Zelenina 2020 – 3. část

Třetí část článku o zkušenostech s pěstováním zeleniny v roce 2020, tentokrát se zaměřím na pěstování na naší chalupě.

I když chalupu máme od konce roku 2018, pěstoval jsme na pozemku začali až v tomto roce. Rok 2019 jsme věnovali čištění a úpravám pozemku. Plány s rozmístěním a osazením záhonů jsem si ale už kreslil předtím. Pro rok 2020 jsem chtěl připravit na chalupě záhony minimálně pro rajčata. Po dvou dost suchých sezónách na zahradě jsem si řekl, že vlhký pozemek na chalupě by pro ně mohl být vhodnější. Na podzim jsem vyměřil plochu pro rajčatové záhony a soused ji traktorem zoral. Bylo to jenom tak nahrubo a na jaře by to chtělo další orbu, nebo aspoň projet kultivátorem. Jaro ale bylo celkem vlhké a dlouho se nedalo vejít na pozemek s velkou mechanizací. Já jsem nechtěl už déle čekat, protože jsem chtěl před rajčaty stihnout ještě výsev zeleného hnojení. Proto jsem vyměřil devět záhonu o rozměrech 0,7 x 7 m, s mezerou mezi záhony 0,5 m. Tedy o něco kratší, a hlavně užší záhony, než máme na zahradě. Hlavně cestičky mezi záhony mi přišli dost úzké. Po zkušenostech s většími záhony na zahradě mi to ale přijde jako lepší řešení. Zvlášť když tam chci pěstovat hlavně rajčata, okurky a fazoli v jednom řádku. Uvidíme po pár letech zkušeností. Zatím po prvním roku pěstování nemůžu jednoznačně říct, který typ záhonů nám více vyhovuje. Po vyměření záhonů jsem všechny zryl. Při tom jsem vyházel z půdy kameny, kterých je na pozemku fakt hodně.

Když jsme před koupí chalupy dělali prohlídku pozemku, tak jedním z argumentů pro koupi byla i půda. Pozemek byl několik let nevyužívaný a jeho větší část jenom zarůstala (hlavně kopřivami a bršlicí) a rozkládala se tam organická hmota ze zbytků rostlin. Kolem pozemku je pás vzrostlých stromů, listí kterých taky přispívalo k obohacování půdy. Proto jsem byl na pěstování na chalupě celkem natěšený. Když jsem ale zpracovával půdu, tak moje nadšení mírně opadlo. Na chalupě je s větší částí skutečně hezká černá kyprá půda. Tato vrstva ale není moc tlustá a pod ní je jíl. Kromě toho je v půdě spousta kamenů. Když jsem si stěžoval, že na zahradě mámě v půdě kameny, tak proti chalupě je to pohodička. Není to ale nic, s čím by se nedalo pracovat. Půdě asi dost pomohlo, že na ni několik let nikdo nesahal. Teď na ní sahat začnu, ale chci to dělal šetrně a úrodnost půdy ještě zvyšovat, ne vyčerpávat. I proto jsem se rozhodl dát před rajčata ještě zelené hnojení. Zvolil jsem luskoobilní směs (hrách, peluška, oves). Výsev jsem prováděl v suchém dubnu a trochu jsem se obával, jak zelené hnojení vyklíčí a poroste. Po počátečním slabším startu se ale rozjelo hezky a v době výsadby rajčat už tam byl slušný porost. Klasicky se zelené hnojení před výsadbou, nebo výsevem něčeho poseká a případně ještě zaoře. Viděl jsem ale jedno video, kde pěstitel sázel rajčata rovnou do zeleného hnojení. Byla to taky luskoobilní směs a měla by spolupracovat s rajčaty. Teorie je to hezká, ale v praxi mi to moc nefungovalo. Více o tom ale popíšu v samostatném článku o rajčatech.

