Rok třetí – 37. týden: Náznaky podzimu

37. týden

V poslední době více než obvykle sleduji předpověď počasí. Je září a ze zkušenosti z posledních dvou let byl v září první mráz. V roce 2018 dokonce v první půlce a takový, že zmrzli ne jenom plody, ale rostliny až do kořene. Léto roku 2019 bylo skoro stejně suché jako v roce 2018 a většina zeleniny začala plodit až někdy koncem srpna a začátkem září. Rajčata jsou ověšena zelenými plody. Dýně, fazole, paprika, cukety, to všechno ještě potřebuje nějaký čas, aby stihlo uzrát. Času ale už moc není. Tak trochu s obavami sleduji vývoj počasí na následující období. Vypadá to, že podzim je tady, ať už se mi to líbí, nebo ne. Připadá mi, že jenom před chvíli jsme začali připravovat záhony po předchozí zimě a už je potřeba dělat přípravy na další zimu.

V tomto duchu jsme vyrazili na zahradu, že se pokusíme sklidit, co půjde, kdyby náhodou další týden mrzlo. Podle předpovědi by teploty měly klesnout až na 2 stupně, co už je hodně těsné. V nějakou extra velkou úrodu teplomilné zeleniny už asi doufat nemůžu, ale minimálně bych chtěl sklidit semínka pro příští rok z plně vyzrálých plodů. Když už píšu o semínkách a sadbě na příští rok, tak tento týden konečně dorazila sadba česneku od p. Kozáka. Objednal jsem zkušební krabičku osmi odrůd. Česnek vypadá moc dobře. Nejraději bych ho už sázel, ale je moc brzo. Ještě ani nemám naplánované záhony pro rok 2020. Stále čekám na uklizení pozemku na chalupě, po kterém můžu začít plánovat pěstování na dvou pozemcích. Tu novou sadbu česneku ale zkusíme asi na chalupě, protože tam to vypadá na lepší půdu a více vlhkosti v průběhu roku. Sadbu našeho „starého“ česneku, co jsme si nechali z tohoto roku (2019), asi vysadíme klasicky na zahradě.

Po příjezdu na zahradu jsme se hned pustili do sklizně. Srpen a září jsou obvykle měsíce, kdy je toho ke sklizni fakt dost. Manželka začala u cuket. V plánu bylo také sklidit co nejvíce paprik. Spolu s cuketami jsou základem pro cuketový salát, který jsme chtěli ještě aspoň jednou udělat. Já jsem měl jako obvykle v plánu fazole a rajčata. Začal jsem u keříkových fazolí, protože jsem předpokládal, že mi to dá nejvíce zabrat. V tom jsem měl pravdu. Ty keříkové fazole jsou šílené. Minulý týden jsme je obrali tak, že jsme tento týden moc nečekali. Opak byl pravdou. Bylo jich snad třikrát tolik. Tak uvidíme co příští týden (pokud nepřijde mráz). Fazole jsou jedním z druhu zeleniny, které čím více sklízíte, tím více plodí. Stejně jako cukety. Jenom je to dost pracné sklízet. Tyčková fazole se zase sklízí o dost lépe, ale už jí moc nebylo. Zase jsme ji ale už párkrát sklízeli, takže v pohodě. Svoje uplatnění najdou na zahradě oba druhy, keříčková i tyčková.

Zralých rajčat moc nebylo. Asi je na ně už příliš chladno. Příjemně překvapila jenom odrůda „Siberian“. Kupoval jsem ji hlavně kvůli tomu, že by měla dobře snášet i nižší teploty. To vypadá, že platí, protože zatímco jiné odrůdy rajčat už tak moc neplodí, u odrůdy „Siberian“ jsem sklidil ze čtyř keříků stejné množství plodů, jako ze zbytku rostlin. Myslím si, že si tato odrůda šanci v příštím roce zaslouží.

