Rok třetí – 34. týden: Houbařský víkend

34. týden

Za sebou jsme měli, co se týká deště, příznivý týden a já jsem manželce slíbil, že se půjdeme podívat do lesa na houby. Kolem chalupy máme pár lesíků, které jsme ještě neotestovali. Při naší pravidelné cestě na chalupu po vajíčka od souseda jsme zašli do nedalekého lesíka. Košík jsme naplnili ani ne za hodinu. Našli jsme i pár moc hezkých bedlí. Ty jsem neviděl už celkem dlouho.

Po cestě z chalupy na zahradu jsme se ještě rozhodli zastavit u lesa nedaleko zahrady. Pravidelně tam stojí celkem dost aut, hlavně když hrozí, že by mohli být houby. Vzhledem k tomu, že jsme jeli už kolem poledne a aut tam bylo hodně, nepředpokládal jsem ve velký úspěch. Malý košík jsme ale naplnili snad ani ne za půl hodiny a vrátili jsme se do auta pro velký, který jsme původně měli na cukety. To když už i já najdu houby, tak to musí být fakt situace, kde ty houby jde málem sklízet kombajnem. Jinak spíš dělám nosiče košíků. Zadařilo se a domů jsme si z lesa po dlouhé době nesli celkem dost hub. Nemá to sice úplně souvislost se zahradou, ale je to taky součást snahy o co největší potravinovou soběstačnost.

Co mně první upoutalo při příjezdu na zahradu, byly slunečnice. Tento týden už byly ve květu skoro všechny. Opylovačů na nich bylo hodně, takže v tomto ohledu plní svou funkci skvěle. Už je ale v kombinaci s cuketami asi pěstovat nebudeme. Jak se manželka obávala, tak trochu stěžují sklizeň cuket, a to ne jenom kvůli bariéře, kterou dospělé slunečnice tvoří. Jak je těch opylovačů kolem hodně, tak je potřeba dávat pozor, aby vás něco omylem nebodlo. Taky mi přijde, že ty slunečnice na cukety zbytečně stíní. No zkusili jsme to a do budoucna se zase můžeme zařídit podle této zkušenosti. Slunečnice budeme rozhodně pěstovat dál, jenom asi trochu jinak (v jiných kombinacích)

Na zahradu jsme dojeli akorát v čase pozdního oběda, takže jsme nasbírali něco málo zeleniny na oběd a najedli se. U oběda jsme získali další zkušenost, že nemáme kombinovat pálivé a „klasické“ papriky minimálně na jednom záhonu (problém s opylením jinou odrůdou). Ze tří paprik sklizených k obědu byly dvě v pohodě sladké, ale jedna pálila tak, že já jsem ani nedokázal sníst svůj kousek. Přitom všechny tři plody byli z jedné rostliny. Už jsem slyšel o tom, že se nemají pěstovat pálivé papriky spolu s „klasickými“, ale není nad osobní zkušenost. První dva roky jsme taky pěstovali všechny papriky spolu a tento problém jsme nezaznamenali. Tento rok poprvé máme slušnou úrodu paprik, tak zase nám to musí „zkazit“ něco jiného. Ta rostlina s pálivým plodem byla přitom na druhém konci záhonu než chilli. Uvidíme u zbytku paprik. Do budoucna to asi rozdělíme a budeme „klasické“ papriky pěstovat jenom na chalupě. Těch pár keříků chilli pro naši potřebu dáme na zahradě v podstatě „kdekoliv“. Doporučená izolační vzdálenost pro lilkovité rostliny (kde patří i paprika) je prý 100 m, co na zahradě nemáme šanci dodržet.

Po obědě jsme se už hned pustili do sklizně. Manželka okurky a cukety, já fazoli a rajčata. Fazoli jsem sklízel zelené lusky. Zase toho bylo tak na 2-3 krát do jídla. Akorát jak jsme toho sklízeli hodně, tak jsem si krabičku s fazolemi položil k záhonu a nakonec ji tam i zapomněl. To mně dost mrzí, protože příští týden budou fazolky asi už jenom na vyhození. Odrůda „Borlotto Vigevano“ pro sklizeň suchého zrna vypadá stále lépe. Udělal jsem fotku, když už jsem tam byl. Snad to hlodavci nechají do té doby, než to stihne pořádně dozrát. Když už nebudeme mít žádnou keříkovou fazoli, takže aspoň z té popínavé se chci těšit.

