Rok pátý – 23. týden: Pletí … a zase pletí

23. týden

Tento týden jsme měli v plánu pokračovat v sekání a údržbě záhonu. To je asi ta nejméně zábavná část pěstování, ale udělat je to potřeba. Jako obvykle jsem měl velké plány a dopadlo to trochu jinak. Letošní sezona mi přijde o dost jiná než ty předchozí. Nejdříve bylo dlouho chladno, takže nic moc nešlo dělat. Najednou je všechno tak rychlé, že nestíháme. Týká se to hlavně růstu plevelů a trávy. Měl jsem v plánu přikrývat cestičky mezi záhony, protože je vůbec nestíháme sekat. K tomu vůbec nedošlo.

Po příjezdu na zahradu se obvykle jdeme projít kolem záhonu, abychom zjistili, co je nové. Někdy se fakt jenom projdeme a jdeme dělat něco co máme naplánované. A někdy to dopadne tak jako tento týden. Jdete kolem záhonů, říkáte si, že jenom vytrhnete pár plevelů a najednou klečíte u záhonu a čistíte ho celý.

Zatím, co jsem šel vyklopit na kompost obsah kbelíku se zbytky zeleniny za celý týden, tak manželka se už pustila do záhonu s řepou. Jednocení a pletí. Řepě trvalo tuto sezonu dost dlouho, než vyklíčila, a i když už vyklíčila, tam moc nerostla. To se změnilo poslední asi 2-3 týdny, kde se asi snaží dohnat růstem slabý začátek sezony. To platí hlavně pro jeden ze dvou záhonů, ve kterých letos pěstujeme řepu. Druhý záhon je nějaký slabší. Možná je to jinou odrůdou, nebo méně úrodnou půdou, nebo úplně něčím jiným. Právě ten lepší záhon se manželka rozhodla vyjednotit. Slabší záhon zůstane na příště. Část rostlin vyjednocené řepy použijeme do salátu, zbytek skončil na záhonu mezi řádky řepy jako mulč (spolu s plevelem).

Zatímco manželka jednotila řepu, já jsem vyplel záhon s hráškem a pastinák. U hrášku to byla jenom jedna část záhonu, kde hrášek špatně vyklíčil. Volné místo s radostí vyplnil merlík. Ten skočil mezi hráškem jako mulč. Na zbytku záhonů s hráškem je to relativně v pohodě. Sice občas je nějaký plevel vidět, ale díky hustému porostu hrášku to není nic kritické. Holt, kde neseje zahradník, vyseje příroda. Horší to bylo u části záhonu s pastinákem. Ten jsme měli minulý rok hezký. Zbyla nám semínka, tak jsem je vysel i tento rok. To asi nebylo úplně nejlepší, protože klíčení není moc dobré. Sice mi to ušetřilo práci s jednocením, ale na některých částech záhonu až moc. Nějaká úroda by být měla. Já mám ponaučení, že lítost vyhodit semínka může znamenat špatně klíčení a tím i neefektivně využitý záhon.

Stejně to dopadlo u mrkve, kde starší semínka měla taky hodně špatné klíčení. Záhon s mrkví jsme vypleli společně s manželkou. Není moc zábava sedět hodinu u záhonu, kde je mrkev vidět jenom v jedné části a na zbytku záhonu je náhodně rozházeno pár rostlinek. Ty ale nemůžete okopat motyčkou, protože je moc není v pleveli vidět. Tomuhle se chci do budoucna vyhnout výsevem vždy čerstvých semínek a výsevem ředkviček do meziřádků. Ředkvičky by měly potlačit růst plevelu. Pak když bude mrkev trochu větší, tak už budou ředkvičky sklizené. Jednou jsme to zkoušeli, ale nedopadlo to až tak dobře. Záhon jsme přikryli netkanou textilii, zapomněli na něho a ředkvičky moc přerostly. Příští rok si to pohlídáme lépe.

Několik posledních týdnů kontrolujeme brambory. Nějak se jim moc ze sena nechce. Už jsme si po dva týdny říkali, že ze záhonů stáhneme trochu sena, abychom jim pomohli. Minulý týden se objevila první rostlina. Tento týden z ní zůstaly jenom stonky bez listů. Slimáci se hodně snažili.