Tento víkend jsme se rozhodli podívat i na záhony s bramborami. Máme čtyři záhony brambor a manželka už jeden sklidila. Byly v něm brambory rané odrůdy „Rosara“. Spíš ale nebyly, protože manželka nesklidila ani tolik, co jsme vysadili. Na dalších dvou záhonech už byla slehlá nať, tak jsme si řekli, že je prohrabeme, co tam vůbec je. V moc jsme nedoufali, protože rok 2019 je z hlediska hlodavců hodně špatný a brambory to odnesli snad nejhůř.

Výsledek sklizně brambor náš nepotěšil, i když jsme to čekali. Ze dvou záhonů a 80 vysazených brambor jsme sklidili jeden kbelík brambor. Většina z nich byla hodně malá. Ty větší byly nakousané. Tunelů v záhonech bylo hodně, takže si hlodavci hezky pochutnali. To jsem tu sadbu kupoval s tím, že si po sklizni necháme vlastní sadbu pro příští rok. Tohle jsem na začátku roku nečekal. Vím, že ty kompostovací záhony jsou pro hlodavce jako magnet, ale pěstovat brambory klasicky v půdě nechceme. Příští rok s tím zkusíme něco udělat. Napadá mně dát na spodek záhonů králičí pletivo, na to brambory a zasypat senem. Stále nám zůstal ještě jeden záhon, na kterém je ještě celkem dost natě. Ten sklidíme možná příští týden. Celkový výsledek to ale asi moc nezlepší. Sucho, v kombinaci s hlodavci bramborám nesvědčí.

Tento týden celkově nějak hlodavci zase zlobili více než obvykle. Na jaře a začátkem léta to bylo hodně špatné. Pak se to trochu uklidnilo a teď to zase začíná být horší. Když jsem minule psal své obavy ohledně dozrávání muškátových dýní, tak už o tom nemusím přemýšlet. Muškátová dýně má ukousaný kořeny a plody už určitě nedozrají. Stejně tak měla ukousnutý kořen i rostlina melounu. Je to fakt na zlost, že na zahradě máme dva záhony s ředkví, jeden záhon s červenou řepou, půl záhonu s mrkví, ale hlodavci musí ukousat kořeny u posledních dýní, které ještě na záhonu zbyly. To jsem si myslel, že už je nechají, když si je nevšímali asi dva měsíce. Ještě tam asi tři rostliny jsou, tak snad aspoň tam stihnout uzrát plody.

Odkryli jsme ochrannou textilii ze záhonu, kde jsem vyséval jedlou chryzantému a červenou hořčici. Pod textilii už tu hořčici bylo vidět prosvítat, tak jsem myslel, že ji bude hodně. Opak byl pravdou. Když jsem se při setí obával, co s tou hořčicí budeme dělat, tak teď mně to už rozhodně nemusí trápit. Na celém osetém místě, asi tří čtvrtiny záhonu, vyklíčily tři rostliny.

Nevím v čem je problém. Na ten záhon jsme začátkem roku vysévali hrášek a klíčení bylo taky hodně slabé. Půda ale nevypadá nějak špatně, rozhodně je to ten z lepších záhonů. Ptáky můžu díky ochranné textilii vyloučit. Hlodavce asi taky, protože záhon nevypadal prorytý děrami a semínka hořčice asi nejsou pro ně až tak zajímavé, jako jsem si to myslel např. u toho hrachu. Nebyly tam ani nějaké plevely, že by mohli potlačovat klíčení. Nechat jsem tam jenom zbytky hrachu a pár větších trsů jetele. Když tak ale přemýšlím, tak minulý rok nám taky vyklíčili asi tři rostliny červené hořčice. Bylo to sice na jiném záhoně a na trochu umenší ploše, ale i tak je to divné. Že by měla ta hořčice tak slabou klíčivost, nebo blbé semínka? Rostliny co vyklíčily, ale vypadají dobře. Pro naší osobní spotřebu to asi i bude stačit, protože tato zelenina se moc nedá jíst ve velkém. Možná po nějaké tepelné úpravě, protože jinak má moc výraznou chuť.

