Rok šestý – 29. týden: Sklizeň šalotky
29. týden
V sobotu nám po delší době konečně zapršelo. To je sice super, ale mírně nám to zkomplikovalo plány na víkend. Po dešti se nám samozřejmě na zahradu vyrážet nechtělo, tak jsme jeli až v neděli. To už počasí vyšlo parádní. Možná až moc, protože jsme zase mírně podcenili sluníčko.
Tentokrát jsme nejdřív jeli na chalupu. Měl jsem v plánu konečně zase trochu pokosit louku na zahradě. Raději bych použil klasickou kosu, ale vzhledem ke stavu louky je rozumnější použít křovinořez, který máme uložený na chalupě. Taky už nám pomalu dochází voda na zahradě, takže nejvyšší čas dovézt centrálu a natahat vodu do sudu.
Po příjezdu na zahradu jsem se raději hned pustil do kosení. I když mi to zabralo nejvíc času, tak k tomu není moc co psát. Ani fotky jsem nedělal. Důležité je, že jsem zase pokosil kus louky. Šlo to ale o něco pomaleji než bych chtěl.
Zatím co jsem kosil, tak se manželka pustila do sklízení. Nejdřív cukety a okurky, které nám dávají stále větší sklizeň. Tento týden to bylo 18 kg cuket (a patisonů) a 11 kg okurek. Zatím asi rekord.
Na šalotku jsme koukali průběžně pár posledních týdnů. Měli jsme ji v plánu sklízet tento týden, ale kvůli propršené sobotě jsme to chtěli nechat na další týden. Ať šalotka trochu vyschne. Na místě (zahradě) manželka usoudila, že čekat ještě týden není nejlepší nápad a rozhodla se pro sklizeň. Část šalotky se už totiž začala ztrácet v záhonu. Nať uschla a cibule nebylo vidět.
S letošní sklizní můžeme být spokojeni. Po minulém roce, kdy šalotka moc nevyšla (i díky slimákům), tak to tento rok bohatě vynahradila. Vysadili jsme vlastní sadbu a kvůli minulo ročnímu neúspěchu jsem koupil i novou sadbu v OBI. Myslel jsem, že potřebuje trochu obnovit. Podle výsledku po sklizni ale můžu říct, že obnovení nebylo potřeba. Na první pohled není rozdíl mezi vlastní sadbou a nově koupenou. Možná že cibule z naší sadby jsou ještě o malinko lepší, ale důvody pro to můžou být i jiné než jenom rozdílná sadba. Na obrázcích níže šalotka po sklizni a pak očištěná a připravená k sušení.
Když manželka čistila šalotku, tak jsem si dal pauzu od sekání a rozhodl se podívat na mrkev. Minulý týden jsme vypleli záhon s druhými výsevy a podle stavu klíčení jsem byl připravený tento týden vysévat zase. Semínka jsem koupil v OBI, protože jsem nechtěl objednávat pár pytlíků přes internet. Odrůdy jsem vybral pozdní pro uskladnění, i když se trochu obávám, jestli stihnout pořádně vyrůst. Důležitější ale je, aby vůbec vyklíčili. V OBI měli jenom semínka od firmy Osiva Moravia, se kterými mám tento rok dost špatné zkušenosti. Proto jsem raději koupil semínek víc a plánoval hustější výsev.
Po odkrytí ochranně textilie se potvrdil můj předpoklad. Klíčení bylo dost slabé. Těžko říct, jestli za to mohou semínka, sucho, nebo i slimáci. Vyséval jsem celkem řídce do záhonu po dešti, takže jsem ani nezaléval. To možná byla taky chyba. Slimáků máme dost, takže možná část klíčících rostlinek zlikvidovali oni.
Záhon jsem před výsevem ještě dočistil od plevelu, co za týden stihl vyrůst, udělal řádky tam, kde nic nevyklíčilo, pořádně je zalil a vyséval mrkev. I když bylo zase po dešti, tentokrát jsem se rozhodl vysévat namokro. Máme s tím lepší zkušenost. Teď už jenom čekat a doufat, že třetí výsev dopadne lépe než ten druhý.