Rajčata byla pro chalupu v tomto roce hlavní plodina. U zbytku zeleniny jsem si říkal, že uvidíme, co se povede vyzkoušet. Všechnu zeleninu kromě rajčat jsem měl naplánovanou na zahradě, takže by i tak šlo spíš jenom o testování. Samozřejmě mi ale nedalo a v průběhu roku jsem se na chalupu snažil vysadit, nebo vysít, co šlo. I když byla rajčata plánovaná jako první, tak první pěstovanou zeleninou na chalupě se stejně jako na zahradě stal česnek. V testovací krabičce sice moc cibulí nebylo, ale po rozdrobení cibulí pár stroužků pro chalupu zůstalo. V pohodě by šlo všechno vysadit i na zahradě, ale když už jsme měli chalupu, tak proč neotestovat česnek i tam. Neměli jsme ale připravený žádný záhon. Plocha pro rajčata byla sice zoraná, ale vzhledem k tomu, že jsem ji chtěl na jaře ještě jednou zorat, nepřipadala výsadba česneku v úvahu. Ale přece jenom jsme malé místečko našli. Při stavbě oplocení jsme čistili částí pozemku, kde měl byl plot, a v jednom místě vypadala půda a něco lepší. Navíc jsme na tom místě zatím neplánovali žádné jiné aktivity. Udělali jsme tam dva malé záhony a česnek vysadili. Později se ukázalo, že to nebyla zrovna nejvhodnější volba místa pro výsadbu česneku. Půda byla fajn, ale záhony byli po většinu dne ve stínu. Ze stran se k záhonům tlačili kopřivy, bršlice a obrůstající bez. To jsme podcenili a stejně jako u některých záhonů na zahradě jsme i záhony s česnekem na chalupě nechali zarůst. Klíčení česneku na jaře bylo slabší. Až později jsem odhalil, že za to asi mohli hlodavci, kteří záhony s česnekem hodně tunelovali. Asi je přilákala čerstvě zpracovaná půda. Kombinace nedostatku světla, konkurence v podobě silných plevelů a činnost hlodavců způsobili, že moje očekávání vložená do česneku na chalupě se nenaplnili. Pár rostlin bylo moc hezkých a byl to největší česnek, co jsme zatím pěstovali. To bylo ale asi tak 10 % rostlin. Zbylých 90 % buď nevyšlo vůbec, nebo to byli malé a často deformované rostliny. Test česneku na chalupě tedy moc nevyšel. Nebudu to ale vzdávat a pro rok 2021 mám už naplánovaný nový, větší a doufám že i lepší test pěstování česneku.

Na plochu pro rajčata jsem připravil devět záhonů, ale rajčata jsem nakonec vysadil jenom na osm z nich. Na ten poslední devátý už ani nevyšlo zelené hnojení a měl výrazně nejhorší půdu ze všech devíti. Byl nejblíže k bývalým zbytkům baráků, které jsme nechali odstranit. Čím blíže jsme k místu bývalých baráků byli, tím více jílovitá a kamenitá byla půda. U posledních záhonů jsem při rytí musel hodně používat krumpáč, protože jinak jsem kameny vyndat nemohl. I když nebyl poslední záhon nějak super, co se týká půdy, nechtěl jsem ho nechat jenom tak prázdný. Zelené hnojení jsme už neměli, tak jsme tak vyseli mix různých druhů zeleniny. Spíše na zkoušku než s plánem velké produkce. Jednalo se o cibuli, řepu, hrášek, pórek, saláty a mangold. Na každý konec záhonu po řádku kytek navíc. Pro nejhorší úsek záhonu se skoro jenom jílem, jsem zvolil hrášek. Jednalo se už jenom o zbytky ze zahrady a spíše jsem ho plánoval jako zelené hnojení. Protože byla půda hodně jílovitá, tak jsem udělal řádky a po výsevu jsem hrášek zasypal půdou nasbíranou z krtinců po pozemku. Možná i díky tomu hrášek dobře vyklíčil i rostl. Vyséval jsem ho jako zelené hnojení, ale nakonec jsme ho normálně sklidili. U zbytku zeleniny na záhonu byl úspěch střídavý. Klíčení bylo dobré snad u všeho, ale růst nic moc. Výživy v půdě asi moc nebylo. Kromě hrášku hodně dobře dopadl salát a část cibule ze sazečky. Nejhůř dopadli na výživu náročné druhy zeleniny, jako mangold a pórek. Sklidili jsme ale i nějakou řepu. Ve druhé vlně jsme vyseli podzimní ředkve a situace byla podobná, jako u řepy (nic moc). I tak ale nemůžu říct, že by byl záhon zklamáním. Vzhledem k prvnímu roku pěstování, a ne příliš úrodné půdě jsme z něco sklidili celkem dost zeleniny.

