Rok čtvrtý – 16. týden: Záhon pro trvalky
16. týden
Přes velikonoční víkend nás poprvé v této pěstitelské sezóně čekala výsadba sazeniček na zahradu. Sazeničky cibule, pórku a kedluben jsme měli připravené, ale bylo potřeba ještě připravit jeden záhon. V roce 2019 byla na tom záhonu růžičková kapusta a pár rostlin kadeřávku. Ty jsme sklízeli ještě nedávno, i když jeden mrazivý týden stačil k tomu, aby už nebylo co sklízet. Nebo jsme si to aspoň mysleli. Kadeřávky by možná ještě obrazili, ale už jsme neměli čas čekat. Růžičková kapusta na první pohled vypadala po poslední sklizni už zralá k odstranění ze záhonu. Když jsem ji ale začal vyřezávat pryč, učinil jsem příjemný objev. U rostlin, kterým zůstal růstový vrchol, bylo ještě relativně dost nových kapustiček. Ty jsem rozhodně nechtěl jenom tak vyhodit na kompost, takže jsem vzal pytlík a sklidil je. Nebylo je nějak moc, ale hned ten den posloužili jako jedna ze surovin na večeři.
Zbytky růžičkové kapusty jsem uřízl těsně u půdy, aby kořeny zůstali v zemi. Vyndal jsem jenom ty, které měli kořeny propletené s pýrem, který jsem zase ze záhonu odstranit chtěl. Ty kořeny, které jsem vyndal, byli fakt parádní a v kořenech bylo i dost žížal. Škoda je tedy vyndávat všechny. Výsadbě nových rostlin vadit nebudou a po čase se rozloží. Pro půdu je to tak lepší. Záhon neryji, jenom nakypřím vidlemi a tam kořeny taky nevadí. V záhonu jsem taky nechal hluchavku nachovou a chrpy, které se tam vyseli samé. Tu hluchavku jsem viděl používat i jako zelené hnojení, nebo živý mulč. Přesně tak ji chci použít i na naší zahradě. Navíc je to jedna z mála brzy kvetoucích rostlin, které na zahradě máme a poslouží jako pastva i pro včelky a čmeláky.
Pórky jsme vysadili do řádku vytvořených hákem a hojně zalitých. Sazeničky jsou moc malé, než aby je šlo vysadit do jamek, jak jsem původně měl v úmyslu. Takhle se jenom sazenička vloží do zalitého řádku, kořeny se jemně přitlačí a zahrnou půdou. Vysazovali jsme pórky asi stejné velikosti jako v roce 2019, možná o něco málo větší. Na záhonu ale i tak moc nejsou vidět. Pro příští rok, pokud budeme dělat sazeničky u pórku, budu vysévat do větších sadbovačů a po méně semínek do každé buňky. Sice bude potřeba více sadbovačů, pokud budeme chtít stejný počet sazeniček jako letos, ale rostlinky by měly být větší a silnější. Tento rok jak jsem je už nepřesazoval, tak měly o dost lepší kořenový systém jako minulý rok. Fotka je z jednoho konce záhonu, kde je hodně chrp ze samovýsevu. Je to i takový menší experiment, jak se bude pórku dařit v bezprostřední blízkosti jiných rostlin (chrpy, hluchavka).
Záhon pro kedlubny jsme připravovat nemuseli, protože jsem ho připravil už před dvěma týdny. Minulý týden jsem tam vyséval cibuli a pórek, tento týden přišel čas na sazeničky. Sazeničky kedluben se nám moc nepovedli a ani si zatím nestihly vytvořit v novém dobrý kořenový systém. Déle jsem je ale už v bytě držet nechtěl, protože nevypadaly na to, že by se o moc zlepšily. Buď to na té zahradě zvládnou, nebo ne. Sazeničky jsem dával do zalitých jamek asi na 20 cm od sebe. Nejraději bych do těch jamek dával celou kostku ze sadbovače, ale kedlubny ještě neměly tak vytvořené kořeny, aby ta zemina držela pohromadě. Co se týká kedluben, tak mám pro příští rok co zlepšovat. Vysadil jsem 30 sazeniček, ze kterých se asi ne všechny uchytí a přežijí. Máme ale ještě vyseté kedlubny v pařeništi a plánuji předpěstování dalších v květnu, když vysadíme ven rajčata a uvolní se parapety v bytě.