U rajčat jsem čekal po deštivém týdnu větší sklizeň. Sklidil jsem ještě míň než minulý týden a i to je celkem dost plodů popraskaných. Hlavně u naší oblíbené odrůdy „Černý Krym“. Přijde mi, že vlastně až teď začala rajčata růst tak, jak by to mělo vypadat „normálně“. U většiny jsou hezké násady plodů i už celkem odpovídající velikosti, ale všechno ještě zelené. Snad to stihne uzrát, protože předchozí dva roky jsme měli v září mráz. V roce 2018 dokonce někdy začátkem září, co je za chvilku. Asi fakt nejde seriózně pěstovat rajčata na poli bez pořádné zálivky. Ono to tedy lze, ale ta úroda pravděpodobně nebude to, co očekáváte. Příští rok to chci zkusit na chalupě, kde ta půda vypadá lépe a taky je tam více vody. Stále bych rád pěstovat rajčata mimo skleník. Štve mě ale, že máme na zahradě více jak 40 rostlin rajčat a nemáme dost plodů ani pro naši spotřebu. Ještě tomu dám šanci. Příští rok chci zkusit i nějakou osvědčenou hybridní odrůdu a možná zkusíme u části rostlin i ten skleník. Vyfotil jsem jenom dvě odrůdy s hezkou násadou plodů. Na prvním obrázku je odrůda „Goldkrone“, která má plodů fakt hodně. Už jsme i ulomili hlavní výhony, protože rostlina roste hodně bujně a plodů má moc, tak aby nějaké i uzrály. Na druhé fotce je odrůda „Marmande“, které se v roce 2019 daří hodně dobře a i násady plodů má jedny z nejvyšších. Obě odrůdy jsou kandidáti pro rok 2020, i když u odrůdy „Goldkrone“ si tím nejsem až tak jistý. Více to popíši ve svém každoročním článku o rajčatech.

Vedle záhonů s rajčaty máme bývalý záhon s cibulí, do kterého jsem vysel jako zelené hnojení hořčici. Už jsem dával fotku hořčice, jak hezky vyklíčila. Po deštích už i dobře roste, tak přidávám další foto. Tady to vypadá nadějně a snad ta hořčice půdě na tom záhonu pomůže.

Minulý týden jsem doséval hořčici i do záhonů s vodnicí a ředkvemi, kde je to klíčení slabší. Platí to i u hořčice, která taky nevyklíčila tak, jak bych si představoval. Něco tam ale je, co je stále lepší, než holá půda. Těm ředkvím co vyklíčili, se ale daří dobře a pár jsme jich už i sklidili. Konkrétně se jedná o ředkev odrůdy „Acord“. Vzhledem k termínu setí a ne příliš kvalitní půdě na záhonech jsem s kvalitou plodů celkem spokojený. Uvidíme u dalších odrůd.

Zbytek dýni na kompostovacím záhonu zatím přežívá. Ty muškátové ale tvoří jenom květy a táhnou se po záhonu ve velkém. Plody jsem zatím nenašel. Už celkem začínám pochybovat, že se i nějakých plodů dočkáme. Nebo nás možná překvapí jako ta naše dobrovolnická dýně, u které jsou plody už celkem velké (asi jako má hlava), ale stále nezralé. Vzhledem k tomu, že roste jako keřík, tak se začínám obávat, jak se tam ty plody vejdou. Kromě těch dvou velkých plodů je tam už i pár menších a stále ještě kvete.

U kopru jsem měl minulý týden dobrý odhad. Tento týden jsme už část sklidili (pro naší potřebu). U toho zbytku uvidíme, jestli něco prodáme / rozdáme, nebo si to necháme sami. Náš kopr jsme zamrazili a část ho byla dokonce už trochu přerostlá pro mražení. Tohle je prostě nevýhoda zahrady, kde jsme jenom jednou týdně. Jeden týden to ještě na sklizeň není, další týden to už může být přerostlé. Každopádně jsme rádi i za to. Kopr jsme vysévali na třikrát a povedlo se až potřetí. Zase mít čerstvý mladý kopr koncem léta taky není na zahození.

