Léto a podzim 2018
Pokud bych měl vystihnout léto 2018 jedním slovem, tak by to bylo „brutální“. Myslel jsem si, že duben byl špatný, ale co pak následovalo v červenci a srpnu, tak to hravě předčilo. My stále bez zdroje vody. Vrt byl sice hotový, ale povolení v nedohlednu a taky ještě bylo potřeba dodělat skruže a pak něco na čerpání. V plánu byla ruční pumpa.
Zatím jsme si ale museli vystačit s těmi dvěma kanystry, co mám od začátku. Na zahradu našeho rozsahu už je těch 40 litrů vody fakt nic. Tak jsme tu vodu nevyužívali na zalévání, ale spíš na setí za mokra a na mytí. Jediné zalévání bylo asi 2 týdny v srpnu u rajčat a paprik, kde jsme ke každé rostlince nalili asi půl litru vody. Nevím, jestli to vůbec mělo smysl, půl litru vody na týden, ale aspoň něco.
Nutno ale říct, že ty kompostovací záhony fungovali i tak celkem dobře. Neuschlo nám snad nic, ale zase ani moc neplodilo. Rajčata byla o dost menší jako obvykle a např. takové cukety nebyly skoro vůbec. I při té mizérii jsme ale nakonec v roce 2018 sklidili více zeleniny než v roce 2017. Taky jsme ale měli více záhonů. Pak, když koncem srpna, nebo začátkem září zapršelo, tak se zase zelenina rozjela a bylo to chvilku super. Papriky dokonce začali zase kvést. Netrvalo to ale dlouho, protože už někdy v první půlce září přišel fakt hodně silný mráz, který skolil snad všechno, co šlo.
Všechna teplomilná zelenina byl vymrzlá až do kořene. Rajčata skoro průhledné, jako kdyby ze skla, okurky, ačokča, cukety, fazole, všechno zničené. Snad jediná zelenina, která vypadala, že ji to prospělo, byli různé brukve. Tohle asi bude rodina zeleniny, která bude hrát na naši zahradě hlavní roli do budoucna. Vzhledem ke krátké sezoně pro teplomilnou zeleninu se na nějaká rajčata, nebo papriky, nemůžeme moc spolehnout. I když jsou to hodně žádané druhy zeleniny.
O hodně víc než na zeleninu jsem s obavami koukal na ovocné stromky a keříky. Tušil jsem, že na podzim budeme něco nahrazovat. Nějaký rybíz a angrešty jsme i sklidili. Ty byli celkem brzy. Maliny, ostružiny a jahody ale usychali rovnou na rostlině. Ze stromků to vypadalo taky na pár obětí. Tady už nepomohlo ani mulčování, ani nic jiného. Když prostě není voda, tak je to blbé. Když jsem cestou na zahradu viděl usychat i větší stromy, tak to pak ty malé stromky s ještě ne úplně rozvinutým kořenovým systémem asi moc šanci nemají. No nakonec to až tak tragické nebylo. Měnil jsem jenom třešeň, která ale vůbec na jaře ani neobrazila, pak jsem vysadil jednu novou hrušeň, odrůdu „Konference“ a jednu novou jabloň. Ta jabloň ale měla okousané kořeny od myší, takže za její uhynutí nemohlo jenom sucho.
V roce 2018 jsme na zahradě nestanovali. Nějak to nevyšlo. Přes dovolenou jsme měli návštěvu a v tom horku a skoro zmaru se nám ani moc nechtělo. Jezdit každý týden na zahradu, kde vidíte, jak vám postupně všechno usychá, není moc motivační. Ještě když navíc víte, že nic moc s tím udělat nemůžete. Jenom čekáte, když už konečně zaprší a ono stále nic.
Když už jsme měli udělané záhony, tak jsem se pustil i do sekání trávy. V roce 2018 to ale bylo už dost utrpení. Začalo sucho a už to moc nešlo. Nakonec jsem posekal ani ne půlku zahrady. Aspoň na brambory pro příští rok by mělo být dost sena. Zbytek zahrady zůstal neposekaný, protože ta tráva už byla fakt suchá a kosa to moc nebrala. Jak to bude vypadat příští rok a co s tím udělám, to ještě nevím.
