Po zesílení část z nich můžeme vrátit zpátky za zahradu.
Po výsevech na zahradě jsme pokračovali na chalupu, kde jsme taky měli naplánované celkem dost práce. Chtěl jsme připravit plochu pro pěstování rajčat. Na rajčata je sice zatím ještě dost času, ale chtěl jsem na záhony ještě před rajčaty vysít zelené hnojení. To aby udělalo trochu práce potřebuje nějaký čas. Proto jsem na to trochu tlačil.
Soused nám na podzim 2019 traktorem pooral kousek pozemku, kde chci pěstovat rajčata. Ta orba byla ale udělaná nahrubo a chtělo to před výsevem ještě nějak upravit. Nakonec mi přišlo nejjednodušší vytyčit záhony a v místě záhonů půdu ručně překopat rýčem. Hodně pracné a časově náročné, ale nic lepšího jsme nevymyslel. Na rozdíl od zahrady jsem pro chalupu zvolil záhony o šířce 70 cm a délka vyšla 7 m. Mezery mezi záhony jsem taky dal menší, než na zahradě, a to 50 cm. Kdybych měl dělat záhony na zahradě ještě jednou, tak bych je taky udělal na šířku 70 cm. Těch 70 cm pro záhon je lepší z toho důvodu, že na ten záhon lépe dosáhnete. Pokud děláte na záhonu, tak i když na něm můžete dělat z obou stran, máte snahu udělat co nejvíc z jedné strany (aspoň já to tak mám). Při šířce záhonu 1 m se musíte moc natahovat, aby jste dosáhli za půlku záhonu. Při dlouhodobější práci je to cítit. Při vyvýšených záhonech by to bylo trochu jiné, ale ty nemáme. Záhon široký 70 cm se dá taky lépe překročit, nebo se můžete nad ním rozkročit a dělat jako kdyby ve středu záhonu. To je u záhonu šířky 1 m dost obtížné. Navíc, pokud by jste chtěli na své zahradě používat mechanizaci (např. kultivátor), tak ta je dělaná na pracovní záběr 70 cm.
Další podstatný rozdíl oproti záhonům na zahradě a chalupě je v tom, že zatímco na zahradě při šířce záhonu 1 m uděláte při doporučením sponu pro rajčata (asi 60 x 60 cm) dva řádky, u záhonu šířky 70 cm je to jenom jeden řádek. Zase ale uděláte na stejné ploše více záhonů. Co je ale pro mě taky důležité, že při jednom řádku na záhon se lépe dělají opory pro rostliny. U rajčat to ani není tak znát, protože ty zatím i tak pěstujeme hlavně u kůlů. U takových okurek, nebo lépe u fazole to ale poznat je, protože tam když udělám na 1 m záhonu oporu z dvou stran, tak to místo mezi oporami je tak trochu „hluché“. Na těch rajčatových záhonech na chalupě bych právě rád do budoucna dělal rotaci okurky → rajčata → fazole. Takže i proto šířka záhonu 70 cm.
Do upravených záhonů jsem vyséval zelené hnojení. Zvolil jsem luskoobilní směs (hrách, peluška, oves), do které jsem se rozhodl ještě zamíchat semínka špenátu. Těch semínek jsme nasbírali hodně v roce 2017 a 2018 a tolik špenátu nepotřebujeme. V roce 2019 jsme už celkem s úspěchem pěstovali rajčata se živým mulčem tvořeným právě špenátem a salátem. Navíc, semínek zeleného hnojení jsme měli jenom tři balení a záhonů bylo 9, takže se každé semínko navíc hodí. V jednom videu pěstitele z Ameriky jsme sice slyšel, že špenát je náročný na dusík a proto se nehodí jako společník k dalším rostlinám náročným na výživu, jako jsou např. i rajčata. Semínka špenátu ale míchám do směsi, kde je i hodně hrachu a pelušky, které dokáží vázat vzdušní dusík a podporovat další rostliny kolem. Špenát taky neplánuji pěstovat za účelem konzumu, ale jako zelené hnojení (nahusto a občas posekat). Proto by to nemuselo vadit. Otestujeme a uvidíme.
Všechna semínka jsem smíchal a pak rozhodil na povrch záhonů. Následně jsem povrch záhonů ještě uhrabal, aby se semínka mírně zapravila do půdy. Nevadí, když ne všechna semínka budou zakrytá půdou. Akorát tam pak nesmí naběhnout stádo slepic, nebo se sletět houf holubů.
