Rok třetí – 19. týden: Poklady z chalupy

19. týden

Zase nás čekal dvojitý víkend a dvojitá cesta na zahradu. Ve středu bylo zase hlavním úkolem vysít fazoli, ale tentokrát tyčkovou. Jeden záhon byl vyčištěný, ten druhý nás ještě jenom čekal. Byl ale od podzimu přikrytý fólií, takže to nebylo tak hrozné, jako v sobotu u toho prvního záhonu. V podstatě stačilo jenom vyčistit jeden okraj záhonů a jinak jsme se záhonem nic nedělali.

Větším oříškem bylo postavení opěrné konstrukce pro fazoli. Původně jsem zamýšlel koupit KARI sítě, které bych na záhoně opřel o sebe tak, aby tvořili písmeno A. Pak jsem objevil na internetu nabídku plastových sítí pro popínavou zeleninu, ale bez opěrné konstrukce. KARI sítě by asi byly super, ale pro čtyři záhony mi to vycházelo na něco přes 2500 Kč bez dopravy. Více jsem měl ale obavu z toho, že železné KARI sítě budou působit na zahradě jako magnet a někdo nám je prostě ukrade. Takže nakonec jsem zvolil plastové sítě, šest kusů o rozměrech 2 x 10 m. Cena za kus 70 Kč, celkově i s dopravou něco málo přes 500 Kč, tedy o dost méně, než KARI sítě. To jsme jich ještě nakonec použili na dva záhony s fazolemi jenom 3 (ze šesti). Chtělo to ale ještě nějakou opěrnou konstrukci. Zvolili jsme dřevěné kůly, které jsme měli v roce 2018 u rajčat. Na každý záhon po dvě řady. Na to jsme natáhli síť. Kvalita ty sítě asi odpovídá ceně, takže žádný zázrak to není. Původně jsem to plánoval i pro ačokči a okurky, ale tam radši použijeme něco jiného.

Před postavením konstrukce jsme záhony, kde jsme plánovali vysít fazoli, ještě zamulčovali čerstvě posečenou trávou. Pnoucí fazoli sejeme do dvou řad po délce záhonu. Ve středu záhonu tak zůstává prázdné místo. Půda tam zbytečně vysychá, i proto jsme zvolili mulč. Ochrání půdu a časem se rozloží a přirozeně tak dodá živiny do půdy. Původně jsem chtěl vysévat fazoli podobně jako u keříčkové varianty pomocí trubky. Už jsem si donesl tu správné délky a průměru. Nakonec se to ale ukázalo jako zbytečně pracné a rychleji to bylo přímo z ruky. Kusem klacku jsem udělal malou dírku, do té hodil fazoli a hned dírku zahrnul. I pnoucí fazoli jsme před setím namočili na několik hodin do vody.

Musím ale říct, že jsem se zase zamýšlel nad tím, jestli se příští rok nemám na pnoucí fazoli vykašlat úplně. Stavění opěrné konstrukce zabere dost času a obvykle se při tom i dost navztekáme. Samotná konstrukce jsou taky nějaké náklady navíc. Chci v roce 2019 porovnat výnos ze záhonu s keříčkovou a pnoucí fazolí a pak se rozhodneme. Pnoucí fazole by možná byla lepší na chalupu někde v jedné řadě k plotu, kde by se tak uplatnila výhoda, že využíváte prostor na výšku. Na metrovém záhonu na zahradě můžeme dát jenom dvě řady, takže zůstává část plochy záhonu nevyužita. Naproti tomu keříčkovou fazoli sejeme do řádku napříč záhonem a využijeme fakt celý záhon. No uvidíme při hodnocení výnosů za rok 2019.

V poslední době už i celkem pršelo, takže zelenina začala konečně i klíčit a růst. Cibuli, kterou jsem posekal na podzim a počítal jsem s tím, že je po ní, na jaře hezky obrazila a v podstatě ji celé jaro sklízíme i jíme. Na jednom záhoně s jarní zeleninou jsou už ředkvičky ve sklizňové velikosti, a i když kvůli suchu to s klíčením není žádná sláva, tak pro osobní spotřebu to stačí. Postupně klíčí i ten zbytek ředkviček, takže snad brzy bude i pro někoho jiného, než jenom pro nás. Nejlíp vypadá asi roketa, kterou už začínáme pravidelně sklízet.

Sklizené zeleniny bylo tolik, že jsme si konečně zase mohli udělat jídlo, kde většina komponentů pochází ze zahrady. Saláty ze surovin z vlastní produkce mi už fakt chyběli. Není to ještě úplně jídlo 100 % ze zahrady, ale potěší.

