Ovocné keře

Pásmo ovocných keřů tvoří v mém návrhu jakýsi dělící pás mezi ovocnými stromy a zeleninovou zahradou. V podstatě je to ta poslední část jedlého lesa. Nabídka je zase obrovská, či už počtem druhů, hlavně pak počtem odrůd u každého druhu. Každý druh ovocného keře se svými odrůdami je k samostatnému studiu. Další úžasný prostor k objevování. Je jasné, že jsem chtěl toho zase co nejvíce. Borůvky, rybíz, angrešty, muchovníky, maliny, ostružiny, lísky, růže, …

Ovocné keře jsme předtím nijak moc nepěstovali a v podstatě ani nejedli. Na vesnické zahradě nám rostli jenom neudržované maliny a nějaký ten rybíz. Něco se taky nasbíralo z divoce rostoucích keřů v přírodě. O to více mě pestrost druhů a odrůd fascinovala a byl jsem natěšený na studium a výběr.

Na rozdíl od ovocných stromů zabírali ovocné keře v mém návrhu relativně malou plochu, zejména kvůli tomu, že nedorůstají do takové velikosti jako stromy. Taky jsem jim nepřikládal takovou důležitost jako ovocným stromům. Většina bobulovitého ovoce je sezónní a dlouho nevydrží. Úrodu je potřeba nějak zpracovat, nebo co nejrychleji prodat. Co se týká prodeje, tak jsem se chtěl spíše zaměřit na zeleninu. To se ale může časem změnit, pokud by byl zajímavý trh pro bobulovité ovoce. Co se týká zpracování, tak tady je problém v tom, že toho ovoce na zpracování je fakt hodně. Není až takový problém nadělat džemy a kompoty. Problém je, že se často zpracované ovoce nesní, a pak je další sezona a další tuny ovoce na zpracování. Možná je tady potenciál na prodej výrobků z ovoce, ale tuto oblast jsem zatím moc nezkoumal. Možná do budoucna.

Proto jsem vybíral ovocné keře sice s nadšením, ale snažil jsem se používat v co největší míře i zdravý rozum a moc to nepřehnat s jejich počtem. Z ovocných keřů jsem vytvořil pruh ze tří stran zeleninové zahrady. Z té čtvrté to jsou divoké keře, tvořící živý plot. Později, když mi uschly některé divoké keříky v živém plotě, tak jsem je doplnil ovocnými keři. To mám v podstatě i do budoucna v plánu, doplňovat větší mezery v živém plotu ovocnými keři, hlavně arónii a muchovníky. Poslouží jako zdroj ovoce nám i ptákům.

Jak jsem psal, tak s ovocnými keři nemám velké zkušenosti, takže jsem vybíral v podstatě jenom na základě studia a doporučení na internetu. Zatím jsem vybral tyto ovocné keře:

Zimolez kamčatský – jinak zvaný i kamčatská borůvka. V poslední době se celkem začíná pěstovat. Na rozdíl od „klasických“ borůvek nevyžaduje kyselejší půdu a měly by mu vyhovovat naše klimatické podmínky. I když ta horká léta z posledních dvou let asi nebudou to pravé. Vybral jsem odrůdy „Nimfa“, „Amur“, „Leningradský velikán“, „Altaj“, „Amfora“. Z každé odrůdy jsem vybral jenom jeden keřík na zkoušku. Prý je dobré mít více odrůd kvůli lepšímu opylení a tím i větší úrodě. Keříky zimolezu jsem koupil tak trochu neplánovaně. Byl jsem v lesní školce koupit moruši a zahlédl jsem tam zimolezy. Řekl jsem si, že když už nakupuji a mám místo, tak proč ne. Z odrůd jsem vybral to, co tam bylo. Ale zase úplně naslepo to nebylo, protože jsem si pěstování i odrůdy zimolezu už předtím nastudoval a nějaký seznam odrůd co chci, jsem v hlavě měl. Ne vždy ale mají v nabídce všechno, co chcete, a to i když si to dopředu ověříte s prodejnou. Ale nevadí, vybrané odrůdy jsou z větší části to, co chci a pět keříků pro začátek (na otestování) stačí.

