Rok pátý – 26. týden: Víkend na chalupě

26. týden

Prodloužený víkend jsme měli v plánu strávit na chalupě a dodělal všechno, na co doteď nezbyl čas. Akorát to namísto soboty až úterka měl být čtvrtek až neděle. Čtvrtek jsme měli ještě nějaké vyřizování, takže jsme na chalupu vyrazili až v pátek ráno. Počasí nám moc nepřálo, protože od rána vytrvale pršelo. Nechtěli jsme se ale našeho plánu víkendu na chalupě vzdát. Snad se počasí v průběhu dne zlepší. No nezlepšilo. I pro příjezdu na chalupu vytrvale (i když mírně) pršelo. Jenom tak sedět v chalupě se mi nechtělo. Obul jsem holínky, navlékl pršiplášť a vyrazil sekat pozemek. To šlo dost dobře dělat i v dešti. Chtěl jsem posekat hlavně bodláky, které už začínají kvést. Stačí, že se nám je nedaří zlikvidovat kvůli nezničitelnému (skoro) kořenovému systému. Nepotřebujeme, aby se nám ještě množili ze semen.

Říkal jsem si, že budu kosit po dobu, než bude pršet a pak půjdeme dělat něco jiného. Pršet ale až do večera nepřestalo, takže jsem v podstatě kosil celý den. Pozitivem je, že jsem pokosil skoro celý pozemek. I když to bylo celkem vyčerpávající, stále jsme ale měl pocit, že jsem nic pořádného neudělal. Kosení prostě není to „pravé“ pěstování. Nějaké nesporné benefity ale kosení má. Kromě fyzické aktivity je to dobré pro půdu. Posekaná organická hmota obohatí půdu. Většinu jsem nechal ležet tak, kde jsem to posekal. Rostliny taky z půdy neodčerpají moc živin, když je posekám před vytvořením semen. Při kosení jsem zjistil, že rostlinný porost na pozemku je o dost bohatší než minulý rok, kdy na ploše rostlo jenom pár nejodolnějších druhů. Z toho mám celkem radost, protože po úpravách pozemku byla půda dost narušená. Než se dostaneme k využití všech částí pozemku, tak ať se aspoň na co největší ploše zlepšuje půda. A půda se zlepšuje tak, že na ní něco roste. Čím bohatší a různorodější směs rostlin, tím lépe.

Kosení bylo užitečné a půdě prospěšné, ale reportážně nezajímavé. Prostě jsem celý den kosil a kvůli dešti, a protože jsem toho k večeru už měl dost, tak jsem zapomněl udělat i nějaké fotky. Kromě kosení byla jedinou pěstitelskou práci v ten den výsadba jedné rostliny divokého jahodníku, kterou dostala manželka od kolegyně v práci. Vyčistili jsme kousek květinového záhonu a rostlinu tam vysadili. Byl to takový plán narychlo, protože jsme s tím nepočítali. Vyhodit jsme ji nechtěli. Na chalupě máme už dva (zatím) samostatné záhony s velkoplodým jahodníkem, ale proč nezkusit i něco jiného. Na rostlině po dobu, co byla v bytě, dozrál i jeden plod. Byl o hodně menší než „klasické“ jahody, ale chuťově nebyl špatný.

V sobotu už počasí vypadalo celkem v pohodě, tak jsme vyrazili na zahradu, kde jsme taky měli v plánu něco udělat. I když přes týden pršelo, tak jsme chtěli natahat do sudu vody, proto jsme vzali elektrocentrálu. Zapomněli jsme ale celkem důležitou věc, a to klíče od kůlny. To nám dost zkomplikovalo situaci, protože jsme se nemohli dostat k nářadí. Návrat na chalupu by nám zabral moc času, tak jsme se rozhodli udělat co půjde a pak vyrazit zpátky na chalupu. Na začátku jsme natahali vody do sudu a udělali obhlídku zahrady. Počasí v průběhu týdně bylo fajn a zahrada by vypadala ukázkově, kdyby …

Doteď jsme měli problém se slimáky jenom na vlhkém pozemku na chalupě. Tento rok, asi kvůli hojným srážkám, se problém rozšířil i na zahradu. Naše přes týden opuštěná, zarostlá a tento rok i vlhká zahrada je pro ně asi ráj. Minulý týden jsme se těšili z hezké brukvovité zeleniny, tento týden byla část rostlin hodně poškozená. Hlavně rané zelí a brokolice.