Tohle vůbec nepotěší. Při kontrole záhonů jsme zjistili, že začínají vylézat i další rostliny. Některé byly poškozené více, některé méně, většina vůbec. Doufám, že časem brambory slimáky přerostou. Abychom tomu trochu pomohli, tak jsme na záhonech v místech vysazených brambor mulč trochu stáhli. Většina brambor to už neměla ke světlu daleko. Takhle snad rychle posílí a slimáci už nedokážou nadělat moc velké škody. Když brambory trochu zesílí, tak je budeme zase přikrývat a v plánu máme na záhony nahrnout ještě více mulče.

V bývalém ředkvičkovém záhonu zůstalo ještě něco málo větších ředkví. Při hlavní sklizni ředkviček jsme je na záhonu nechali, protože moc ke sklizni nebyly. Teď už zase jde většina do květu, takže jsme je raději vytrhali. Jarní pěstování u ředkviček ještě jde. U větších ředkví to ale už asi nebudeme zkoušet. Úroda nic moc. Hodně ředkví jsme vyhodili, protože po vykvetení úplně zdřevnatěly. Ani chuť není moc dobrá. Některé chutnají skoro odporně. Jíst samotné se moc nedají. Celkem v pohodě se ale dají použít do zeleninového salátu, nebo tepelně upravit. Uvidíme, jak dopadnou podzimní výsevy. Vysévat spolu s ředkvičkami je ale asi už nebudeme.

Do ředkvičkového záhonu jsme vysadili (skoro podle plánu) růžičkovou kapustu a kadeřávek. Zatímco růžičková kapusta z pařeniště je celkem hezká, tak kadeřávek z předpěstování v bytě je hodně slabý. Příští rok už předpěstování v bytě asi ani zkoušet nebudu a rovnou ho vyseji do pařeniště. Sazeničky brukvovité zeleniny z pařeniště vypadají hodně dobře i na jiných záhonech. Na obrázcích postupně zelí, brokolice a kedlubny.

Jak je letošní sezona pro nás jiná, tak u některých druhů zeleniny nevíme, jak na tom přesně jsme. Něco chceme, něco jsem naplánoval, a ne všechno jde podle plánu. Nejvíc otazníků je obvykle kolem klíčení. Kolik semínek, co jsme vyseli vyklíčí? kdy vyklíčí? bude to dost? apod. Když už semínko vyklíčí a vy máte rostlinku, tak je víceméně jasno. I když tento rok je to kvůli záplavě slimáků trochu jiné a ani po vyklíčení ještě není jistota, že máme zajištěnou budoucí produkci. Aby to bylo ještě o něco komplikovanější, tak jsem se tento rok rozhodl dosít zbytky starých semínek. Říkal jsem si, že přece je nevyhodím, ale nechtěl jsem je ani dále skladovat. Teď stále čekáme na klíčení a nevím na čem jsem. Jestli semínka neklíčí kvůli průběhu počasí, nebo že jsou už nekvalitní. U několika druhů zeleniny mi došla trpělivost, tak jsem se radši trochu „pojistil“. Koupil jsem po dvě sazenice cuket, patisonů a dýní hokkaido. Odrůdy samozřejmě nevím, protože jsem je nekoupil u nějakého specializovaného dodavatele, ale v bezobalovém farmářském krámku, kde chodím nakupovat potraviny. Lepší je ale mít aspoň něco než vůbec nic. K tomu jsem ještě dokoupil dvě sazenice rajčat odrůdy „Šejk“. Ty vysazené na zahradu totiž přimrzly a nebyl jsem si jistý, jestli z nich ještě něco bude. Na chalupě je taky pár slabších rostlin rajčat, tak jsem ještě koupil dvě sazenice cherry odrůdy „Bibi“ na výměnu. Rajčata jsem se snažil vybírat už s květy. Domů jsem je přinesl v pondělí. Když jsme vyjeli v sobotu na zahradu, tak na jedné rostlině už byl dokonce malý plod. Snad bychom letos mohli mít rajčata o něco dřív než obvykle.