Růže – ty se pěstují hlavně pro květy. Já jsem už růže (šípkové) měl v živém plotu kolem pozemku. Ty ale měly „sloužit přírodě“. Já jsem chtěl i růže kvůli plodům (šípkům). Kdo někdy čistil šípky, tak ví, že to není zrovna nějaká super zábavná práce. Plod rozpůlíte a musíte z něho vybrat semínka. Ty jsou ale obalena takovými pichlavými chloupkami. Když to děláte pár hodin, tak pak máte pocit, jako kdybyste se vyváleli ve skelné vatě. Ze šipek se ale dá udělat skvělý džem, takže to stojí za trochu nepohodlí. Když už to nepohodlí mám podstupovat, tak radši budu čistit méně větších plodů, než spoustu malých. Naštěstí jsou i odrůdy růže s velkými plody. Na internetu jsem našel růži dužnoplodou „Karpathia“ a růži svraskalou. Růže dužnoplodá je zatím jenom jako můj plán do budoucna. Sazenice jsem totiž našel jenom u p. Peška v Bojkovicích. Na dojezd daleko, poštu jsem zatím nevyužil. Mám to ale v plánu. V lesní školce Kostelec nad Černými lesy jsem ale sehnal růže svraskalé. Ty mají taky větší plody a nádherně kvetou. Občas je vidím vysazené i u silnic. Sice chvilku potrvá, než mi dají nějakou rozumnou úrodu šípků, ale už mám na zahradě čtyři kusy a další jsou v plánu, a taky dřív nebo později snad i ta růže dužnoplodá.

Angrešt – když jsem ještě bydlel na vesnici, tak to bylo trochu jako luxusní ovoce. Málokdo to pěstoval a většinou jsem angrešt měl jednou do roku, spíš jako ochutnávku. Co si pamatuju, tak mi to ani nějako zvlášť nechutnalo. Bylo to kyselé a chlupaté. Dnes je ale situace výrazně jiná. Nabídka je bohatá, stačí si jenom vybrat. Angrešty jsou v nabídce stromkové a keřové. Já si vybírám přednostně keřové, hlavně z důvodu, že je chci nechat růst co možná nejpřirozeněji. Keřové angrešty by taky měli mít větší úrodu. Stromkové angrešty mi přijdou jako invalidi. Tenký kmínek meruzalky, na který je naroubovaná korunka nějaké odrůdy angreštu. Celkově na mně působí stromkový angrešt jako chudáček, který bude potřebovat intenzivní péči po celý život. Kolega z práce preferuje stromkové angrešty. Asi má rád kompaktní vzhled, který může lehce udržovat. Mně ale keře zastřižené s korunou do koule spíš přivádějí k zuřivosti, než aby se mi to líbilo. Kolega mi taky říkal, že tento rok (2018) když bylo snad všude hodně ovoce, tak byl problém, že ten stromek nemohl unést úrodu a začali se vylamovat větve. Prostě mrzáček, který se nedokáže sám o sebe postarat. Zastánci stromkových angreštů taky tvrdí, že stromkové angrešty jsou kvůli větší vzdušnosti koruny lépe odolné nemocem než keřové. V rádiu jsem poslouchal pořad, kde „odborníci“ tvrdili, že v dnešní době, kdy jsou stromkové angrešty (a rybízy), tak už není důvod pěstovat jejich keřové varianty. No nevím, já radši zkusím ty keřové. Stromkové bych vybíral snad jenom do fakt malé zahrady, kde chci nějaké ovoce, ale na pořádný keř nemám místo. Co se týká nemocí, tak stejně jako u čehokoliv jiného, i u angreštů jsem primárně vybíral odrůdy, které mají odolnost vůči nemocem. Protože ale zkušenosti s pěstováním angreštů moc nemám, tak uvidíme časem, jak se jim bude dařit. Zatím hned první rok po vysazení některé keříky už zaplodili a plody nám hodně chutnali. Uvidíme ale, jak bez zálivky přežijí sucha roku 2018. Co se týká odrůd, tak jsem vybral z každého něco, „Hinnonmaki Red“, „Hinnonmaki Green“, „Nesluchowski“ a na zkoušku Jostu. I když „Josta“ není angrešt, ale kříženec angreštu a rybízu. Otestuju a pak případně zvýším počet kusů.

