Rok osmý – 1.6.2024 až 15.6.2024: Výsadba brukví a práce na chalupě

1.6.2024 až 15.6.2024

Počasí nás pořád trochu zlobí, ale čas nás tlačí, takže pokračujeme ve výsadbě. Na tento týden (1.6.2024) jsme měli naplánovanou výsadbu brukvovité zeleniny (zelí, kedlubny a spol.). Nějaké sazenice jsme si dopěstovali na chalupě v pařeništi, tak jsme jeli nejdřív tam. Slimáci nám v pařeništi trochu řádili, takže to nedopadlo úplně podle našich plánů. Např. od růžičkové kapusty nám zůstaly dvě použitelné sazenice a kadeřávku taky moc nebylo. Měli jsme ale více kedluben a zelí, takže jsme se rozhodli vysadit to, co máme a nějak improvizovat. V pařeništi jsme nechali jenom pórek, protože se nám zdál na výsadbu ještě moc malý. Ten vysadíme později.

Když jsme přijeli na zahradu, tak nám pořád počasí přálo. Manželka se ale i kvůli ne úplně příznivé předpovědi počasí pustila do sklizně jahod. Ty už začali zrát, tak nás čekala první sklizeň. Zatím to vypadá, že z jednou plodících jahod budeme nejvíc sklízet jenom jednu odrůdu „Rumba“. Druhá odrůda „Wendy“ nějak plody nemá. Máme podezření, že kvetla dříve a chytil ji ten mráz, co zlikvidoval většinu ovoce. Takže snad příští rok. U stáleplodících odrůd to vypadá, že obě odrůdy „Annabelle“ i „Aromas“ dají nějako úrodu, ale není to tolik, co u jednou plodících. Zase ale budou plodit hodně dlouho a pořád budeme mít něco málo k mlsání. To je taky fajn.

Manželka sklízela jahody a já jsem začal s výsadbou zelí, kterého jsme měli nejvíc. Odhrnout mulč na místě výsadby, udělat jamky, zalít, vložit sazeni, zahrnout a zakrýt krytem s PET láhve. Zalévali jsme, i když bylo trochu vlhko a mělo pršet. Pro jistotu. Vodu jsme měli, tak proč ne. Kryty jsme na sazenice dávali poprvé minulý rok a osvědčili se nám. Od zelí jsem vysadil jeden řádek odrůdy „Avak F1“ a jeden řádek odrůdy „Pourovo pozdní“. Středem záhonu jsem vysadil ranou odrůdu „Pylon F1“. Rané zelí bychom měli sklidit dřív, než pozdní zelí dost vyroste. U dříve koupených a vysazených sazenic raného zelí (třetí fotka) by to mělo vyjít určitě. U těch společně vysazených uvidíme.

Po sklizni jahod se manželka pustila do čištění záhonu s řepou. Chtěla dočistit druhou půlku záhonu, který začala čistit minulý týden. Já jsem se přesunul k záhonu, kde jsme naplánovali výsadbu kedluben. Už tam máme vysazený celer a na kousku záhonu je přezimovaná petržel, pastinák a saláty (necháváme na semínka). Takže zase odhrnout mulč, zalít, vysadit sazenice a nasadit kryt. Do tohoto záhonu jsme vysadili i dvě sazenice růžičkové kapusty (odrůda „Groninger“) a čtyři sazenice kadeřávku (odrůda „Halbhoner“). Měli jsme pro ně naplánovaný samostatný záhon, ale dávat tam šest sazenic je zbytečné. Asi tam budeme tento rok jenom zlepšovat půdu. Na zbytek záhonu přišly sazenice kedluben odrůdy „Delikates Blauer“, kterou pěstujeme už pár let a osvědčila se.

Celer vysazený na záhon o něco dříve zatím moc neroste. Přijde mi, že ho pořád okusují slimáci. Na začátku jsme měli u celeru kryty, ale sundali jsme je, protože nám přišlo, že je pod krytem celeru už těsno. Teď nevím, jestli to bylo nejlepší rozhodnutí. Celery sice nerostou, ale nejsou ani zlikvidované, tak uvidíme. Snad se to změní. Celkem vtipný je pastinák, co vyrostl ze samovýsevu v mezeře mezi záhonem a chodníčkem. Je fakt mohutný, stejně jako další, co zůstal v zimě pod mulčem. O hodně lepší než pastináky, co jsme sklidili, uskladnil na chalupě a pak vysadili. Máme je na semínka. Jenom škoda, že to vypadá, že ani druhý výsev pastináku asi nevyšel.

Někdy v průběhu výsadby se počasí pokazilo a začalo pršet. A to fakt dost. Chvilku jsme ještě zkoušeli něco dělat i po dešti, ale pak jsme raději práci přerušili. Další práce byli takové, že jsme vždy počkali, než déšť ustane a narychlo něco udělali. Manželka vysadila cukety, co jsme koupili jako náhradu za ty, co nám nevyšly z výsevu. Já jsem pohrabal to, co jsem minule pokosil. Počasí k tomu nebylo ani náhodou, ale při těch deštích roste tráva jako divá a možná by to další týden už nešlo shrabat vůbec, protože by to bylo totálně zarostlé. Ani teď to nebylo snadné. Omlouvám se za kvalitu fotek. Deštivé počasí asi není moc vhodné pro focení.

