Rok třetí – 26. týden: Další várka sazenic
26. týden
Tento týden jsme se rozhodli, že chceme dosadit na zahradu kedlubny. Část jsme jich už sklidili a stále ještě máme nějaké volné místo na záhonech. Farmářské trhy jako zdroj sazenic nevyšly. Jako na potvoru měli spoustu různých druhů sazenic, ale u kedluben pouze tři poslední mrzáky. Navíc ještě nějaká paní přede mnou po nich pokukovala, takže jsem to radši vzdal. Náhradním plánem bylo po cestě na zahradu se zastavit v nějakém hobby marketu. OBI prodejna poblíž taky selhala, ale Hornbach byl zase sázka na jistotu. Sazenic měli hodně a stejně jako minulý rok neoznačené ani druhem zeleniny, ne to ještě odrůdou.
Koupili jsme 22 sazenic kedluben, 8 sazenic petržele a 10 sazenic pórku. Kedlubny jsme měli v plánu, petržel nám tento rok špatně vyšla, jako že skoro vůbec a u pórku jsem měl dojem, že taky nic moc neroste. Pak jsme ještě dostali nápad, že se podíváme na levanduli. Od koupě nás ale odradila cena. Při procházení prodejní plochy nás ale zaujal vlčí bob a astry, tak jsme je koupili. Vlčí bob jsem už vyséval minulý rok a i nějaké rostlinky byly na záhoně vidět, ale poslední rostlinu snad okousaly zespodu myši. Prostě jsme chtěli zkusit do trvalkového pásu vysadit sazenice a uvidíme, jak to zvládnou ony. Měli dvě barvy, fialovou a bílou, tak jsme vzali od každé barvy jednu rostlinu.
Astry se nám oběma líbí, byly za akceptovatelnou cenu, tak jsme taky vzali z každé barvy jednu. Měli by vytvořit hezký keřík a je to trvalka, takže už snad konečně budeme moci nazývat trvalkový pás jako trvalkový právem. Zatím to je taková všehochuť rostlin, které nevíme kam jinam dát.
Když už jsme byli v té zahradní části hobby marketu, tak jsme ještě koupili semínka kopru. Seli jsme ho už dvakrát, ale ani jednou nevyklíčil. Asi jsme sklidili semínka moc brzo, nebo nevím, kde by mohl být problém. Snad do třetice se to povede.
Po příjezdu na zahradu zase klasika posledních pár týdnů. Já jsem se pustil do kosení zahrady. Manželka zatím vyčistila záhon pro kedlubny a pak se pustila do hrabání sena. Pokračoval jsem v kosení východní nejsušší části, podél plotu, až k severní hranici zahrady. Místy je to tam fakt drsné a chvílemi jsem pořádně ani neměl co kosit, protože ani ta tráva tam moc neroste. Začíná se tam ale rozrůstat žebříček, který by měl zvládat sucho celkem dobře a má hezké silné kořeny. Ten by mohl připravit půdu i pro trochu „náročnější“ rostliny. Keříky, které by měli být součástí větrolamu, už trochu povyrostli, takže by taky měli přispět ke zlepšení mikroklima ve východní části zahrady. Pár jich to ale nezvládlo a bude potřeba vyměnit. Ještě si nejsem tak úplně jistý, čím je budeme nahrazovat. Nejvíc uvažuji s arónii, muchovníkem, nebo šeříky.
Do oběda kosení a hrabání sena, po obědě jsme se ale už museli pustit do sazenic. Nejdřív kedlubny a pórek. Manželka ještě předtím pár kedluben sklidila, takže jsme celkem v pohodě vysadili všech 22 nových sazenic. Sice ne vždy jsme dodrželi doporučené rozestupy, ale než ty nové sazenice dorostou, tak asi většinu těch starších kedluben i tak sklidíme. Tak mně u toho sázení napadlo, proč jsme si nepředpěstovali sazenice sami. Kdybychom to udělali hned, jak jsme dali rajčata na zahradu a uvolnili se parapety v bytě, tak jsme ještě v pohodě mohli stihnout vlastní sazenice. No možná příští rok. Aspoň máme poučení pro příště. Vlastní sazenice to chtít bude, protože když dám v obchodě za sazenici 4-5 Kč a kedlubnu prodám za 10 Kč, tak to není nějak extra výhodné to pěstovat na prodej.
