Rok čtvrtý – 19. týden: Změna směru

19. týden

Další pracovně náročný víkend byl před námi, ale aspoň vyšlo hezky počasí. Poslední týdny máme pocit, že příprava záhonu nikdy nekončí. Taky jich každým rokem pár navíc přidám. Tento víkend nás čekala hlavně finální příprava záhonů naplánovaných pro okurky a vyčištění záhonů naplánovaných pro keříkové fazole na lusky.

Předtím jsme ale ještě nejdřív zajeli na chalupu. Vezli jsme tam první várku sazenic rajčat. V bytě už jim začíná být moc těsno a taky je chceme trochu aklimatizovat. Přidají se tak k paprikám, lilku, ačokči a kadeřávku, kteří si chalupy už nějaký čas užívají. Když jsme všechny sazenice vyložili venku k chalupě, aby se aklimatizovali, odkryli jsme i pařeniště. Příjemným zjištěním bylo, že část rostlinek v pařeništi už je zralá pro přesazení na záhony.

Hned jsme toho využili a manželka vybrala 30 sazenic kedluben, jako náhradu za ty, co nám uhynuly na záhoně. Tyhle nové sazenice vypadají o dost lépe, jsou takové silnější a měly by být i lépe aklimatizované na podmínky „venku“. Na chalupě nám zůstala ještě i vanička se zbytkem sazenic cibule. Po výsadbě na zahradě jsme je vzali na chalupu, že bychom tam taky zkusili něco vysadit. Nějak jsme se k tomu ale nedostali a vanička se sazenicemi cibule už nějaký týden stála na parapetu v chalupě. Tak jsme ji vzali zpátky na zahradu, že zkusíme druhou výsadbu i u cibule. Jinak bychom ty sazeničky asi jenom vyhodili. Mít půlku zahrady jenom cibuli nepotřebujeme.

Na zahradě jsme nejdřív vysadili nové sazenice kedluben a cibule. Přesně na místa, kde byly ty původní. Z těch zbyla už jenom jedna rostlina kedlubny, která ale taky nevypadá zrovna nejlépe. Cibuli jsme vysadili zase do zalitých řádků jako posledně. Snad to na druhý pokus vyjde. Na poslední části záhonu, kde jsem vyséval cibuli a pórek, už něco vyklíčilo. Zatím je to moc malé a tenké na focení, ale možná příští týden to už bude lepší. Cibuli asi bude potřeba trochu přetřídit. Vypadá to na moc hustý výsev, i když jsem se snažil to se semínky moc nepřehánět.

Dvojzáhonu na okurky jsem se celkem obával. Půda na zahradě je stále celkem utužená, bylo delší dobu sucho a rýti není zrovna moje oblíbená činnost. Pozitivem bylo to, že přes týden pršelo a že plocha pro záhony byla po dobu dvou let zakrytá mulčem. Největší přínos toho mulče pro mě byl, že se pod ním rozložila tráva, a to včetně skoro všech kořenů. Největším negativem je ale to, že jsem vytvořil dobré útočiště pro hlodavce, se kterými máme hodně problémů. Dalším negativem je to, že v mulči se sice pěstovat dá, ale půda pod ním se moc nezlepšuje, pokud v ní nejsou živé kořeny. To jsem si ověřil i teď, kdy jsem odstranil mulč po dvou letech. Povrch půdy je čistý, ale struktura nic moc. Hodně kamenů a místy písčitá, hlavně po krajích záhonů. Na středu záhonu, kde bylo nejvíc mulče, tak je to celkem dobré. Hodně mulče původně tvořeného slámou, senem a hnojem se už rozložilo a zbyl tak skoro klasický kompost. To by mohlo půdě trochu pomoct.

Rylo se lépe, než jsem původně předpokládal. To lépe ale neznamená, že to bylo úplně v pohodě. Utěšoval jsem se myšlenkou, že to dělám poprvé a naposledy. Chvilkami jsem přemýšlel i o tom, že bych to neryl vůbec. Zatím se nám ale minimálně to první rytí osvědčilo a kvalita půdy na takto připravených záhonech (hlavně u těch prvních, co jsme založili) je někde úplně jinde.

