Rok šestý – 23. týden: Kosení a údržba záhonů
23. týden
Minulý týden jsme vůbec nestihli zahradu, tak jsme jí to chtěli tento týden vynahradit. Ono taky mezitím zapršelo a za dva týdny se toho změní hodně. Nejdřív jsme ale zajeli na chalupu pro sazeničky brukvovité zeleniny, kterými jsme chtěli nahradit nějaké ztráty. Taky jsme naložili křovinořez, protože jsem chtěl i něco málo sekat.
Po příjezdu na zahradu nás čekalo několik příjemných i nepříjemných překvapení. Budu to psát tak nějak střídavě, při popisu toho, co jsme dělali. Dva týdny a příznivé počasí udělali své. Záhony potřebovali údržbu, kterou jsme si pro tento víkend i naplánovali. Nejdřív jsme ale šli vysadit náhradní sazenice, které jsme si dovezli z chalupy. Příjemným překvapením bylo, že na první pohled ani nebylo potřeba nic nahrazovat. Dostatek deště brukvovité zelenině evidentně prospěl. Příjemně nás překvapilo, jak dobře se ji daří. Při podrobnější obhlídce jsme našli i prázdná místa, kde jsme vysadili náhradní sazenice. Ze sazenic celeru, který jsme vysadili na střed záhonu, vypadá že většina přežila. Zatím si rostliny ani moc nevšímají slimáci. Doufám, že to tak i zůstane. Takže tady je celkem důvod se radovat.
Po výsadbě sazenic jsme sundali ochrannou textilii se záhonů s dýněmi, fazolemi a okurkami. Tady už moc důvodů k radosti nebylo. U fazolí dopadlo klíčení v pohodě, ale část rostlin vypadala, jako kdyby je napadla nějaká nemoc. Nevím, jestli za to nemůže i to zakrytí. Fotku jsem zapomněl udělat. Budu se tomu asi věnovat příští týden. O okurek dopadlo klíčení tak na 50 %. Ruský hybrid vyklíčil v pohodě. Další hybrid, tentokrát český, moc ne. Zase od výrobce Osiva Moravia. Se semínky této firmy mám letošní sezonu hodně blbou zkušenost. Naše vlastní semínka odrůdy „Děkan“ vyklíčila taky špatně. Byla ale už tři roky stará, takže to je možná taky důvod.
Nejhůř dopadly dýně. Po minulé sezoně to letos vypadá skoro stejně. Z celkově asi deseti vysazených rostlin v pěti hnízdech zůstali na záhonu tři rostliny ve dvou hnízdech. I to nevím, jestli přežijí. Mají do poloviny průměru sežraný stonek. Takže asi je víceméně jasné, kdo za to může. Po zbytku rostlin ale není ani stopy. Že by byli slimáci až tak důkladní? Většinou nadělají hodně škod, ale celou rostlinu nesežerou. Rostliny možná i uhynuly samé následkem výsadby venku bez předchozího otužování. To už asi nezjistíme. I tento rok budeme kupovat náhradu za zničené sazenice. Přece jenom, přijít o více jak půlku rostlin je krutá rána. O něco lepší je to u cuket o záhon vedle, kde chybí „jenom“ tři rostliny. Důvod taky neznámý. Rostliny tam ale před dvěma týdny byly. Stejně blbá jako u dýní je situace u divokých rajčat. Z osmi rostlin tam zůstali čtyři. To mně zvlášť ranilo, protože rajčata jsou moje srdcovka. Kdyby zůstala z každé odrůdy aspoň jedna rostlina, tak by to nebylo tak kruté. Takže z testu divokých, plísní odolných rajčat, nebude tento rok nic. Snad to vyjde příště. Stejně jako u dýní si nejsem úplně jistý, co se stalo. Rostliny byly dost velké a prostě ze záhonu zmizely. Jedině že po výsadbě uhynuly a za ty dva týdny, co jsme na zahradě nebyli, se rozložily.
Neúspěch u dýní, rajčat a částečně cuket nás rozesmutnil, ale co se dá dělat. Taková je realita pěstování. Práce čekala a sama se neudělá. Hlavní činností pro tento víkend měla být údržba záhonů. Manželka se pustila do čištění a jednocení záhonu s řepou, které jsme si doteď moc nevšímali. Řepa vypadá hezky, jenom jí tam je moc a plevele taky. Já jsem se pustil do čištění záhonu s pastinákem a petrželí. Ten jsme čistili relativně nedávno a skoro jako kdybychom ho nečistili vůbec. Minulý týden by to možná šlo motykou, tento týden to už byla ruční práce. Usilovně přemýšlím, tak se něčemu takovému do budoucna vyhnout. Pár nápadů mám. Postupně je asi vyzkouším v praxi a poreferuji.