Na zbytek záhonu jsem vysadil cibuli. Sazeniček jsme měli v plastové vaničce více než dost. Příští rok to bude chtít opatrnější výsev. Sázel jsem je stejně jako pórek, to znamená do zalitých řádku vytvořených hákem, a pak opatrně zahrnul. Pokud se zadaří, tak budeme mít tento rok cibule více než dost.
Zatím, co jsem se já hrál s kedlubnami a cibulí, manželka čistila záhon po cuketách. Tento rok tam chceme vysadit papriky. Papriky budeme vysazovat za více než měsíc, takže by příprava záhonu mohla ještě chvíli počkat. Rozhodl jsem se ale jinak. Tento týden nám dorazilo zelené hnojení, co jsem objednal. Směs hořčice a řepky, luskoobilní směs (hrách, peluška, oves) a na zkoušku svazenka. Směsi hořčice a řepky a taky luskoobilní směs jsem vzal po 2 kg. Svazenku jenom 200 g pytlík, protože osivo je hodně drahé. Je ale i hodně drobné a vyseje se na větší plochu. Měl jsem v plánu po vyčištění záhonu výsev směsi hořčice a řepky jako zeleného hnojení. Za měsíc by mohla stihnout vytvořit i nějakou hmotu. V pondělí by podle předpovědi mělo pršet (doufám), co by mohlo hodně pomoct s klíčením a růstem. Nakonec jsem vyséval mix hořčice, řepky a luskoobilní směsi, protože při dopravě semínek k nám došlo k poškození obalů a část semínek se smíchala. Semínka jsem rozhodil po záhoně a jemně povrch uhrabal. Teď už jenom čekat na ten déšť …
Déšť by potřebovala ne jenom semínka zeleného hnojení, ale celá zahrada. Nepršelo už celkem dlouho a je to znát. Semínka moc neklíčí a to co vyklíčilo, tak zase moc neroste. I když už máme studnu, tak zatím intenzivně nezaléváme. Pokud to půjde, tak bych rád pěstoval s co nejmenší potřebou umělé závlahy. Radši se budu spoléhat na zlepšující schopnost půdy zadržet vláhu a vhodnou úpravu povrchu záhonu, než na studnu, která taky není nekonečná. Vždyť jenom na výsevy a výsadbu potřebujeme hodně vody a s dovozem dvou kanystrů jednou týdně na zahradu to už moc nešlo.
Skoro v půlce dubna toho zatím na zahradě moc k vidění není. Nejlépe je „vidět“ česnek, a to na hlavním i pokusném záhonu. Stejně tak i šalotka z podzimní výsadby vypadá celkem dobře, zatím co ta z jarní výsadby ještě ani není venku z půdy. Odteď už asi kromě česneku budeme vysazovat na podzim i šalotku. I když česnek nevypadá nejhůř, tak ten déšť by potřeboval taky celkem dost.
O velikonočním víkendu jsme měli kromě zahrady větší plány i pro chalupu, proto jsme tam i po obědě na zahradě vyrazili. Dříve něž jsme očekávali, nám bagrem srovnali půlku zahrady, kde byla navážka zeminy po firmě, co nám „čistila“ zahradu. Moc se mi líbí, jak to bagrista udělal. Bude tam ještě hodně práce s vysbíráním kamenů, cihel a kořenů, plocha je ale už srovnaná a můžeme tam klidně začít něco dělat. Na upravované ploše ale byli i narcisy, fotku kterým jsem tu dával minule. Ty jsme měli v plánu zachránit a přesadit je na jiné místo. Bagrista ale udělal práci dříve, než jsme se k tomu dostali. Naštěstí pro nás ale udělal i to, že vybral bagrem narcisy s celým drnem a odložil to stranou. Narcisy tak byli zachráněné, ale i tak se o ně bylo potřeba postarat.
Manželce se hodně libí jarní cibuloviny (tulipány, narcisy, krokusy) a mně v podstatě také. Proto jsme přemýšleli, že uděláme pro ně záhon a ty zachráněné narcisy tam vysadíme. Květinový záhon jsem vedle těch zeleninových plánoval i tak, takže proč to neudělat hned.