Koncem léta nám konečně schválili studnu. Akorát to už bylo v období, kdy zase zapršelo a bylo po mrazu, který hodně zeleniny zničil. Akutní potřeba vody už zase pominula, takže i na dokončení studny jsem už tak nechvátal. Ono taky dnes něco domluvit s řemeslníky je skoro nadlidský úkol. V poslední době tak 90% lidí nedodrží to, co slíbí. Domlouval jsem to s jednou firmou skoro 2 měsíce, aby mi nakonec řekli, že to nebudou dělat. To je ale ještě ten lepší případ, protože některé firmy s vámi klidně několik měsíců komunikují a pak začnou hrát mrtvého brouka. Nezvedají telefony, neodpoví na e-mail, prostě nic. Takže dokončení studny nám zůstalo až na další rok a chtěl bych to stihnout někdy na jaře, dříve, než bude zase potřeba více vody na zahradu. Dnes (5.4.2019), když píšu tento článek, ale už vím, že se to moc nepovedlo. Měl jsem slíbené dokončení v průběhu března, ale je duben a ještě to není. Nějak to ale už dobojujeme.
Jinak se už nic zvláštního neudálo. Sklízeli a zpracovávali jsme vše, co šlo. Jak už jsem psal, i navzdory suchu toho bylo nakonec více, jako v roce 2017. Zase nám dochází skladovací prostory. Původně jsem myslel, že budu stačit jedna skříň na potraviny. Teď máme tři, i když menší a začíná to být zase nedostatečné. Zase to bude chtít nějak pořešit, i když mně samozřejmě těší, že máme stále více a více vlastních potravin.
V roce 2018 byla celkem velká úroda ovoce. Hrušně, které máme na hraně pozemku u silnice, byly celé obsypané skvělými hruškami. I když jsme v podstatě jenom jednou týdně sbírali to co popadalo, i tak toho bylo hodně. Část jsme naložili, číst zpracovali na pyré, část rozdali a něco i nasušili. Právě to sušení se ukazuje jako hodně dobrý způsob zpracování, protože sušené ovoce nezabere až tak moc místa a jeho spotřeba u nás je dost velká. Každé ráno si dělám ovesné vločky, kde přidávám i sušené ovoce. Když budeme mít vlastní po celý rok, tak je to jenom další plus.
Dokonce jsme později koupili i česáček, abychom mohli sklidit i hrušky, co ještě zůstali na stromě. Ze začátku, jak zráli, tak padali ještě zelené a šlo to sbírat ze země. Když už ale byly zralé i na stromě, tak po tom pádu už nebyly moc použitelné. Navíc se do nich pustili vosy a mravenci, takže při sběru hrušek ze země si už fakt bylo potřeba dát pozor, abych nedostal nějaké to žihadlo. Nekonzumovatelné hrušky pak šly na kompost, kde aspoň nějak poslouží.
V roce 2018 jsme se dočkali i první úrody z našich ovocných stromků. Konkrétně jabloň „Průsvitné letní“ prvním rokem zaplodila a jablíčka nám fakt chutnala. Typické letní jablko, jak si ho pamatuji z mládí. Naše radost byla samozřejmě veliká, i když plodů moc nebylo, spíš na ochutnání. Kromě toho jsme ještě měli dost jablek z chalupy (o chalupě bude samostatný článek). Není to moc odrůda (i když nevím konkrétně jaká) na skladování. Chuťově jsou ale jablka fajn, takže jsme sklidili, co to šlo a hodně nasušili. Ze začátku v troubě, ale pak to manželka jenom nakrájela, dala do plátěných pytlíků a umístila na radiátor. V té době se už topilo. Jablka v tom pytlíku na radiátoru uschli lépe, než v troubě. Pak jsme je přesypali do sklenic pro další uskladnění a já jsem si z nich odsypával každé ráno do vloček. Vydrželi asi do konce února a už se těším na další úrodu, kde jich nasušíme zase o něco víc. Samozřejmě se ale nejdřív musí urodit.
Divokých švestek z pásu kolem zahrady bylo taky dost. Navíc, skoro co strom, to trochu jiná chuť. Roste to samo, je to zdarma, tak proč to nevyužít. Zase jsme něco zavařili a něco nasušili. V tom sucho dost švestek opadalo a po týdnu už nebyly moc ke sběru, tak jako hrušky. Příští rok, pokud se urodí, to bude chtít asi sklízet radši ze stromu. Bude to chtít ale nějaký žebřík, protože jak jsme na začátku vysekávali porost kolem kvůli stavbě plotu, tak většina nižších větví šla pryč. Nic dalšího jsme nezpracovávali, protože toho bylo tak akorát k okamžité spotřebě, nebo na ochutnání. Uvidíme příští rok, jestli bude z hlediska ovoce taky tak štědrý. Jenom doufám, že už nebude tak suchý.
