Rok čtvrtý – 21. týden: Experiment s brukvemi
21. týden
Po minulém celkem pestrém víkendu následoval zase jeden reportážně chudší. Po výsevech teplomilné zeleniny nás tentokrát čekala výsadba teplomilnějších, nebo choulostivějších sazenic. S rajčaty radši ještě týden počkáme. Je jich hodně a bude to asi práce na většinu dne. Taky máme oba pozemky trochu chladnější, takže jeden týden navíc kvůli opatrnosti nemusí být na škodu. Rajčata podmínky na chalupě (chlad a vlhko) snášejí celkem dobře, a ještě jeden víkend je můžeme aklimatizovat pro podmínky venku. I když si tedy myslím, že už bychom je mohli klidně i vysadit do záhonů.
Kromě rajčat ale máme na chalupě i sazenice, které to tam až tak dobře nezvládají, nebo už je nejvyšší čas pro jejich výsadbu. Zatímco v bytě lilky rostli parádně, tak na chalupě viditelně trpí. Substrát v květináčích mají skoro úplně suchý, ale současně vypadají, že mají moc vody. Asi to bude tím chladem a vlhkem. Podobně už na tom začíná být i kadeřávek. Ten jsme ale plánovali vysadit tento víkend i tak, spolu s jinou brukvovitou zeleninou. Ta najednou jako kdyby v pařeništi zdivočela a je tam už celkem džungle. Z toho máme samozřejmě radost, protože máme nádherné vlastní sazeničky, i když ne úplně v počtech, které jsem si naplánoval. Zatím co sazeniček kedluben je dost možná na pár let, od brokolice zůstali jenom čtyři rostlinky a pozdního zelí taky není na celý záhon. I proto jsme dělali opakovaný výsev. Zato toho raného je tam taky nadmíru.
Manželka vytahala z pařeniště sazeničky pozdního zelí, brokolice a růžičkové kapusty. K tomu jsme přidali sadbovač s kadeřávkem a vzhledem ke stavu lilků jsme se je rozhodli vysadit taky. Dva rostlinky na zkoušku na chalupě a zbylých deset na zahradě. Z toho minimálně jedna rostlina vypadá na chcípnutí, ale má tam napučené nové listy, tak uvidíme.
Zbytek sazenic jsme vyložili venku k chalupě na aklimatizaci a vyrazili na zahradu sázet. Pro brukvovitou zeleninu s delší vegetační dobou, jako je zelí, růžičková kapusta a kadeřávek, jsem měl naplánované pro rok 2020 tři záhony. Minulý rok na jednom z nich byly fazole a dvou hrášek. Pak jsme je ale ponechali svému osudu a záhony po zbytek minulého roku a v podstatě až doteď utěšeně zarůstali. Pozitivem bylo ale to, že hodně z toho porostu byl jetel. To jsem si říkal, že je to lepší, než aby měli ty záhony odkrytou půdu. Jak se ale pomalu ale jistě blížil čas výsadby sazenic, přemýšlel jsem, co se záhony. Na zakrytí silážní plachtou už nezbyl čas a čistit je ručně jsme nechtěli. Tak jsem si řekl, že si trochu zaexperimentuji a budu ten porost na záhonech brát jako zelené hnojení. Záhony nebudeme čistit, jenom před výsadbou poseču už značně bujný porost. Na obrázku níže jsou záhony ještě před posekáním.
Vzal jsem kosu a porost mezi záhony i na záhonech jsem posekal a stáhnul do prostoru mezi záhony. Chvilku jsem přemýšlel i nad tím, že bychom to nechali na záhonech jako mulč. Pak jsem to ale zavrhnul, protože pěstovat pod suchým mulčem už nechci, a to nejen kvůli hlodavcům. Spíše už se chci zaměřit na živý mulč, tedy něco, co na záhoně roste a vyplňuje tak volná místa mezi vysazenou, nebo vysetou zeleninou. Ideální by bylo vysít dopředu nějaké „opravdové“ zelené hnojení a nenechávat to úplně na přírodě. Na to je ale už pozdě a část z toho, co na záhonech rostlo, se i jako zelené hnojení používá (např. jetel a jílek). Ideální případ by ještě byl, kdyby nebylo potřeba kopat jamku na sazenici a jenom by se udělala např. špachtlí v půdě spára, do které by se sazenice vložila a spára by se zavřela. Tohle bych chtěl do budoucna. Teď jsme ale na záhonech ještě trochu kopali, protože tam bylo i něco málo pýru, který tam určitě nechceme. Kopalo se ale jenom malou motyčkou v místě výsadby sazenice. Jinak se záhonů nedotkl ani rýč a ani se nekypřil vidlemi. Půda na záhonech vypadá ale v pohodě.
