Rok čtvrtý – 38. týden: Moření česneku
38. týden
Před námi byl další parádní podzimní víkend. Větší sklizeň, jako minulý víkend u brambor jsme zatím neplánovali a spíše jsme chtěli věnovat čas přípravě záhonů pro další sezonu. Pomalu a jistě se blíží konec sezony a každá práce, která se do té doby udělá, je jenom přínosem. Na jaře je obvykle hodně práce najednou, tak se snažíme co nejvíce stihnout na podzim. Už mám první hrubý návrh záhonů pro další sezónu. Neodolal jsem a objednal první várku semínek, která tento týden dorazila. Kromě toho jsem si na poště vyzvedával novou sadbu česneku pro výsadbu na chalupu. Tu jsem objednával ale už dříve, někdy v červenci po sklizni česneku. Dobře jsem udělal, protože teď, v půlce září, je už nabídka dost omezená a část odrůd co mi dorazily, už v nabídce není. Stejně jako po jiné roky jsem česnekovou sadbu objednal od p. Kozáka ze stránek česnek.cz.
Česnek vypadá moc hezky, až mi je líto ho cpát na podzim do půdy. Při příležitosti nové česnekové sadby jsem si obnovil vědomosti o pěstování česneku. V krabičce se sadbou byla přiložená i brožura se základy o pěstování česneku. Už jsem to párkrát četl i na stránkách, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti. Mezi jinými radami je tam i doporučení namořit sadbu v Sulce co nejdříve po tom, co sadba dorazí. To jsem doteď nedělal, protože jsem proti používání umělých hnojiv, pesticidů, herbicidů apod. na zahradě. Trochu více jsem si ale o tom četl a začal hlodat červíček pochybnosti. Česnek se moří proti vlnovníku česnekovému. Z popisu projevů u česneku a připojené fotografie se mi zdálo, že část sadby by mohla být napadena. Proto jsem se rozhodl tento rok zkusit česnek namořit. Víc popíšu dále v článku.
Protože jsem se doteď o moření nezajímal a ani nevěděl co je Sulka, tak jsem si to samozřejmě našel na netu a trochu nastudoval. Už zůstalo jenom Sulku koupit a vyzkoušet. Usoudil jsem, že by šla koupit v OBI, který máme asi nejblíž. Kromě Sulky jsme měli v plánu se podívat i na cibule tulipánů a narcisů. Teď je akorát doba výsadby a při minulé návštěvě v OBI jsme si je tam všiml. Nejvyšší čas osadit na jaře vytvořený trvalkový záhon. Já jsem šel hledat Sulku a manželka vybírala tulipány a narcisy. K tomu jsme přidali ještě okrasný česnek, který se nám líbil v nějakém videu, co jsme viděli. Kromě cibulí květin měli vedle i sazečku ozimé cibule. Akorát tento týden jsem se koukal na videa s podzimní výsadbou cibule. Zaujalo mně to a plánoval jsem jí zkusit. Využil jsem proto nabídky v OBI a jeden pytlík sazečky vzal. Odrůd tam bylo několik, ale zatím jsem si je nestihl nastudovat. Vybrali jsme proto pytlík se sazečkou, která vypadala vizuálně nejlépe.
Cestou na zahradu projíždíme lesem, a při pohledu na auta parkující u lesa jsme si vzpomněli, že jsme se chtěli podívat i na houby. Ukrojí nám to sice z času vyhrazeného pro zahradu a chalupu, ale občas si to dovolit můžeme. Zahrada by stále měla být o zábavě a nic tak závažného nás tam nečekalo. Vzali jsme si jeden kbelík, že se půjdeme na chvíli podívat, jestli něco roste. Z té chvíle byla nakonec hodina a půl. Zpočátku jsme hub moc nenašli, ale úplně s prázdnou bychom neodcházeli. Při cestě zpět k autu jsme ale začali nacházet hub stále více a za chvíli nám jeden kbelík byl i málo. Od auta jsme se ale zpátky do lesa už nevraceli. Ono, když je v lese dost hub, tak se to sbírá dobře. Později je ale potřeba houby nějak i zpracovat, a kromě toho nás čekala i práce na zahradě a chalupě.