Okurek jsme sklidili více než obvykle. Manželka se proto rozhodla udělat okurkovo-lilkový salát. Část lilků jsme sklidili na zahradě, část koupili. Okurky se sice konečně rozjeli, ale nevím, jak dlouho ještě vydrží. Vypadá to u nich na nějakou virovou nákazu. Začínají odspoda dost žloutnout. Zatím ale plodí v pohodě. Ze dvou nových odrůd co testujeme tento rok, tak ta francouzská odrůda nakladaček plodí hodně, ale je taky více žlutá (první fotka). Ukrajinská odrůda „Dekan“ sice neplodí až tak moc, ale zatím je napadena jenom mírně. Nějaké větší vyhodnocení odrůd nechám až na konec sezóny.

Brukve se po deštích hezky obnovují a dokonce jsme už poprvé sklízeli i brokolici. Zelí se snaží dělat nějaké hlávky, růžičková kapusta a kadeřávek se taky obnovuje. Fotky snad udělám už s plně vyvinutými hlávkami u zelí. U záhonu se zelím se taky skvěle daří brutnáku. Vyséval jsem ho do tří záhonů a jenom v tom jednom vyklíčil a roste tak, jak by měl. I když jsem moc listy na salát nesklízel, tak minimálně je na ten brutnák hezký pohled. Hlavně když sledujete záplavy opylovačů, které ho obletují. Už jenom kvůli tomu hmyzu ho budu pěstovat i nadále. I když možná trochu jinak, než tento rok.

Do jednoho záhonu s fazolí jsem doséval jako druhou vlnu zeleniny hlíznatý fenykl. Zatím jsem tam nic moc nevidět. Nějak jsem doufal, že po dešti tam něco vyklíčí. Našel jsem tam ale jenom jeden fenykl. Trochu lépe to vypadá na konci pásu s trvalkami, kde jsem vysel „klasický fenykl“. I když je to menší plocha, tak těch rostlin je tam trochu více, než u fazolí. Fenykl by měl vydržet na záhonu minimálně dva roky, tak uvidíme, jak se mu bude dále dařit. Je to naše první zkušenost s pěstováním fenyklu. Rád bych byl i za víc toho hlíznatého, protože mi celkem chutná. Nevím ale proč jsou takové problémy s klíčením. Stále doufám, že další roky s lepšící se půdou to bude lepší (ne jenom u fenyklu).

Letnímu výsevu klasické jarní zeleniny se daří dobře. Ředkvičky už jsou zase trochu větší a špenát už šlo fotit. Dokonce některé rostliny už dělají i pravé lístky. Jenom ta roketa je ještě na focení moc malá, i když je vidět, že vyklíčila taky. Zatím to vypadá na dobrou budoucí sklizeň. Ta prasklina na fotce se špenátem není od sucha, ale už i na tento záhon zavítali hlodavci. Prasklina je nad tunelem, který v záhonu udělali. Tomu špenátu by to snad vadit nemělo. U ředkviček uvidíme.

V práci jsem si vymyslel další věc, kvůli které jsem možná zase trochu více divný. Na patře je nás hodně a kávovar dostává celkem zabrat. To znamená, že je i hodně kávové sedliny (jsem moc rád, že se nepoužívají kapsle). Všiml jsem si, že se ta kávová sedlina vyhazuje jenom tak do koše se směsným odpadem. Požádal jsem servis, jestli si ji můžu brát a hned ten týden jsem dodal sběrné nádoby. Když se jedna naplní, tak si ji hodím do auta a odvezu na zahradu. Zatím to vypadá skoro na jednu plnou 9 litrovou nádobu jednou za 2 týdny.