Přemýšlím, jestli jsem to tím mulčem, co jsem nastrkal mezi rostliny, situaci spíše nezhoršil. Mulčoval jsem, když bylo týden horko. Od té doby dost prší a mulč je pro slimáky dobrý úkryt. To samé jsem udělal u cuket a tam slimáci úřadovali taky. Kromě listů začínají žrát i květy a první malé plody, co se objevili. Celkem se začínám obávat o letošní úrodu cuket. Přemýšlím, jak tohle řešit. Jedna možnost je čekat, než se zvýší i populace predátorů, kteří dostanou slimáky zase na nějakou rozumnou úroveň. To ale nějakou dobu potrvá a do té doby se můžeme asi rozloučit s velkou částí úrody u některých druhů zeleniny. Nějaké přípravky proti slimákům se mi moc kupovat nechce. Nejsou nejlevnější a dávat stovky, možná tisíce korun za záchranu „pár“ rostlin asi moc rozumné není. Sbírat je ručně dost dobře nemůžeme, protože na zahradě nejsme tak často. Nedělat nic ale asi taky nebude úplně nejlepší nápad, protože se bez nějakého našeho zásahu můžou rozmnožit nad rozumně zvládatelnou úroveň. Tento rok jsou slimáci noví hlodavci. Ti nám dělali velké problémy v roce 2019. Jeden problém ustoupil, aby se objevil další. Uvidím, jak se ještě rozhodnu v průběhu týdne. Fakt je, že pokud se vám něco takového na zahradě děje, tak je to dost demotivační.

Takže jsme obhlédli škody, naštvali se a raději jsme šli dělat něco užitečného. Kromě jiného jsme měli tento týden v plánu vyčistit záhon se šalotkou. Po cibulovém záhonu minulý týden to byl další záhon dost zaplevelený rukolou. Část jsme sklidili do salátu, zbytek jsme nechali jako mulč mezi řádky šalotky. Žádné výsevy do meziřádků dělat nebudeme, tak ať rukola aspoň nějako poslouží.

Další větší naplánovanou prací byla sklizeň hrášku. Nedozrává úplně rovnoměrně, ale větší část už je zralá ke sklizni. Protože pěstujeme dřeňový hrášek a chceme ho sklízet ještě čerstvý zelený, není na co čekat. Tento rok jsme pěstovali čtyři odrůdy. Dvě už pěstované a osvědčené („Oscar“, „Twinset“) a dvě pro nás nové („Kleine Rheinländerin“, „Progress“. První dvě odrůdy se osvědčily i tento rok a nechali jsme si u nich část porostu jako osivo na další rok. U odrůdy „Progress“ jsme vyseli 8 řádků a měli jsme pár rostlin. Takže kromě špatného klíčení není moc co posuzovat. Možná ji ještě někdy v budoucnu vyzkoušíme, protože lusky i zrna byli hezké. Odrůda „Kleine Rheinländerin“ nás nepřesvědčila. Dozrává dost nerovnoměrně, co je problém, pokud chcete dělat sklizeň najednou. Lusků má relativně hodně, ale v nich málo zrn (klidně i jedno). Je proto dost pracné a časově náročné vyloupat zrna z lusků. Tuto odrůdu už neplánujeme dále pěstovat. Celkově jsme sklidili pár kilogramů lusků. Přesnou hmotnost nevíme, protože váha byla v uzamčené kůlně. Odhadem si ale myslím, že úroda byla o něco menší než minulý rok. Doma jsme lusky vyloupali a zrna zamrazili pro další použití.