Díky houbám jsme na zahradu přijeli až v době oběda. Já jsem ale chtěl před jídlem ještě naházet seno z mnoho menších hromad na pár větších. Chystal jsem se na to už delší dobu, ale nevycházelo počasí a minulý týden jsme měli dost práce se sklizní brambor. Tento víkend počasí vyšlo moc hezky, tak jsem toho chtěl využít. Seno je tak na pár velkých hromadách a už jenom vyčkat do další sezony, kde poslouží pro zakrytí brambor. Do té doby se o něco slehne a asi i částečně rozloží. To nám ale vůbec nevadí. Tento rok jsme brambory pěstovali skoro v čistém kompostu a rozhodně se nedalo říct, že by jim to uškodilo.
Já jsme se hrál se senem a manželka se pustila do její nejoblíbenější činnosti, sklizně. Začala jahodami, ostružinami a malinami. Viděl jsme ale, že se sklání i někde u záhonů, kde jsou rajčata. Říkal jsem si, že snad sklízí divoká rajčata. Byl jsem ale úplně mimo s odhadem. To jsem zjistil v okamžiku, kdy mi na dálku ukázala sklizený svazek ředkviček. Podzimní výsevy ředkviček vyklíčili hezky a nějaká doba od výsevu uplynula. Už minulý rok jsem si všiml, že ředkvičky z podzimního výsevu vypadají o dost lépe než jarní výsevy.
Sklízení pokračovalo cuketami a okurkami, které se částečně obnovili. Okurek už není moc, ale aspoň na oběd jich bylo dost a něco zůstalo i na doma. Na čem jsme si ale pochutnali nejvíc, byly nové ředkvičky. Krásně šťavnaté, sladké, jemné. Nemůžu na 100 % říct, že jsou chutnější než první jarní ředkvičky, protože si na jejich chuť už nevzpomínám. Určitě ale byly neporovnatelně lepší, než poslední vlna jarních (nebo spíše už letních) výsevů. To už nebyly ředkvičky, na kterých bych si pochutnal. Buď moc tvrdé, zdřevnatělé, nebo naopak měkké jako houba. K tomu navíc ještě dost pálivé. Příští rok už asi budeme dělat jenom jeden jarní výsev ředkviček. I záhony jsem tak naplánoval. Jsou i tzv. celoroční ředkvičky, jako např. námi pěstovaná „Viola“, ale nestojí to za to. Nebo něco děláme špatně. Tento rok si ale myslím, že byly vhodné podmínky a ředkvičky z letních výsevů moc do květu nešly. I tak ale jejich chuť byla úplně podprůměrná, když to porovnám s tím, co jsme sklidili tento týden.
Po obědě jsme se pustili do čištění záhonu po hrášku. Je to práce, kterou jsem odkládal už dost dlouho. Hrášek jsme tento rok pěstovali na dvou záhonech, ale vzhledem ke špatnému klíčení na jednom záhoně jsme tam dosázeli kedlubny, kapustu a rané zelí. Tam to ještě ke sklizni není, kromě kedluben. Na druhém záhonu ale zůstal jenom plevel. Chtěl jsem ho vyčistit a vysít tam zelené hnojení. To je mým cílem pro všechny záhony, kde to jde udělat. Zvyšování kvality půdy je prioritou.
Záhon jsem trochu nakypřil vidlemi, aby se lépe vytahoval plevel a s manželkou jsme ho vyčistili. Zůstaly tam jenom astry na jednom konci a jeden pastinák s asi opožděným klíčením (z minulého roku). Jako zelené hnojení jsme vysévali směs řepky a hořčice.
Hlavní úkol na zahradě byl za námi a byl čas vyrazit zase na chalupu. Neodpustil jsem si ale rychlou prohlídku záhonu, kde jsem udělal pár fotek.
Už zmíněný záhon, kde špatně vyklíčil hrách, začíná kvést žlutě. To mně první uhodilo do očí, když jsme přijeli na zahradu. Kvete brokolice, které skoro vůbec neudělala růžičky a hned šla do květu. Tento rok se nám podařilo dopěstovat jenom čtyři sazeničky, a i to z nich nic není. Nevím, jestli je to odrůdou, nebo něčím jiným. Horko ale až tak moc nebylo a vláhy bylo relativně dost. Určitě víc než poslední dva roky, a to jsme měli brokolice hodně. Spolu s brokolicí kvete ve velkém rukola. Od začátku pěstování ji různě vysévám, ale vůbec se ji nedařilo. Teď najednou se začala množit sama a dá se říct, že až zapleveluje záhony. Pár rostlin jsem přesadil na chalupu a zbytek budu nemilosrdně likvidovat.