Dobře to bylo vidět u záhonu, který připravovala manželka, zatím co já jsem ryl ty okurkové. Záhon byl ještě v roce 2018 kompostovací, ale poslední rok jsme v něm poprvé zkoušeli pěstovat v půdě. Záhon jsem jenom zryl vidlemi a vysévali jsme tam ředkvičky, roketu a špenát. Výsledek ale moc dobrý nebyl. Letní výsevy podzimní zeleniny už byli lepší, ale nejvíc to zachránil až výsev zeleného hnojení, jako náhrada za slabě klíčící zeleninu. Je vidět, že to zelené hnojení hodně pomohlo půdě, ale jenom do hloubky asi tak pět centimetrů. Pod tím je to stále dost ubité. Ještě nejsem úplně rozhodnutý, jestli nechám pár let na rostlinách, aby půdu předělali, nebo to trochu urychlím a záhon zryju. Zatím jsem ale spíše pro první možnost. Příroda si poradí, jenom to chce čas.

Déšť pomohl hodně zelenině, ale taky rostlinám, které nazýváme plevel. Tam je ten zrychlený růst v poslední době fakt vidět. Nejhorší je to u bývalých kompostovacích záhonů, kde byl těžký hnůj s malých obsahem slámy. Je tam hodně pýru, který pomalu ale jistě přestáváme zvládat. Máme sice v plánu trávu mezi záhony sekat, ale jednak jsme se k tomu ještě nedostali a jednak to u pýru moc nezabere. Ten se šíří hlavně pod povrchem půdy. Bude asi potřeba se ho zbavit úplně, co nebude nic lehkého. Jako první krok jsem zvolil přikrytí místa mezi záhony silážní plachtou. Necháme ji tam co nejdéle a snad nám s odstraněním pýru pomůže. Zatím dáme plachtu jenom na místa, kde je nejvyšší výskyt pýru. Na konci sezony asi zakryjeme všechno.

Jak jsem ryl ten dvojzáhon na okurky a měl jsem už plné zuby rytí, tak jsem dospěl k rozhodnutí, že to takto déle nejde. V poslední době na těch záhonech doslova dřeme, ale stále více mám pocit, že ten výsledem rozhodně neodpovídá vynaloženému úsilí. Asi jsme už dosáhli hranice, co se dá zvládnout ve dvou lidech při návštěvě zahrady jednou týdně. Prostě musíme něco změnit. Nejde ani tak o množství potřebné fyzické práce, nějaká bude na zahradě stále, ale spíše o její přerozdělení. Stále přidáváme a vyséváme nové záhony, ale už nám nezbývá čas ani sil postarat se o ty „starší“. Asi i proto výsledek na většině záhonů neodpovídá ani zdaleka mým představám. Už přestává být motivující mít na záhonu např. jenom 50 % nebo i méně předpokládané produkce. To pak můžeme mít těch záhonů méně a se stejným výsledkem. Zahrada by měla být hlavně o radosti z pěstování a užívání si. I s tímhle cílem jsem ji zakládal.

Proto jsem se rozhodl přibrzdit a začít dělal věci jinak. Odteď budu upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Ne že bych to doteď chtěl dělat jinak. Na kvalitě mi záleží především. Se současným přístupem se to ale už měnilo spíše na tu kvantitu. Stále mně hnala představa mého cíle, totiž živit se pěstováním zeleniny. K tomu je ale potřeba dost plochy a tu je potřeba obdělat. Ještě donedávna jsem si myslel, že to půjde i při docházení na zahradu jednou týdně. Teď už si tím nejsem tak jistý. No uvidíme, jak to půjde po zamýšlených změnách.

Prakticky to znamená, že budu zase více pozorovat, co se na zahradě děje. Chci zase zahradu znát, tak jako tomu bylo na začátku. Prvním rokem jsem si vždy po příchodu na zahradu obešel každý strom a keř, podíval se, co je nového, které místo si vyžaduje moji pozornost. Až pak jsem se dal do hlavního úkolu toho dne. Jak se ale zvyšoval počet záhonů a množství práce, tak se četnost těchto úvodních procházek po zahradě snižovala a hned jsem se vrhal do práce na záhonech. Už ani nevím, kdy posledně jsem si udělal úvodní procházku po zahradě. To mně vždy právě bavilo nejvíc. Chci se k tomu zase vrátit a opustit ten závod, který jsem před nějakým časem začal. Asi už tento rok dojde ke změnám v osazení záhonů a skoro určitě nedodržím plán, který jsem si udělal před začátkem sezóny. To, co nám zbylo ještě vysít a vysadit, tak omezím na „nezbytné minimum“. Zbytek záhonů zůstane buď přikrytý silážní plachtou, nebo tam maximálně vysejeme zelené hnojení. Nejdřív se zaměřím na ty záhony, co už máme a až když budou v takovém stavu, abych byl spokojený, tak můžeme přidávat nějaký další. Taky se chci více věnovat pěstování na chalupě, na kterou v poslední době moc času nezbylo.