Vyměřili jsme jeden nový záhon vedle zeleninových, kolmo na ně. Šířku záhonu jsme stejně jako u zeleninových zvolili 70 cm a délku přesně podle plochy, kterou zabírají zeleninové záhony (něco kolem 10,5 m). Záhon jsme chtěli trochu opticky oddělit, proto jsme použili na jeho ohraničení cihly, které jsem taky zachránil při čištění pozemku. A to právě za účelem ohraničení některých záhonu a určitého optického rozdělení pozemku na chalupě. Cihly jsme mírně zahrabali do země, takže vznikl něco jako vyvýšený záhon, i když jsme do něco nenaváželi žádnou zeminu. Manželka po jedné straně vysadila zachráněné narcisy. Na druhou stranu přijdou tulipány, které v této chvíli ještě nemáme, ale plánujeme je vysadit v průběhu roku. Na střed záhonu budeme vysazovat trvalky, kvetoucí později než narcisy a tulipány. Pravděpodobně to bude nějaká směs pivoněk, srdcovek, třapatek a další se uvidí. Představa je ta, že brzo na jaře budou kvést jarní cibuloviny (narcisy a tulipány) a po jejich odkvětu pomalu nastoupí trvalky na středu záhonu.
Protože zatím nemáme tulipány, ani trvalky na střed záhonu, využil jsem toho a zatím tam vysel převážně jarní zeleninu. Je to záhon, tak proč ne. Lépe když tam bude růst aspoň něco, než aby byla půda holá. Jenom na začátku jsem nechal trochu místa pro dvě rostliny lilku, které chci taky zkusit na chalupě, ale ještě není čas výsadby. Na zbytek záhonu jsme udělali po délce dva řádky, do kterých jsem vždy po kousku za sebou vysel mrkev (3 odrůdy), petržel, roketu, pastinák, ředkvičky (Violu, Saxu a mix tří odrůd), koriandr, majoránku a tymián. Na konci záhonu zbylo ještě trochu místa, kde manželka vysela semínka třapatky (echinacea). Zelenina se v průběhu roku sklidí a namísto ní se vysadí kytky. Využiji tak místo na záhonu a současně otestuji pěstování zeleniny na chalupě.
Zatím máme na chalupě udělaných 9 „hlavních“ záhonů, ze kterých je 8 naplánovaných na rajčata a ten devátý je mix, který jsem popisoval v posledním článku. Do budoucna bude těch 9 záhonů tvořit asi základ pro pěstování sezónní zeleniny pro naší osobní spotřebu. Samozřejmě chci na chalupě těch záhonů více, i na té druhé, právě srovnané půlce. Je to ale hodně práce, kterou si necháme na později. Kromě těchto velkých záhonů jsem ale naplánoval i pár menších, kde by se do budoucna měli pěstovat hlavně bylinky, nebo listová zelenina. Prostě něco, čeho není potřeba v kuchyni v nějakém extra velkém množství. Prostorově jsem to naplánoval hned vedle místa pro pozdější bydlení, aby nebylo na záhonky daleko. Přesně podle permakultúrního principu zón, kde tyto „záhonky pro rychlou potřebu“ jsou v zóně 0, nebo maximum 1. Prostě když potřebujete něco při vaření do kuchyně, tak skoro jenom otevřete dveře a natáhnete ruku.
Záhonky jsme vyměřili a udělali hned nad těmi hlavními devíti. Podle katastrální mapy těch 9 záhonů vychází na hranu stavebního pozemku a ty menší jsou už na stavebním pozemku. To, že je ten pozemek stavební, nás omezilo v délce záhonu ne jenom papírově, ale doslova i fyzicky. Předtím tam totiž byl nějaký barák, zbytky kterého zůstali ještě v zemi. Je tam proto hodně kamenů a zbytků cihel. Dělat v tom záhon není moc zábavné. Už jenom ty menší záhonky nám dali dost zabrat, ne ještě kdybychom je chtěli dělat na plnou délku, než ty předešlé. Ne, že bych nechtěl, ale je potřeba někde nechat i místo na barák a ono na bylinky ty menší záhonky budou stačit.
Vyměřili jsme 7 menších záhonů délky 1,8 m a šířky 0,7 m. Mezery mezi záhony 0,5 m. Šířka záhonu i mezer mezi záhony je stejná jako u těch velkých. Takto nám to vyhovuje a popravdě bych to nejraději tak udělal i na zahradě (kdybychom zase začínali). Poslední čtyři z těchto záhonu jsme i připravili pro setí. V tomto případě už to nebylo jenom nakypření vidlemi, jako na zahradě, ale klasické rytí. Občas se dostal ke slovu i krompáč, protože kamenů máme na pozemku fakt dost, jak můžete různě vidět i z fotek chalupy. Ty hromady kamenů různě po zahradě jsou právě kameny vybrané z půdy při přípravě záhonů. Zatím to jenom vidlemi nejde, ale do budoucna i na chalupě plánujeme nerýt, ale maximálně jenom kypřit a používat zelené hnojení.
