Rok čtvrtý – 34. týden: Podzimní výsevy

34. týden

Tento týden jsme měli v plánu shrabání zbytku sena, což se ale nekonalo. Celou noc před víkendem pršelo a shrabovat mokré seno není úplně nejlepší nápad. To ale nevadilo, protože práce je i tak dost a pokud není, tak si ji obvykle vymyslím. Např. něco, co jsem chtěl udělat už dávno, ale vždy byly jiné priority. Tentokrát jsem ale ani nepotřeboval vymýšlet náhradní plán, protože jsem chtěl udělat podzimní výsevy tzv. jarní zeleniny. Možná se to zdá ještě brzy, ale není. Podzim tu bude dřív, než bychom chtěli. Nejdřív jsem ale chtěl posbírat semínka ředkviček, co je práce, která zbyla z minulého týdne. Už bylo tak trochu pět minut po dvanácté, protože část lusků ředkviček se už vysemenila, uhnila, nebo je něco sežralo. Původně jsem ani semínka ředkviček nechávat neplánoval, ale když jsme na ně „zapomněli“ a ony šli do květu, tak jsem si řekl, že to zkusíme. Vytahal jsem suché rostliny a stáhl z nich suché lusky. U námi oblíbenější odrůdy „Viola“ jich bylo méně, než bych chtěl. Zato u odrůdy „Saxa 2“ jich bylo až moc. Lusky je ještě potřeba dosušit a až pak uvidíme, kolik semínek z nich získáme.

Při patlání se se semínky jsem tak přemýšlet, jestli to za to stojí. Finančně určitě ne, protože pytlík semínek ředkviček se dá koupit za pár korun (např. v Lidlu 6 Kč pytlík). Rád bych ale měl vlastní semínka od všeho, co půjde a ředkvičky nejsou na semenaření až tak složité. Příští rok nemusí mýt v obchodě mojí oblíbenou odrůdu (ne jenom u ředkviček) a navíc, semínka z rostlin vyrostlých na vlastní zahradě by měla být na místní podmínky více adaptovaná. Jenom tomu chce obětovat trochu času, mít alespoň základní vědomosti o semenaření a „obětovat“ kus půdy k produkci semínek. Právě plocha potřebná na dopěstování rostlin na semínka může být důvodem, proč si radši semínka koupit. I proto si hodně farem zaměřených na prodej zeleniny nepěstuje vlastní semínka a radši nakupují od ověřených osivářských firem, nebo farem specializujících se na semínka. Mít kvalitní semínka je totiž hodně důležité a je to jeden ze základů dobré produkce zeleniny. Pokud je vám ale jedno, co za odrůdy pěstujete, tak je asi lepší si ty barevné sáčky koupit, než se „trápit“ s produkcí vlastních semínek.

Po sklizni semínek jsme s manželkou vyčistili zbytek záhonu, abychom mohli vysévat. Na záhonu byla ještě roketa a polníček. Stejně jako ředkvička šli do květu, ale semínka z rokety jsem sbírat nechtěl a na polníček už byl pozdě. Asi budeme mít u polníčku dost samovýsevů, protože semínka pokrývala půdu místy hodně nahusto. Sbírat se mi to ale nechtělo. Zvláště když byl povrch půdy ještě mírně vlhký.

Dosklízeli jsme ještě pár zapomenutých ředkviček z posledního výsevu (myslím že třetí). Už to ale není žádná hitparáda. I když celkem dost prší, tak jsou některé ředkvičky tvrdé, jiné houbovité a celkově chuť nic moc. Odrůda „Viola“ má být sice celoroční, ale letní výsevy už ani náhodou nedosahují kvalitou křupavých jarních ředkviček. Asi už příští rok tak pozdě výsevy ředkviček dělat nebudu. Radši si počkám na podzimní výsevy, se kterými máme celkem dobrou zkušenost a záhon využijeme jinak.