Po obědě jsme pro začátek zvolili něco lehčího na práci. Manželka šla sklízet jahody. To bylo po zklamání u dýní a otročení u čištění záhonu zase něco pozitivního. Jahod bylo na naše poměry relativně hodně. Zatím asi největší sklizeň, co jsme měli. I když byla část plodů okousaná slimáky, radost nám to nezkazilo. K prodeji to nabízet nebudeme a nám to až tak nevadí. Pro zpracování to bude jedno. Doma jsme jahody očistili, umyli a ta více poškozená část skončila jako džem. Ten zbytek jsme si nechali na mlsání.
Zatím co manželka sklízela jahody, já jsem šel vyzkoušet jeden nápad, co jsem odkoukal na youtube. Jedna z rad proti slimákům tam bylo použití nastříhaných větviček ostružin jako bariéry proti slimákům na záhonech. Naše „kulturní“ ostružina je beztrnná. V rohu pozemku ale máme takový koutek, kde to má být jakože divočina, a tam roste divoká ostružina. Tu jsem sice ještě plodit neviděl, ale ostnů má tedy fakt dost a hodně zákeřných.
Tady jsem uplatnil jeden z postupů permakultury, že problém může být řešením. V tomto případě by měla být problémem ostružina, která se stane řešením proti slimákům. Divoké ostružiny dokážou být někdy nepříjemné a může být problém se jich zbavit. Já si ji ani nějak zbavovat nechci, protože jsem ten kout, kde roste i tak chtěl nechat jako bezzásahový. Spíše jde o princip. Z rostliny jsem ostříhal jenom už uschlé větvě a ty mladé ponechal. Možná se nám někdy odvděčí i nějakými plody. Práce je to nic moc, protože jsem neměl dost silné rukavice a ostny jsou fakt zákeřně ostré. Pak jsem ty větvičky naskládal kolem dýní a cuket. Je to ještě horší práce než ty větvičky stříhat. Píchá to a moc dobře to naskládat kolem rostlin nejde. Zvlášť, když už jsou větší a rozložitější. Ne úplně rovný terén tomu taky nepomáhá. No nějak jsem to naskládal a uvidíme. Možná někdy udělám i pokus se slimáky, jak budou ochotni přelézat tuto bariéru. Výsledky mého snažení je částečně vidět na fotkách dýní a cuket trochu výše.
Po lehčí práci přišla zase na řadu ta horší a méně zábavná. Manželka se pustila do čištění záhonu s cibulí a já do kosení. Záhon s cibulí jsem už minimálně jednou čistil, ale moc to tak nevypadalo. Právě cibule je dost citlivá na zaplevelení, takže bylo potřeba s tím něco udělat.
Já jsem nastartoval křovinořez a pustil se do toho, co se mi strašně moc nechtělo dělat. Po chvilce trápení, kdy jsem měl chuť odhodit křovinořez pryč, jsem pochopil, že s ním nemůžu sekat jako kosou, a pak to už celkem šlo. Chtěl jsem hlavně vysekat tu suchou slehlou trávu z minulého roku, co se celkem dařilo. Místy ale měl i benzínový křovinořez co dělat. Pokud budu chtít sekat pravidelně, co bych chtěl, tak bude potřeba udržovat louku v lepším stavu. Se sekáním jsem skončil, když mi došel benzín a stroj začal vydávat divné zvuky. Taky už byl dost horký. Tak jsem ho nechal vychladnout a chystat se posekanou trávu shrabat a zamulčovat záhony s bramborami. To se nekonalo se dvou důvodů. Tím prvním bylo, že jsem šel pomoct manželce s cibulí a tím druhým, že brambory už začaly konečně vylézat ze sena. Rozhodli jsme se týden počkat, než vylezou úplně a pak to zamulčovat mezi rostlinami. Kdybych to udělal teď, tak na brambory možná ještě nějaký ten týden počkáme.