Co se týká úrody, tak tento týden jsme měli mladou řepou, kterou máme z čištění záhonu a nějakou šalotku, taky po přetřídění záhonu. Dočkali jsme se konečně i ředkviček. Poprvé tento rok. Druhé výsevy už vyšly. I když se jednalo o jinou odrůdu („Saxa 2“). K tomu samozřejmě jahody, o kterých jsem už psal.

To bylo pro tento týden všechno. Na chalupu jsme jeli jenom na otočku a byla tam úplně průtrž mračen. Proto jsme si ji naplánovali na další týden. Že pojedeme nejdříve na chalupu a doděláme práci, která nám tam stojí. Hlavně jsme chtěli dokončit štít pod opravenou střechu, ale taky jsme chtěli nahradit výsevy okurek a částečně fazolí, které nevyklíčily, nebo je sežrali slimáci.

Takže jsme v sobotu vyrazili směr chalupa. Po příjezdu jsme se hned pustili do štítu a do oběda (pozdního) jsme udělali skoro celou druhou půlku, až na dvířka. Počasí bylo pro změnu příznivé až moc a po půlce dne pražení a práce na střeše jsme měli celkem dost. Ale čekali nás ještě náhradní výsevy. Fazoli jsme namočili už doma v Praze, tak ji bylo potřeba vysít. U té to nebylo až tak špatné, jako u okurek. Jenom nová odrůda na lusky, semínka které jsem koupil v Lidlu, asi vůbec nevyklíčila, nebo nevím, co se stalo. Vysel jsme ji zase a pro jistotu jsem do každé jamky hodil i dva vlastní semínka fazolí. Kromě náhrady nové odrůdy jsme vyseli ještě asi pět hnízd po pár semínek, jako náhradu za ty okousané. Horší to bylo u okurek, kde byla na celém záhoně jenom jedna rostlina. Stejně tak u ačokči. Po jiných rostlinách ani stopa, takže nevím, jestli je sežrali slimáci, nebo špatné klíčení. Zase jsme všechna výsevní místa zakryli PET láhvemi. I když byly sežrané i rostliny pod kryty, tak si myslíme, že úplně bez krytů by to bylo daleko horší. Manželka současně vyvázala fazole ke konstrukci, ať se můžou pnout.

Radost mi udělali rajčata, hlavně odrůda „Stupické polní rané“. Většina rajčat už kvete, ale „Stupice“ už mají i mladé plody. Vypadá to nadějně. Protože hodně prší a všechno roste rychleji než obvykle, tak i rajčata už začínají být větší. Chtělo by to instalovat nějakou konstrukci, ale zatím máme na záhonu česnek, co situaci komplikuje. Proto jsem k těm rostlinám, kde je to nejvíce potřeba, nastrkal kovové spirály. Aspoň do doby, než sklidíme česnek a vymyslíme nějakou lepší oporu.

Na chalupě už by chtělo zase pokosit pozemek, protože po deštích vůbec není vidět, že jsem to dělal relativně nedávno. Na to jsme už neměli síly a ani moc času. Jenom jsem vzal kososrp a vyčistil trochu prostoru kolem ovocných keřů. Hlavně u angreštu vysazeného na podzim, kolem kterého není ani silážní plachta. Vypadá ale dobře, co jsem hodně rád, protože o druhý jsme přišli. Možná ho budeme na podzim nahrazovat, nebo zkusím nějaký náš angrešt rozmnožit.

Na zahradu jsme jeli už jenom kvůli sklizni jahod. Minulý týden začala, tento týden bude asi vrcholit. To se i potvrdilo. Manželka se hned pustila do sklizně a já jsem šel kontrolovat záhony. Někde jsem měl radost, někde moc ne. Z výsevu okurek na zahradě taky toho moc nevyšlo. Na záhonu je pár rostlin. Zachraňuje to náhradní výsev do záhonů s kukuřicí, kde okurky vypadají celkem dobře. Dobře taky vypadají záhony s bramborami. Už jsou venku z mulče snad všechny a část se chystá do květu. Zastavil jsme se i u záhonu s ředkvičkami, kde jsem něco sklidil. Ředkvičky jsme vysévali do záhonu, který byl pár let přikrytý silážní plachtou. Při výsadbě vypadala půda celkem v pohodě, ale teď s odstupem času už je to horší je vidět, že v půdě musí něco růst, aby si zachovala úrodnost. Tohle musíme do budoucna zlepšit. Silážní plachta sice dokáže ušetřit hodně práce, ale musíme ji asi používat jenom krátkodobě a jinak se budeme snažit, aby na záhonu něco rostlo.

