Rok pátý – 40.-41. týden: Sklizeň kořenové zeleniny

40.-41. týden

Poslední dva týdny, co se týká zahrady a chalupy, byli skoro identické. Proto jsem se rozhodl raději udělat jeden článek než psát dvakrát skoro to samé. Proto ani tento článek nebude chronologicky úplně přesný. Budu skákat z jednoho týdne do druhého a spíše to bude tematicky rozdělené podle druhů zeleniny, co jsme sklízeli.

Počasí nám taky vyšlo stejné, co byla paráda. Celkem jsme si užívali hezké podzimní dny, možná jedny z posledních. Ono to hezké sluneční počasí vyvolává klamný dojem, že je to ještě v pohodě a nic takového jako konec sezony nehrozí. Jenomže to tak není. Rána už jsou hodně chladná a v posledních dvou týdnech jsme měli i nějaký serióznější mráz. Na zahradě i chalupě nám, co se týká počtů druhů zeleniny, toho už moc nezůstalo. Co ale týká objemu, tak to je něco jiného. Zůstalo nám ještě sklidit kořenovou zeleninu a o tom bude i dnešní článek.

Když jsme na zahradě začínali, tak to byla v podstatě zelená louka, kde jsme vytvářeli záhony. Od začátku jsem chtěl pěstovat permakulturně a později bezorebně. Většina prvních záhonu byla kompostovacích. V podstatě kombinace starého sena, slámy a hnoje. Těch pár rytých záhonů, co jsme měli, bylo kromě jiného i na kořenovou zeleninu. První sklizně nebyli moc dobré. Zatím co plodové zelenině, jako jsou cukety a rajčata, se v kompostovacích záhonech s kupou hnoje líbilo, kořenová zelenina v utužené a málo úrodné půdě dost trpěla. Jak jsme ale postupně přecházeli od kompostovacích záhonů k pěstování v půdě a přešli na bezorební hospodaření, začali jsme mít o dost lepší výsledky. U kořenové zeleniny je asi nejvíc vidět, jak se zlepšuje půda na záhonech.

Samozřejmě ještě ne všechny záhony jsou úplně skvělé. Někdy skončí zelenina na ne moc dobrém záhonu a pak i sklizeň podle toho vypadá. Minulou sezonu si špatný záhon „vylosovala“ červená řepa. Klíčení bylo celkem slušné, ale skoro vůbec nerostla. Sklízeli jsme řepu ve velikosti ředkviček a byli jsme rádi že máme aspoň něco. Řepy spotřebujeme relativně dost, tak jsme se pro letošní sezonu rozhodli udělat dva záhony s řepou. V Lidlu jsme koupili semínka našich oblíbených odrůd a do každého záhonu vyseli jednu odrůdu. Zatím co jedna odrůda dostala hodně dobrý záhon, u druhé odrůdy to už tak dobré nebylo. Nedělal jsem to ale cíleně. Prostě to tak vyšlo v osevním plánu. Takže jsme celý rok pozorovali, jak na jednom záhonu je parádní řepa, zatím co na druhém to dlouhou dobu vypadalo jako minulou sezonu.

První týden jsme se rozhodli sklidit ten lepší záhon s řepou. Sklizeň předčila naše očekávání. Hezčí řepu jsme ještě za těch pět let pěstování neměli.

Stejně jako u jiných druhů zeleniny i tady se vyřádili slimáci. Na první pohled to nevypadalo nijak dramaticky, protože řepy bylo hodně. Skoro půlka bulev byla ale nějak poškozená. Stačí, když je slimáci trochu okoušou a už se začínají kazit. Pro zimní uskladnění jsme takovou řepu nechtěli dávat, a proto jsme ji dávali zvlášť. Na horní fotce je v kolečku poškozená řepa a v přepravce ta nepoškozená. Řepa, která byla v pořádku, jela na chalupu k uskladnění. Tu poškozenou jsme vzali domů a pomalu se ji pokoušíme zpracovat. Jako nezkazí se hned a nějakou dobu vydrží, ale asi ne tak dlouho, tako nepoškozená řepa uložená v dobrých podmínkách na chalupě.

