Rok třetí – 31. týden: První rajčata

31. týden

Tento víkend byl spíše takový relaxační, než těžce pracovní. Ono obecně po tom období, kde jsme dělali fakt hodně, mi každý den, kdy doslova „nepadám na hubu“ přijde jako relaxační a trochu mám pocit, že bych měl dělat něco víc. Asi to chce se naučit lépe relaxovat. Na zahradu jsme vyrazili trochu později a říkal jsem si, že konečně bychom mohli shrabat a sklidit něco z toho sena, co už je nějakou chvíli pokosené. Já jsem začal vozit už nahrabané kupy sena a manželka zatím hrabala zbytek. Podle plánu jsem to seno navozil do budoucího nového trvalkového pásu. Už je v tom páse seno skoro z půlky zahrady a ne že by to bylo moc vidět. Tak jsem si vzpomněl na první rok, kdy jsme měli skoro jenom samé kompostovací záhony. Bylo to fajn, ale fakt nevím, kde bychom sehnali každý rok tolik materiálu. Seno z více jak 2000 m2 stačí jakž tak na záhony, kde chceme pěstovat brambory. Teď, když jsou ty suché roky, tak je to ještě horší. I při snaze o nakoupení dostatku slámy / sena by byl asi problém a dost by se to prodražilo. Při vršení toho sena v páse jsme se s manželkou dohodli, že další rok vysadíme brambory asi rovnou do toho pásu a nebudeme seno přemísťovat nahoru a dolu po zahradě. Po bramborách bude ten pás ještě lépe připravený na kytky. Jenom se do té doby musí nějak rozumně snížit populace hlodavců, protože jinak nebudeme mít brambory žádné.

Minulý týden jsme čekali déšť, protože s tím meteorologové strašili celý týden. Přes víkend se déšť nekonal, a i když přes týden byl v Praze silnější déšť, na zahradě nic. Přes sobotu mělo taky pršet, ale i když se celý den zatahovalo, tak padlo jenom pár kapek. Je to na zlost, protože v okolí doslova pár kilometrů silně pršelo. O to více jsem byl rád, že jsme zalili okurky, cukety a rajčata. U rajčat jsem tento týden čekal první „větší“ sklizeň. Tak jsem se i dočkal, i když kdyby bylo více vody, tak by to bylo určitě ještě lepší. Celkem překvapili okurky, které sice ještě nejsou v množství, že by bylo na nakládání, ale už to není jenom občas nějaká ta osamocená okurka. Nejvíc ale překvapila popínavá fazole. Nějak jsem si ji nevšímal a tento týden jsme si všimli celkem velkého počtu lusků. A to u fazole na zrno, i na lusky. Zelené lusky jsme sklidili a později doma blanšírovali a zamrazili. Sice první, menší sklizeň, ale vypadá to slibně.

Co se týká rajčat, tak je to taková všehochuť. Sklidili jsme to, co bylo dost zralé, nebo moc poškozené. Jedná se o mix odrůd „Ananas, Goldkrone, Black cherry, Stupické polní, San Marzano“, možná i nějaké „Marmande“. Pár odrůd je pozdějších a na ty si musíme počkat. Zatím jsem na vážkách u odrůdy „Stupické polní“ a snažím se najít důvod, proč si tuto odrůdu ponechat. Je známá pro svou ranost, ale u nás dozrává spolu s pár dalšími odrůdami. Velikost plodů a jejich množství taky nic moc. Chuťově celkem v pohodě. Nějak si ale neumím zdůvodnit, proč tuto odrůdu dále pěstovat. Asi budu to „klasické“ červené kulaté rajče hledat dál.

Odrůda „Marmande“ je ve stejném záhonu jako „Stupické“, takže má v podstatě stejné podmínky a co se týká výkonu tento rok, tak vypadá o dost lépe. Násada plodů je dobrá a chuťově je tato odrůda pro mě z těch lepších. Vyčkám na konec sezony, ale asi postupuje do dalšího roku.

Okurky bohatě kvetou a celkem se snaží růst, ale je vidět nedostatek vody. Proto se snažíme aspoň jednou týdně zalévat. Tento rok máme poprvé aspoň nějakou úrodu. Dokonce už pár okurek i přerostlo a dvě jsme vybrali na semínka pro příští rok. Sice jsou mírně nahořklé, ale to asi bude nedostatkem vody. Jinak jsou hezky sladké a křupavé.

Ačokča, kterou jsme pěstovali v roce 2018 poprvé, a zalíbila se nám, tento rok celkem dobře vyklíčila. Pak ale nastalo sucho a hodně škody na záhonu s okurkami a ačokčou udělali i hlodavci. Nebyl jsem si jistý, jestli nějakou ačokči budeme mít. Vypadá to ale, že dvě rostliny přežili a začínají se i trochu tahat po konstrukci. Nevím ale, jestli to už není trochu pozdě a jestli stihne udělat i nějaké plody. Snad to nedopadne jako minulý rok, kdy začala ačokča hezky plodit, pak přišel v září mráz a bylo po úrodě.