U jedlé chryzantémy to vypadá o dost lépe. Vyséval jsem ji na o dost menší plochu než hořčici. Taky má celkem intenzivní chuť a spíše se hodí na ochucení jídel, než jako jejich hlavní složka.

Když tak nad tím přemýšlím, tento rok se z hlediska asijské listové zeleniny nepovedl. Hořčice a chryzantéma jenom pár rostlin a na dalším záhonu, kde jsem vyséval mibunu, mizunu a pak choi, pro změnu nevyklíčilo vůbec nic. Tedy abych úplně nekecal, tak po druhých výsevech vyklíčila jedna ředkvička, kterou jsme vysévali na jaře. Z těch jarních výsevů nevím, jestli vůbec nějaká byla, rozhodla se ale vylézt teď. Vzhledově a chuťově ale byla fajn. Dalších dobrovolníkem je jedna rostlina rajčete. Nevím, jak se tam to semínko dostalo. Kdyby už nebylo tak pozdě, tak bych tam to rajče klidně nechal, protože s dobrovolně vyklíčenými rostlinami máme dobré zkušenosti. Teď ale, i kdyby se hodně snažilo, tak už není šance na nějaký rozumný výsledek. Když už píšu o dobrovolnících, tak dalšího jsem našel v zatravněném pásu mezi záhony okurek a cuket. Jedná se o ředkvičku odrůdy „Viola“. Nevím, jak se tam to semínko dostalo. Minulý týden jsem si ještě nic nevšiml a teď už má malou bulvičku. Vůbec ji nevadí, že roste v podstatě v trávníku. Příroda je mocná, a když se rozhodně že něco má někde růst, tak to tam prostě roste. Ne že bych odteď chtěl pěstovat ředkvičky v trávě, ale je vidět, že nemusí být nutně zrytý záhon, aby tam rostly kulturní plodiny.

Zpátky k asijské listové zelenině. Jeden záhon zklamání, druhý v podstatě také. Na tom s hořčicí a chryzantémou ale aspoň něco roste. Taky je tam pár hezkých trsů jetele, které by taky měli pomoct se zlepšením půdy. Ten druhý záhon je ale prázdný a půda je tam dost špatná. Je to jeden z těch záhonů, kde byl těžký hnůj s bordelem (jako kdyby zbytky stavebního odpadu). Pro zlepšení půdy jsem se rozhodl, že vyseju zelené hnojení. Zbylo nám mimo jiné ještě trochu hořčice, kterou jsem vyséval do záhonu po cibuli a taky doséval k ředkvím. Po kompostovacích záhonech s bramborami zbyl takový skoro kompost. Aspoň nějaký přínos záhonů s bramborami, když už ne úroda.

Záhon jsem před výsevem nakypřil vidlemi a posypal ještě kávovou sedlinou, kterou jsem si přivezl z práce. Pak jsme s manželkou rozhodili na záhon semínka hořčice v kombinaci s pohankou. Na pohanku je už asi pozdě, protože je citlivá na chlad a mráz ji zničí. Semínka pohanky ale máme snad od roku 2017, tak radši jich použít teď, než vůbec. Pak jsem na záhon navozil kompost ze záhonu s bramborami a uhrabal to do souvislé vrstvy. Snad ty semínka ještě vyklíčí a před zimou stihnou udělat ještě nějakou zelenou hmotu.

Co se týká zeleného hnojení, tak ho v podstatě tento rok používáme poprvé pořádně a zatím to vypadá dobře. Hrach na bývalých záhonech po česneku už kvete a je i celkem hustě. Hořčici se taky daří dobře. Na bývalém záhonu po cibuli už taky jde do květu. V záhonech s ředkvemi jsem ji doséval na prázdná místa, kde celkem hezky vyklíčila. Spolu s ředkvemi tak pokrývají většinu povrchu záhonů. Hlavně vodnice dokáže udělat hodně listové hmoty. Ředkve a vodnici už pravidelně sklízíme a tento rok poprvé je i slušnější úroda. Pro naši potřebu až moc a přemýšlíme, jak to zužitkovat. Příští týden asi otestujeme fermentované ředkve.