Řepy pro svoji potřebu jsme v podstatě měli dost už z prvního záhonu, i kdybychom odepsali všechnu poškozenou. Další týden nás ale čekal druhý záhon. Tam jsme předpokládali menší sklizeň, i když nakonec jsme byli mile překvapeni. Zase to vyšlo přibližně půl na půl mezi poškozenou a nepoškozenou řepou. Nepoškozená skončila na chalupě, tu poškozenou jsme si odvezli domů. Většina bulev byla menší než z prvního záhonu, tak jsme část z nich uvařili, oloupali, nakrájeli a naložili do skleniček. Zbytek by asi normálně skončil v mrazáku. Oba jsou ale už plné, tak zbytek řepy zatím čeká v tašce na použití a něco i rozdáváme.

Další větší sklizně nás čekali u mrkve. Ty taky spotřebujeme hodně, takže stejně jako u řepy jsme vyseli dva záhony. V tom prvním klíčení nedopadlo úplně nejlépe, asi hlavně z důvodu použití starších semínek k výsevu. Mrkev jsme postupně v průběhu sezony sklízeli ke spotřebě a teď jsme chtěli sklidit zbytek. Část sklizně byla znehodnocena slimáky, ale stále nám zůstalo dost mrkve na uskladnění.

Druhý záhon mrkve jsme vysévali až před létem. Když jsme viděli, že ten první záhon nedopadl úplně tak, jak bychom si představovali. Semínka jsme měli nová, koupená začátkem sezony v Lidlu. Protože ale máme s klíčením mrkve spíše horší zkušenost, vyséval jsme celkem nahusto. To se teď při sklizni ukázalo jako chyba. Klíčení totiž dopadlo hodně dobře a mrkev jsme pak už nejednotili. Takže jsme měli sice hodně, ale spíše menší mrkve. Druhou mojí chybou byl výsev pozdější odrůdy. To mně napadlo až později, že odrůdy pro uskladnění s delší vegetační dobou by se asi měli vysévat dříve. No ale stalo se, tak máme poučení pro příště. V každém případě byla sklizeň slušná. Škoda jenom, že i zde řádili slimáci a dost mrkví bylo poškozených. Manželka na chalupě mrkev probrala. Část ji skončila v přepravce na uskladnění, ale stále jsme si v tašce vezli do Prahy asi 10 kg menší a poškozené mrkve. Normálně by skončila v mrazáku, ale jak už jsem psal u řepy, tam není místo. Takže zase něco rozdáváme a snažíme se dělat více jídel s mrkví.

Stejně jako minulý rok jsme měli jeden záhon s kombinací petržele, kopru a pastináku. U petržele byl u jedné odrůdy problém s klíčením a celkově moc nerostla. Sklizeň stejně jako minulou sezonu za moc nestála. Tady bude hodně co zlepšovat. U kopru to dopadlo o něco lépe než minulý rok, ale i tam to nebylo úplně ideální. Moc zelené hmoty kopr neudělal a pak už šel do květu. Nejlépe dopadl pastinák, i když nevyklíčil úplně na 100 %. Jenom byl problém vydolovat z půdy kořeny. Obvykle to u kořenové zeleniny dělám vidlemi. U pastináku to úplně ideální nebylo. Kořeny má dost dlouhé a půda na záhonu nebyla úplně kyprá. Když jsem se snažil nazvednout kus půdy dále od kořene, tak to moc nešlo. Když jsem dal vidle moc blízko k pastináku, tak při snaze o páčení ven z půdy jsem poškodil kořen. Jak je kořen hodně tlustý, tak se zasekává mezi zuby vidlí. Lepší by byl rýč, ale ten jsme nechali na chalupě. Nakonec se mi povedlo vidle zničit. Jeden zub jsem ulomil úplně a další se ohnul tak, že vidle už nešly rozumně použít. Zbytek pastináku jsem doloval z půdy pomocí lopaty. Příště už si radši připravím rýč. Nebo budeme doufat, že se půda ještě více zlepší a nebudeme potřebovat tolik hrubé síly. Jinak úroda pastináku hezká, stejně jako minulý rok. To drobné v kbelíku vedle je všechna naše petržel (kořenová).