Podél rajčatových záhonů jsme vytvořili jeden dlouhý záhon pro kytky. Manželka tam plánovala vysadit jarní cibuloviny, jako jsou tulipány a narcisy. Narcisy rostli na chalupě divoce a zachránili jsme je při čištění pozemku. Nebylo to ale na celý záhon a porostou i tak až příští rok. Další plánované trvalky, jako pivoňky a růže jsme zatím neměli, proto jsme i do tohoto záhonu pokusně vyseli zeleninu. Jednalo se o ředkvičky, mrkev, petržel, pastinák a nějaké bylinky. Kromě petržele všechno hezky vyklíčilo. Určitě lépe než na zahradě. Asi za to velkou mírou může i o dost vlhčí pozemek. Pro zeleninu jako mrkev je nevysychající povrch záhonu celkem zásadní. Neúspěch u petržele připisuji semínkům, protože na zahradě taky nevyklíčilo vůbec nic. Stejně jako u jiné zeleniny se jednalo spíše o pokus, jak co poroste. Sklizeň byla celkem slušná, hlavně u ředkviček a mrkve. Na kraj záhonu jsme pokusně vysadili dvě rostliny lilku. Na chalupě se jim dařilo o dost líp, než na zahradě. Tam to byl neúspěch asi hlavně kvůli mně a mému experimentu se zeleným hnojením. Na chalupě byly rostliny větší, silnější, zaplodily a něco jsme i sklidili.

Postupně jsme začali na chalupě vytvářet další záhony, nebo spíše záhonky. S devíti velkými záhony jsme se dostali až ke ploše, kde jsme původně plánovali postavit dům. Byla to vyčištěná plocha, kde byli původně zbytky starých baráků. Je tam nejhorší půda a nejvíc kamenů. I proto nám to místo vyhovovalo spíše pro dům než pro záhony. V původním plánu jsem ale počítal i s menšími záhony kolem domu. Menší záhony by sloužili hlavně pro bylinky a naší osobní spotřebu zeleniny. I když už se naše plány ohledně domu změnili, tak by byl problém pokračovat dále s velkými záhony. Už při vytváření malých jsem byl rád, že dále nepokračuji s rytím. Půda byla hodně jílovitá a některé kameny jsem měl problém vybrat i krumpáčem. Asi kdybych moc chtěl a dal do toho hodně úsilí, tak by to šlo. Zatím ale zůstaneme u menších záhonů a nebudeme je prodlužovat. Malých záhonů jsme udělali sedm a v souladu s původním záměrem jsme je oseli bylinkami a zeleninou pro vlastní potřebu. Z bylinek dobře vyklíčila listová petržel, kterou jsme vysévali ve třech odrůdách. Stejně jako na zahradě ale vůbec nevyklíčila pažitka. Tu se mi zatím nedaří pěstovat a asi radši koupím pár rostlin ve květináčích a vysadím je na vhodné místo než to pořád neúspěšně zkoušet ze semen. Hodně dobře dopadl šťovík, který na chalupě na rozdíl od zahrady vyklíčil hezky a i dobře rostl. Měli jsme z něho několik sklizní.

Ne moc dobře dopadla roketa, která sice nevyklíčila špatně, ale pak se ji nechtělo moc růst. Vypadala, jako by si napadla nějaká nemoc a později šla hned do květu. Rostliny jsme zlikvidovali a do záhonu jsme vyseli mrkev. Ta dopadla o dost lépe než roketa. Jeden malý záhon jsme použili pro tři testovací rajčata, na která nezbyli velké záhony. O tom taky více v článku o rajčatech. Další malý záhon patřil ačokči. Tu jsme poprvé pořádně zkoušeli na chalupě. Pěstovali jsme ji dva roky na zahradě, ale s ne moc dobrým výsledkem. Pro tento rok jsme poprvé předpěstovali sazenice ze zbylých tří semínek. Vyklíčily dva a dá se říct, že nám to i celkem stačilo. Akorát sazenice rychle rostou a měli jsme problém s jejich umístěním do doby výsadby. Spolu s paprikou skončili na čas na chalupě, co jim ale moc nesvědčilo. Po výsadbě na záhon už rostly dobře a slušně plodily. Ačokči se taky říká paprikookurka, podle spíše paprikového tvaru a okurkové chuti. Není to ale ani jedno. Okurku asi nenahradí, ale je to zajímavá zelenina. My jsme si ji oblíbili a plánujeme ji pěstovat nadále. Roste v podstatě až do mrazů i v době, když už dávno žádné okurky nejsou. Nevšimli jsme si, že by ačokča trpěla nějakou nemocí. I na ne moc úrodně půdě záhonku rostliny dobře plodily. Stejně jako u cuket, nebo fazole na lusky, čím více sklízíte, tím víc asi rostliny plodí. Příští rok plánujeme ačokči věnovat jeden velký záhon a pak uvidíme.