Studnu jsme měli hotovou, ale k tomu, abychom mohli čerpat vodu, nám ještě chyběla elektřina. Protože na zahradě přípojka není a asi ani nebude, zajeli jsme v sobotu nejdřív do OBI a koupili elektrocentrálu. Já osobně tyhle vrčící stroje moc nemusím, ale není zbytí. Vodu nějak čerpat musíme a ruční pumpa by byla ještě dražší a pracnější na obsluhu. Navíc je to kus kovu a tohle nechci na zahradě moc ukazovat. To radši sebou vozit centrálu a čerpadlo. Pro naše čerpadlo to už ale chtělo něco silnějšího a taková elektrocentrála už není žádná sranda. Finančně to sice není až taková rána (7500 Kč), ale váží kolem 43 kg, takže manipulace s ní už je náročnější. Když už jsme byli v OBI, tak jsme koupili i sud na vodu. Z různých druhů jsme nakonec zvolili čtyřhranný plastový sud s víkem za 900 Kč o objemu 200 litrů. Sice tam byl za stejnou cenu i sud o objemu 500 litrů s kruhovým průměrem, ale ten bychom nenacpali do auta. Ten co jsme vybrali, byl tak akorát natěsno. Sud jsme pak osadili vedle studny hned za bylinkovou spirálu, ať to moc neprovokuje. V plánu je vždy načerpat vodu ze studny do sudu a tu pak používat v případě potřeby na zalévání.

Před cestou na zahradu jsme ale klasicky zajeli ještě na chalupu, hlavně se podívat na sazeničky, co tam ještě zbyly, případně zalít. Zalévat nebylo potřeba už asi třetí týden. Barák je fakt vlhký a studený. Šlo mi hlavně o papriky, které sice na chalupě nevypadají nějak extra spokojeně, ale přežívají a některé tvoří květy. No ještě to holky musí vydržet tak dva týdny. Dřív se je obávám dávat na zahradu.

Zato s batáty je to špatné. Čtyři z nich vypadají, že už jsou po smrti. Ze zbylých tří by snad ještě něco mohlo být. Taky ještě musí chvíli v chalupě vydržet.

Zbytek sazeniček vypadá tak všelijak. Asi nejlépe je na tom vytrvalý špenát. Sice nějak moc neroste, ale taky nevypadá na to, že by chcípal.

U slezu kučeravého to vypadá, že zbylo ještě pár sazeniček, ze kterých by mohlo něco být. To jsem se na začátku obával, že jich mám moc a nevěděl jsem, co pak s nimi. Tak jsem si je sám zničil (neplánovaně). Ještě hůře je na tom šrucha, kterou ani nemá smysl fotit. Možné to zkusím příští rok zase a lépe.

Sazeničky celeru vypadají tak nějak všelijak. Nevypadají, že by chcípali, ale představoval bych si je tedy jinak, trochu vitálnější. Stále je to ale nejlepší výsledek, která jsem u celeru dosáhnul při snaze o vlastní sazenice. Uvidíme, co předvedou na zahradě v záhonu.

Tento týden jsme nemohli naložit do auta žádné střešní tašky, protože celý kufr zabíralo čerpadlo a elektrocentrála. Tak jsme se aspoň prošli po pozemku u chalupy, co je nového. Je to jak objevování pokladů. Každý týden objevíme něco nového, co nás potěší. Nakonec jsem rád, že jsme s tou úpravou pozemku až tak moc nepospíchali a nezničili tak spoustu zajímavých objevů.

Nedaleko jabloně měla bývalá majitelka asi něco jako bylinkovou zahradu. Už dříve jsme tam objevili jeden keříček šalvěje. Teď hned u šalvěje jsem si všiml zakopanou nádobu, ze které kouká libeček. Ten už máme na zahradě taky, ale zatím se mu moc nedařilo, tak jsem rád, že roste i na chalupě.

Kousek dál je kopeček s lesíkem, který chceme odstranit (les i kopeček). Hned před kopečkem manželka objevila už před časem pivoňky. Tento týden už šli do květu. Plánovali jsme je i na zahradu do trvalkového pásu kolem záhonů, takže když odkvetou, tak je vykopeme a přesadíme. Jinak by se při úpravě pozemku zničili.

Kousek od pivoněk nás čekalo asi největší překvapení v podobě už celkem vzrostlého chřestu. Ten jsem plánoval na zahradu už od začátku, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Plánujeme si pak vzít semínka a zkusit vlastní sazeničky. Taky chceme vykopat to, co tam roste a přesadit. Roste hned u lesíku a i tak by byl zničený.

Další velkost radost nám udělal objev porostu denivek zase kousek vedle. Minulý týden jsem na farmářském trhu koupil čtyři kusy denivek a hned jsme je přes víkend vysadili. Tady jsme našli více jak deset rostlin. Vykopali jsme, co šlo a na zahradě jsme to vysadili na více místech (pod stromy i do trvalkového pásu). Nevím, co to je za odrůdu, ale je mi to celkem jedno. Je to denivka a je pro mě důležitá v mém plánu na osazení zahrady.