Na záhoně jsme nechali jenom mrkev, kterou jsem vyséval spolu s poslední vlnou ředkviček. Není ji moc (klíčení nebylo nejlepší), ale lepší než nic. Taky jsme tam nechali jednu rostlinu rajčete ze samovýsevu. Už nasazuje plody a moc místa nezabere. Skoro až do úrovně rajčete, mezi mrkev, jsme vyseli ředkvičky. Zbytek semínek odrůdy „Viola“ a i spíše jarní odrůdu „Saxa 2“. Nedalo mi to a do dvou řádků jsem vysel i roketu. Poslední dva a půl řádku až k rajčeti jsem vysel salát. Ta trocha salátu by pro naší osobní spotřebu měla stačit. Zeleninu jsme vysévali do zalitých řádků. Sice asi celou noc pršelo, ale půda byla vlhká jenom asi 2 cm na povrchu. Měli jsem dost vody v sudu, tak proč ne. Radši si dám trochu práce se zalitím řádků abych podpořil klíčení než pak nadávat. Na zbytek záhonu manželka vysela jako zelené hnojení směs hořčice a řepky. Na podzim asi na záhon vysadíme česnek, tak ať se půda trochu dezinfikuje.

Další zeleninou pro podzimní výsev je špenát. U špenátu mi dokonce přijde, že je z podzimních výsevu kvalitnější, než z jarních. Poslední roky jsou jara dost teplá a špenát jde celkem rychle do květu. Na jaře jsme špenát vysévali spolu s bobem. Na záhonu ale ještě nějaký bob je a čeká na sklizeň. Proto jsem pro špenát vybral záhon se salátem, který už delší dobu bohatě kvete.

Saláty a zbytek plevele ze záhonu jsme vytahali. Nechali jsme tam jenom jednu slunečnici ze samovýsevu. Ta by neměla moc vadit. Uvolnila se nám půlka záhonů, kde jsme stejně jako u ředkviček zalili řádky a vyseli špenát. Byla to poslední semínka špenátu co máme, ještě z roku 2018. Na chalupě ale už máme ponechaných pár rostlin na semínka, takže bychom brzo měli mít novou zásobu semínek špenátu. Na druhé půlce záhonu zůstala kadeřavá kapusta, u které se snad dočkáme i nějaké sklizně a mangold, který se jenom teď začíná pořádně rozrůstat.

Více výsevů jsme už nedělali, protože jsme chtěli jet dříve na chalupu. Zbytek času na zahradě jsme strávili sklizní a prohlídkou záhonů (jak to roste). Svazenka, kterou jsme vysévali jako zelené hnojení, už začala klíčit. Trochu jsem se obával, jaká bude úspěšnost klíčení (když to s ní má být podobně jako u mrkve), ale vypadá to dobře. Někde jsou sice mezery, ale vysévali jsme nahusto, takže větší počet rostlin může vyvážit ne úplně 100 % klíčení.

Fazole už začínají pomalu usychat, ale na sklizeň to ještě zdaleka není. Trochu se slehli, takže je lépe vidět rajčata, které ve fazoli rostou. Původně jsem počítal s pěti rostlinami, ale začínají se objevovat další a další. Myslel jsem si, že ve fazolích roste jenom jedna rostlina rajčete, podle odhadu cherry odrůda. Akorát jsem si říkal, že má nějaké divné plody. Od úplně malých, až po hodně velké cherry. Manželka mně upozornila na to, že jsou tam dvě rostliny a skutečně. Rostou skoro jedna na druhé. Vypadá to tak, že jedno rajče s malými plody bude samovýsev divokého, a to druhé snad nějaká cherry odrůda (nebo taky ne).

Přesazoval jsem jenom čtyři první největší rajčata, která vyrostla na ploše, kde nevyklíčila žádná fazole. Rostliny jsou hezké, velké, s nasazenými plody. Některé se už začínají vybarvovat. Odrůdy zatím nevím, jenom něco tipuji. Minimálně k jedné rostlině by se hodila opora, ale asi to už nebudu řešit a nechám je růst divoce, tak jak jsou.

Stále v malém sklízíme jahody a pár ostružin. Není toho moc, ale aspoň párkrát na snídani do vloček to je.