Pórek jsme sázeli z vlastních sazenic a po vysazené to byly takové nitě. Dlouho nebylo nic vidět, tak jsem myslel, že bude potřeba dosázet prázdná místa. Když ale manželka vyčistila záhon, tak najednou tam těch rostlin bylo hodně a skoro nebylo potřeba dosázet. Sazenice pórku jsme už ale měli, tak jsme je vysadili do míst, kde se nechytnul celer. Využijeme místo a nějaké pórky navíc se určitě neztratí.
Sazeničky petržele jsme dosadili na místo, kde by měla být petržel. Měla být, ale není. Tento rok je to fakt špatné a asi žádnou kořenovou petržel mít nebudeme. Kopr, který jsem vysévali už podruhé, zase nic. Takže pokus číslo 3 s nově koupenými semínky. Odrůda „Oliver“, se kterou zatím vůbec nemáme zkušenosti. Jinou odrůdu ale v Hornbachu neměli a jinde jsem to shánět už nechtěl. Na zbytku záhonu si celkem v pohodě roste pastinák. Aspoň u toho mám pocit, že jsme neseli nadarmo.
O záhonu s mrkví jsem psal už minule. Nechali jsme ji týden odkrytou a nevím, jestli je to tím sluncem, nebo je to i přičiněním hlodavců, ale má místy nějakou slehlou nať. Pro jistotu jsme ji zase přikryli, ale tentokrát jsme tu netkanou textilii podložili oblouky z mini-fóliovníku. Kvůli krátké textilii to není přikryté úplně natěsno, ale možno je to tak i lépe. Uvidíme příští týden, jak bude mrkev vypadat.
V trvalkovém záhonu jsme pro vlčí bob a astry připravili místo, kde jsme tento rok (2019) zkoušeli v mini-fóliovníku předpěstovat brukvovitou zeleninu. Ze sazeniček nic nebylo, nebo to aspoň tak vypadalo. Vidlemi jsem nakypřil záhon a manželka ho čistila. Při kypření jsem ale zjistil, že tam přece jenom pár schopnějších sazenic kedluben je a bylo mi líto je jenom tak vyhodit. Celkově jsme zachránili 16 sazenic, které jsem vysadil do záhonu, kde zkoušíme batáty a boby.
Z batátů se chytnul jenom jeden, ale nevypadá špatně. Jak jsem psal minule, tak vzhledem k dlouhé vegetační době asi nějakou úrodu čekat nemůžeme, ale možná se nám podaří vzít výhony a namnožit sazenice pro další rok.
Na vyčištěné místo trvalkového pásu manželka ještě rozhodila trochu granulovaného koňského hnoje a dali jsme se do sázení vlčího bobu a aster. Na zbylé místo jsme rozhodili semínka vlčího bobu, zakoupené před časem. Pokud by vyklíčili, tak by tam mohla být moc hezká část trvalkového pásu.
Jak už jsem psal, tak ten trvalkový záhon je zatím taková všehochuť. Pomalu ale nabývá jakousi finální podobu. Když tak na ten pás koukám, tak asi nebude tak úplně trvalý, jak jsem si na začátku plánoval. Část už obývají chrpy, které jsem fotil posledně, a celkem se jim tam daří. Je to sice jednoletka, ale vysévá se tam sama, takže se sama obnovuje. Asi není důvod rušit něco, to funguje. Navíc jsme mezi chrpy vysadili i pár denivek, takže by se to mohlo dobře propojit. Nebo vyhraje jeden druh, uvidíme. Obdobně jako chrpy to máme i s heřmánkem. Semínka jsem koupil ještě v roce 2017 při prvním nákupním šílenství a vysévali jsme je až v roce 2018. Teď už ale celkem rostou vlastním životem a nevypadá to vůbec špatně. Asi ho na to místě záhonu i necháme, pokud se tam ten heřmánek zvládne udržovat samovýsevem. Jinak je to odrůda „Bohemia“, pokud by to někoho zajímalo.