Na další straně lesíku rostou celkem ve velkém fialky. Sice už odkvetly, ale rostlinky jsou stále vidět. Rozhodli jsme se taky pár rostlin zachránit. Je to hezká trvalka, tak bych byl rád, kdyby rostla i na zahradě. Vysadili jsme ji hlavně nedaleko ovocných stromů, jako budoucí součást společenstva rostlin, které bych rád kolem ovocných stromů vytvořil.

Manželka vykopala ještě pár kosatců, malou pivoňku a pár dalších kytek, které nevím, jak se jmenují. Takže něco jsme před úpravou pozemku zachránili. Snad se to uchytí na zahradě a později to možná na chalupu zase vrátíme.

Na zahradě jsme si tuto sobotu spíše hráli, než tvrdě pracovali. Měli jsme hodně sazeniček zachráněných kytek ze zahrady, které bylo potřeba vysadit. Možná hodinu jsme chodili po pozemku a sadili kytky. Nebylo to moc podle žádného plánu. Prostě jsme šli po zahradě, a kde se nám to líbilo, tam jsme něco vysadili. Část sazeniček skončila u různých ovocných stromů, pár v trvalkovém záhonu.

Manželka chtěla vysít cukety, tak jsem vyznačil jeden ze záhonů vyhrazených pro cukety a manželka se dala do jeho čištění od plevelů. Já jsem se zatím pustil do záhonu, kde měl být špenát. Plán byl ten, že brzy na jaře vysejeme špenát, který se někdy v dubnu až květnu sklidí a pak se na záhon vyseje jako druhá plodina mangold. Plán hezký, ale realita jiná. V roce 2018 byl na místě vyhrazeném pro špenát kompostovací záhon s rajčaty. V tom kompostovacím záhonu bylo celkem dost hnoje. Nebyl to ale slamnatý hnůj, ale hodně těžký hnůj, skoro bez slámy. Zůstala z něho na záhoně tenčí vrstva, která byla na jaře po sundání plachty ještě v pohodě. Záhon jsem neryl, jenom zkypřil vidlemi, udělal rýhy a vysel špenát. Záhon jsme ani nezakrývali. Pak ale přišel horký duben a ta tenká vrstva hnoje celkem dost ztvrdla. Špenát skoro vůbec nevyklíčil, jenom asi na třetině záhonu se objevila záplava merlíku. Stále jsem čekal, že nějaký špenát ještě vyleze, ale když ani po deštích nic, rozhodl jsem se záhon předělat. I když nerad, dal jsem se do rytí. Hlavním důvodem bylo, aby se ta tvrdá vrstva hnoje dostala z povrchu dovnitř záhonu a spíše se tak rozložila. Ještě před předělávkou záhonu manželka sklidila špenát, který v pár kusech na záhonu rostl. Na záhon o ploše 8 x 1 m ubohé. Tak akorát na jedno jídlo pro nás.

Rylo se celkem dobře, akorát bylo potřeba rozbíjet větší kusy půdy. Ta půda, co jsem v záhoně viděl, mi ale nedělala radost. Byla i po deštích skoro úplně suchá, hodně písčitá a bylo v ní fakt hodně kamenů. Do toho ztvrdlé kusy hnoje. Není se co divit, že tam nic moc nerostlo. Takže půdu jsem otočil a pak jsem se rozhodl záhon ještě trochu vylepšit. Plánovaný mangold má celkem rád více živin a právě zrytý záhon moc přesvědčivě nevypadal.

Protože v roce 2018 selhali dodávky koňského hnoje na zahradu, koupili jsme v OBI pytel granulovaného koňského hnoje, který jsme plánovali použít na přilepšení do záhonu pro výživově náročnější rostliny. Doteď jsme to ještě nepoužili, tak je nejvyšší čas. Použili jsme jednu plastovou vaničku granulí, ve velikostí jak v ní prodávají v Lidlu mrkev, na jeden záhon. Pak jsem ještě navrch navozil několik koleček vlastního kompostu. Do toho máme v plánu příští týden vysévat mangold.