V prvním pokusném záhonu nám moc nevyšel česnek. Jako druhou plodinu jsem tam vysel asijskou listovou zeleninu. Tu vysévám už asi třetím rokem a výsledek je pokaždé stejný. Klíčení je hodně bídné. Ať vyseji celý záhon, nebo jenom část, vyklíčí asi tak po tři rostliny od každého druhu. Nejinak tomu bylo i teď. Od zelené hořčice tam vidím jednu rostlinu, tři rostliny od červené hořčice, asi dvě až tři rostliny mizuny a přibližně stejný počet jedlé chryzantémy. To by nám v podstatě k osobní potřebě i stačilo, ale vadí mi plýtvání místem na záhonu. To už můžu vysít jenom po jeden řádek od každé zeleniny a budeme na tom stejně. Kdybych ale věděl, že zase vyklíčí aspoň po tři rostliny od každého druhu. Ještě asi zkusím výsev na chalupě a když to bude stejné, tak se na tuto zeleninu možná úplně vybodnu. Zas tak důležitá pro nás (zatím) není.
O hodně lépe než asijská zelenina, klíčí a rostou její další příbuzní z rodiny brukvovitých, ředkve. Vyséval jsem od nich několik variant a zatím nejlépe vypadá bílá kulatá ředkev odrůdy „Acord“. Asi je z nich nejranější. Naopak nejhůř vypadá vodnice, co je škoda, protože chuťově mi dost vyhovuje. Ještě o něco hůř vypadá tuřín, resp. ani moc nevypadá, protože tam skoro žádný není. Další zelenina, kterou vysévám a s výjimkou prvního roku co jsme ho pěstovali, je to bída. Tuřín chci ještě zkoušet, protože je to zajímavá zelenina z hlediska samozásobení. Příští týden to už vypadá u ředkve na první malou sklizeň. Šla by už teď, ale ještě jsme ji chvíli nechali růst.
Velkou radost máme z dýní. Pěstujeme je od prvního roku se střídavým úspěchem. S odrůdou „Hokkaido“ jsme až doteď moc úspěchů neměli. Když už nějaké dýně na rostlinách byli, tak pár mrňavých plodů. Tento rok je to úplně jinak. Celý záhon, kde je odrůda „Hokkaido“, vypadá dobře. Asi nejvíc je vidět právě dýně „Hokkaido“. Možná i proto, že jsou oranžové barvy a svítí do daleka. Při bližším pohledu je vidět i dost dýní od jiných odrůd. Těšíme se na sklizeň.
Rajčata na chalupě nám nevyšla, tak doufám aspoň v částečný úspěch u samovýsevů na zahradě. Divoká rajčata už normálně dozrávají a cestou kolem jich pár seberu a sním. Začínám jim celkem přicházet na chuť. Akorát bych neměl zapomenout vzít z nich semínka. Zbytek rajčat je směs všeho možného. Některé velikostí vypadají jako cherry, jiné jako klasická červená kulatá rajčata. Pár jich už začíná červenat, ale stejně jako na chalupě se už začíná projevovat plíseň. Doufám, že aspoň pár z nich stihne uzrát.
Zelené hnojení jsme na záhony po bramborách vysévali minulý týden a už je vidět první klíčení. Zatím se objevuje jenom oves, co je zajímavé. Doteď co jsem si všiml, tak pokaždé u luskoobilné směsi první klíčil hrách. Možná chce více vláhy. Uvidíme příští týden.