Minulý týden manželka zkoušela ředkvičky, ale ještě nebyly ve vhodné velikosti pro sklízení. Stejně tak to bylo i se špenátem. Tento týden je už ale všechno jinak a ředkvičky sklízela manželka ve velikosti, že jsme takové snad ještě neměli. Co do počtu toho bylo taky dost. Jako naschvál, tak tento týden ani nemáme žádného dalšího odběratele a nové jenom kvůli ředkvičkám hledat nechci. V lednici jsme jimi naplnili jeden šuplík a asi taky hodně z nich zkusíme fermentovat. U špenátu je to právě tak akorát. Parádní velikost listů a bylo ho i celkem dost. Asi to využijeme hlavně do salátů a zbytek blanšírovat a zamrazit. Zase bez dalšího odbytu je toho pro nás na okamžitou spotřebu moc.

U mangoldu jsem se minule už zařekl, že ho sklízet nebudu. Koupili jsme ale nový mrazák (ne jenom kvůli mangoldu) a ten mangold vypadal na záhoně tak hezky, že jsem se ho rozhodl sklidit. No nevím, jestli to byl nejlepší nápad. Sklidil jsem tři 25 litrové pytle a v podstatě celou neděli jsem stál v kuchyni a zpracovával ho. Byla to otrava, ale zase máme pár pytlíku mrazeného mangoldu do zásoby. Když jsem tam v té kuchyni tak stál, tak jsem si říkal, že víc už mangold nesklízím. Uvidím ale, jestli tomu na zahradě odolám.

Když jsem se tak motal kolem záhonu s celerem, pórkem a kedlubnami, tak jsem si říkal, že těch kedluben je tam nějak moc. Sazenice jsme koupili na jaře v hobby marketu, a co vím, tak jsme je už skoro všechny sklidili. Zůstali tam jenom asi dva, nebo tři, které už nějak nechtěli dorůst. Teď tam zase bylo hodně mladých hezkých kedluben. Když jsem se podíval lépe, tak to skutečně byly nové mladé kedlubny. Jak jsem je sklízel způsobem, že jsem ponechal kořen v zemi a jenom uříznul bulvu a listy, tak od toho kořene vyrostly nové rostlinky. Někde jedna, někde dokonce pět, jak je vidět na přiložených obrázcích. Nejlepší na tom je, že každá z těch kedluben je samostatná rostlina a můžete je klidně vzít a přesadit. Pokud ale nerostou nějak nahusto, tak to ani není potřeba. Rostliny tvoří hezké nové bulvičky i tak. Doteď jsem se s tím ještě nesetkal, mám z toho objevu ale radost. Na podzim tak budeme mít další várku kedluben a navíc v podstatě zdarma. Příští rok už s tím budeme počítat. Kedlubna je tak další brukvovitá zelenina, která hezky odrůstá nanovo od kořene, který ponecháte v zemi. Přitom mým záměrem bylo to, aby se ten kořen v zemi rozložil a posloužil tak půdním živočichům jako potrava.

Celková sklizeň byla tento týden vydatná. Už po týdnu jsme sklidili další brokolici. Ne moc, ale přece něco. Fazolek bylo více, než jsme předpokládali a s mangoldem jsme také už moc nepočítali. Prostě jsme narvali celý kufr v autě. I když tento rok způsobili hlodavci hodně velké škody, domů vozíme více zeleniny než minulý rok. Máme ale taky více záhonů. Nejvíc mně mrzí slabá, nebo skoro žádná úroda u energetických plodin, jako jsou dýně, brambory a fazole. Tohle si budeme muset do budoucna pohlídat, protože jenom s mangoldu živi přes zimu nebudeme.