Vyhodnocení roku 2021

Rok 2021 byl naším pátým celým rokem pěstování na zahradě a druhým rokem pěstování na chalupě. A zase to bylo jiné. Tři asi nejvýznamnější faktory, které ovlivnili pěstování v roce 2021, bylo chladnější počasí, odložený začátek sezony a slimáci. S každým z těchto hlavních vlivů jsme se v tomto roce potkali poprvé, nebo aspoň poprvé v takové míře. No nic, máme novou zkušenost a musíme se podle toho zařídit. Možná by bylo nejlepší počítat vždy jenom s tou nejhorší variantou a pak můžeme být jenom příjemně překvapeni. Nechci být ale moc negativní. Sezona jako celek nebyla špatná. Chladnější a na srážky relativně bohatá sezona byla dobrá pro některé druhy zeleniny, pro jiné zas méně. Hloupé je, že člověk často dává moc velkou váhu tomu negativnímu co se děje a méně se těší tomu, co se povedlo. Proto jsem si řekl, že odteď se budu na věci raději dívat z té lepší stránky a zbytečně se netrápit. Ne všechno se povedlo a některé neúspěchy zamrzí. Důležité je poučit se z toho. Pokud byli neúspěchy způsobené námi, máme šanci to příště dělat jinak. A pokud byli způsobeny nějakými vnějšími vlivy, se kterými jsme nepočítali, tak teď už bychom s nimi počítat měli. Jak se říká, všechno špatné je na něco dobré. Níže uvádím přehled toho, co se v roce 2021 z mého pohledu povedlo a co se nepovedlo, a taky naše plány do budoucna, nebo co bychom dělali jinak. Píšu jenom o tom nejdůležitějším. Zbytek je v příspěvcích na blogu.

Co se povedlo:
Vlastní sazenice – vlastní sazenice musím vyzdvihnout i tento rok. I když to stále není tak, jak bych si přál, rok od roku je to lepší a sazenice kvalitnější. Rajčata a papriky se nám už daří dopěstovat ve kvalitě, se kterou jsem téměř spokojený. Už se jenom zaměřit místo kvantity více na kvalitu. Je to těžké při té obrovské nabídce odrůd, co jsou na trhu, ale i tady už začínám používat pravidlo, že méně je někdy více. I začátek sezony 2021 byl komplikovaný a ztížený situací kolem koronaviru. Dokonce kvůli uzávěre okresů pro nás ještě více než rok předchozí. To jsem byl dvojnásobně rád za vlastní sazenice. Shánět na poslední chvílí někde zbytky sazenic není úplně to, co bych chtěl dělat. Nechávám si to jenom jako možnost poslední záchrany. Když už všechno ostatní selže. Tento rok jsem tak nakoupil pár sazenic teplomilné zeleniny jako pojistku pro zajištění aspoň nějaké úrody. To když kombinace starších semínek, chladnějšího počasí a slimáků způsobila, že by pár záhonu bez externích sazenic asi zůstalo neosazených a my bez úrody. Takže i do budoucna zůstávají vlastní sazenice jednou z priorit a nakupovat je budu jenom v případě, že z nějakého důvodu všechno jiné selže.

Pařeniště – jeden z mých lepších nápadů, které jsem realizoval. Často když už nějaké věci máte, tak si s odstupem času říkáte, jak jste bez toho do teď mohli fungovat. Množství a kvalita sazenic z našeho nevelkého pařeniště mne hodně těší. Drátěnka přidělaná na spodek pařeniště zafungovala proti hlodavcům skvěle (nebo žádní hlodavci nebyli), takže žádné díry a podupané sazenice. Hlodavce ale tento rok nahradili slimáci a část sazenic poškodili. Proti těm už žádná drátěnka nepomůže. Budu se muset spolehnou na ruční sběr a hlavně na přírodní rovnováhu, která se snad časem nastolí. Doteď jsme do pařeniště vysévali jenom brukvovitou zeleninu. Tento rok jsem zkusil vysít i pórek, když nám zbyli semínka a sazenice předpěstované v bytě nedopadly moc dobře. Pokus dopadl moc dobře a hezčí sazeničky pórku jsme ještě neměli. Je to hodně pozitivní i v tom, že teď už můžeme předpěstovat pórek jenom v pařeništi a v bytě se nám na parapetu uvolní trochu místa pro jiné sazeničky. Příští rok mám v plánu do pařeniště vysít i kadeřávek, protože pokusů o předpěstování v bytě už mám plné zuby, stejně tak u kedluben. Zabere to čas, místo a výsledek oproti pařeništi je dost mizerný. Do budoucna bych možná udělal aspoň ještě jedno pařeniště, nebo klidně i více a pěstoval tam zeleninu po co nejdelší dobu. Už tento rok jsem po sazenicích do pařeniště vysel zelené hnojení za účelem zlepšení půdy. Kvalitní půda se určitě hodí pro klíčení semínek a předpěstování sazenic. Kromě toho nechci po většinu roku nechávat půdu holou, nebo to nechat zarůstat plevely.