Zatím jsme vytvářeli záhony a pěstovali jenom ve vrchní části pozemku. Na spodní část jsme zatím neměli moc času, tak jsme kousek aspoň přikryli silážní plachtou, jako přípravu pro nové záhony. Necháme to tak minimálně do další sezony a pak se uvidíme. Plánuji tam pár nových záhonu, ale nevím, jestli to všechno budeme stíhat. Plachta tam klidně může zůstat i dále. Na zakryté ploše se nachází dost pýru a budu jenom rád, když se co největší část podaří zlikvidovat.

Na spodní částí pozemku vypadá půda asi nejlépe, nebo lépe řečeno vypadala. Stavební firma, která nám čistila pozemek, tam totiž navezla zeminu se zbytky cihel, kamení a kořenů z horní částí pozemku. To jsme samozřejmě neměli v plánu, ale odvést pryč to nechtěli. Jediné, co jsem s tím mohl dělat, bylo zaplatit bagristu, který to rozhrnul co nejvíc do roviny. Samozřejmě tam ale zůstalo spousta cihel, kořenů a kamenů. To plánujeme časem vyčistit, jak budeme dodělávat pozemek po kouscích. Najednou je to moc práce. Hezkou vrstvu půdy ale pokryla navážka, která je hodně jílovitá. Časem by měla jít půda předělat, ale hned to nebude. Plocha je zatím porostlá kopřivami a bršlicí, tak to necháváme tak a jenom ji občas pokosím. Půdě by to mělo prospět.

I když tam zatím v podstatě nic nepěstujeme, tak jsem se rozhodl pro další experiment. Na zahradě jsme zkoušeli několik odrůd dýní a na chalupě jsem je chtěl otestovat taky. Výhodu jsem viděl v tom, že sice na té části zahrady je v navážce hodně bordelu, ale dýně stačí vysít jako hnízda s pár semínky a není potřeba obdělávat celou plochu. To jsme i udělali v rozestupech asi 2×2 m, aby měli dýně do startu trochu místa. Jejich bezprostřední okolí jsme zamulčovali kartony, co jsem si dovezl z práce a pro které jsme zatím neměli jiné využití. Kameny a cihly kolem jsme použili jako zátěž na kartony. Experiment selhal dá se říct na plné čáře. Semínek dýní moc nevyklíčilo, a to co vyklíčilo, tak sežrali slimáci. Na ty jsem tak trochu zapomněl. Na zahradě s nimi problémy nemáme a na chalupě jsme zatím nepěstovali. Za špatné klíčení asi může nižší teplota půdy. Spodní část pozemku je částečně ve stínu velkých stromů na hranici pozemku a světla tam moc nejde. Důvod ale může být i nějaký jiný. Později při sekání porostu kopřiv jsem usekl i jednu kvetoucí rostlinu dýně. Chudinku malou nebylo mezi kopřivami vůbec vidět. Rostlina byla malá a všiml jsem si ji jenom kvůli velkému žlutému květu. To je asi jediná dýně, co přežila od výsevu. Semínek dýní máme ještě dost, tak možná zkusím příští rok experiment zase, jenom možná přidáme nějakou ochranu před slimáky.

Když píšu o pěstování na chalupě, tak nelze opomenout ovoce (i když je článek hlavně o zelenině). S pozemkem a chalupou jsme koupili i několik ovocných stromů. Nejslibněji vypadala jedna jabloň. Kromě ní tam byli ještě rybízy, další jabloň, která vypadala jako semenáč a jedna mirabelka. Při koupi pozemku nám bývalá majitelka doporučila si nechat minimálně jednu jabloň. Nerad sekám plodící stromy, takže jsme o tom ani moc nepřemýšleli. Hned po koupi pozemku jsme měli z jedné jabloně asi dva přepravky velmi chutných jablek. Jejich jediným nedostatkem je, že nevydrží moc dlouhé skladování. Je to asi tak do konce ledna, pak to už není ono. Dalším nedostatkem, který ale časem doufám odstraníme, je celkové zanedbání jabloně. Odrůdu nevíme, ale jedná se o nějakou slabší podnož, protože je koruna zapěstovaná dost nízko a strom není moc velký. Po několika letech bez péče je koruna moc zahuštěná a tento rok došlo z důvodu velké úrody k ulomení nejvíc plodící větve. Navíc při tak velkém zahuštění koruny je část plodů méně kvalitních. Proto se snažíme korunu každý rok trochu upravit a prosvětlit. Celkově jsme ale s tímto stromem spokojeni.