Překvapily i maliny. Tento rok poprvé začali nějak slušněji růst, ale plody jsem ještě nečekal. Manželka udělala průzkum, když už byla u ostružin, a jednu malinu donesla na ochutnání. Nevypadala ještě na 100 % zralá, ale malinovou chuť už celkem měla. Naše první sklizená malina tři roky po vysazení. Snad to už bude jenom lepší. Ještě tam pár plodů je, tak se možná příští týden k jahodám a ostružinám přidají i maliny.

Manželka zase ve větším sklidila cukety a okurky. Zatím co cuket bylo dost jako obvykle, tak okurky už asi definitivně končí. Je tam ještě pár rostlin se zelenými konci, ale zbytek je už žlutý a skoro suchý. To jsme si jich moc neužili. Stále to je ale nejlepší výsledek u okurek od doby, co máme zahradu a manželka i dost naložila. Takže se stěžovat nebudu. Vypadá to, že jejich místo na záhonu i tak brzy přeberou dýně, které jsou u nás letos hodně divoké (tedy aspoň půlka z nich).

Rozrůstat se začali i muškátové dýně na druhém dýňovém záhonu. Řekl bych, že je už dost pozdě, ale uvidíme. Příjemně mně překvapila odrůda „Lunga di Napoli“, semínka které jsme dostali jako dárek k objednávce jiných semínek. Při zběžné prohlídce jsem viděl dva plody. Jeden spíše ve velikosti menší cukety, ale ten druhý už vypadá jako slušná dýně. Barvou i tvarem mi připomíná krokodýla, jak tam leží na záhonu mezi listím. Tato odrůda ale má mít plody i přes 10 kg. Já bych byl spokojený i s aktuální velikostí.

Po obědě (pozdním) jsme už jeli na chalupu, že tam něco více uděláme. Moc to ale nedopadlo, protože jsem většinu času strávil u rajčat. Nejdřív jsme ale udělali rychlou obhlídku pozemku. Kytky, co manželka minulý týden přesadila ze zahrady se chytly a mini květinová zahrádka mezi ovocnými stromy je zase o něco pestřejší. Navíc k tomu i začaly kvést jiřiny. Sice manželka mírně zklamaně řekla, že trochu jiné barvy, než by měli být, ale i tak jsou hezké.

Ačokča měla po týdnu zase dost plodů, které jsme sklidili a zavařili podobně jako okurky. Manželka ještě dříve označila první dva největší plody stuhou, abychom je nechali na semínka. Tento týden jsme je už museli sklidit, protože jeden měl v sobě díry a začínal se rozpadat a druhý k tomu neměl daleko. V tom děravém plodu jsem našel škvora. Nejsem si ale jistý, jestli se do plodu prokousal on sám, nebo jenom za něčím vlezl. Je to všežravec, takže jsou možné obě varianty. Semínka naštěstí vypadají už zralá, proto ani nevadí neplánovaná sklizeň plodů ponechaných na semínka. Ono je to v podstatě i dobře, protože jsme díky tomu zjistili, že ponechané plody mají jenom po čtyři semínka a my chceme semínek více. Manželka proto označila stužkou ještě pár dalších větších plodů. Příští rok už chceme pěstovat ačokču ve větším (jeden záhon).

Pak jsem se už pustil do svojí nejoblíbenější činnosti na chalupě, a to průzkumu rajčat. Jako obvykle jsem byl dost natěšený, protože už začíná dozrávat o dost více odrůd, než tomu bylo minulý týden.

Na prvním záhonu stále nejzralejší vypadá odrůda „Zlatava“, kterou jsme tento týden i ochutnali. Plody ještě nebyli úplně zralé, ale zase byli prasklé. Lepší je ochutnat, než aby shnili. Chuťově je cítit, že to ještě není úplně zralý plod, ale už teď je to lepší než většina rajčat z obchodu. U této odrůdy se mi nejvíc líbí bohatá násada rajčat, kterou vidím spíše u hybridů než volné opylovaných odrůd.