Červená (salátová) řepa – u řepy máme střídavě úspěchy. Minulá sezona byla hodně špatná. To jsme hodně řepy sklízeli ve velikosti ředkviček, abychom aspoň něco měli. Protože máme řepu rádi, pro jistotu jsme tento tok naplánovali dva záhony. Jeden záhon dopadl výrazně lépe než druhý, ale i ten horší byl několikanásobně lepší než to bylo v minulém roce. Řepy jsme sklidili hodně, o dost víc, než sami potřebujeme. Takže velkou část jsme rozdali, nebo prodali. Proto se příští rok zase vracíme zpátky k jednomu záhonu pro řepu. Mít velkou úrodu je sice radost, ale protože jsme stále v časové tísní, musíme počet záhonů upravit na pro nás rozumný počet, co se dá zvládnout. Do budoucna klidně nějaký záhon s řepou přidáme. Pěstuje se celkem snadno a zájem o ní je dost velký.

Topinambury – topinambury jsou dost často uváděny na různých stránkách o permakultuře jako skvělá plodina pro pěstování a ideální rostlina, pokud by došlo k nějaké apokalypse. K té doufám nedojde, ale topinambury mne zaujali tak, že jsem je chtěl pěstovat ještě dříve, než jsme měli zahradu. Nějako se mi je ale nedařilo sehnat, zapomínal jsem na ně a vzpomněl jsem si až když byla sadba vyprodaná. Až tento rok jsem si na ně zase vzpomněl, sadba byla k dispozici, tak jsem ji pro jistotu hned objednal. I když jsem si tím zkomplikoval situaci. Neměl jsem je totiž v osevním plánu a neměl jsem je tedy moc kde vysadit. Navíc hlízy dorazili v době, kdy byla uzávěra okresů, my jsme nemohli pořádně na zahradu a práce bylo nad hlavu. No ale i navzdory komplikacím jsem topinambury vysadil a čekal, co z toho bude. Nejdřív se dlouho nic nedělo, pak rašící výhony okousávali slimáci, ale když se topinambury rozjeli, tak je už nic nezastavilo. Porost byl fakt bohatý a i naše pokusné sklizně dopadly dobře. Až 5 kg hlíz z jedné rostliny není vůbec špatné. To je v přepočtu na plochu snad více než brambory. Navíc jsou na pěstování odolnější a odpadají problémy se skladováním přes zimu. To je tak trochu výhoda i nevýhoda. Není pro ně potřeba místo někde ve sklepě, ale na druhu stranu nejsou „po ruce“ když je potřeba. Samozřejmě se dají kdykoliv vykopat, pokud není zmrzlá půda. Při ponechání v půdě taky hrozí, že část hlíz poslouží jako potrava hlodavcům. To uvidíme příští rok, jak na tom budeme. Zatím jsme z topinamburů nadšeni a plánujeme je pěstovat i do budoucna. Brambory to sice nejsou, ale využití u nás mají.

Česnek – po minulém roce, kdy jsme česneku měli dost tak pro svoje použití, jsme se tento rok zase trochu rozšoupli. Dva záhony na zahradě a dalších pět na chalupě je určitě víc, než sami využijeme. Navíc tento rok česnek dopadl dobře. Vláhy bylo dost a ze začátku sezony jsem se o záhony dokázal i pořádně postarat. Později už to bylo kvůli nedostatku času horší, ale i tak jsme měli zatím nejhezčí sklizeň česneku od začátku našeho pěstování. Více péče se určitě vyplatí a příští rok to doufám bude ještě lepší, co se kvality česneku týče. Záhonů s česnekem jsem naplánoval méně, abychom se stihli o všechno pořádně postarat. I tady je prioritou pěstování pro vlastní spotřebu. Stejně jako u řepy se do budoucna nebráním pěstování česneku ve větším, protože zájem o kvalitní česnek je velký.