Hodně podobně jsme udělali i záhon pro cukety. Manželka ho jenom vyčistila od plevelu, ale už jsem ho neryl, ani nekypřil vidlemi. Ten záhon byl minulý rok rytý, tak to ani není potřeba. Cukety se i tak sejí jenom na pár míst. Manželka zase rozhodila po záhonu vaničku granulí a já jsem navozil čtyři kolečka kompostu. V plánu jsem měl vysít cukety do osmi hnízd po dvou semínkách, takže ve vzdálenosti metr od sebe. Nakonec jsem ale jamky na semínka dělal od oka, takže jsem jich udělal devět. Půlku dne zase pršelo a už jsem neměl chuť to ještě rozměřovat. Manželka vysela čtyři hnízda patisonů, osvědčenou odrůdu „Sunburst“. Zbylých pět hnízd zbylo na kulaté cukety. Do třech přišla naše oblíbená odrůda z Lidlu „De nice a fruit rond“ a do zbylých dvou nově koupená odrůda „Tondo di Piacenza“. Po bocích záhonu jsem vysel slunečnici. Na každý bok jednu odrůdu, ale názvy jsme nepsal. Semínka jsou z Lidlu a mají fakt hrozné německé názvy. Odrůdy jsou mi u slunečnice zatím celkem jedno. Slunečnice mají plnit na záhonech několik funkcí. Mají lákat opylovače pro cukety, kořeny zlepšovat půdu a semínka bych si do budoucna rád ponechal a zkusil pěstovat slunečnici na výhonky (tzv. microgreens). Uvidíme, jak se tato kombinace osvědčí. Manželka se obává, jestli jí slunečnice nebudou vadit při sklizni cuket. Mně tento potenciální problém nenapadl, takže uvidíme v praxi.

Více jsme už ten den nestihli. Chtěli jsme i načerpat vodu ze studny do sudu, ale udělali jsme jenom to, že jsme namontovali na elektrocentrálu kolečka, rukojeť, dolili olej, benzín a nastartovali jí. Jinak v podstatě po většinu dne pršelo, takže jsme nechtěli provozovat elektrocentrálu v dešti. Snad příští víkend.

Na konec dne jsme ještě zkontrolovali záhony, jak nám co klíčí. Hrášek už začíná pomalu vylézat. Kolik ho ale bude celkově, to se ještě uvidí. Zatím je to moc slabé. Červenou řepu už je taky vidět hezky řádky a v záhonech, kde má byt polykultura saláty a rajčata už lezou ze země saláty a špenát. Tak snad budeme mít i nějakou rozumnou úrodu špenátu, když to na hlavním záhonu nevyšlo. Fotky zatím nedávám, protože by na nich snad ani nic nebylo vidět. Příští týden snad už bude co fotit. I tak nás to ale hodně potěšilo, po těch pár týdnech koukání se na prázdné záhony. V záhonu s bylinkami hezky vyklíčila a roste řeřicha. Tak dávám aspoň jedno foto.

O hodně veseleji to bylo na zakrytých záhonech s jarní zeleninou. Klíčení sice takové dost nepravidelné. Jedny ředkvičky už sklízíme, ty další jenom teď lezou ze země. Tak aspoň bude delší sklizeň.

Potěšilo mě, že začala klíčit i jarní cibulka. Foto snad příště. Zatím aspoň fotka moc hezky rostoucí rokety. Na fotce je už po částečné sklizni a zase obráží.

Na prvním záhonu máme jenom dvě odrůdy ředkviček, v minulém roce osvědčené odrůdy „Saxa 2“ a „Viola“. I když klíčení bylo celkově horší, tak ani jedna z těchto odrůd nezklamala a sklízíme je asi půl na půl.

Když už jsme odkryli záhony, tak jsme udělali probírku plevele. Merlíku se urodilo fakt hodně. Na třech záhonech asi v poslední třetině každého záhonu toho byla fakt záplava. Protože ale už na tom místě začali klíčit i ředkvičky, tak jsme merlík vytrhali, aby měla ředkvička místo. Jinak merlík se dá v pohodě jíst i jako náhrada špenátu, a že sklizeň by byla dobrá. Já občas na zahradě pár rostlin sním. Sklízet na domů to ale nechci, protože manželka to zatím odmítá jíst (prý protože je to plevel). Asi to chce více osvěty. Máme ale dost rokety a jiné jarní zeleniny. Možná si na příště něco pro sebe natrhám, ale zpracovávat to zatím nebudeme, i když to roste na zahradě samo.

Sklizeň „kulturní“ zeleniny si ale manželka vychutnává. Je to její oblíbená činnosti, tak ji většinou nechám si hrát. Tentokrát jsme zase sklidili klasické trio cibule, ředkvička a roketa, které bylo doplněno i špenátem z předělávaného záhonu. Očekávání jsme na začátku sezony měli vyšší, ale jsme rádi i za to. Příště to bude zase o něco lepší.

Ještě nás čeká připravit šest záhonu. Pak vysadit sazeničky paprik, rajčat, zelí, brokolice, kadeřávku, růžičkové kapusty, batátů a vysetí okurek, zbytku cuket, ačokči, mangoldu, bobu, tabáku a dýní. Když jsem minule psal, že snad tento rok stihneme připravit všechny záhony včas, tak to asi musím změnit na předpověď, že aspoň stihneme vysadit všechno naplánované, i když trochu se skluzem.