Mezi nově udělaným plotem a tím původním nám zůstala malá mezera, kterou bylo potřeba nějak ošetřit. Protože nám zůstalo ještě pár metrů pletiva, jeden zemní vrut a jeden sloupek, rozhodli jsme se předělat i část starého plotu směrem od velké brány k malé brance. Odstranili jsme starý kus plotu a nakonec jsme ani nepotřebovali zemní vrut a sloupek, protože jsme využili původní. Pletivo nám vyšlo tak akorát. Zbylo snad 30 cm, které možná použijeme pro nějakou popínavku. Teď už jsme snad s plotem prozatím hotovi. Zůstala jenom poslední přední část směrem od silnice, ale tu mám v plánu předělat spolu s bouráním chalupy, co asi ještě tak brzo nebude.
Okenním výsevům se i v dalším týdnu daří celkem dobře. Odrůda papriky „Rubinova“ vyklíčila i roste dobře. Protože v hodně buňkách pařeniště jsou po tři rostliny, tak něco necháme po dvojicích a zbylou rostlinu dáme sólo. Aspoň tak co do počtu rostlin částečně nahradíme výpadek u další odrůdy.
U odrůdy papriky „Granova“ přece jenom došlo k menšímu zlepšení. I po vypnutí topení ještě pár rostlin vyklíčilo, i když tak dobré, jako u předchozí odrůdy to rozhodně není. A to ne jenom v klíčení, ale i v růstu. Vyklíčili jenom semínka z originálního pytlíku. Z vlastních semínek zůstává stále jenom jedna rostlina. Asi bude přece jenom chyba v semínkách. Celkově by ale mělo být rostlin paprik dost.
U lilku je situace ještě lepší než u paprik. Nakonec vyklíčila všechna semínka, takže tady máme u vlastních semínek úspěšnost 100 %. Tolik rostlin v podstatě ani nepotřebujeme, takže uvidíme, co s nimi uděláme. U feferonek žádná změna. Zatím nevyklíčilo ani jedno semínko. Je to škoda, ale bez pálivé papriky nezůstaneme. Máme nasušeno dost z předchozích let. Snad to příští rok bude lepší.
Cibule z vlastních semínek taky nezklamala. Klíčení bylo dobré a růst taky není špatný. Další týden už můžeme cibuli vysadit na zahradu. Déle ji už asi nemá smysl trápit ve výsevní vaničce. Sice by ještě šlo ji rozsadit do větších nádob, ale u cibule je to zbytečné. Šlo hlavně o to, aby vyklíčila, protože při přímých výsevech na zahradě jí to moc nejde.
U pórku je situace stejná jako u cibule. Dobře klíčení i růst. I když to na fotce tak nevypadá, pár rostlin je fakt moc hezkých. Příští týden je rozsadím do větších nádob, ať trochu povyrostou a zesílí.
Kedlubny jsou stále hodně vytažené, ale už mají pravé listy a stejně jako cibule jsou kandidáty pro výsadbu na zahradu. Pokud bude tepleji než tento týden, tak není nad čím váhat. O moc více s nimi bytě asi neuděláme.
Červený kadeřávek stále nevyklíčil, takže asi máme nepoužitelná semínka. Zelený z kupovaných semínek ale vyklíčil dobře a i celkem dobře roste. Sice se trochu vytahuje, ale není to tak hrozné, jako u kedluben. Příští týden ho asi taky rozsadím do větších nádob, ať do doby výsadby na zahradu pořádné zesílí.
Celkově to tedy co se týká sazeniček až tak špatné není. Musíme si ale asi poradit s tím, co máme. V dnešní ztížené situaci, kdy jsou zavřené obchody a nejsou ani farmářské trhy, je dostupnost sazenic omezena. O to důležitější je pro nás schopnost dopěstovat si vlastní sazenice. Jako cíl to máme dlouhodobě, ale zatím se to nedaří úplně podle představ. Parapet v bytě k tomu není zrovna ideální.
Příští týden máme zase co dělat. Na zahradě se chystáme na výsadbu cibule a setí hrachu. V bytě pak budu přesazovat sazeničky do větších nádob. Hlavně ale konečně nastává den D a já budu vysévat rajčata. Na to se moc těším.