Náš první mrkvový záhon vyšel tak na půl. Na polovině záhonu je celkem hezká mrkev. Trochu blbé je, že většina z toho jsou rané mrkvičky odrůdy „Rondo“ a pozdní mrkve pro uskladnění moc není. Na té horší půlce záhonu bylo jenom pár trsů mrkví, tak jsem je sklidil. I tak manželka potřebovala nějakou mrkev do salátů a mně by překážela ve výsevech. Sklizená mrkev nevypadala vůbec špatně a pokud bychom ji nechali do podzimu, asi by byla i hezky velká. Jenom ji bylo na tu půlku záhonu fakt málo. Raději tu část záhonu využijeme k dalším výsevem. Nechal jsem si jeden pytlík semínek odrůdy „Rubína“ a vysel ji na prázdné místo. Oba výsevy jsme pak ještě zakryli netkanou textilii, abychom podpořili klíčení.
Po výsevu mrkve jsem doplnil benzín do křovinořezu a pustil se do dalšího kosení. Každý pokosený kus louky dobrý. Manželka dočistila šalotku a pustila se do dalších sklizní. Už toho nebylo tak moc, jako u cuket a okurek, ale i tak potěšilo. Sklidila zbytek jablek z letní jabloně, co nám zbylo po sklizni minulý týden a našlo se i pár zralejších ostružin a malin. Ze zeleniny sklidila ještě trochu kadeřávku, mangoldu, kopru a petrželky. Nic na zpracování, jenom na jídlo přes týden.
Konečně jsem se dočkal i vytoužených rajčat. Zatím sice jenom malý vzorek divokých rajčat, ale vypadá to slibně. Rostliny jsou hezky vzrostlé a plodů mají nasazeno hodně. Po těch problémech po výsadbě, kdy jsem myslel že ani nic nebude, to pokládám celkem za úspěch. Po první ochutnávce celkem fajn. Na nějaký větší test si počkám, až začnou trochu více plodit.
Na chalupě se nám už nic velkého dělat nechtělo. Taky jsme chtěli vyrazit zpátky do Prahy o něco dříve, protože už jsme neměli další volný den na zpracování úrody a něco bylo přece jenom potřeba zpracovat. Já jsem chtěl prohlídnout rajčata na chalupě a udělat „nutnou“ údržbu, jako vyvázání, nebo vylomení výhonů. Rajčata na chalupě zatím nezrají. Když budu hodně optimistický, tak nejdřív příští týden, spíše za dva. Rostliny i násady plodů jsou ale hezké.
Manželka pokračovala ve sklízení i na chalupě. Nejdřív okurky. Těch nebylo tolik jako na zahradě, ale více jak polovina rostlin se jenom teď rozjíždí. I tak sklidila jeden 9 litrový kbelík okurek (nevážili jsme). Byla už i první seriózní sklizeň ačokči. Zdaleka ne tolik jako okurek, ale něco se zavařilo, a i ke snědku je dost. Hned vedle jsou fazolky, kde je to samé překvapení. Minule jsem psal, že mezi fazoli na suché zrno jsme objevili jednu rostlinu fazole na lusky. Teď už to nebyla jedna rostlina, ale odhadem tak třetina rostlin na záhonu. Tohle už nebude zatoulané semínko, ale hezká ukázka křížení. Vyseji krabičku stejných fazolí a vyroste z toho celkem dobrý mix. Zase jsme ale sklidili mísu fazolek, které použijeme do salátu, co taky není špatné. Na druhém fazolovém záhonu se už taky začínají tvořit lusky, takže zanedlouho asi budeme sklízet hezkou úrodu fazolek.
Ke kosení jsem se dostal i na chalupě. Sice se mi už po kosení na zahradě do toho moc nechtělo, ale vyčištění prostorů kolem keřů odkládám více jak dva týdny. Aspoň že to na chalupě jde dobře i obyčejnou kosou. Vysekal jsem jenom ne moc velký prostor kolem keřů. Většina z nich je už relativně vzrostlá, ale pořád ne dost, aby dokázali přerůst kopřivy a zbytek porostu kolem.
To by bylo pro tento týden všechno. Práce hodně, ale moc psát není o čem. V tomto období prostě sklízíme a následně zpracováváme úrodu. Začínají se nám uvolňovat záhony, kde plánujeme vysévat zelené hnojení. Pak začnu pomalu plánovat další sezonu. Je to až trochu děsivé, jak rychle to letí.