Ty poslední čtyři záhonky jsem vybral na přípravu z toho důvodu, že jsou nejblíže k místu budoucího baráku a měli by tam být bylinky na „trvalo“. Ty zbylé tři záhonky minimálně ještě tento rok využijeme pro sezónní zeleninu. Určitě na jednom z nich bude ačokča a na ty zbylé dva taky něco vymyslím. Jejich příprava ale ještě chvíli počká.
Vysévali jsme vždy po jeden druh zeleniny na záhonek. Jeden záhon listová petržel. Dvě odrůdy s rovnými listy a jedna s kadeřavými. Další záhon pažitka. S tou zatím máme mizivé úspěchy. Prostě u nás na zahradě skoro neklíčí a když už něco málo i vyklíčí, tak nevydrží. Snad to na chalupě bude jiné. Třetí záhon jsme celý věnovali šťovíku. Nějaká širokolistá zahradní odrůda. Čtvrtý záhon jsem tento rok osel roketou. Základní odrůda (nic extra vykrajovaného), která u nás nejlépe roste. Další rok na ten záhon možná dáme něco trvalého, nebo uděláme pokus č. 2 s trvalým záhonem rokety založeném na samovýsevu. To zatím nechávám otevřené.
Devět velkých záhonů spolu s trvalkovým záhonem pro kytky a sedmi menšími záhony pro bylinky už vytvořil celkem solidní základ pro pěstování zeleniny na zahradě. V podstatě se dá říct, že jedna strana pozemku je co se týká záhonů už hotova. Samozřejmě rád bych tam ještě něco vysadil, hlavně mezi stromy, ale základ jako takový už máme. Pokud bych se do budoucna mírnil s rajčaty, tak by tato plocha dokonce mohla stačit i pro naši osobní potřebu zeleniny, samozřejmě s výnimkou zeleniny pro uskladnění na zimu (brambory, dýně, fazole). Ještě tady ale máme zahradu a samozřejmě druhou půlku pozemku na chalupě.
Ta druhá půlka pozemku na chalupě je ještě celkem „brutální“ a rozhodně nevypadá připraveně. Kameny z ní budeme sbírat dlouho. V plánu máme vysadit po obvodě různé keře. Možná bychom to udělali už na podzim minulého roku, ale čekali jsme na srovnání zahrady. U té druhé nižší strany pozemku je řada hodně velkých stromů, které patří obci. Proto je tam více stínu, než na té horní půlce pozemku se záhony. To ale až tak nevadí a využijeme to pro výsadbu stínomilných keřů, jako je kalina a svída. Ty budou tvořit přirozeně rostoucí živý plot a současně úkryt i potravu pro divoká zvířata. Stín využijeme taky k pěstování hub. Těch pár špalků co tam už máme, je jenom začátek. Část druhé půlky pozemku bychom taky rádi využili jako výběh pro slepice. Tam chci vysadit lísky, které by se mohli vhodně doplňovat se slepicemi. Slepice jsou prý dobré na likvidaci hmyzích škůdců, kteří zimují v listí pod keři, kde je mohou slepice vyzobat. Zatím je ale na té ploše roztažená zemina s kusy kamení. Tento rok bych tam rád vysel dýně (hodně dýní), k tomu nějakou slunečnici a možná ještě něco. Chci mít holou půdu po co nejkratší čas. Pak po sklizní dýní možná stihneme i zelené hnojení.
Když jsme stavěli plot, tak jsme vysekávali i keře rostoucí po obvodě pozemku. Normálně bychom většinu z nich asi nechali, ale bránili nám ve stavbě plotu. Část z těch keřů jsou i bezy, které máme rádi. Jsem celkem rád, že začínají zase obrážet a doufám že se rozrostou na původní velikost. Budeme tak mít živý plot a i sklízet bezinky. Kromě toho, když jsem přemýšlel, kde udělat kompost, tak místo pod dvěma bezy se přímo nabízelo. Bezy rádi rostou v blízkosti kompostoviště a kompostu zase prospěje stín od bezu. Ono to ale v podstatě není klasický kompost, spíše trvalý kompost, možná hadník. Rozhodl jsem se totiž udělat hadník i na chalupě a spojit tak příjemné s užitečným, nebo spíše užitečné s užitečným. Pár děr je i na chalupě a v pařeništi už hlodavce úřadovali. Proto nebude naškodu tam nějakou tu užovku mít. Blízko je potok, tak to by se užovkám taky mohlo líbit. Navíc potřebujeme někde dávat kusy dřeva a zbytky rostlin, které zůstanou po čištění zahrady. Trvalý kompost je určitým řešením a pokud se v něm usídlí i užovky, o to lépe. Zatím jsem tedy jenom vykopal u bezu díru, do které dávám jako spodní vrstvu hrubší větvě a kusy dřeva. Postupně to budeme plnit zbytky keřů z prořezů, vyhrabanou trávu ze záhonů apod.