Rostliny odrůdy „Indigo Apple“ byly na prvním záhonu od začátku tak nějak pozadu za rostlinami na malém, testovacím záhonu. Už to ale pomalu přestává platit, protože i rostliny na prvním záhonu začínají mít hezké násady plodů. Jenom se divím, že odrůda, které nemá zrovna nejmenší plody, má tak vysokou násadu plodů, a ještě k tomu navíc v poměrně široce rozložených trsech. U plodů této odrůdy je těžší odhadnout kdy dozrávají, ale myslím, že už i tato odrůda bude brzo k ochutnání.

Odrůda „Toro F1“ na druhém záhonu už taky pomalu dozrává a příští týden bychom možná i ochutnali. Jeden plod vypadá mírně poškozený, ale jinak plody nevypadají, že by praskali.

Stejně jako u tmavoplodých odrůd je obtížnější odhadnout zralost plodů i i zelenoplodých odrůd. My máme tento rok tři zelenoplodé odrůdy a zdaleka nejlíp se daří odrůdě „Green tiger“ na druhém záhonu. Obě rostliny mají hezké násady plodů a začínají chytat i žlutou barvu. Další kandidát na skoré otestování chuti.

Další zelenoplodou odrůdou je „Aunt‘s Ruby German green“ na třetím záhonu. Ta zatím spíše zlobila, protože jenom kvetla a žádné plody nedělala. Už jsem ani nemyslel, že nějaké plody uvidím, ale tento týden jsem dva objevil. Že je to ale výkon po tak dlouhé době …

Další zlobivou odrůdou na třetím záhonu je hned vedle předchozí odrůdy zpočátku hodně nadějně vypadající „Hillbilly“. Jedna rostlina sice brzy po vysazení do volné půdy uhynula, ale ta druhá jako by rostla i za ní. Jenom ty plody nedělá. Snad jediná odrůda, která zatím nevytvořila ani jeden plod. Na 100 % to ale nevím, protože jsem tu divočinu extra podrobně nezkoumal. Radši ji už jenom překročím, abych se zbytečně nerozčiloval.

Steakové odrůdy na čtvrtém záhonu se asi tento týden rozhodli, že už bylo dost flákání a je na čase nasadit plody. Ty jsem objevil u většina z nich. Odrůda „Cherokee“ zatím spíše vypadá jako nějaká cherry odrůda. Hodně plodů, ale malých. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Naproti tomu sousední odrůda „Brandywine“ asi sází na velikost, a ne na počet. Plody jsem našel dva, ale vypadají hezky, jako skutečné steakové rajče.

Zatím nejlépe na čtvrtém záhonu, ale asi i celkově mezi steakovými rajčaty, vypadá už minule popisovaná odrůda „Azoychka“. Na začátku outsider, ale od té doby je samé překvapení. Lépe roste nevylámaná odrůda, i když si myslím, že by ji více údržby prospělo. Možná postupně ji trochu vylámu, ať stihne dozrát co nejvíc plodů.

Minulý týden jsem si postěžoval na odrůdu „Japanese black trifele“, že má jenom jeden plod. Tak tento týden jako by mi chtěla dokázat opak a nasadila čtyři další plody, hned nad ten jeden velký. Přijde mi, že minulý týden tam snad nebyly ani květy. Celkem překvapení. Žádné další překvapení se ale na pátém záhonu už nekonalo.

Tento týden už bylo u odrůdy „Sungold F1“ více plodů a vypadali i zralé. S manželkou jsme je vyzkoušeli a konstatovali, že tedy nic moc. Je to sladké, je to i rajče, ale žádný zázrak to není. Asi byla moje očekávání příliš velká, nebo mám o dost jiný vkus, nebo jsme plody sklidili v blbé konstelaci, nebo něco jiného. Navíc má tohle rajče dost tuhou slupku. Já jsme ji hrdinsky spolknul, manželka vyplivla. Nechápu, proč jsem u této odrůdy víckrát narazil na zmínku, že plody dost praskají. Při tak tuhé slupce si to moc neumím představit. U nás zatím nepraskl ani jeden.

Zbytek cherry odrůd zatím jenom zraje. Už se nemůžu dočkat u odrůdy „Gardener’s delight“, která má bohatou násadu na cherry odrůdu nezvykle velkých plodů. Pomalu začínají dozrávat, tak snad brzo.