Druhá jabloň vypadala od začátku divoce, jako nálet. Dlouhé tenké větve, na kterých nebylo skoro žádné jablko. Kolem stromu byl hustý porost kopřiv a bršlice, takže jsme ani nechtěli zkoumat, jestli nejsou jablka pod stromem. Řekli jsme si, že počkáme do dalšího roku a uvidíme. Když jsme posekali porost kolem jabloně, tak jsme zjistili, že se jedná o roubovaný stromek. Zase ale samozřejmě odrůda neznámá, i když jsme to tipli na něco letního. Současně jsme trochu stromek upravili. Jednalo se ale hlavně o odstranění suchých a navzájem si překážejících si větví. Tento rok se nám jabloň odměnila. Oproti roku předtím, kdy jsme na ní viděli snad pět jablek, to byla tento rok úroda, že jsme pár větví museli i podepřít. Tip nám vyšel a jedná se o letní odrůdu. Chuťově nám vyhovuje, ale protože se jedná o letní jablko a nevydrží dlouho skladovat, většina úrody skončila v sušičce. To ale vůbec nevadí. Aspoň jsme si udělali zásoby sušeného ovoce o něco dříve. I tuhle jabloň si plánujeme nechat a postupně ji mírně upravit do nějaké rozumné podoby.

Posledním větším ovocným stromem je mirabelka. Ze všech ovocných stromů na pozemku je největší a nejhustější. První rok jsme na stromu ovoce moc neviděli. Bývalá majitelka říkala, že ze stromu ještě ani nic neochutnala, protože vždy všechno vymrzlo. To se mi moc nezdá, protože mirabelka patří spíše k tím více odolným stromům. S mirabelkami máme zkušenosti z Prahy, kde bohatě rostou kolem našeho bytového domu. Rostou tam divoce v houštinách. Je jich tam ale tolik, že i když nedávají takovou úrodu jako opečovávané stromy, je tam plodů víc než dost. I tak je skoro nikdo nesbírá. Divoce rostoucí mirabelky byli prvními plody, spolu s divokými ostružinami z lesa, které jsme začali zpracovávat. Bylo to ještě o několik let dřív, než jsme koupili první pozemek. V podstatě se dá říct, že na začátku našich vlastních potravin byla první sklenička mirabelko-ostružinového džemu, z plodů sklizených na procházce do lesa. Proto mám k mirabelkám trochu citový vztah. Čekal jsem, co bude ze stromu, co máme na chalupě. Rostl bujně, na jaře hezky kvetl, ale plodů moc vidět nebylo. Oproti Praze, kde mirabelky začínají dozrávat někdy od června, na chalupě to bylo spíše koncem léta, nebo později. To by bylo ale i celkem pochopitelné, vzhledem k vyšší poloze oproti Praze. Pár plodů jsme ochutnali, ale nim moc to nebylo. Nejdřív nebyli moc zralé a pak už nebyli vůbec. Navíc jde dužina hodně těžko od pecky. Zatím máme ohledně mirabelky rozporuplné pocity. Na jedné straně bych nerad zlikvidoval plodící ovocný strom. Na druhé straně není ta mirabelka to, co jsme očekávali. Pokud bychom chtěli plody mirabelky, tak kolem baráku v Praze sklidíme více plodů a chutnějších. Navíc strom zabírá na náš vkus moc místa. Pozemek není moc velký (pro mně, někdo by řekl, že je velký až moc). Přijde nám lepší mít na stejném místě namísto mirabelky dva až tři jiné menší stromy, ze kterých bychom sklidili něco, co využijeme. Zatím jsme strom nechali tak, ale do budoucna ho plánujeme odstranit a na jeho místo vysadit něco jiného.