Nejdříve jsem vysadil rajčata odrůdy „Šejk“. Minulý týden to vypadalo, že první vysazené sazenice zničil mráz. Tento týden zase obrazily, tak jsem je tam nechal a nové sazenice vysadit namísto definitivně mrtvých divokých rajčat odrůdy „Humboldtovo“. V záhonu pro cukety něco málo vyklíčilo. V jednom místě byly tři rostlinky, v dalším jedna. Od těch tří jsme jednu přesadili na nové místo a na původní místa výsevu zbytku cuket jsme vysadili koupené patisony a cukety. U dýní taky moc pokrok nebyl. V záhonu přikrytém plachtou s dírami byla jedna malá rostlinka a ve druhém zarostlém záhoně dvě rostlinky částečně ožrané slimáky. Vypadá to, že se dvě zakoupené sazenice dýně hokkaido budou hodit. Vysadili jsme je do záhonu přikrytého plachtou, na místo nové odrůdy „Sweet meat Oregon homestead“. Manželka rozhrabala výsevné místo a semínka vypadají plesnivá. Tento rok ze semínky od obchodu permaseminka.cz nějak nemám moc dobrou zkušenost. Ze všech zakoupených semínek (všech druhů a odrůd) vyklíčila stěží polovina.

Na tento týden jsme měli naplánovanou sklizeň špenátu. Hodně rostlin už jde do květu a není na co čekat. Minulý rok jsme špenát mezi bobem nechali a nebylo to úplně nejlepší. Kvetoucí a semena tvořící špenát by odebíral moc živin pro taky kvetoucí bob. Špenát s trochu lepšími listy jsme sklidili, zbytek jsme vytrhali a nechali na záhonu jako mulč. K tomu jsme ještě přihodili trochu trávy, která už bohatě roste mezi záhony. S kvalitou špenátu moc spokojený nejsem. Jsme zvyklý na o dost hezčí listy. Hlavně na záhonu, kde jsme vysévali vlastní semínka, to bylo slabé. Zatím ale nevím posoudit, jestli je to semínky, nebo půdou na záhonu, nebo možná i něčím jiným. Něco jsme sklidili a zatím to musí být dost. I tak ten špenát skončil po blanšírování v mrazáku. Doufejme, že podzimní výsevy i sklizeň dopadnou lépe.

Další naplánované práce na zahradě, jako kosení a natažení plachty mezi záhony jsme už neudělali. Nějak nezbyl čas ani chuť. Stále jsme ještě měli nějakou práci na chalupě, tak jsme raději vyrazili. Už minule při osvobozování šeříku z porostu kopřivy jsme si naplánoval, že tento týden osvobodím lísky. Ty malé proutky vysazené na podzim byly zarostlé jako v džungli. Cestu ke stromkům jsem si musel doslova prosekat. Kopřivy a bršlice byly ještě v pohodě, ale to širokolisté něco mělo stonky tak tlusté, že je skoro nešlo kosou useknout. Minulý rok jsem tuto část pozemku kosil asi o měsíc později a bylo to relativně v pohodě. To byl ale porost asi poloviční. Tento rok asi v důsledku hojných srážek a pár teplých týdnů to roste doslova jako z vody. Na obrázku je vidět v pozadí zelené sloupky od plotu vysokého 1,5 m. Porost vedle nich je skoro ve stejné výšce.

Trochu jsem se obával, jak to lísky zvládly. Po obsekání kolem první z nich jsem byl příjemně překvapen. Lísky nevykazovala žádné známky strádání. Trochu více světla by jím ale prospět mělo. Hlavně aby trochu povyrostly. Hůř dopadly hlošiny. Keříky byli původně větší jako lísky, ale nevypadají až tak dobré. Jedna uhynula úplně, dvě mají hodně ožrané listy (že by slimáci?) a jenom jedna vypadá nějak lépe (na obrázku níže). Hlošinu jsem vysazoval jako pomocný keř (vázání dusíku), ale spíše to vypadá, že sama potřebuje pomoct. Jenom nevím úplně jak. Snad obsekání porostu kolem pomůže. Nevím, co ji sežralo listy. Jestli slimáci, nebo nějaký hmyz. Hlošiny jsem vysazoval i na zahradu a tam už asi všechny uhynuly. Myslel jsem si, že na o dost vlhčí zahradě to bude lepší, ale moc není. Ze čtyř keřů stále žijí tři, tak uvidíme, jak to bude vypadat dále.