Z větší části jsme sklidili i ředkve a ředkvičky. Už asi moc nevyrostou a nemá je smysl déle nechávat pro slimáky. Sklidili jsme větší část vodnice a všechny ředkve s výjimkou černých, které asi budeme uskladňovat na chalupě. Letos je úroda ředkví porovnatelná s minulou sezonou, i když mi přijde, že minulý rok byl, co se týká ředkví, o malinko lepší. Asi jak u které odrůdy. Vodnice byly dost hezké. Naopak ředkve s dlouhým kořenem moc dobře nedopadly. Nevím proč, ale dlouhé ředkve byly o dost více napadené škůdci. Tím nemyslím slimáky. Ti si vybírají nejhezčí kousky a je jim asi jedno, jestli dlouhá, nebo kulatá. Stejně to bylo s poškozením u ředkviček. Kulaté byly minimálně na 90 % v pohodě, ty delší červivé, nebo zčernalé a možná i z 50 % poškozené. Většinu ředkviček jsme sklidili taky. Už nevypadaly že o moc více vyrostou a slimáci je začali masakrovat fakt dost.

V podstatě všechny sklizené ředkve a většinu ředkviček jsme umyli, očistili, nakrájeli a nechali fermentovat. S fermentací ředkví už máme dobré zkušenosti. Chutnají nám a dlouho vydrží. Ředkvičky zkoušíme fermentovat tento rok poprvé. Předpokládám ale, že to bude podobné jako u větších ředkví. Co jsme je zkoušeli, tak chutnají víceméně stejně. Největší rozdíl je na první pohled v barvě. Sklenice s ředkvičkami jsou hezky červené. Blbé je jenom to, že se fermentací jejich objem zmenšuje. Naložili jsme čtyři sklenice ředkví a dvě sklenice ředkviček. Po týdnu fermentování jsme ze čtyř sklenic velkých ředkví udělali dvě a po dalších pár dnech ze dvou sklenic ředkviček byla jedna. Zase jsou tam hodně natlačené a šťáva co se z nich vytlačila je taky pochoutka. Stejně zdravá, jako samotná fermentovaná zelenina. Po první fermentaci sklenice uzavřeme a odvezeme na chalupu do chladu, kde ještě budou chvíli pracovat, aby dosáhli té správně chuti, co máme rádi.

Další ne úplně kořenovou zeleninou (plodinou?), i když se doluje z půdy, jsou topinambury. Pěstujeme je prvním rokem a teď jsme se rozhodli vyzkoušet, jaké je úroda. Máme jeden větší záhon na zahradě a jeden menší na chalupě. Záhon na zahradě vypadá jako menší džungle. Rostliny jsou ve dvou řadách a některé mají možná i čtyři metry. Teď na konci sezony se dokonce rozhodly kvést. Je na ně celkem hezký pohled a určitě to těší i hmyz, protože jinak toho už moc nekvete.

Na chalupě máme topinambury na záhonu jenom v jedné řadě, a i když jsou asi stejné velké jako ty na zahradě, tak ještě nekvetou. Je u nich dost problém s tím, že vysoké rostliny už nedokážou stát a kácí se k zemi. To má někdy za následek i to, že se rostlina zlomí. Tento problém neregistrujeme na zahradě. Možná kvůli tomu, že tam jsou rostliny ve dvou řadách a dokážou se navzájem podepřít. Nebo je důvod jiný, nevím.