Co se nepovedlo:
Rajčata – už druhým rokem jsou rajčata spíše trápení než radost. Je to má vášeň. Baví mně studovat katalogy s odrůdami, plánovat si pěstování, dělat výsevy i předpěstovat sazenice. Rád bych se těšil i z velké úrody a ochutnávání nových odrůd. To nám už druhým rokem překazila plíseň. Poslední dva roky byli na srážky dost bohaté a my máme zatím možnost pěstovat rajčata jenom venku. Po prvních dvou sezonách, kdy jsme s plísní neměli problémy, jsem si nějak nepřipouštěl, že by to mohlo být jinak. Spíše jsme řešili nutnou dodatečnou zálivku. Pro posledních dvou sezonách budu muset řešit hlavně plíseň a při výběru odrůd se zaměřit hlavně na ty, co by to mohly zvládnout i v našem vlhkém a chladném podnebí. To samozřejmě dost omezí výběr odrůd, ale stále lepší, než nemít rajčata vůbec. Takže minimálně do doby, než budeme mít nějaký skleník, nebo fóliové kryty, budu zkoušet plísni odolné odrůdy. Pokud ani to nevyjde, tak nevím. Zatím to nebudu řešit a budu doufat, že příští sezonu to už vyjde.

Slimáci – největší problém v letošní sezoně. Jak jsem doteď nechápal, proč se lidi stěžují na slimáky, tak tento rok jsme si je vychutnali naplno. I na zahradě, kde doteď bylo poměrně sucho a slimáků hodně málo, to byla tento rok slimáčí apokalypsa. Slimáci likvidovali všechno, co šlo. Právě klíčící rostlinky, květy plody, velké rostliny. Sežrali i zeleninu, u které jsem četl, že ji slimáci nechávají na pokoji (cibule, česnek). Zkoušeli jsme proti nim ruční sběr i granulky, ale nemám pocit, že by něco z toho moc pomohlo. Ruční sběr je pro nás komplikovaný, protože tam jezdíme obvykle jenom jednou týdně. I to pokud neprší, tak je většina slimáků zalezlá. Byli jsme ale pár dní na chalupě a dal jsem si tu práci, že jsem každé ráno a večer obešel záhony a slimáky likvidoval. Když to ale děláte několik dní po sobě a slimáku je stále stejně, tak si říkáte, jestli to má vůbec smysl. U granulek je zase problém ten, že při naší obhospodařované ploše je to finančně moc náročné. Koupil jsem 3 kg granulek, co nás vyšlo na skoro 1500 Kč. Rozhodil jsem je po záhonech asi třikrát, granulky zmizely, ale slimáků stále hodně. Možná, že kdybych to dělal vícekrát, tak by se výsledek dostavil. To by pak byla ale hodně drahá zelenina, kterou bychom zachránili. Nakonec jsme se nějak smířili s tím, že část úrody padne za oběť slimákům. Budeme se spoléhat, že časem se nastolí nějaká ta přírodní rovnováha a už to nebude tak špatné, jako tento rok. Do té doby to musíme nějak protrpět a používat opatření, které aspoň částečně fungují. Např. se nám osvědčilo zakrývat místa výsevu, nebo i mladé rostliny, krytem z PET láhve. Taky mám v plánu vytvořit více míst, kde by mohli prosperovat jejich přirození predátoři.