Radost jsem si udělal u bylinkové spirály. Sice ještě nekvete na 100 %, ale i tak to je hezký pohled. Hlavně při pohledu zblízka na tu záplavu včelek a čmeláku, kteří lítají z květu na květ. Už jenom kvůli tomu se vyplatí něco takového mít. I když to nemusí být nic tak velkého.

Úroda byla tento týden celá v červené barvě. Hlavně samozřejmě jahody, kterých bylo celkem dost (pár kg) a k tomu něco málo ředkviček.

Protože jsem se zpozdil s článkem a další týden se toho taky moc zásadního neudálo, přidávám i další týden. To jsme si chtěli udělat trochu relax a proto jsme se v sobotu rozhodli vyrazit nejdřív do lesa na houby a až pak jet na zahradu. Počasí nám celkem vyšlo a v lese bylo příjemně. Zpočátku to moc na houby nevypadalo, ale nakonec jsme jich našli celkem dost. Holubinky, babky, klouzky, pár lišek a modráků. Jako bonus navíc jsme našli zralé lesní jahůdky a borůvky, takže jsme si pochutnali. Celkem příjemně strávené dopoledne v lese. Kromě jiného jsem si při tom houbaření uvědomil, že si nevybavuji, kdy naposledy jsme kupovali houby. A to jich spotřebujeme celkem dost. Procházky v lese tak kromě přínosu pro zdraví pomůžou i s naší snahou o co největší potravinovou soběstačnost. Ještě to bude chtít rozjet pěstování hub na chalupě a bude to super.

Po obědě se nám toho už moc na zahradě dělat nechtělo. Posbírali jsme zase jahody, kterých sice nebylo jako minule, ale pořád celkem dost.

Posbírali jsme kryty ze zelí a kedluben. Sazenice už vypadají, že se po výsadbě chytly a pro některé je kryt malý. Snad je už teď nic nesežere.

Jedinou další prací, kterou jsem se rozhodl udělat, bylo vyplít kolem tuřínů. Vysévali jsme je hned vedle ředkviček na jeden z „nových“ záhonů. Sice byl několik let přikrytý silážní plachtou, ale i tak tam bylo dost plevele. Prostě příroda nemá ráda holou půdu. Klíčení bych byl rád, kdyby bylo lepší, ale jsem rád i za to, co je. Po těch pár neúspěšných pokusech s tuříny. Kousek záhonu s tuříny není moc velký, takže jsem byl celkem rychle hotový. Při tom pletí jsem na jedné rostlině objevil larvu berušky. Taky potěší.

Na závěr jsem si jenom prošel záhony a udělal pár fotek. Hrášek už dělá lusky a příští týden možná budeme něco sklízet. To samé bob, ale ten asi ještě sklízet nebudeme. Ani se mi nechce věřit, že už nastává čas sklizní. Přijde mi, že jenom teď byl začátek sezony. Radost mi udělali i rajčata. Ty divoká už začínají dělat plody.

Posbíral jsem i kryty z okurek, cuket a dýní, tak jsem je hned vyfotil. Okurek na záhonu moc není. Ale máme aspoň ty, co manželka vysela mezi kukuřici. Dobrý záložní plán. Z pěti vysetých cuket nám zůstala jedna a vedle rostou i ty tři koupené a vysazené před dvěma týdny. Už začínají kvést, i když bych byl rád, kdyby trochu povyrostly. U dýní taky nemáme 100 % úspěch. Slimáci u jedné rostliny sežrali vrchol, takže z té už nic nebude a v jednom hnízdě asi nic nevyklíčilo, nebo je slimáci sežrali ještě hodně malé. Pokud se ale nic nepokazí, měli bychom mít dýní víc než dost (pro sebe).

Na chalupu jsme odjížděli dříve s cílem dodělat štít u střechy. Chvilku po příjezdu na chalupu ale začalo pršet, takže jsme od toho upustili. Pak zase přestalo, tak jsme si vymysleli jinou práci, aby nás další déšť zahnal zpátky. Takže jsme to už definitivně pro ten den odpískali.

Z chalupy jenom jedna zajímavá fotka. Z hromady půdy, kterou stavební firma shrnula pryč z dočasné cesty, máme neplánovaný záhon. Zatím tam je jenom jedna hezká rostlina mangoldu a hned vedle ní jedna rostlina mochyně. Korunují to brambory rostoucí na vrcholu hromady. Jak se tam všechno dostalo, to nevím. Hlavně brambory jsme na chalupě nepěstovali už nějaký ten rok. Jsem zvědavý, co se tam do konce sezony ještě objeví.

Příští týden nevím, co budeme dělat. Práce máme tolik, že až z toho dostávám depresi, jak nestíháme. Ale asi se rozhodneme buď pro zahradu, nebo chalupu. Na zahradě asi budou nějaké sklizně, chtělo by to věnovat se trochu údržbě záhonů a delší dobu zanedbávám kosení. Na chalupě jsou to zase práce kolem dvou baráků a taky kosení. Už tam máme pěknou džungli. Jak se rozhodneme, uvidíme asi až před víkendem.