Divizna je dvouletka. V minulém roce vyklíčila celkem hezky (možná až moc hustě) a vytvořila jenom růžice listů. Tento rok jsem se těšil na kvetení a dočkal jsem se. Taky ji asi necháme na stejném místě a uvidíme, jak se jí povede dále. Když tak ještě sklidíme nějaké semínka a zkusíme jí vysít i na jiných místech zahrady. Zatím vypadá, že dobře zvládá horší půdu a horko.
Úplně na konci trvalkového pásu bylo trocha místa, tak jsem tam zkusil vysít fenykl. Není to to fenykl hlíznatý, ale „klasika“. Semínka jsou ještě z roku 2017 a četl jsem, že prý jsou dost citlivá a měli by se vysévat do půl roku. Takže jsem moc nedoufal, že něco z toho bude, ale zase jsem byl příjemně překvapen. Klíčení celkem dobré, tak uvidíme, jak se mu povede dále. Pokud se mu ale bude dařit, tak ten kus pásu mu rád „obětuji“.
Minule jsem psal, že tento týden by mohli kvést denivky a skutečně jsem se dočkal. Sice ne u rostliny, kde jsem to čekal nejvíce, ale u tří dalších. Žádné velké překvapení se nekonalo. Barva je klasická oranžová, jak je to vidět v této době na hodně zahradách, ale u nás mi přijde trochu výraznější (i když to na fotce tak nevypadá). Zase si ale nemůžu stěžovat. Začátkem roku jsme ani nepomyslel na to, že bychom tento rok už měli denivky. Teď jich máme na zahradě několik a vypadají, že se jim celkem daří. Už se jenom těším, když budou kvést ty z farmářského trhu.
Jinak tento víkend byl trochu jakoby smutnější, než minulý, kdy předtím dost pršelo. Teď byl celý předchozí týden hodně horký a sobota taky, takž rostliny byly taky takové smutné, se svěšenými listy. Nejhůř zatím dopadli saláty, které měli dost spálené listy. Asi nebudeme muset řešit „problém“ s nadbytkem salátů. Něco jsme ještě sklidili (no bylo toho více než půl kila), ale pokud nezaprší, tak možná naposledy. Asi by to chtělo více stínu pro saláty a samozřejmě zalévat. Zalévat moc nemůžeme, protože jsme tam jenom jednou týdně. Stín zatím taky nic moc, protože rajčata sice rostou celkem dobře, ale toho stínu ještě moc nedělají. Zatím vypadala kombinace salátu a rajčat dobře. Červen byl ale nadprůměrně horký, takže rajčata zatím nestihla dorůst do „potřebné“ velikosti. S tím ale nic nenaděláme a musíme se přizpůsobit. Na příští rok asi zase zkusíme saláty samostatně a konečně možná použijeme i tu stínící textilii, co jsem koupil v roce 2018. Takto přes rajčata to není moc možné zakrývat a rajčatům by to asi ani moc nesvědčilo. Ještě by stálo za úvahu zkusit různé odrůdy salátů a otestovat, který snáší nejlíp přímé slunce. V záhonu s mangoldem máme pár rostlin salátu dubáčku, které jsme sázeli jako sazenice a vypadají celkem v pohodě. Takže tohle možná taky bude cesta. Tento rok jsem ale hlavně doséval ještě zbytky semínek z roku 2017 a odrůdy moc neřešil.