Už zmiňovaná popínavá fazole utrpěla dost velké škody od hlodavců, ale u těch rostlin co přežili, to vypadá dost dobře. Zvolená a už minulý rok osvědčená odrůda „Borlotto Vigevano“ nezklamala ani v roce 2019. Když jsem na začátku roku při stavění konstrukce pro fazole zvažoval, jestli ještě budeme pěstovat popínavé fazole, tak teď jsem rád, že nějaké máme. U těch keříkových to bude tento rok špatné.

V roce 2017 jsem koupil odrůdu fazolí „Neckarkönigin“, určenou pro sklizeň zelených lusků. Už první rok se osvědčila a od té doby ji pěstujeme. Zatím nezklamala a budeme jí pěstovat i nadále. Dělá fakt dost velké lusky, a protože je popínavá, tak se i dobře sklízí. Naproti tomu keříkové odrůdy které jsme pěstovali, mají ty lusky menší, je jich ale více. Tento rok z dvou pěstovaných odrůd jedna úplně selhala (Gusty), ale druhá (Satelit) už začíná tvořit lusky, i když na sklizeň si ještě nějakou chvíli počkáme. Původně jsem u této odrůdy chtěl zkusit dvojí sklizeň, ale když vidím, jak pomalu u nás zraje, tak to fakt nehrozí.

S cuketami je to tento rok dost slabé. Asi ta voda chybí hodně. V podstatě sklízíme hlavně ty kulaté, protože „klasických“ dlouhým moc není a když už nějaká je, tak to většinou hodíme do nějaké zeleninové směsi. Na tu pravou sklizeň cuket pro větší zpracování na oblíbený salát stále jenom čekáme.

Slunečnice v záhonech s cuketami už kvetou a dá se říct, že plní svůj účel. Těch včel a čmeláků je na nich hodně. I ty slunečnice ale lépe rostou na záhoně, kde jsou kulaté cukety. Takže ten slabý růst klasických cuket asi nebude jenom nedostatkem vody, ale i horšími podmínkami na záhoně. Zase ale patisony, které jsou taky na záhoně s kulatými cuketami, skoro vůbec nerostou.

Kopr vedle na záhonu už aspoň vypadá jako kopr. Budeme ho mít opožděně, ale lépe než vůbec. Teď by to ještě chtělo, aby trochu zapršelo, kopr mírně povyrostl a můžeme sklízet a mrazit. Pár rostlin ale zkusím nechat na samovýsev.. Rád bych sklidil i vlastní semínka pro další rok, ale uvidíme, jestli se to povede, vzhledem k tomu, jaké má zpoždění.

Do záhonů se zeleninou už běžně vyséváme první a poslední řádek nějaké kytky. Začali jsme s afrikány, měsíčkem a chrpami, dnes už je těch druhů o hodně více. Některé se už vysévají ochotně i samé, jako např. chrpy, měsíček a ta kytka, co láká dřepčíky, a nevím, jak se jmenuje. Tento rok manželka poprvé vysévala hledíky. I navzdory suchu se jim celkem dobře daří a moc hezky kvetou. Ty by se taky měli vysévat sami, tak uvidíme. Zatím nás těší aspoň u jednoho záhonu.

Ty „startovní“ kytky, jako afrikány a měsíček tento rok moc nerostou. Hlavně u měsíčku je to bída. Afrikány se jakž tak chytly v jednom záhonu a to odrůda, která se mi moc líbí. Jinak už od založení zahrady nám afrikány moc nerostou a ani moc dobře neklíčí. Asi chtějí trochu jiné podmínky, než jsou na naší zahradě. Budeme to ale dál zkoušet. Líbí se nám a měli by prospívat i půdě.

Hledíky nám začínají a uzavírají záhon s pórkem, kedlubnami a celerem. Je to trochu vidět i na fotkách výše. Pórek vypadá celkem v pohodě, na to jaké prťavé byly naše sazenice. Ale je to první pórek z vlastních sazenic, tak jsem na to celkem hrdý. Naproti tomu celer, taky z vlastních sazenic, skoro vůbec neroste. Tento rok nevím, jestli něco sklidíme. Stále je to ale nejvíc, kde jsem se u pěstování vlastního celeru dostal. Kedlubny jsme už skoro všechny sklidili. Druhá vlna, kterou jsme vysadili nedávno, už moc neroste. Sazenice kedluben jsme koupili, takže odrůdu nevím. Možná to bude ale i tou odrůdou, protože co jsme zkoušeli pěstovat vlastní sazenice, tak z těch pár mrzáku co přežili, jsou teď celkem hezké rostliny, dobře rostou a ani dřepčíci jim neudělali moc škody. Fotku dám někdy později, když ještě trochu povyrostou. Příští rok snad už budeme mít konečně vlastní sazenice z odrůd, které si sám vyberu. Sklizené kedlubny z kupovaných sazenic fakt nic moc, ale aspoň do salátu se hodí.