Drobné ovoce – keříků s drobných ovocem máme na zahradě celkem dost, akorát stejně jako u ovocných stromů moc neprospívají. Ještě do minulého roku jsme si říkali, že za to můžou hlavně hlodavci a sucho. Sucho už dva roky určitě není a poslední rok výrazně polevil i tlak od hlodavců. Pozitivně to bylo vidět u ostružin a malin, kde jsme i něco málo sklidili. Naopak zimolez, rybíz a částečně i angrešty dopadli hodně špatně. Na zimolezu snad nebyl ani jeden plod a u rybízu se těch pár bobulí nedá považovat za úrodu. Vím, že jsem tento rok zanedbal kosení a keříky mezi trávou ani moc nebylo vidět. I tak jsem ale čekal aspoň nějakou úrodu. Nevím, jak si to vysvětlit. Stále úřadují hlodavci, málo úrodná půda, velká konkurence trávy? Možná nic z toho, možná kombinace více vlivů. Ostatně, stejně je to i u ovocných stromů. Proto jsme se rozhodli, že postupně přeneseme keříky ze zahrady na chalupu, kde se je pokusíme zachránit. Meruňkám přeneseným ze zahrady na chalupu se daří a stejně tak ovocným stromům vysazeným na chalupě. Nechat je dále živořit na zahradě asi už moc smysl nemá. Jenom ještě musíme připravit plochu pro výsadbu keřů na chalupě.

Plány do budoucna, aneb co bych dělal (budu dělat) jinak:
Méně je někdy více – tohle se nám potvrzuje neustále. S menším počtem záhonů, které stihneme obhospodařit, lze dosáhnout lepší výsledek, než neustále přidávat nové záhony. Tento rok to až tak úplně nevyšlo, protože jsme ztratili hodně času na jaře kvůli uzávěre okresů. To ji kritické období, kde je hodně práce s výsevy a přípravou záhonu. Ztracený čas pak už lze těžko dohnat. Proto i další rok zase ubíráme z počtu obhospodařovaných záhonů a osevní plán tvořím jenom čistě pro naši potřebu. Tak to i zůstane minimálně do doby, než budeme mít na zahradu více času (a taky chuť dělat více).

Testování zeleniny a vedení záznamů – tohle si nechám v plánech asi trvale. Neustále chci vést lepší záznamy a více systematicky testovat, ale v návalu práce to jaksi ustupuje do pozadí. Hodně věcí mám „v hlavě“, ale když to nedám na papír, tak to nepřinese moc užitku komunitě a taky to časem asi zapomenu. Už jenom když píšu příspěvky na blog, tak se mi vybavují věci a dostávám nápady, které bych jinak neměl, nezačat to psát.

Semínka – mám sklony používat všechno co lze a nic nevyhazovat dokud to slouží svému účelu. To se někdy vyplatí a někdy moc ne. U semínek se mi to nevyplatilo už tolikrát, že se z toho konečně musím poučit. Nezdařených výsevů už máme za ty roky dost. Hodně krát za to asi mohla starší semínka, co mi bylo líto vyhodit. Proto od příští sezony se budu snažit vysévat co nejčerstvější semínka. Ideální by bylo mít všechna semínka vlastní, u kterým víc, kdy jsem je sklízel. To je dlouhodobý plán. Zatím si budeme muset vystačit s kupovanými semínky, u kterých se budu snažit věřit prodejci, že neprodává moc stará semínka se špatným klíčením.

Komunitní zahrada – vybudovat kolem zahrady komunitu lidí, co si navzájem pomáhá, jsem měl v plánu už od začátku, když jsem ještě jenom plánoval zahradu na papíře. Možná i proto, že je naše zahrada poněkud mimo vesnici, se to moc (resp. vůbec) nedaří. Už se o to v podstatě ani nepokouším. Trochu jiná situace je na chalupě, kde jsme nějaké formy spolupráce už navázali. S tím, jak jsme koupili chalupu a začali pěstovat i tam, tak nám hodně stouplo množství práce, kterou je potřeba udělat. Snažíme se stihnout toho co nejvíc, ale je jasné, že úplně podle plánů to nepůjde. I kvůli tomu omezujeme počet obdělávaných záhonů na zahradě. Škoda je ale mít tak velkou plochu a nevyužit ji. Proto mně napadlo, že bych se o zahradu „podělil“ s lidmi, co chtějí něco pěstovat, ale nemají kde. Už teď využíváme jenom něco málo přes půlku záhonů. Zbytek bude zatím ležet ladem. Když se najdou nějací zájemci, tak si můžou něco pěstovat na těch volných záhonech. Klidně pomůžu radou, semínky, sazenicemi, nářadím, možná i trochou práce, pokud budu stíhat. Když bude zájemců hodně, můžeme na záhony proměnit další části louky. Volného prostoru je tam relativně dost. Nějakou představu tedy mám, nějaké kroky jsme k tomu podnikli a uvidíme, jak to v reálu dopadne. Pokud to vyjde, tak to bude paráda.