Rozhodli jsme se vyzkoušet topinambury z chalupy. Důvodu je několik. Je tam problém s kácejícími se rostlinami a taky chceme ten záhon zrušit. Udělat záhon s topinambury tak blízko jabloně byla chyba. Takže je chceme postupně vykopat a spotřebovat. Topinambury se ale blbě skladují, takže to musíme dělat postupně. Na zahradě může záhon zůstat klidně jako trvalý (nebo aspoň nějakou dobu). Tam budeme sklízet asi až příští rok zjara.

Máme dvě odrůdy topinamburů. Názvy nevím, ale jedna má bíle hlízy a druhá fialové. Chtěli jsme zkusit obě. Když jsem je koupil, tak bílé hlízy vypadaly o dost lépe než ty fialové. I rostliny z bílých hlíz začali růst dříve. Při první sklizni to vypadalo právě naopak. Fialové hlízy byly o dost větší než ty bíle. Vykopali jsme ale jenom tři rostliny (celkově), takže z toho je těžké vyvozovat nějaké závěry.

Manželka hlízy umyla, uvařila, stáhla slupku a ze vzniklé šedé hmoty udělala placičky. Něco jako lívance. Dali jsme si je se salátem z červené řepy. Bylo to skvělé, takže jsme další týden zase chtěli sklidit nějaké topinambury. Opět na chalupě a opět na zkoušku bíle i fialové hlízy. Nevím, jestli topinambury za jeden týden nějak zázračně vyrostli, ale už po sklizni první rostliny s fialovými hlízami jsme měli snad více než týden předtím ze tří rostlin. Vykopali jsme ale ještě jednu rostlinu s bílými hlízami. Sklizeň taky o hodně lepší než minulý týden. Devíti litrový kbelík, který jsme si na topinambury vzali, byl vrchovatě plný. To není špatný výnos na dvě rostliny. Co jsem koukal jedno video, tak jedna rostlina prý za dobrých podmínek může mít až 7 kg hlíz. To je paráda. Tohle je rostlina, která se z hlediska samozásobitelství fakt vyplatí. Jediná nevýhodou je, že část lidí má problémy s trávením topinamburů. Jejich konzumace může způsobit nadýmání. Zase lze experimentovat s různými způsoby přípravy a při pravidelné konzumaci se tělo může na topinambury „vytrénovat“. Zatím jsem topinambury jedl syrové, manželka dělala placičky a zapékali jsme je ve troubě jako brambory. Ve všech formách mi topinambury chutnali a nenadýmají o moc více, než když konzumuji luštěniny, nebo hodně listové zeleniny.

Když jsme se motali kolem topinamburů, tak jsme se dočkali menšího překvapení. Manželka našla kousek vedle mezi posekanými kopřivami václavky. Po chvilce hledání objevila další, takže jsme měli i nečekanou sklizeň hub. Když už nám plánovanou sadbu hub sežrali slimáci, tak máme na pozemku aspoň ty, co se tam objevili asi bez našeho přičinění. Voní úplně nádherně. Taková pravé intenzivní houbová vůně. Doufejme, že se u nás udrží. V tom koutě pozemku, co jsme je našli, jsem i tak plánoval pěstovat houby. To zatím kvůli slimákům asi moc nepůjde, ale budeme rádi i za tyhle „divoké“.

První týden z posledních dvou jsme si říkali, že je to ještě v pohodě a že počasí chvilku vydrží. Na chalupě jsme stále sklízeli ačokču, zelené fazolky a doufali, že dozrají a uschnou lusky fazole pro sklizeň suchého zrna. To se změnilo druhý týden, kdy jsme konstatovali, že s teplomilnou zeleninou je konec. Na zahradě jsme toho už moc neměli, resp. jsme to sklidili dříve. Vidět to bylo na chalupě, kde byly mrtvé rostliny ačokči a fazolí. Jako kdybych to tušil, když jsem týden předtím sklidil všechno, co šlo. I tak ale zůstala spousta malých plodů ačokči, ze kterých už samozřejmě nic není. Plody umrzli spolu s rostlinami. Na rostlinách fazolí zůstala spousta skoro zelených lusků. Jenom pár jich bylo suchých. Sklidit se dají i tak, jenom je není možné moc skladovat mimo mrazák.