Když už píšu o rajčatech, tak ty vypadají hodně dobře. Skoro na každé rostlině je už násada plodů a zatím nevypadají, že by je to horko nějak omezovalo. Hodně dobře rostou favorizované odrůdy „Goldkrone“ a „Black cherry“. Hodně se ale snaží i jiné odrůdy. Např. takové „San Marzano“ roste tak, jako kdyby vědělo, že je na černé listině. Vyhodnocovat to ale budu až na konci sezóny, protože do té doby se ještě může hodně změnit.
Začínají se už rozrůstat i dýně na svém velkém kompostovacím záhoně. Klíčení není 100%, ale buďme rádi aspoň za to, co je. Minulý rok to bylo o hodně horší. Vyfotil jsem nejhezčí rostlinku dýně. Myslím, že je to hokkaido.
Na stromech asi bude tento rok málo plodů. Švestky nevidím žádné, hrušek taky méně. Celkem se ale daří bobulovitému ovoci. Zimolez kamčatský jsme už sklidili a teď jsou na řadě angrešty, rybízy a muchovník. Angrešty asi vyfotím příště. Dnes tedy aspoň rybízy, červený a bílý. U černého jsem fotku nedělal, ale taky je tam pár plodů i jsme je ochutnali.
Muchovníku máme celkově 5 keříku, ale jenom jeden je roubovaný a počítám s ním plnohodnotně pro produkci ovoce. Zbylé čtyři jsou součástí živého plotu. U těch budu rád, když přežijí a budou tvořit dost listové hmoty. I tak ale už měli pár plodů. Roubovaná odrůda „Smoky“ plodila už od prvního roku od vysazení a ani tento rok nezklamala. Keříček je zatím ještě dost malý, ale plodů má na svou velikost dost a hodně mi chutnají. Asi ještě více, než zimolez kamčatský. Který zase pro změnu chutná více manželce.
Levandule je tento týden v plné květu a už jí začínají ve velkém obletovat čmeláci. Celkově už začíná bylinková spirála vypadat dobře. Rozrůstají se i druhy, jako máta a meduňka, které prvním rokem skoro vůbec nerostly, a myslel jsem, že budou na odpis. Z vytrvalé cibule taky zbylo pár rostlin. Snad je budu moci jednou vyfotit i jako velké, silné rostliny.
Sklizeň byla tento týden zase hlavně o listové zelenině. Salátů bylo méně, než jsme předpokládali, a možná už ani více nebudou. Mangold vypadá, že zvládá horko lépe a asi nahradí špenáty a saláty co se týká listové zeleniny. Taky jsme sklidili pár kedluben. Nevím, co je to za odrůdu, protože jsme sazenice kupovali, ale už jsme měli hezčí kedlubny. Nebo je to možná i podmínkami na zahradě. V roce 2017 a 2018 jsme je pěstovali v kompostovacích záhonech. Tento rok je to poprvé ve volné půdě. Příští rok už snad konečně budeme mít vlastní sazenice z mnou vybraných odrůd. Jinak už nám zbývá jenom čekat a těšit na pořádnou úrodu plodové zeleniny (cukety, rajčata, okurky, …)
Příště asi zase sekání zahrady. Ještě to chce tak 2-3 týdny. Snad se ale konečně dostaneme ke druhé vlně setí. Záhony s ředkvičkami, špenátem a roketou jsou už po sklizni a pro ředkve, vodnici a asijskou listovou zeleninu už nastává pravá doba. Taky se už pomalu chystáme na sklizeň česneku, ale ten si asi necháme až na dovolenou. Bylo by super, kdyby do té doby ještě trochu zapršelo a ten česnek ještě malinko povyrostl. Možná příští týden sklidíme i nějaký hrášek. Zkoušeli jsem ho tento týden a je už hodně jedlý a chutný. Jenom ho není tolik, jak by jsme si přáli. Přemýšlím, jestli vůbec něco budeme nechávat jako sadbu na další rok, nebo zkusím zase koupit novou.