Prohlídka záhonu jsem byl skoro násilně donucen ukončit, protože bylo dost hodin a měli jsme práci ještě na chalupě. Moření česneku taky nějakou dobu trvá a sám se z mořidla nevyndá a nevysuší. Do moření jsem se pustil jako do prvního úkolu. I z důvodu, že se mi do toho moc nechtělo a kdybych to začal odkládat, tak žádné moření nebude. Ne že by to byla nějak namáhavá práce. Spíše jsem měl psychologický problém vůbec akceptovat moření. Co jsem si přečetl, tak se Sulka používá primárně jako hnojení na různé plodiny. Až druhotné použití je jako mořidlo pro česnek. V jednou i druhém případě samozřejmě ředěná. Na obalu je varování, že je to žíravina a problémy může způsobovat i vdechování výparů. Na první pohled tedy kvalitní hnus. Na záhony bych ji asi nelil, ale moření sadby je trochu něco jiného. Zvlášť když se jedná o moření skoré, ne těsně před sadbou. Moření těsně před výsadbou je taky možnost, napsaná i v návodu na obale od Sulky. Do 24 h po moření se pak má udělat výsadba. Pan Kozák doporučuje moření hned po obdržení sadby, zvlášť když to vypadá na napadení vlnovníkem česnekovým.
Nejsem nějaký znalec česneku, ale jak už jsem psal, tak část sadby vypadala jako na obrázku po napadení vlnovníkem. Vysadit napadenou sadbu, nebo nechat si ji zničit, než nastane doba výsadby, se mi moc nechtělo. Podle návodu od p. Kozáka se má česnek pro skoré moření rozdělit na stroužky a namočit do mořidla (40 ml Sulky na 1 l vody). Moří se 2-3 hodiny, pak se stroužky nechají zaschnout a umístí na suché a vzdušné místo. Pokud se moří jenom rovnou před výsadbou, tak podle návodu to má být 6-12 hodin a pak do 24 hodin vysadit.
Tak jsem si řekl, že když namořím česnek předčasně a po kratší dobu, usuším ho a budu ho vysazovat až za nějaké dva měsíce, mohlo by to být v pohodě. Před výsadbou se navíc doporučuje namočit aspoň na půl hodiny do studené vody (podpora klíčení). Neobávám se ani tak vlivu mořidla na česnek, ale spíše na půdu (půdní mikroorganismy). Takto s odstupem by to ale nemuselo být až tak závažné a do budoucna to dělat nechci. U česneku, co jsme doteď pěstovali, jsme zatím problém s vlnovníkem nezaznamenali a ani letos sklizený česnek nevykazuje žádné problémy. Ten nemám v plánu mořit.
Zakoupil jsem sadbu čtyř odrůd, tak jsem si připravil čtyři plastové krabičky, do kterých jsem rozdělil česnek na stroužky. Do další krabičky jsem si udělal směs 40 ml Sulky a 1 l vody (několikrát), kterou jsem podle potřeby zalil rozdělený česnek tak, aby byli v mořidlu všechny stroužky. Do kelímku od jogurtu jsem namořil jednu cibuli neznámého ruského paličáku, který nám zbyl z pokusu tento rok. Manželka ho chce ještě zkusit další rok. Pro jistotu jsem ho namořil taky, protože rostliny této odrůdy měli dost deformované listy, co je podle obrázku taky jeden z možných projevů napadení vlnovníkem.
Česnek docela brzy po zalití mořidlem zmodral. Nevypadalo to tedy nijak vábně. Sulka navíc ještě dost smrdí. Jsem rád, že jsem nezkoušel mořit česnek v bytě, jak jsem měl původně v plánu. To bych asi letěl i s mořidlem a nějaký čas by tam byl problém bydlet. Občas mám takové blbé nápady, ale naštěstí je většinou přehodnotím, než se dočkají realizace. Česnek jsem se rozhodl mořit aspoň dvě hodiny, co vycházelo asi tak na dobu, kdy obvykle jezdíme zpátky do Prahy. Nakonec to vyšlo na 2,5 h. Přemýšlel jsem, jak česnek co nejlíp po moření dosušit. Po různých úvahách jsem zvolil kartony, na které jsem namořené stroužky vysypal a co nejlépe rozhrnul. Kartony jsem umístil do chodby, kde by mohlo být snad nejmíň vlhko. Jinak chalupa moc suchá není. Stačí, aby stroužky aspoň částečně doschli. Pak dám česnek zpátky do sítěk, ve kterých dorazil a umístím je pod střechu, kde by mohlo být dost sucho a vzdušno. Použité mořidlo jsem trochu rozředil vodou a vylil na kompostovací hromadu, kde dáváme rostlinné zbytky. Nevím, kde jinde bych to mohl vylít.