Něco jsme sklízet tento týden plánovali, něco ne. S čím jsme vůbec nepočítali, je mrkev. Tento rok máme pro mrkev celý záhon. Je tam několik odrůd a nevypadá až tak špatně. Jak je to ale v roce 2019 špatné s hlodavci, tak už jsme si všimli, že se dost pustili i do mrkve. Stejně jako minulý rok u petržele se v mrkvi objevili tunely, kde už je jenom tenký škraloup provrtaný dírami tam, kde byla mrkev. To jsme si řekli, že není na co čekat a mrkev, která byla vhodná ke sklizení, jsme radši sklidili. Tu moc malou jsme tam nechali a uvidíme, co se bude dít. Snad ještě něco sklidíme. Zatím bylo mrkve 5 kg v nezpracovaném stavu.

Manželka se ji rozhodla očistit a zamrazit. V zimě ji pak přidáváme do jídel. Já mám hodně rád i syrovou mrkev jenom tak občas překousnout. I proto jsme vyseli mrkev do celého záhonu. Doufám, že ještě něco sklidíme a pak ji zkusím na zimu uskladnit na chalupě do nádoby s pískem, aby vydržela. Zatím máme aspoň tu mrazenou.

U brambor ten nájezd hlodavců není v kompostovacích záhonech až tak vidět, jako např. u té mrkve. O to horší to ale je. Měli jsme jeden záhon velmi rané odrůdy brambor „Rosara“, kterou jsme chtěli sklízet v průběhu léta na přímý konzum. Výsledek je ale ten, že jsme nesklidili ani tolik brambor, co jsme vysadili. I když nadzemní část celkem hezky rostla, tak pod „zemí“ skoro nic není. Máme podezření, že hlodavci sežrali ještě staré hlízy, než brambory stačili vytvořit nové. Nať už na záhonu není vůbec. Záhon jsme prohrabali a našli jsme jenom jednu starou bramboru. Těch nových bylo snad do jednoho kila. Na obrázku je „Rosara“ a pár brambor z druhého záhonu, kde je odrůda „Dalí“. Na dalších záhonech jsou ale pozdnější odrůdy a ještě nestihli vytvořit brambory (moc sucho). Nadzemní část zatím roste, ale po zkušenostech s prvním záhonem se obávám sklizně. Tento rok asi vlastní brambory mít nebudeme.

Co ale bychom mohli mít konečně první rok hezké, jsou papriky. Po hodně špatném startu, kdy jsem myslel, že jsme o rostliny při přesazení na zahradu přišli, se hezky rozjeli. Paprik máme více odrůd. Dobrou násadu mají snad všechny, ale asi nejlépe vypadá neznámá odrůda, která má delší a užší plody. Po vyzrání by měli být červené. V roce 2018 rostli nejlépe a v roce 2019 to taky vypadá na nejlepší výsledek. Po sklizni pak udělám lepší report.

Zelené hnojení, co jsem vyséval do záhonů po česneku, už pomalu klíčí. Zatím je tedy vidět jenom hrách, ale je celkem sucho, tak doufám, že po deštích to bude lepší. Ono to osivo je taky už starší, tak nepočítám se 100 % klíčením. Aspoň na přikrytí záhonu by to mohlo být. Nechci nechávat na záhonech jenom holou půdu.

Už od začátku, když jsem plánoval zahradu, jsem počítal s růžemi. Ne s okrasnými růžemi, ale pro zpracování šípků. Růži dužnoplodou jsem ještě nesehnal, ale růži svraskalou jsme vysadili už prvním rokem. Po prvním, ne moc dobrém roku, kdy po útoku hlodavců jsme si mysleli, že jsme o růže přišli, se jim konečně začíná dařit. Sucho je i na nich vidět, ale růže se už začínají mírně rozrůstat i mimo místo, kde jsme je vysadili. Nové výhony hned prvním rokem hezky kvetou.

Minulý rok už byla i celkem hezká násada plodů, ale kvůli suchu jsme nic nesklidili. Všechny plody uschli na keřích ještě před úplným vyzráním. Tento rok plodů tolik není a zase je vidět suchý rok, ale velikost už začíná být vidět. Šípky jsou skoro ve velikosti menšího jablíčka (divokého). Hezký příslib do budoucna.

O sklizni plodové zeleniny jsem už psal. Kromě toho jsme ještě tradičně sklidili mangold. Zase toho bylo hodně, něco přes 2,5 kg. Trochu špenátového mangoldu jsme si nechali na salát, zbytek jsme zase blanšírovali a zamrazili. V zimě to asi oceníme. Mangold je tento rok prozatím tahounem mezi zeleninou.

Příští víkend bych zase rád sklidil trochu sena a uvidíme, co dozrálo. Měli by být rajčata, okurky a možná budou i nějaké cukety. Pokud zapršelo, tak možná budeme zase blanšírovat mangold.