Na youtube jsem viděl pár videí, kde to lidi používali jako hnojivo na zahradu. Kávová sedlina má obsahovat hodně dusíku a taky něco málo draslíku a fosforu, spolu s dalšími stopovými prvky. U toho dusíku je ale prý ve formě, kterou rostliny nedokáží přímo využít, jako že by zapršelo a s vodou to vsáklo k rostlinám. U toho zbytku minerálů by to ale mělo být využitelné přímo. Kávová sedlina se ale dá i kompostovat, resp. se samozřejmě i rozloží. Použití je různé. Dá se to dát do kompostu jako náhrada za zelenou (dusíkatou) složku, dá se to dát žížalám do vermikompostu, je možné tím i mulčovat, i když se to moc nedoporučuje a dá se to nasypat i jenom tak k rostlinám. Já už jsem se rozhodl dělat jenom „nevyhnutné množství“ kompostu. Např. zbytky z kuchyně hodím na kompost, aspoň do doby, než budeme mít slepice. Pak všechny zbytky půjdou slepicím. Všechno co jde zpracovat přímo na záhoně, bych rád zpracovat tam (např. zbytky rostlin). Kávovou sedlinu jsem se rozhodl nasypat přímo kolem rostlin. Jako první jsem vybral cukety v záhoně, kde jsme nepřidávali kompost. Cukety tam jsou o dost slabší, než na druhém záhonu, i když jim asi dost kořenů poškodili hlodavci. Zbytek sedliny jsem nasypal je kadeřávkům. Dusík rostliny potřebují hlavně na tvorbu zelené hmoty (stonky a listy). Kadeřávek dostal pořádnou ránu suchem a od dřepčíků. Sklízí se z něho listová hmota, tak snad tam ta sedlina pomůže. Vysypal jsem ji přímo pod rostliny. Nejlepší by to bylo promíchat s nějakým zdrojem uhlíku (suchá tráva, seno, slába, listí). Záhon kde je kadeřávek je ale v podstatě zamulčovaný ne úplně rozloženým kompostem, kde je hodně staré slámy a sena, tak by to mohlo být v pohodě.

Na chalupě jsme sklidili pár jablek. Ta druhá jabloň co tam je, vypadá na nějakou letní odrůdu. Většina jablek už asi opadala. Najisto to nevím, protože pod stromem je džungle z kopřiv, bršlice a už uschlého svízele přítuly. Hlavně ten svízel je hodně nepříjemný, protože pak se od něho dlouho čistím. Na podzim to zkusím vyčistit a příští rok to udržovat v nějakých rozumných mezích. Nicméně sklidil jsem pár jablek, co ještě na stromě zůstalo. I když se letní odrůdy jablek spíše hodí na mošt a do koláčů, chuťově nejsou špatné. Rozhodli jsme se je ale usušit.

Na zahradě jsem zase nasbíral půl kbelíku opadaných hrušek. Už jsou o poznání větší a také méně červivé než doteď. Ty taky budeme sušit. I když to ze začátku roku moc nevypadalo na dobrou úrodu hrušek, tak teď je na stromě vidět celkem dost hezkých plodů. Na příště asi vezmeme česáček a něco sklidíme i ze stromu. Jinak jsem ale rád i za to co padne samo. Než to má pod stromem shnít, tak to radši posbírám a usuším.

Úroda tento týden byla o trochu bohatší než doteď a konečně to nebylo jenom o mangoldu. Toho jsme sklidili jenom trochu, abychom měli přes týden na salát. Poprvé bylo trochu více cuket, patisonů a konečně i vlastní papriky, takže se manželka rozhodla zase udělat cuketový salát. Sklidili jsme i kopr, trochu řepy na boršč, a taky okurky a lilek na další salát. Škoda těch fazolek, co zůstaly na zahradě.

Patisonů jsme měli poprvé víc a nějak jsme je nechtěli jíst, protože jsme měli dost zeleniny, kterou bylo potřeba sníst dříve. Manželka se rozhodla je naložit na kyselo jako okurky. Těch tolik nemáme, aby je šlo nakládat, tak budeme mít aspoň patisony. Saláty jsme tentokrát dělali dva. Jeden cuketový (s přídavkem paprik) a druhý okurkovo-lilkový. Každý z nich má u nás své uplatnění. Recepty napíšu možná někdy v zimních měsících, když už nebudu jezdit na zahradu a nebude tak pravidelný report.

Na příště máme zase velké plány. Hlavně by bylo dobré udělat ten nový záhon na jahody, pokud je tedy chceme ještě letos sadit. Čas se pomalu, ale jistě krátí. Taky by bylo dobré konečně pohrabat a sklidit seno, což je práce, do které se ani jednomu z nás moc nechce. Stále se najde jiná, „důležitější“ práce. Asi budeme zase dost sklízet a já bych rád udělal i nějaký záhon. Plánu i práce je hodně, tak uvidíme, co se nám nakonec podaří uskutečnit.