Zatím co jsem si já hrál na mladého chemika, tak manželka čistila záhon pro tulipány a narcisy. Nechali jsme ho celkem zarůst a byli tam i zbytky zeleniny, kterou jsme pokusně vyseli na jaře. Lépe než mít záhon prázdné. Tak to bylo původně i v plánu. Z vyseté zeleniny na záhonu v podstatě z toho použitelného zůstala jenom mrkev a pastinák. I to u mrkve něco brzy po vyklíčení dost ožralo listí. Sice se částečně vytvořili nové, ale kořeny už moc nedorostli. Sklízeli jsme mrkev spíše v baby velikosti, ale aspoň něco. Pastinák dopadl a dost lépe a mohli bychom ho klidně nechat i déle. Měl by vydržet i mírnější zimu a po přemrznutí by měl být i chutnější. Bylo ale potřeba uvolnit místo na kytky, takže šel taky ven.
Zelenina byla venku, záhon vyčištěný, zbývalo vysadit cibule. Narcisy manželka vysadila k přední straně záhonu (k budoucí cestě) a tulipány k zadní straně záhonů (k zeleninovým záhonům). Na střed by ještě měli přijít nějaké větší trvalky, které kvetou později než tulipány a narcisy (např. pivoňky). Teď už zůstává jenom čekat. Výsledek výsadby bude vidět nejdříve na jaře. Snad je do té doby nepožerou hlodavci.
Rajčata na chalupě jsou už po smrti, proto jsem měl v plánu připravit záhony pro další sezonu. Na tři z nich mám v plánu vysadit na podzim česnek. Před česnekem ale chci vyset ještě hořčici jako zelené hnojení. Mělo by aspoň nějak slušněji vyrůst a před výsadbou česneku ho chci posekat. Záhony po rajčatech ale vypadají dost brutálně. Plocha byla na podzim zoraná a na jaře ručně překopaná, ale i tak tam zůstalo ještě dost plevelů. I navzdory zelenému hnojení, které tam v průběhu roku dobře rostlo. Hnojení jsme průběžně sekal, ale plevel moc ne, protože vytvářel spíše nižší vrstvu a kvůli kořenům rajčat jsem nechtěl do záhonu moc kopat. Po vytrhání rajčat a odstranění kůlu jsme se ale do toho mohli směle pustit. K tomu jsem v OBI koupil nového pomocníka. Tento rok jsem akceptoval, že bude potřeba záhony odplevelovat. Nejdřív jsem zakoupil malou motyčku na pletí záhonů. Na záhony po rajčatech ale něco takového nestačí. Chtěl jsem pořádnou těžkou motyku, ale nic takového v OBI až donedávna neměli. I motyka, co jsem koupil není úplně to pravé. Radši bych něco ještě těžšího, ale to možná někdy v budoucnu, když to ještě vůbec bude potřeba.
Práce těžší motykou je celkem fyzický náročná. Aspoň tak jsem se cítil po chvilce práce s ní. Někdy je ale lepší použít více techniky a méně hrubé síly. Asi budu mít dost příležitosti trénovat. Zbytek záhonů kopala manželka a já jsem vybíral plevel. Po chvilkové pauze jsme udělali ještě jeden záhon a pro ten den nám to akorát tak stačilo. Pokračovat budeme příště. Do vyčištěných záhonů jsme hned ve třech řádcích vysévali zelené hnojení (směs řepky a hořčice). Byl bych rád, kdybychom stihli takto udělat všechny záhony. Stačí ale aspoň ještě jeden, protože česnek chci vysadit na tři záhony. Plevel ze záhonů jsme naskládali mezi záhony jako mulč. Ať se tam slimáci vyřádí a mohlo by to trochu potlačit i plevele mezi záhony. Příští rok už budeme buď mulčovat, nebo průběžně odplevelovat záhony. Tím nemyslím jenom ty na chalupě, ale celkově.
Sklizeň byla tento týden hlavně cuketová. Každý týden máme tašku cuket (několik kg). Oproti minulému roku, kdy nebylo nic, je to značný pokrok. Ale už tak trochu nevíme, co s nimi. Saláty máme zavařené, něco jsme rozdali a něco máme i nasušeno. Příští rok asi začneme opatrně s prodejem, ale tento rok to ještě zvládneme sami. Sušička má zatím od jablek a hrušek pauzu, tak bude sušit cukety.