Kromě hrášku jsme sklidili asi poslední jahody. Protože máme i stáleplodící odrůdy, tak možná ještě něco málo bude, ale hlavní produkce už je za námi. Jahody jsem zapomněl vyfotit, ale bylo jich o něco méně než minulý týden. Příští týden možná sklidíme angrešty, které byli zralé k jídlu už i tento týden. Jeden týden navíc jim určitě neublíží, spíše naopak. Zastavil jsem se u muchovníku, který ze všech ovocných keřů roste asi nejlíp. Tento rok dost vyrostl a je to vidět i na úrodě. Několikrát větší než minulý rok. Část zralých plodů jsem sklidil, zbytek snad dozraje do příštího týdne.

Tento víkend jsem měl v plánu se podívat i na brambory. Jestli není potřeba je trochu více zahrnout mulčem. Podívat jsem se podívat, ale zahrnování se nekonalo. Vidle i kolečko byli v zamčené kůlně a ručně nosit seno přes půl pozemku se mi fakt nechtělo. Ono to s tím zakrytím ani není tak kritické. Brambory jsme vysadili dost hluboko a možná by ani nebylo potřeba je zahrnovat. Ale pamatuji si, že minulý rok jsme to neudělali a pak jsem to litovat. Tento rok je situace trochu jiná, protože nemáme brambory v kompostu, ale v seně. Takže uvidíme příští týden, jak to bude vypadat. Zatím ze čtyř záhonů je to nejlepší u prvního s velmi ranou odrůdou „Rosara“. Vypadá nejbujnější a porost je nejhustší. Je to i logické, protože je z pěstovaných odrůd nejranější. Pěstujeme ji už třetím rokem a zatím jsme s ní spokojeni. Uvidíme, co předvedou tento rok další dvě odrůdy.

Víc jsme toho už na zahradě neudělali. Práce by samozřejmě byla, ale byli jsme po řádění slimáků celkem znechuceni, neměli jsme nářadí na pořádnou práci a stále nám zůstala práce na chalupě. Z toho, co jsme tam plánovali, jsme zatím neudělali nic. Tedy kromě toho, že jsem celý den kosil. Před odjezdem na chalupu jsme se ještě na chvíli zastavili u záhonů. Ne u každého je to masakr jako u brukvovité zeleniny a cuket. Např. takový bob po zlikvidování špenátu a vydatných deštěch viditelně pookřál a už celkem hezky nasazuje lusky. Snad mu to vydrží a sklidíme i nějakou slušnou úrodu.

Na chalupu jsme dorazili relativně brzy, takže jsme ještě mohli i něco rozumného udělat. Zvlášť, když jsme nemuseli jet zpátky do Prahy. Já jsem chtěl dát do pořádku záhony s rajčaty. Ty jsem posledních pár týdnů celkem zanedbával. Po výsadbě bylo nějakou chvíli chladno, takže rajčata moc nerostla. Občas jsem se na ně podíval a viděl, že začínají kvést, nebo i tvoří plody. Chtěl jsem záhony vyplít, rajčata vyvázat a případně vylámat výhony. Manželka mi pomohla záhony vyplít a pak jsem se už pustil do samotných rostlin. Za ten čas, co jsem se jim nevěnoval, udělala rajčata dost pokrok. Některé odrůdy začaly divočet a odstraňoval jsem celkem dost výhonů. Tento rok jsem vysadil většinu rajčat po dvojicích. Plán byl pěstovat je jenom na jeden výhon. Některé rostliny ale už vytvořily dost silné boční výhony, nebo se dokonce jako kdyby rozdvojily. V podstatě si vytvořili dva rovnocenné výhony, které už oba nesli květy, nebo i plody. To jsem už nechtěl násilně odstraňovat. Více výhonů jsem nechával taky u cherry odrůd. Tam se názory na odstraňování výhonů různí asi nejvíc. Někdo říká odstraňovat, někdo říká nevylamovat vůbec. Já jsem se tentokrát řídil spíše „citem“. Ke každé rostlině jsem přistupoval individuálně podle toho, jak roste. Snažil jsem se, aby nebyl porost moc hustý. Zatím to jde, uvidíme později. Těch výhonů na drátěnce je hodně. Drátěnka asi nebude pro pěstování na více výhonů to pravé. Zase ale není potřeba tolik vyvazovat. Stačí proplést rostliny mezi oky. Uvidíme, jak to bude fungovat, když budou rostliny v plné síle. Zatím netrpělivě čekám na první zralé plody. Většina rostlin už nějakou násadu plodů má. Kromě odrůd „Bibi“ a „Sungold F1“, fotky kterých jsem tu dával minulý týden, jsou to např. i odrůdy „Toro F1“ a „Gardener’s delight“ (na fotkách níže).