Na zahradě jsem sice nesekal, ale plně jsem si to vynahradil na chalupě. I když jsem se snažil obsekával víceméně jenom kolem keřů, stejně to byla celkem velká plocha. Na chalupě se ale seká i s horší kosou o dost lépe než na zahradě. Namísto skoro suché trávy na louce sekám kopřivy, bršlici a ještě něco, co se nevím jak jmenuje. Kdyby nebylo těch tlustých stonků, tak by to byla celkem zábava. Utěšovalo mně vědomí toho, že vysvobodím keříky a ještě přispěji k úrodnosti půdy. Posekaný porost, to je hodně organické hmoty, která zůstane na půdě a celkem rychle se rozloží. Pokud rostliny porostou i nadále tak dobře, tak minimálně ještě jedno sekání bude a tím i více organické hmoty. Za pár let bychom mohli předělat i tu hnusnou navážku, co nám tam navezli při čištění pozemku. Až se mi na tak kvalitní půdě nebude chtít dělat výběh pro slepice, který tam máme naplánovaný.

Zatím co jsem sekal, tak manželka dělala údržbu květinového záhonu vedle branky. Ten jsme udělali minulý rok. Při překopávání a vytváření záhonu jsme našli spoustu cibulek a hlíz, které zřejmě dočasně čekali na lepší podmínky. Za pár let bez údržby byl ten kousek pozemku zarostlý tak, že tam nebylo kromě jednoho tulipánů a bohatého trsu floxů nic vidět kvést. Tento rok jsme se dočkali příjemného překvapení v pohodě hojně kvetoucích rostlin. Brzy zjara sněženky, pak tulipány a teď se chystají kvést i kosatce. Jenom chryzantémě se nezadařilo. Koupili jsme ji na podzim, celou zimu opečovávali v chalupě a na jaře vysadili do záhonu. Když začala obrážet novými výhonky, tak ji asi sežrali slimáci. Manželka se na její místo rozhodla vysadit afrikány. Těm se u nás z výsevů nedaří, tak snad by mohli růst aspoň sazenice. Doufám, že je nezlikvidují slimáci stejně jako chryzantému. Prý jsou pro ně afrikány doslova pochoutka. Dokonce se vysazují na záhony, aby odlákali slimáky od jiných rostlin. To je ale asi potřeba mít větší zásobu rostlin, kterou se nám zatím nedaří dopěstovat.

Větší práce jsme už na chalupě nedělali. Vysadil jsem dvě nově zakoupené sazenice rajčat. Nahradil jsem jimi tento týden uhynulé rostliny odrůdy „Indigo apple“. Už při výsadbě nevypadli moc přesvědčivě a tento týden to vzdaly definitivně. Zbytek rajčat vypadá, že zvládli šok z výsadby a popálení od slunce. Pár z nich má dokonce květy, tak se začínám těšit na snad brzkou úrodu.

Z pařeniště jsme už vyndali většinu sazenic. Zůstal tak jenom pórek, který se chystám přesadit když pro to najdu čas a zbytky brukvovité zeleniny. Nějako kedlubny a zelí jsme měli dát sousedovi, ale ten je nakonec nechce. Asi je příští týden z pařeniště vyndáme a zkusíme vysadit na zahradu v místech, kde něco blbě vyklíčilo. Stejně tak jsme to dělali minulý rok s kedlubnami. Sazeničky jsou hezké a je nám líto je vyhodit.

Při obhlídce pařeniště jsem objevil příjemné překvapení. Vedle pórku na mně zpod plevele koukala nádherná žába. Zprvu jsem si ji nevšiml, protože je skoro úplně černá na černém povrchu záhonu. Úplně nevím jak se tam dostala, ale za každou žabičku na pozemku jsem rád. Snad by mohli trochu pomoct s tou záplavou slimáků, co je tento rok. Chtěl jsem pařeniště trochu přečistit, ale zatím jsem to radši nechal tak, abych žábu nerušil. Jenom jsem ji tam hodil prkno, kdyby měla problém vylézt zase ven. Mám v plánu udělat na chalupě i nějaké jezírko, jenom zatím úplně nevím, kdy na to budeme mít čas …