Ty už udělané záhony budou potřebovat vyčistit a dosít, případně dosadit, aby byl co největší povrch záhonů využitý. Např. jak jsem se před časem vytěšoval, že tento rok je to s hráškem dobrý, tak úplně pravda to není. Dobrý to bylo z kraje záhonu. Asi čtvrtina záhonů je hezká, s dobrým klíčením, ale zbytek vypadá jako minulý rok (sem tam hrášek). Aspoň že druhý záhon s hráškem je o dost lepší. Už jsme je oba odkryli. Teď je bude potřeba trochu přečistit a na prázdné místo něco vysadíme, nebo vysejeme. Už to nechci nechávat prázdné, jako minulý rok. Není to pro půdu dobré a mně taky pohled na prázdný záhon spíš demotivuje.

I tento týden jsme něco málo sklidili. Bylo to v podstatě skoro to samé, co minulý týden. Ředkviček už ale bylo víc, i když ještě ne úplně ve velikosti, jak jsme zvyklí. Špenátu bylo hodně, ale tento týden jsme sklidili jenom trochu pro osobní spotřebu. Příště už možná bude víc i pro někoho jiného. Ještě by šlo sklidit nať z cibule, ale to jsem zatím nechtěl. Dorůstá ale i jiná zelenina, takže další týdny by už měla být úroda o něco více pestrá.

Když už jsme věděli, že na zahradě z bydlení pravděpodobně nic nebude, tak jsme se rozhodli na místě naplánovaném na barák vysadit nějaké stromy. Protože tam ale bylo dost náletů a nedaleko za plotem jsou slivoně, předpokládal jsem, že ty nálety budou taky slivoně. Rozhodli jsme se jeden stromek z náletů ponechat. Proč něco vysazovat, když to tam už roste. Takže jsem nálety kolem vybraného stromku vysekal a vysadili jsme tam i nějaké bylinky a kytky. Fialky z chalupy, denivky taky z chalupy, mátu z bylinkové spirály. Něco se tam vyselo i samo, protože na tom místě byla předtím kopa listí, kterou nám tam navezli z blízké vesnice. Listí jsme už spotřebovali, ale nějaké ty nové rostliny nám na pozemku zůstali. Jednou z těch rostlin je i Česnáček lékařský, který tam tento rok roste v pár hezkých trsech.

Ze začátku jsem přemýšlel, co to tam tak hezky roste. Až když se teď objevili květy a promnul jsem v prstech jeden list, tak mi to bylo jasné. Česnáček nám roste i na chalupě a minulý rok jsem z něho sbíral semínka, že to vyseju i na zahradě. Tak už nemusím.

Když jsem vysekával tento rok nálety, tak jsem si všiml, že námi ponechaná slivoň má trny, takže to nebude slivoň, ale hloh. Náletů hlohu máme po pozemku taky dost, protože v pásů stromů kolem zahrady pár vzrostlých hlohů je a vypadá to, že se ochotné šíří do okolí. Na pozemku zahrady hloh nechci, hlavně ne v místě pro ovocný strom. Takže jsem hloh vyříznul a na jeho místo vysadíme něco jiného.

Ze zahrady jsme zase odjížděli později, takže na chalupě jsme toho moc neudělali. Kromě klasického zalití pařeniště jsme udělali ještě jeden vyvýšený kartonový záhon pro brambory. Kompost jsme si dovezli ze zahrady. Počkáme, než brambory vylezou, a pak možná ještě něco dosypeme. Akorát kartonové záhony bude asi potřeba pravidelně zalévat, protože ten kompost vypadá i po deštěch dost suchý.

Radost nám udělaly meruňky zachráněné ze zahrady. Vypadá to, že i s okousaným kořeny se chytly a už se začínají zelenat. Časem zřejmě bude potřeba přečistit uschlé větvě, ale jinak vypadají dobře a doufám, že na chalupě porostou o hodně lépe než na zahradě. Vysadili jsme je narychlo, takže to nebylo do drátěného koše, ale snad na chalupě nebudou od hlodavců takové problémy jako na zahradě.

Na chalupě se nám to už stále více zelená. Výsevy zeleniny vyklíčili o něco lépe než na zahradě. Jenom je potřeba tomu věnovat o něco více času než doteď. K tomu by měla dopomoct ta změna přístupu, o které jsem psal výše. Osobně doufám, že i když výrazně zvolníme a nedodržíme původní plány, tak to nebude krok vzad, ale krom úplně jiným směrem, k lepšímu. Mám zase o čem hodně přemýšlet.