Rok třetí – 48. týden: Houby na chalupě

48. týden

Pěstitelskou sezonu jsme sice oficiálně ukončili už minulý týden výsadbou česneku, ale ještě minimálně jeden den jsme na chalupu zajeli. Chtěli jsme dokončit plot a taky nám ještě zůstala sadba hub, se kterou bychom rádi něco udělali. Houby máme rádi a v mým plánech pro zahradu jsem s nimi od začátku počítal. Nebyla to ale priorita, takže jsem se k nim stále nedostal. Při letošním procházení nabídky zahradnictví jsem si v Zahradnictví Kruh všiml, že nabízejí i sadbu hub. To mně inspirovalo k tomu, že jsem se nad tím zamyslel, něco si nastudoval a rozhodl se, že teď je ten správný čas, abychom konečně začali pěstovat i houby.

Houby potřebují pro svůj růst určité podmínky a jednou z nich je i ta správná teplota, která už tento rok asi nenastane. S tím ale ani moc nepočítám. Důvod pro výsadbu hub teď je jiný. Houby chci pěstovat venku na dřevě s minimální péčí, i když to bude znamenat o něco nižší výnosy než u jiných metod. Nemůžu ale u toho být denně, takže zatím takhle. V návodu pro pěstování se píše, že nejlepší pro pěstování hub jsou kusy dřeva poražené tak před 2-3 měsíci, kdy už dřevo ztratí obranné látky a podhoubí ho tak bude moc dobře kolonizovat. Současně by se za tak krátkou dobu ještě neměli ve dřevě rozrůst jiné dřevokazné houby a vytvořit tak nechtěnou konkurenci. Pro výsadbu hub bylo uvedeno několik vhodných druhů stromů a jedním z nich byla i bříza. Na chalupě asi tak 2 měsíce zpátky proběhla demolice a vyčištění pozemku od náletů. Z těch větších stromů tam byla i bříza, kterou dodavatelská firma pokácela a dřevo nám nechala. Nevěděl jsem, co s tím dřevem a najednou pro to bylo využití.

U sadby jsem byl pevně rozhodnutý zkusit hlívu ústřičnou. Tu jsme už kdysi na vesnici pěstovali taky na špalku dřeva, akorát jsme ho nařezali na kusy, řezné plochy natřeli sadbou hub a spojili k sobě. Nějaká úroda i byla, ale pak jsme to už asi nedělali. Moc si na to nepamatuju, protože to dělal otec a bylo to hodně dávno. Jako další sadbu hub jsem chtěl zkusit Shii-Take. Po přečtení návodu mi to pěstování nepřišlo nějak moc složité. Na místě při kupování sadby jsem se ještě impulzivně rozhodl pro hlívu miskovitou, která byla jenom jako kolíčková sadba. Hlíva ústřičná a Shii-Take byly jako drť. Rozdíl je asi jenom v tom, že kolíčková sadba jsou delší kolíčky (asi 4 cm) na kterých jsou spory hub. Drť jsou taky kolíčky, jenom nakrájené na malé kousky (asi do 1 cm). Celé je to jako kdyby obalené v houbách. Hlavně u Shii-Take jsou i hezky velké kousky hub. S touto sadbou se také nejlépe pracovalo, protože byla nejvíc vlhká a držela pohromadě.

Pro kolíkovou sadbu jsme využili to, že jsme měli ještě půjčenou vrtačku kvůli plotu. Průměr děr pro kolíkovou sadbu byl stejný, jako u děr pro sloupky, takže taky super. Ani jsme nepotřebovali jiný vrták. Manželka navrtala do vybraného kusu dřeva díry a kladivem zatloukla kolíky se sadbou.

U drtě to bylo složitější. Bylo potřeba nadělat do dřeva zářezy. Já jsem dělal trochu větší, manželka menší. Ve výsledku to bylo jedno, protože sadba se dávala blbě je malých i velkých zářezů. Jak už jsem psal, tak nejlépe šla do zářezů nacpat sadba Shii-Take, protože byla ještě dost vlhká a měla hodně hmoty kolem kolíčků. Sadba hlívy ústřičné byla úplně suchá a byli to skoro jenom samé kolíčky, takže to vůbec nedrželo pohromadě.

Před nacpáním sadby do zářezů jsme ale ještě nejdřív osadili špalky na vybrané místo na chalupě. Hezký do jednoho rohu pozemku, pod vysoké stromy do stínu. Mělo by tam být i celkem vlhko. Akorát byla zábava kopat díry, protože kořenů z těch velkých stromů kolem tam bylo hodně. Špalky by se měli zakopat do země z jedné třetiny. Tolik jsme je ale nedávali, protože se to kopalo fakt blbe. Takže jsou ve hloubce asi 50 cm, co snad bude stačit. V návodu se doporučují kratší špalky, asi tak 40-50 cm a zakopané do země asi z jedné třetiny. Teď u psaní mně napadlo, že asi bylo myšlené to zakopat do třetiny na ležato, ne na stojato, jak jsme to udělali mi. To mně napadlo celkem brzy …No v návodě to napsané nebylo. Do jara se ale i tak nic moc nebude dít a na jaře to možná předěláme.