Po dočištění záhonu s cibulí jsme se už do ničeho většího nepouštěli. Údržba záhonu není moc zábava, hlavně v takovém rozsahu a když je venku kolem třiceti stupňů teplo. Taky jsme ještě potřebovali zajet na chalupu. Ani ne tak kvůli práci, ale vzít nějaké sazenice na výměnu. O tom více příště. Před odjezdem jsem si ještě chtěl projít zahradu a udělat nějaké fotky. Při procházení zahrady jsem málem zapomněl na neúspěch u dýní a rajčat. Bylo se z čeho těšit. S ovocem to tento rok vypadá dobře. Kromě rekordní úrody jahod to hodně dobře vypadá i u jabloně, hrušně a slivoní. Z jabloně „Průsvitné letní“ jsme už pár plodů (asi 3) sklidili, ale to bylo jenom na ochutnávku. Tento rok to vypadá o dost lépe. Sice to bude asi jediná jabloň na zahradě, co bude mít nějakou úrodu, ale radost mám i tak. Stejně tak je to u jedné hrušně. Minulý rok jsme měli první plod a tento rok to vypadá na o něco lepší sklizeň. Na to, že ji máme asi tři roky, to není špatné. Slivoním se ze všech ovocných stromů daří asi nejlépe a tento rok budeme mít první úrodu. Už se moc těším na ochutnávky plodů.
Kromě ovocných stromů to parádně vypadá u hrášku (odrůda „Oscar“), který je letos fakt jako na steroidech. Zkoušel jsem ho dokonce i trochu vyplít. I když u plevelu do výše pasu je pletí asi blbé slovo. Pak jsem toho ale nechal, protože to vypadá že hrášku to nevadí a spíše ho ještě využívá jako podporu pro pnutí. Před dvěma týdny bohatě kvetl, tento týden má nasazeno hodně lusků. Zatím to ještě na sklizeň není, ale pokud vytrvá ten průběh počasí, co je doposud, tak brzo budeme sklízet.
Neodpustil jsme si fotku bylinkové spirály. Ta si vesele roste skoro bez našeho zásahu, a kromě nás z ní má radost i hmyz. Právě teď kvete šalvěj a tymián. Do květu se chystá levandule. Je radost pozorovat ty spousty včel a čmeláků, co lítají kolem. Dá se tam stát dlouho a pozorovat ten život, co se tam odehrává. Něco podobného bych rád vybudoval i na chalupě, ale to až později. Teď tam máme hodně jiné, důležitější práce.
Úroda byla tento týden kromě jahod víceméně vedlejší produkt našeho snažení na záhonech. Manželka jednotila řepu, tak pár hezčích nechala nám do jídla. Při čištění záhonů s cibulí jsme omylem s plevelem vytrhli i pár cibulí, tak je využijeme doma. To samé u petržele. Kopr už jsme sklízeli cíleně, protože ten nebylo potřeba plít. Roste tak hustě, že plevel moc šancí nemá. Saláty už mít nebudeme, protože část sežrali slimáci a část jde do květu. Brzy by ale mohl být mangold, takže budeme mít částečnou náhradu.
Na chalupu jsme dojeli podvečer, žádné větší práce jsme už tam nepánovali dělat, tak jsme si aspoň prošli záhony. Slimáci se částečně činili i tady. Nejvíc mně mrzí pár poškozených rostlin rajčat. Asi u tří rostlin sežrali hlavní růstový vrchol. Jestli z těch rostlin ještě něco bude, to uvidíme. Jinak byl celkem důvod se těšit. Minulý týden vyseté okurky, jako náhrada za první nepodařený výsev, už vyklíčily a vypadá to skoro na 100% výsledek. Minimálně v každé výsevní jamce nějaká rostlina roste. U těch okurek z prvního výsevu, kde se zadařilo, jsme sundali ochranný kryt z PET láhve. Rostlinám už začínalo být vevnitř těsno. Doufám, že to slimáci nebudou brát jako pozvánku k hostině.
Ještě lépe to vypadá u ačokči, která potřebovala sundat kryt určitě. Výsledek lepší než u okurek. Snad to tak bude pokračovat. Špatně to nevypadá ani u papriky, která začíná pomalu nasazovat plody. Odrůda „Slovakia“, kterou jsem téměř odepsal, začíná být rychlejší než odrůda z Lidlu, která je zase bujnější.
Tak dnes to bylo hlavně o obrázcích. Úspěchy se střídají s neúspěchy, ale to musíme přijmout. Každý rok je jiný a příští rok to bude možná opačně. Zase jsme se v něčem poučili, příště to uděláme lépe a možná i těch neúspěchu bude méně. Další týden bude asi dost podobný tomu aktuálnímu. Budeme pokračovat v údržbě záhonů a rád bych zase kosil. Ideálně o něco víc než tento týden. Už jsem se to nějak naučil a můj odpor k sekačkám a křovinořezům mírně zeslábl.