Rybíz – taky jsme na vesnici nějaký rybíz měli. Byl červený, a co si pamatuju tak dost kyselý. Jako u angreštu je dnes situace jiná a výběr fakt dost velký. Jinak pro rybíz platí víceméně to, co jsem napsal o kousek výš u angreštu. Zase jsem odrůdy vybíral podle odolnosti a podle doporučení na chuť. Černý „Titania“ a „Noiroma“, červený „Rovada“ a „Kozolupský“, bílý „Dominika“ a „Primus“. Otestuju a případně rozšířím, nebo nahradím jinými odrůdami.

Maliny – maliny jsme taky na vesnici měli. Ale rostli spíše divoce, bez nějakého zásahu, u plotu, kde nikdo moc nechodil. Jako děti jsme občas nějakou uzobli. Nebylo to moje oblíbené ovoce. Na nové zahradě ale chci mít „všechno“, takže ani maliny nesmí chybět. Na vesnici sem neviděl, aby někdo dělal k malinám opěrnou konstrukci. To se ale nepěstovali dnešní velké a plodné odrůdy. Koukal jsem na různá videa a zalíbil se mi způsob pěstování malin na podpěrách s vyvazováním prutů do tvaru V. V podstatě je to konstrukce se dvěma vodícími dráty na šířku asi 70 cm, ke kterým se vyvazují pruty maliníku tak, že to pak vypadá jako tvar písmena V. Na dráty se vyvazují pruty, které mají plodit. Nové pruty rostou ve středu konstrukce. Když pak ty vyvázané odplodí, tak se ustřihnou a vyvážou se ty pruty, co jsou ve středu. Na středu se zase nechají nové pruty. Přišlo mi to jednoduché na postavení a dostatečně blbuvzdorné. Teorie super, uvidíme v praxi. Odrůdy jsem vybíral pokud možno odolnější, bez nutnosti chemické ochrany. Maliny se ještě dělí na jednoplodící, které mají úrodu jenom jednou v roce a pak stáleplodící, které plodí víckrát. Ty jednou plodící by měli mít výhodu v tom, že mají vyšší úrodu z jedné sklizně, takže se celková roční úroda vyrovná těm stáleplodícím, nebo je dokonce větší. U malin stáleplodících je výhoda v tom, že máte delší dobu čerstvé maliny. Někteří pěstitelé ale doporučují i u stálepolodících malin je pěstovat jako jednouplodící, aby se maliny moc nevysilovali. V podstatě to pak vypadá tak, že z malin jednoplodících máte úrodu na jaře a z těch stáleplodících na podzim. To byl i můj plán a proto jsem pořídil jednouplodící červený „Tulamagic“, stáleplodící červený „Polka“ a stáleplodící žlutý „Everest Gold“. Od každé odrůdy jsem koupil dvě rostliny, pro „jistotu“.