Takže jsme měli zakopané špalky a šli jsme nacpávat sadbu do zářezů. Hlavně u hlívy to bylo dost blbé. Sadba suchá a kolíčky vypadávali. Taky když jsme to dělali na stojáka že … Nakonec jsme to vyřešili nějak tak, že jsme špalek ovinuli potravinářskou fólií, kterou jsme zlehka překryli i zářezy. Do vzniklé „kapsy“ jsme pak nasypali sadbu a pořádně obtočili fólií. Potravinářskou fólií se doporučuje překrýt sadbu i tak, protože by to mělo bránit vysychání a mělo by to tu sadbu udržet v zářezu. Výsledkem našeho snažení byli nakonec čtyři hezké březové kůly.

Poučení do budoucna je, že špalky je potřeba dát do země naležato. Usnadní se tak nacpávání sadby do zářezů, nemusí se tak hluboko kopat, a protože bude špalek v lepším kontaktu s půdou, budou mít houby i více vlhkosti. Taky se dají lehce přikrýt listím, kdyby to bylo potřeba. Někdy je potřeba se podívat na věci s odstupem. I chybami se ale člověk učí, takže pro příště už to bude lepší. Možná hned zjara zkusíme další sadbu.

Kromě hub jsme chtěli hlavně dodělat na chalupě plot. Ve skutečnosti to byl ten hlavní úkol a houby jsme dělali až pak. Na začátek jsme ještě přenesli ze sousedovy strany nějaké střešní tašky, které chceme použít na ohraničení záhonů. Zůstala tak ještě jedna velké hromada a po postavení plotu by se tam už nedalo z naší strany dostat. Pak už jsme se pustili do plotu. Vruty už byli v zemi, takže zůstávalo „jenom“ nasadit sloupky a natáhnout drát. Počasí už nebylo moc vlídné. V podstatě celý den poletovali sněhové vločky. Práci jsme ale zdárně dokončili až do rohu, kde se k nově postavenému plotu napájí starý provizorní. Tím se budeme zabývat až na další rok, nejdříve na jaře. Chtěli jsme před zimou uzavřít pozemek, aby nám tam už nelezli sousedovic slepice, ale úplně na 100 % to nepomohlo. Slepice je pták hodně drzý a když je nějaká díra v plotě, tak si ji najde. V tom provizorním pár děr je, co jsme si všimli, až když jsme ty slepice přeháněli z našeho pozemku k sousedovi. Do jara snad ale ten česnek nevyhrabou a na jaře možná ten plot doděláme ještě před výsadbou další zeleniny.

Soused už dokončil orbu budoucího záhonoviště, kde budou v dalším roce asi hlavně rajčata. Zatím to vypadá celkem hrubě, a hlavně v té vyšší části bude ještě hodně kamenů, ale přes zimu by se to mohlo trochu slehnout a na jaře to nějak srovnám a vysbírám kameny. Mě odhodlání pěstovat na chalupě v příštím roce zeleninu je velké a jenom tak lehce se odradit nenechám.

Dolní část pozemku zatím zůstává prázdná a čekám na jaře, kdy objednám bagr, aby to trochu srovnal. Po navážce zeminy je to takové divoké a moc se mi do toho sázet nechce. Samozřejmě by to ale šlo. Po srovnání možná nechám souseda, aby to projel pluhem a pak vyseju zelené hnojení. To ještě uvidíme podle aktuální situace na jaře. Mám v plánu osít celou dolní část pozemku zeleným hnojením a dýněmi. Aspoň tedy první rok pěstování. Pak se tam vysadí nějaké keře, stromy a možná i udělají i nějaké záhony. To jsem už ale moc napřed. Nejdřív je potřeba přečkat zimu.

Udělali jsme snad všechno, co jsme udělat chtěli. Samozřejmě bych rád ještě něco na zahradě dělal, ale hlavní je, že nezůstalo nic rozdělaného, nebo nedodělaného. Stihli jsme to tak akorát. Pro mě teď nastává období smutku, kdy skoro tři měsíce nebudeme jezdit na zahradu / chalupu. Tento článek je taky do té doby poslední, kdy píšu o aktuálním dění. Pár článků ale ještě v záloze mám, hlavně ty shrnovací, nebo vyhodnocovací. Už se na ně celkem těším.