Kromě ovocných stromů jsme s pozemkem koupili i tři keře rybízu. Jeden keř je černý rybíz a dva keře jsou červený rybíz. Odrůdy samozřejmě neznáme a stejně jako jabloně, i rybízy byli dost zanedbané. Hned první rok jsme začali s jejich údržbou, za co se nám odvděčili slušnou úrodou. Tak je to v podstatě každý rok, za co jsme rádi. Na zahradu jsme vysadili šest keřů rybízu, ale tam se jim moc nedaří a o úrodě se zatím nedá mluvit. Proto jsme rádi za rybízy na chalupě. Červený plodí o dost více než černý, ale má o něco kyselejší plody. Většina úrody i tak skončí jako džem. Je toho najednou moc a zatím nás jiné lepší zpracování nenapadá. I u rybízů plánujeme postupně obnovovat zanedbané keře a časem bychom rádi přidali ještě pár dalších. Možná na chalupu přeneseme ty ze zahrady, kde se jim nedaří.

Nějaký základ ovocných stromů a keřů tedy na chalupě máme. Plánuji je ale rozšiřovat. Zatím jsem koupil tři další jabloně, letní odrůdu „Katja“, podzimní „Antonovku“ a zimní „Rubinolu“. Jablka jsou pro nás základní ovoce a rádi bychom byli ohledně jablek soběstačný. Kromě jabloní jsme na chalupu zatím vysadili ještě čtyři meruňky, dvě višně, ořešák, devět lísek a čtyři hlošiny. V plánu toho mám ale o dost více. Na zahradě sice máme vysazených přes padesát ovocných stromů a keřů, ale moc se jim nedaří. Některé stromky jsou tam už skoro pět let a vůbec na to nevypadají. Nějaká rozumná úroda zatím v nedohlednu. Doufám, že se to do budoucna zlepší. Zvlášť, když se nám podaří zvládnout hlodavce a v suchých letech možná i trochu zalévat. Radši bych ale měl aspoň „základ“ i na chalupě. Pozemek na chalupě bych taky rád využil pro trochu choulostivější ovoce. Oba pozemky jsou ve vyšší poloze (asi 480 m n.m.), ale pozemek na chalupě je přece jenom o něco více chráněny. Taky je vlhčí, co jsem využil pro výsadbu lísek. Plány mám velké, sázet mně baví a místo na chalupě stále je, tak proč to nedělat.

Pokud bych měl nějak celkově zhodnotit pěstování na chalupě, tak hned na úvod musím říct, že jsem čekal trochu větší úspěch. Měl jsem vysoká očekávání od půdy, která po první prohlídce vypadala hodně dobře. Hlavně když to porovnám se zahradou. Asi na tom velký podíl bude mít i zanedbání pozemku, kde se řadu let půda neničila a jenom zlepšovala. Zatím to ale není moc do hloubky. Podle katalogu půd je na pozemku půda málo úrodná, vhodná na zatravnění. To ale neznamená, že se to nemůže změnit, pokud na tom zapracujeme. S tím jsme už začali i výsevem zeleného hnojení. Stejně jako na zahradě plánujeme půdu pracovávat minimálně. Kromě úvodní přípravy záhonů, kde hlavně vybereme velké množství kamenů, bych už rád neryl půdu vůbec. Na záhonech plánuji střídat kulturní zeleninu a zelené hnojení.

Oproti zahradě vidím na chalupě jednu ne zanedbatelnou výhodu. Klíčení semínek je znatelně lepší. Velký podíl na tom asi bude mít celkově více vlhký pozemek. Více vlhkosti znamená ale pro nás doteď neznámý problém se slimáky a rajčata taky nedopadla na chalupě moc dobře. To byl ale celkově více vlhký rok a udělal jsem několik chyb. Na chalupě jsem nezkoušeli všechny druhy zeleniny jako na zahradě. Zatím to ale vypadá, že něco roste lépe na zahradě a něco na chalupě. Podle toho se asi budu i rozhodovat, co kde budeme pěstovat. Na zahradě mám v plánu pěstovat spíše zeleninu pro uskladnění, kterou potřebujeme ve větším množství. Jsou to hlavně brambory, fazole, dýně, kukuřice, kořenová zelenina, cibule a česnek. Na zahradě by taky mohli být záhony pro zeleninu určenou čistě k prodeji. Na chalupě bych rád pěstovat zeleninu, která potřebuje více péče, nepotřebujeme ji až v tak velkém množství a zatím ji neplánujeme prodávat. Jedná se hlavně o rajčata, okurky, fazoli na lusky a pak od všeho trochu, ale jenom pro naší osobní potřebu. S rajčaty ještě uvidíme, jak se jim do budoucna bude dařit na vlhké chalupě. O rajčatech ale více až v následujícím článku věnovaném jenom jim.