V plánu jsme měli tři záhony. Jeden na brokolici, jeden na zelí a jeden na kadeřávek, spolu s růžičkovou kapustou. Od brokolice jsme ale měli jenom čtyři vlastní sazenice. I když jsem pro ni naplánoval jeden celý záhon, tak jsme další sazenice už nekupovali. V mrazáku máme ještě celkem dost brokolice z minulého roku, tak jsme se rozhodli pro tento rok vysadit jenom ty čtyři sazenice. Dávat je na samostatný záhon by ale bylo zbytečné, tak je manželka vysadila do záhonu s hráškem, kde bylo trochu volného místa.
Sazenic kadeřávku jsme měli deset a růžičkové kapusta taky přes deset, takže to vyšlo na celý záhon. Minulý rok jsme to měli skoro ve stejném počtu taky na jednom záhonu a bylo to pro naši osobní spotřebu tak akorát.
Zelí jsme vysadili na samostatný záhon, ale měli jsme jenom jedenáct sazenic, takže to samozřejmě nevyšlo na celý. Zbytek dosadíme později, když dorostou ty sazenice z druhého výsevu. Nebo tam možná dáme sazenice raného zelí, kterých máme ještě více než dost.
Pro lilek jsme měli vyhrazený záhon, o který se bude dělit s paprikou (stejně jako minulý rok). Papriku jsem ale ještě ponechali na chalupě do dalšího týdne. Na rozdíl od lilku vypadá, že to tam zvládá celkem v pohodě, i když už moc neroste. Záhon pro papriky a lilky jsem se tak nějak spontánně rozhodl osít zeleným hnojením. Manželka ho vyčistila už dříve a nechtěl jsem nechával holou půdu. Proto jsem zvolil směs hořčice a řepky, které rostou celkem rychle. I tak by ten výsev chtělo udělal o něco dříve. Jak jsem už ale psal, tak to bylo takové spontánní rozhodnutí. Lilek jsme vysadili rovnou mezi zelené hnojení. Jenom se udělala dostatečně velká jamka na kořenový bal a sazenička se zahrnula zeminou. Po brukvích je to další experiment se živým mulčem, i když už minulý rok jsme to podobně zkoušeli s ředkvemi a nedopadlo to špatně.
Třetí záhon původně určený pro brukve nám zatím zůstal v záloze a ještě uvidíme, co na něm nakonec bude. Už jsme s manželkou mluvili i o mrkvi, které spotřebujeme hodně a zatím nevyklíčila úplně nejlépe. Záhon s mrkví jsme trochu přečistili, protože chudák mrkev vypadá že jenom teď leze z půdy, ale kolem ní je už hodně bujný porost. Kromě toho, co nazýváme plevel, jsou to i ředkvičky, kterou jsme vysévali mezi řádky mrkve. Ředkvičky za normální situace rostou o dost rychleji než mrkev. Takže teoreticky, než mrkev trochu povyroste, tak ředkvičky už můžeme sklízet. Do té doby ředkvička zastíní prázdné místo mezi mrkví a omezí tak růst plevele. Teoreticky to vypadá dobře, ale ne vždy to tak i ve skutečnosti vyjde.
Mezi mrkev jsme vysévali ředkvičky odrůdy „Cherry belle“ a nevím proč, myslel jsem si, že to budou ředkvičky menší velikosti než ty na prvním záhonu. Opak je ale pravdou. Ředkvičky jsou hezké, velké, ale už pomalu vybíhají do květu, takže je manželka skoro všechny sklidila. Prostor mezi mrví tedy zastíněn byl, ale mrkev toho moc nevyužije, protože sotva leze z půdy. Aspoň ale máme celkem pěknou úrodu ředkviček, které jsou pro tento týden hlavní sklízenou zeleninou. Kdybychom chtěli, tak listové zeleniny by bylo taky o dost více, ale ještě nějakou máme i doma. Do sklizně příští týden by to mělo stačit. Z listové zeleniny jsme tento týden sklidili v podstatě jenom špenát, který se namnožil samovýsevem v záhonu s ředkvičkami. Tento týden jsme dělali další výsevy ředkviček, tak jsme potřebovali volné místo na záhonu a ten špenát i tak už pomalu šel do květu.