Další podporou pro divoký život na chalupě je tzv. hmyzí hotel. Na chalupě máme celkem dost různých špalků, pro které nemáme využití. Byl tam i nějaký kovový asi stojan, který nevím na co se používal, a taky jsem pro něj hledal využití. Tak už se využití našlo a poslouží jako rám pro hmyzí hotel. Navrtal jsem pár špalků pro včelky samotářky a udělal bych i víc, ale zlomil jsem vrták, takže prozatím jenom takový základ. Další prvky budeme doplňovat v průběhu roku.
Na chalupě jsme připravili hodně ploch pro pěstování, ale zatím to tam ještě moc neroste. V bytě to ale roste hodně dobře. Taky ty sazeničky v bytě mají na rozdíl od zahrady a chalupy pravidelnou zálivku. Kedlubny, cibule a pórek jsou už pryč, ale i tak máme plné parapety. Lilek i papriky rostou stále lépe. Stále zbývá víc než měsíc do výsadby a už teď máme asi největší sazenice lilku, jaké se nám doteď podařilo dopěstovat.
V paprikách už doslova ztrácím přehled. Na rozdíl od minulých let jsem je nepřesazoval do truhlíků, ale spojeného sadbovače. Papriky jsou tak dost natěsno vedle sebe. Nevypadá, že by jim to nějak moc vadilo, ale trochu je problém se zálivkou (kde mám vsunout láhev s vodou). Už pomalu začínají vypadat k světu i ty trochu podtržené papriky odrůdy „Granova“.
Kadeřávek zůstal už po světlem sám a má tak více místa. Sazeničky kadeřávku děláme poprvé úspěšně a tak úplně nevím, jestli jsem je nevysel moc brzy, už začínají být ve velikosti, ve které jsme je kupovali a vysazovali na zahradu. To bylo v květnu a to ještě zbývá dost času. Uvidíme, jak poroste příští týden a možná ho odvezeme na chalupu, kde by mohl v chladnějším prostředí trochu zpomalit. Nebo ho možná brzy rovnou vysadíme na zahradu.
Ačokča se po minulém týdnu, kdy v podstatě měla jenom první dva listy, taky pořádně rozjela. Nasadila pravé listy a začala se více táhnout. Pro jistotu jsem k ní dal oporu. Předpokládám ale, že další týden tu oporu budu měnit za větší, protože kromě listů už je vidět i úpony, kterými se ačokča přichycuje k opoře. Pak ji vysadíme na chalupu i s tou oporou.
Rajčata mi celkem dělají radost. Klíčení sice nebylo a stále není takové, jako bych si představoval, ale ten zbytek špatně klíčících rajčat částečně vyklíčil buď opožděně po dvou týdnech ze semínek prvního výsevu, nebo ze semínek druhého výsevu. Růst u sazeniček těchto odrůd ale taky není úplně nejlepší a zatím co některé sazeničky jsou už zralé na přesazení, některé skoro ještě nenasadili pravé listy. Přesazování plánuji na další týden, takže ještě je týden čas pro ty slabší sazeničky to dohnat. Navíc jsme se rozhodli, že budeme přesazovat do samostatných nádob (aspoň část sazenic) a ne do truhlíků, jako doteď. Do truhlíků dám možná ty menší opozdilce, tam to nebude vadit. Rychlíci dostanou samostatné nádoby, ať se můžou realizovat podle libovůle.
Takže plán pro další víkend je jasný. Pravděpodobně budu přesazovat rajčata. Co se týká zahrady, tak nám tento týden kromě semínek zeleného hnojení dorazily i sadbové brambory. Přemýšleli jsme, že je příští týden vysadíme. Jako po jiné roky to bude do slámy / sena, takže by to mělo být v pohodě. Samozřejmě je hodně práce i na chalupě, takže se rozhodně nudit nebudeme. Podle předpovědi se sice očekává přes víkend déšť, ale to je ještě daleko a uvidíme za týden. Klidně bych pro ten déšť i jednu sobotu na zahradě „obětoval“. Brambory klidně počkají a jinak už nás čekají jenom výsevy a výsadba teplomilní zeleniny a na to je taky ještě čas. Ten déšť je potřeba víc.