Nějak mi nepřišlo, že těch lusků je na rostlinách moc a na sklizeň jsem si vzal jednu ne moc velkou misku. Za chvíli jsem ji měl plnou a šel hledat něco většího. Vzal jsem 9 litrový kbelík, který byl za chvílí taky plný. Nádoby došly, tak jsem vzal plastový pytel, fazoli tam přesypal a nasbíral ještě jeden kýbl lusků. Hodně příjemné překvapení, co se týká úrody. Samozřejmě po vyloupání bylo zrn o dost méně než lusků, ale i tak bylo fazole více než jsem předpokládal. Tyčkové fazole jsem hodně podcenil. I s ne moc dobrým klíčením dalo pár rostlin slušnou úrodu. Je to dobrý příslib do budoucna. Jenom bude chtít vysévat dřív a selektovat na ranost, abychom měli více suchých zrn. Přece jenom mrazák můžeme využít na něco jiného.

Mimo ty velké sklizně zeleniny pro uskladnění jsme ještě něco málo sklidili i pro běžnou spotřebu přes týden. Stále máme ke sklizni dost mangoldu a našlo se i trochu brokolice. První týden bylo pár kusů ovoce (jahody, maliny) a na chalupě celkem dost ačokče a pár fazolek. Druhý týden už to byla jenom listová zelenina, jako mangold a kadeřávek. I to je ale hodně dobré. Listy se dají použít do různých salátů, nebo je jenom nasekáme a orestujeme na pánvi s chilli, česnekem a bramborami. Jednoduché a chutné jídlo z našich surovin.

Protože už začínají být chladné noci a mráz není výjimkou, ale skoro pravidlem, rozhodli jsme se vzít domů cibuli a šalotku, kterou jsme zatím dosušovali v kůlně. Byt sice není úplně ideální na skladování cibule, ale v zimě lepší než kůlna. Když manželka ještě jednou probírala cibuli, tak našla pár cibulí, které už zase začínaly obrážet. Na první pohled je vidět, že je to nějaká jiná odrůda. Kupoval jsem sazečku odrůdy „Všetana“, která má kulaté cibule. Asi se k sazečce přimíchalo pár jiných cibulek. Domů je nemá smysl nést a je nám líto je vyhodit. Zkusíme je vysadit do záhonů s ozimým salátem a cibulí. Slimáci pár rostlin salátů zlikvidovali, tak využijeme prázdné místo a píchnu tam cibuli. Nemáme co ztratit a možná budeme mít brzy zjara mladou nať.

Po velkých sklizních jsme měli prázdné záhony, tak jsme se rozhodli je začít zakrývat silážní plachtou. Druhá řada záhonu je jasná. Tak už po vymrznutí fazolí, rajčat a kukuřice nic není. Tak jsme zakryli tolik záhonů, na kolik nám vyšla plachta. Sice už tam vyrostl vyšší plevel a plachta je dost nad zemí, ale časem se to podá. Rostliny začnou odumírat a když bude pršet, tak tíha vody pomůže stáhnout plachtu dolu. Druhou řadu jsme zatím přikryli jenom částečně. Stále tam máme záhon se zelím, které asi sklidíme další týden. Pak už budeme moci natáhnout plachtu přes většinu záhonů. Na zimu asi zůstanou odkryté jenom záhony s růžičkovou kapustou (a kadeřávkem), kombinace ozimého salátu a ozimé cibule a samozřejmě česnek, kterého výsadba nás ještě čeká. Prostě přípravy na zimu začínají. Pro jistotu jsem koupil ještě tři další silážní plachty. Jednu jsme odvezli na chalupu a dvě zůstanou na zahradě. To bychom už měli s přehledem mít dost na zakrytí všech záhonů co chceme a příští rok na zakrytí všech cestiček mezi záhony.