U odrůdy „Black cherry“ jsem v minulém týdnu vyvazoval horní půlku rostliny, protože se zlomila (naštěstí ne úplně). Hodně mně to mrzelo, protože se jednalo o nejhezčí rostlinu této odrůdy, kterou tento rok pěstujeme. Rostlina vypadá, že to ustála v pohodě. Na zlomené části ale vytvořila pár silných výhonů, které jsme se rozhodl trochu umravnit. Není asi nejlepší nápad nechat na zlomené části rostliny tolik hmoty. I plody u odrůdy „Black cherry“ začínají pomalu uzrávat. Není to úplně nejranější odrůda.

Na sedmém záhonu začíná pomalu dozrávat plody obsypaná odrůda „Hana“. Je to jeden z favoritů do užšího výběru, jenom ji asi budeme příští rok pěstovat trochu jinak. Samozřejmě musí nejdřív projít chuťovým testem. Plodnost ale vypadá vyhovující.

Když nebudu počítat cherry odrůdu „Sungold F1“, tak cenu za ranost by tento rok vyhrála odrůda „Marmande“, co je pro mě dost překvapení. Po minulé tři roky to nebyla zrovna nejrychlejší odrůda. Tentokrát se zadařilo, i když zatím jenom jeden plod. Sklidili jsme ho a ochutnali až doma za další dva dny. Nechtěl jsem nic uspěchat a nechal plod ještě trochu dozrát. Chuťově neurazil, ale takový „orgasmus v puse“, jak si pamatuji první rok pěstování, to nebylo. Uvidíme, co další plody. Zatím mi přijde, že ne jenom u této odrůdy to není s chutí úplně optimální. Že by to bylo počasím? Asi by se hodilo více teplých dnů a sklízet taky někdy v prosluněné odpoledne. Nebo už jsem moc zmlsaný.

Osmý záhon už se chystá k dozrávání taky. Aspoň tedy odrůdy, které podávají dobré výkony. Odrůda „Orbit“ (první obrázek) i odrůda „Šejk“ (druhý obrázek) vypadají dobře a kdybychom měli takových rostlin více, tak by to bylo hned o dost lepší. Snad příští rok, kde hlavně musíme dát o dost menší rozestupy mezi rostlinami. Pro tyhle menší keříková rajčata je 70 cm moc.

Nad rajčaty jsem tento týden strávil moc času. I když je mám moc rád, tak u nich nemůžu trávit tolik času, protože pak už neudělám moc jiné práce. Poslední asi 2-3 týdny rostou nějak nezvykle rychle a já je nestíhán vylamovat a vyvazovat. Nejhorší na tom je, že nejvíc času strávím péčí o rajčata, ze kterých je zatím nejméně užitku (steaková). Tento týden jsem u většiny indeterminatních rajčat vylomil růstový vrchol a celkově se snažil je vylámat do podoby, aby uzrálo co nejvíc plodů. Další trsy květů už nepotřebují, protože by pravděpodobně i tak nestačili venku uzrát. Tento týden mně příjemně překvapila steaková rajčata, že konečně nasadili nějako plody. Jenom doufám, že stihnou i uzrát. Přece jenom je za chvilku září, a to jsme zatím pokaždé měli nějaký první mrazík.

Úroda byla tento týden celkem pestrá. Stále bylo hodně cuket, ale okurek už o dost méně. Částečně je nahrazuje ačokča, která stále bohatě plodí. Manželka poprvé tento rok zkusila vytáhnout pár pórků a nevypadají špatně. Takoví prckové to byli. Zase bylo celkem dost listové petržele a poprvé jsme sklidili i něco málo bazalky. Jenom na večeři do rizota. Bazalka si u nás větší využití zatím jenom hledá. Poprvé v tomto roce máme vlastní jablka. Něco málo sklizených ze stromu, více posbíraných pod stromem. Letní neznámá odrůda, která má sice menší plody, ale chuťově jsou pro nás vyhovující. Na sušení by měli být super. Zbytek sklizně tento týden jsou už jenom takové drobnosti. Pár lilků, fazolek a patisonů. Už by to chtělo pořádnou sklizeň i u rajčat.