Kromě ředkviček nám na zahradě udělal radost i šeřík odrůdy „Mme Lemoine“. Tento rok kvetl úplně poprvé. Škoda, že v tom šeříkovém koutku byl osamělý. Snad když šeříky ještě trochu povyrostou, tak budou ve květu všechny najednou.
Další sazenice, které to na chalupě až tak dobře nezvládají, jsou ty od ačokči. Proto jsem se je rozhodli vysadit taky tento víkend. Na chalupě jsme ještě měli v záloze dva menší nepřipravené záhonky, ze kterých jeden jsme vyhradili ačokči. Jsou to jenom dvě sazenice, takže by měl v pohodě stačit i ten menší záhon. Ze zahrady jsme si dovezli konstrukci minulý rok použitou na fazole, ze které jsme sundali síťku. Tu jsme použili na novou konstrukci pro ačokču. Namísto stavebních latěk, které používáme pro rajčata a fazoli, jsme použili delší větvě z vrby, která padla za oběť výstavbě oplocení na chalupě. Jako provizorní konstrukce pro tento rok to bude stačit. Příští rok už možná uděláme nějaké lepší podpůrné konstrukce ne jenom pro ačokču, ale i pro další zeleninu, kterou budeme chtít pěstovat na chalupě více vertikálně.
S tyčkovou fazolí na zahradě už nepočítám, ale aspoň na chalupě bych ji rád zkusil. Chvilku jsem přemýšlel o zbylém malém záhonku a pár rostlinách na zkoušku, ale pak nás napadlo, že by se dalo využít nové oplocení, které jsme na chalupě udělali. Takže jsme se rozhodli zrýt pás půdy vedle plotu asi na šířku rýče. Délka podle toho, jak to půjde. No moc to nešlo, takže jsme skončili po pěti metrech. Kdysi dávno tam bylo staré oplocení a zůstalo tam po něm ještě hodně kamenů. Spíš než pro rýč, to byla práce pro krompáč a rychle to tedy nešlo. Pozitivem je ale i to, že jsme si ten pruh půdy u plotu už hezky vyčistili a do budoucna tam můžeme v pohodě vysadit i nějaké keře, nebo zase nějakou popínavou rostlinu. Dalším pozitivem je, že když už jsme to tam překopávali, tak jsme vyndali i kořeny původních ostružin. Ty tam rostly předtím hodně bujně, ale neplodily. Navíc měly nepříjemné ostny. Na připravený pětimetrový úsek jsem vysel tři odrůdy fazole a od každé přesně sedm semínek. První je odrůda tyčkové fazole pro sklizeň zelených lusků „Neckarkönigin“ a druhá odrůda „Borlotto di Vigevano“ je zase pro sklizeň suchého zrna. Třetí odrůda „Supermarconi S.B.“ je pro nás nová. Koupil jsem ji na neoseeds.cz (teď už ji tam v nabídce nevidím), kde se mi papírově zalíbila.
Ty kameny vedle jsou asi tak 2/3 toho, co jsem vybral z půdy při čištění „záhonu“. Zbytek těch menších jsme odnesli na dočasnou shromažďovací plochu. Napravo od plochy připravení pro fazole je vidět místo zakryté fólií, kde plánujeme později udělat záhon na jahody. Těm se na zahradě nedaří úplně nejlépe, tak je chceme zkusit i na chalupě.
Na chalupě se už pěstování hezky rozjelo. Klíčení vypadá o dost lepší, než na zahradě. Akorát jsme vysévali o něco později, tak ještě není moc co sklízet. Příslib tam ale už je, jako např. první ředkvičky pokusně sklizené na chalupě. Zatím co na zahradě pomalu končí, tak tady jenom začínají.
To bylo pro tento víkend všechno. Hodně těžké práce, která zahrala spoustu času, ale zase tak zajímavá na ukazování není. Je to ale práce, kterou bylo „potřeba“ taky udělat. Příští víkend máme v plánu výsadbu rajčat a paprik, na co se už hodně těším.