Fólii na zakrytí záhonů jsem zkoušel už v roce 2017. Byla to ale tenká mulčovací fólie pod jahody, která nesplnila úlohu, kterou jsem od ní čekal (potlačení plevele). V roce 2018 jsem se rozhodl pro větší kalibr a zakoupil silážní plachty. Po hledání na internetu jsem nakonec zvolil plachtu o velikosti 10×20 m (tloušťka 120 mikronů) od společnosti Agrico. Ti mají prodejnu v Týništi nad Orlicí, co je z Prahy tak trochu z ruky, ale měl jsem kolem cestu, tak jsem objednal a vyzvedl na místě dvě fólie. Právě vybraná silážní plachta mi přišla jako nejlepší v poměru cena / výkon. Jinak se ceny na internetu dost lišily. Já jsem koupil obě plachty do 2000 Kč. Klidně ale najdete za tu cenu jenom jednu, takže asi pozor, kde kupujete.
Na podzim jsme už tu plachtu nechtěli moc stříhat, záhony byli prázdné, tak jsme ji natáhli na záhony celou a bylo tak potřeba méně cihliček na zatížení. Zase jsme koupili naše oblíbené cihličky z OBI za 4 Kč kus. Později se ale ukázala jedna nevýhoda tak velké plachty. Když silněji foukalo, tak to ty cihličky už moc neudržely a plachta se neustále shrnovala. Takže jsme ji pořád opravovali. Další nevýhodou použití plachty bylo, že hlodavci měli zase krytí a kočka, která se k nim snažila dostat, tak nám dělala do plachty díry. Není to nic hrozného, ale pár děr tam je. Další nevýhoda se ukázala až na jaře 2019, když jsme plachtu sundali. Nepropouští totiž vodu a půda pod ní byla dost suchá.
Plachta ale splnila to, co jsme od ní chtěli. Po odkrytí na jaře byli záhony hezky čisté. S plochami mezi záhony to už nebyla taková sláva, ale i tam to dost pomohlo. Kdybychom tu plachtu nechali o půl roku déle, tak asi dostaneme čistou plochu. Chceme ale pěstovat, takže nic. Možná bychom fólii mohli nastříhat a překrýt plochy mezi záhony. Zatím tam ale chci něco pěstovat. Jak jsem psal výše, tak fólie nepropustí vodu, ale myslím, že je to stále lepší, než kdyby půda zůstala obnažená celý čas. Další roky už bych chtěl zakrytí záhonů řešit raději zeleným hnojením, aspoň u těch, kde to půjde. Nevylučuji ale ani další použití fólie. Ti farmáři, u kterých jsem se inspiroval, tak to používají jenom tak 2-3 týdny na jaře. Přikryjí to těsně před klíčením plevele, teplo a vlhko pod fólii podpoří klíčení, kvůli nedostatku světla ale plevel uhyne. My jsme ale měli dost zaplevelené záhony, tak jsme to chtěli zkusit na delší dobu. Stejně tak když budeme chtít dělat další záhony na zelené louce, tak to zakryjeme na delší dobu a mělo by to tu plochu vyčistit.
Původní myšlenka pro odstranění plachty byla, že budeme plachtu pomalu stahovat z každé strany na střed a odkrývat tak záhony z obou stran. Po krajích záhony, které chceme udělat nejdříve, nakonec záhony, které budeme dělat později. Tak by zůstali záhony co nejdéle přikryté. Náš plán ale narušil silný vítr o jednom víkendu v březnu 2019. Strhl celou plachtu a odnesl ji úplně pryč. Cestou povalil i konstrukci na maliny a plachta polámala samotná maliny. Zpátky se nám ji už nechtělo natahovat, tak jsme ji složili a byli rádi aspoň za tu práci, co udělala. Záhony zůstali pod plachtou fakt čisté a budou se určitě lépe připravovat, než tomu bylo předtím.
I sezónu 2018 jsme jako obvykle končili vysazením česneku. Rok 2018 nebyl k česneku (stejně jako k jiné zelenině) moc přívětivý, navíc jsem „zapomněl“ vylámat květní stvoly u paličáku, takže úroda nic moc. Na vysazení to ale bylo, i když ne 4 plánované záhony, ale jenom 3. Ke třem našim původním odrůdám z roku 2017 a v roce 2018 vyzkoušeným francouzským odrůdám přibyla ještě nově zakoupená odrůda „Karel IV“. Všeho všudy toho bylo na tři záhony. Kolem jednoho jsme udělali ohraničení ze starých střešních tašek z chalupy, u dalších jsme to už nestihli. Sázeli jsme snad na poslední chvílí, kdy už byla půda mírně zmrzlá a museli jsme dokonce rozbíjet hroudy. Na povrch záhonů jsme nasypali stejně jako v roce 2017 staré listí. Bylo to ze stejné hromady a už bylo skoro rozložené. Osvědčilo se nám, tak proč ne. Hezky to česnek zamulčuje a současné dodá nějaké živiny. Vysazením česneku jsme oficiálně ukončili práce na zahradě a zahájili dlouhou dobu čekání na další sezonu.