Z rajčat mám tedy celkem radost. Jenom doufám, že nepřijde brzo plíseň (ideálně vůbec). Z čeho radost nemám, jsou slimáci, kteří řádí i na chalupě. Zlikvidovali oba výsevy okurek, o čem jsem už psal minulý týden. Ačokču jsme měli zakrytovanou lépe, ale při prohlídce záhonů jsem je objevil i tam. Škody zatím nejsou moc velké. Ačokča je už dost velká, tak jsem kryty odstranili. Snad se teď více rozroste a brzy slimákům obroste.

Slimáky jsem už začal na chalupě řešit. Od teď je u nich nulová tolerance. Chápu, že nějakou úlohu v přírodě mají, ale nenechám si ničit záhony i nervy. Předtím jsem je posbíral ze záhonů a odnesl na druhý konec zahrady. Teď je bez milosti zabíjím. Všemu si nůžky a když jdu po pozemku a nějakého uvidím, rozstřihnu ho vejpůl. Pozemek jsem takto obešel několikrát, vždy ráno a večer, případně když pršelo. Zabil jsem jich desítky, možná i pár stovek. Uvědomuji si, že z celkového počtu, co na pozemku je, to asi nebude moc. Nějak ale začít musíme. Jinak se nám bude stávat něco jako se stalo tento týden u paprik, kdy u několik rostlin zůstaly jenom stonky. Snad nesežerou i ten zbytek, který už začíná pomalu plodit.

Zbytek prací na chalupě jsme se odložili na neděli dopoledne. Ráno nebylo moc horké, takže se dobře pracovalo. Jako první jsem se rozhodl pro výsadbu pórku. Ten jsem zkusil předpěstovat jako obvykle v bytě a vysadil na zahradu. Sazenice ale nic moc a na zahradě je není v záhonu mezi plevelem vidět. Nevím, jestli vůbec nějaký pórek budeme na zahradě mít. Z jarních výsevů nám zůstala semínka, tak jsem je spíše na zkoušku vysel do pařeniště. Klíčení bylo dobré, a i sazeničky hezky rostly. Popravdě jsme ještě hezčí sazeničky pórku neměly, a to ani když počítám ty kupované. Odteď už asi nebudu plýtvat místem v bytě a rovnou budu předpěstovávat pórek v pařeništi.

Pórek jsme vysadili k paprice, kde byla ještě dost velká část záhonů nevyužita. Manželka tam akorát, když jsem pár týdnu nazpátek kosil, nahrnula nějakou kopřivu jako mulč. Mulč byl už skoro rozložený, takže ani ho nebylo potřeba odstraňoval při výsadbě. Pro výsadbu pórku jsme se tento rok inspiroval u jednoho pěstitele z Anglie (snad si to pamatuji správně). Vysazoval pórek tak, že udělal kovovou tyčí se zploštěným okrajem díry, do kterých házel sazenice pórku. Sazenice nezahrnoval půdou, jenom do díry nalil vodu. To by mělo rostlinu jako kdyby vysadit. Jak je na tyči zploštěný konec, tak to dole v díře vytvoří rýhu, do které zapadnou kořeny. Zalitím se půda kolem nahrne ke kořenům. Tolik teorie. Uvidíme příští týden v praxi, jak se mi to podařilo replikovat. Já jsem namísto dlouhé kovové tyče použil sekáč. Je dost tlustý a zploštěný konec má. Sazenice byly dost silné, až jsem byl překvapený, jak hluboké díry jsem musel dělat. S malými sazeničkami jako jsem dával na zahradu by to asi ani dělat nešlo. Snad jsem zase neexperimentoval až moc a neztratíme parádní sazenice. Musím ale říct, že se mi tento způsob výsadby líbí. Je to bez velkého narušování půdy, je to rychlé a ani to není moc pracné. Navíc máte pórek vysazený tak, že dostanete vybělenou spodní část rostliny. Toho se nám při klasické výsadbě zatím nepodařilo dosáhnout.