Ostružiny – poprvé jsem ostružiny ochutnal až v Praze, v lese, kde jsme chodili s manželkou na houby. Lesní ostružiny jsou trochu něco jiného, než to co se pěstuje na zahrádkách, ale i tak mi chutnali. Přidávali jsme je i do džemu z mirabelek. Na rozdíl od angreštu a rybíze se pěstování ostružin komplikuje o „nutnost“ postavit nějakou oporu, po které se ostružiny potáhnou. Do toho se mi moc nechtělo. Narazil jsem ale na odrůdy, které prý rostou vzpřímeně a nepotřebují oporu. To, že nepotřebují oporu, tvrdí zahradnictví, které je nabízejí. Na různých fórech jsem se ale dočetl, že je přece jenom lepší k nim nějakou oporu dát. Protože jsem už měl v plánu maliny a konstrukci k nim, rozhodl jsem se toho využít a pěstovat ostružiny na stejné konstrukci. A to doslova stejné, protože jsem maliny a ostružiny vysadil do jedné řady, k právě zbudované konstrukci. Technologii pěstování chci použít stejnou jako u malin. Vybral jsem odrůdy „Navaho Big and Early“ a „Čačanská beztrnná“. Obě by měly růst vzpřímeně, odrůda Čačanská beztrnná dokonce prý jenom do výšky asi 30 cm, takže uvidíme, jako se jim povede. Obě odrůdy by snad měly vydržet i chladnější klimatické podmínky na naší zahradě. Do budoucna ale nevylučuju, že zkusím i „klasickou“ popínavou odrůdu ostružiny. Když jsem si studoval pěstování a odrůdy u ostružin, tak tam bylo pár zajímavých odrůd, které jsem vyřadil jenom kvůli tomu, že jsou popínavé.

Muchovník – jinak zvaný i indiánská borůvka, nebo rozinkový strom. Prý je to nenáročný strom, nebo keř, který hezky kvete a navíc má chutné plody. Je více druhů a odrůd a můj plán je taky mít více druhů a odrůd, na otestování. Měl jsem cestu kolem mé oblíbené lesní školky (Kostelec nad Černými lesy), tak jsem se zastavil podívat, co mají. Uviděl jsem muchovníky, tak jsem jich pár, kromě jiného, koupil. V lesní školce ale nemají takový výběr odrůd jako v těch neznámějších zahradnictvích, takže můj výběr byl omezený. Co je možná i dobře, protože bych se možná zase trochu „utrhl z řetězu“. Roubovanou odrůdu měli jenom jednu, a to Muchovník olšolistý „Smoky“. Tak jsem jeden keřík vzal. Pak tam měli už jenom „obyčejný“ neroubovaný Muchovník Lamarkův, ale zase za 30 Kč keřík. Tak jsem vzal tři kusy, že je doplním do živého plotu na místo, kde uhynuly původní keře. Další druhy a odrůdy muchovníku jsou zatím jenom v plánu, protože mám jiné priority. Hned v prvním roce ale muchovník „Smoky“ dal pár plodů, i když je to jenom asi 30 cm vysoký keřík. Plody jsem ochutnal a celkem mi chutnají, takže je možné výrazné rozšíření, co se týká počtu kusů u muchovníku. Ještě uvidím, jak a jestli zaplodí muchovník lamarkův a pak se rozhodnu, jaké a kolik druhů / odrůd pořídím.

Arónie – neboli černý jeřáb. V dnešní době poměrně populární ovoce, protože paří do skupiny takzvaných superpotravin, tedy potravin, které obsahují hodně zdraví prospěšných látek. U arónie jsou to hlavně antioxidanty. Pro mě je zajímavá i tím, že je nenáročná a lze ji vysadit i do živého plotu / větrolamu. Arónii jsem kupoval spolu s muchovníky a v podstatě i dopadla stejně. Koupil jsem jednu roubovanou odrůdu, a to „Hugin“ a pak tři obyčejné arónie černoplodé, které jsem chtěl stejně jako u muchovníku použít na doplnění živého plotu. Odrůda „Hugin“ taky první rok po výsadbě zaplodila. Plody jsem ochutnal, ale na přímou konzumaci to asi nebude, jsou dost trpké. Ono se taky doporučuje ji zpracovat na šťávy, marmelády, likéry, kompoty, nebo usušit a použít do čaje. Uvidíme časem, nějaké využití najdeme. Zatím toho ale bylo moc málo, aby stálo za to přemýšlet nad tím, jak to zpracujeme. V nejhorším případě bude arónie sloužit jako větrolam a možná jídlo pro ptáky. Věřím ale tomu, že nějaké využití pro ni najdeme, i když je toho na zpracování v průběhu roku fakt víc než dost.