Po odstranění sazenic pórku zůstalo v pařeništi ještě pár sazenic brukvovité zeleniny, pro které jsme už neměli využili. I tak byla velká část z nich poškozená slimáky. Pařeniště jsme vyčistili a vyseli tam pohanku. Zarostlé, nebo nevyužité ho nechci nechat až do další sezony. Šlo by tam asi něco vysadit, ale radši jsem se rozhodl tam trochu zlepšit půdu pomocí zeleného hnojení. Jako první pohanka a snad bychom mohli do zimy stihnout ještě luskoobilní směs. I pro předpěstování sazenic můžeme mít kvalitní úrodnou půdu.

Na jednom malém záhonku jsem vysadil trvalý pórek, který plánuji pěstovat v polykultuře s portulákem zimním. Půda na záhonu není zatím moc dobrá a asi i proto pórek moc neroste. Abych se trochu „pojistil“, tak jsem se rozhodl vyčistit ještě jeden záhon, do té doby přikrytý kartonem, a vysít do něco zbytky semínek trvalého pórku. K nim chci vysít i semínka kadeřávku. Ten jsme předpěstovali v bytě a sazenicím se na zahradě moc nedaří. Výsevy jsou už trochu pozdní, ale vyséval jsem to s vidinou toho, že úroda když tak bude až příští rok na jaře. Hlavní je, aby semínka vyklíčila a rostlinky zesílily. Stejně tak u pórku.

Na jednom malém záhonku máme listovou petržel plánovanou jako trvalou. Minulý rok jsme sklízeli dost natě. Tento rok snad všechny rostliny šly do květu. Manželka je seřezala, tak uvidíme, jak se obnoví. Pokud nevytvoří hezké nové listy, tak možná založíme nový záhon.

Ze sazenic nám na chalupě zůstalo ještě šest rostlin rebarbory a pět rostlin trvalé cibule. Už se trápili v sadbovačích dost dlouho, tak jsme se je rozhodli vysadit. Největším problémem bylo vymyslet kde je vysadíme. Před nějakých časem jsme vysadili tři sazenice rebarbory improvizovaně pod jabloň. Slimáci je sežrali. Rozhodli jsme se je nahradit, i když zase riskujeme sežrání slimáky. Pokud je necháme v sadbovačích, tak asi uhynou. Další dva sazenice jsme vysadili na druhý konec zahrady skoro u plotu. Zase trochu zoufalý čin, ale nemáme moc co ztratit. Největší sazenici jsme si nechali pro jeden malý záhonek, kde je taková všehochuť. Na podzim jsem tam vyséval pokusně petržel a mrkev. Petržel nevyklíčila žádná a mrkev je tam asi jedna. Později tam manželka vysadila nějaké sazenice mangoldu ze zahrady. Já jsem tam teď doplnil jednu rostlinu rebarbory a pět rostlin trvalé cibule. Co z této neplánované polykultury vznikne, to ještě uvidíme.

To už byla naše poslední činnost na zahradě tento víkend. Udělali jsme dost, i když asi ne úplně všechno, co jsme si naplánovali. Více ale prostě nestíháme. Takže pomalu si předěláváme pozemek. Jedna malá plocha za druhou. Potenciál si myslím že tam je velký, jenom ho co nejvíc využít. Pokračovat budeme příští týden, kdy asi budeme ve velkém sklízet česnek (na zahradě i chalupě).