Rakytník – další, v současnosti, hodně populární ovoce. Stejně jako arónii i rakytník někdo řadí do kategorie superpotravin. Výběr je celkem velký, co se týká odrůd. Já jsem nakonec zvolil pro testování celkem pět keříků, jeden samčí opylovač a čtyři samičí odrůdy, „Leikora“, „Altajská“, „Pantelejevská“ a „Krasavice“. Zase jsem nakupoval v lesní školce a zase jsem nekoupil úplně přesně to, co jsem chtěl. To ale nevadí, pro účely testování to stačí. Pokud přežijí a vyrostou všechny rostliny, budeme asi mít plodu rakytníku více než dost. Stejně jako u arónie je využití rakytníku zatím jenom teoretické, takže uvidíme, jak se nám osvědčí. Za poslední dva roky jsem už ale vyzkoušel a oblíbil si více druhů zeleniny a ovoce, než jsem vyzkoušel za celý předešlý život, takže se ani moc neobávám, že bychom nenašli pro rakytník využití. Rakytníky jsem vysadil do rohu zahrady k živému plotu a zatím neplánuju navýšení v počtu kusů.

Líska – lísky jsem chtěl už od začátku, kdy jsme si pořídili zahradu. V každém návrhu živého plotu byly jeho nedílnou součástí. Kromě divokých lísek do živého plotu jsem chtěl ale i lísky „kulturní“ na produkci plodů. Lískové oříšky tvoří skoro každodenní součást mé snídaně (přidané do ovesných vloček). Proto bych si rád dopěstoval vlastní plody. Je tu ale jedno velké ale. Nejsem si jistý, jestli v našich klimatických podmínkách má pěstování lísky, na nějakou rozumnější produkci, velký význam. Na http://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/ je článek zabývající se pěstováním lísky pro samozásobení. Moje spotřeba lískových oříšku by vyžadovala několik keřů. Každý z nich by v dospělosti zabíral prostor asi 20 m2. Kdybych na tu plochu vysadil nějakou ekonomicky výhodnou plodinu, tak si těch oříšku můžu koupit několikanásobně více, než dopěstuju. Vlastní produkce je ale vlastní produkce. Rád bych měl vlastní lískové ořechy, ale zahrada není nafukovací a musím zvažovat, jak využít plochu. Takže zatím jsem lísky nevysadil, ale není vyloučeno, že to do budoucna udělám. Možná přibudou další pozemky, možná …

Bez černý – bezů mám v živém plotu celkem osm kusů. Z těch osmi kusů ale jenom jeden (u kompostu) vypadá, že jakž tak roste. Zbytek spíše chcípá, než roste. V poslední době jsme si oblíbily džem z bezu, takže kromě nesporných výhod pro divoké živočichy máme z plodů bezu užitek i my. V poslední době se objevili kulturní odrůdy bezu, které by měly mít větší úrodu a měly by tedy být vhodnější na využití pro zpracování. Nevím, jestli je to jenom prodejní trik, nebo je to fakt o tolik lepší jako divoký bez. Celkem přemýšlím, že bych aspoň jeden keřík vyzkoušel. Je to ale jenom takový ne moc důležitý plán. Kromě bezu, který jsem vysadil do živého plotu, totiž v okolí roste celkem dost divokých keřů, takže zatím nám stačí plody z těch divokých keřů. Uvidíme časem. Zatím tento nápad úplně nezavrhuju, ale ani to nemá nějak velkou prioritu.