Rok čtvrtý – 22. týden: Výsadba rajčat
22. týden
Před námi byl dlouho očekávaný víkend (aspoň pro mě). Čekala nás totiž hlavně výsadba sazenic rajčat. Kromě toho jsme ještě chtěli vysadit na zahradě papriky a něco málo raného zelí. Takže už klasicky první cesta vedla na chalupu pro sazenice. Papriky tam už hibernovaly dostatečně dlouho, a i když podmínky na chalupě zvládají bez viditelné újmy, tak ani moc nerostou. V pařeništi je už regulérní džungle a sazeniček kedluben a raného zelí více než potřebujeme. Něco jsme i rozdali, ale stále jich tam zůstává hodně a přijde mi líto, kdyby vyšly jenom tak nazmar. I proto jsme se rozhodli vzít část z nich a vysadit je na zahradě tak trochu nad plán. Když zatím ještě nemáme více sazeniček pozdního zelí, tak ho dočasně nahradíme tím raných. Pro kedlubny se taky ještě najde trochu místa.
Předpověď počasí byla pro sobotu taková proměnlivá a mělo později pršet, tak jsme se už moc nezdržovali, naložili sazenice a vyrazili směr zahrada.
Na zahradě jsme si práci rozdělili. Já jsem si vzal na starost výsadbu paprik a manželka kedlubny a zelí. První výsadba kedluben se nepovedla, ale druhá vlna sazenic z chalupy už to zvládá v pohodě a přeje nám i počasí, takže rostlinky už vypadají dobře a začínají tvořit plody. Manželka dosadila nové sazenice k těm starým na ponechané místo. Na rozdíl ale od předchozích fialových kedluben odrůdy („Delikates“) jsou to tentokrát bílé obří kedlubny odrůdy „Superschmeltz“. Semínka obou odrůd jsem zakoupil už před několika lety v Lidlu, ale nemůžu se na ně stěžovat. Klíčení i růst dobrý a semínka vyjdou na 6 Kč za pytlík. Akorát sklizeň bude trochu později, protože obě odrůdy jsou velké a dozrávají později. Škoda, že první vlna raných kedluben odrůdy „Azur“ nevyšla. Přežila jenom jedna rostlina, a i ta není v moc dobrém stavu. V sadbovačí máme druhou vlnu sazenic této odrůdy, tak uvidíme, jak se ji povede na další pokus.
Jak už jsme psal posledně, tak rané zelí jsme vysadili na volná místa do záhonů s hráškem a pozdní zelí do experimentálního záhonu s jetelem. Na těch záhonech ještě zbylo nějaké volné místo, tak tam manželka vysadila ještě nějaké sazenice raného zelí. Jinak se rostlinkám daří dobře. Vypadá to, že se ujaly a deštivý minulý týden jim jenom prospěl.
Papriky jsem plánoval vysadit do stejného záhonu jako lilky, tedy mezi zelené hnojení tvořené povětšinou směsí hořčice a řepky. Trochu jsem se o lilek obával, jak to zvládne, ale vypadá dobře. Sice se mu při aklimatizaci na podmínky zahrady zbarvili listy hodně do fialova, ale jinak vypadají rostliny v pohodě.
V průběhu deštivého týdne zelené hnojení ještě o dost povyrostlo, takže jsem papriky vysazoval do celkem velké houštiny. Příští týden to už možná bude chtít vzít elektrické nůžky, a zelené hnojení mírně zastřihnout. Zvlášť když další týden má být zase celkem deštivý. Papriky jsem vysadil tak jak rostly v sadbovačích, tedy po dvojicích. Aspoň u těch, co dvojici měly. Vypadá to, že odrůda „Granova“ která hůř klíčila i v sadbovačích rostla, tak moc nemusí růst ve dvojicích. Pokud už jsme nějaké sazenice této odrůdy ve dvojicích měly, tak jedna byla oproti té druhé přibližně poloviční. Pokud budeme tuto odrůdu pěstovat i další rok, tak už asi jenom po jedné rostlině na buňku sadbovače. Naopak odrůda „Rubinova“ ne jenom že lépe klíčila a rostla, ale i vypadá, že nemá problém s růstem ve dvojici. Nějaké větší závěry ale budu dělat až na konci sezóny.
Když jsem papriky vysadil a později o tom přemýšlel, tak mně napadlo, jestli jsem s tím výsevem mezi zelené hnojení neudělal špatně. Až po výsadbě jsem si totiž vzpomněl na to, že podle tabulek kombinací rostlin na záhonech se nedoporučuje pěstovat lilkovité (paprika, rajče, lilek) a brukvovité (zelí, kedlubny, brokolice, …) vedle sebe, protože by měly mít rozdílně podmínky na pěstování. Zelené hnojení tvořené asi na 99 % hořčicí a řepkou (obě taky brukvovité) možná nebudou pro lilky a papriky to pravé. Teď už je ale pozdě s tím něco dělat, tak máme další neplánovaný test. Za nějaký čas uvidíme, jestli jsem udělal velkou chybu, nebo to bude v pohodě.
Více práce jsme už na zahradě nedělali, protože nás na chalupě čekali ještě rajčata. Jenom jsme udělali rychlou prohlídku záhonů a je hezky vidět, co předchozí deštivý týden se zahradou udělal. V podstatě nastalo velké klíčení a růst skoro všeho. Rozepisovat se moc nebudu, jenom přidám pár fotek s krátkým popisem.
Konečně se začali objevovat brambory. Na obrázku je asi zatím největší rostlina.
Cibule ze sazečky
Záhon s cuketami
Fazole zatím vyklíčila tak střídavě. Nejlépe vyklíčila na záhonu, kde je neznámá odrůda bílé fazole od jedné mámy.
U okurek vypadá klíčení taky trochu nepravidelné. Nezkoumal jsem, u které odrůdy je to nejlepší, protože je to ještě brzy a po dalším deštivém týdnu to může být jinak.
Bylinková spirála je sice dosti suchu odolná, ale po dešti více ožila. Vypadá, to, že nám brzy i více zakvete. Do květu jde cibule a tymián už v plném květu je.
Úroda na zahradě byla tento týden zase víceméně listová zelenina (saláty a špenát). Manželka vytáhla i pár rostlin šalotky a natrhala si bylinky (meduňka, máta, listová petržel) na sušení. Ředkviček jsme měli zatím dost, takže ty jsme na zahradě nesklízeli.
Po obhlídce a rychlé mini sklizni jsme se přesunuli na chalupu, kde jsem nejdřív vynesl venku všechny sazenice a udělal poslední skupinové foto, ještě před tím, než je vysadíme. Rajčata to na chalupě zvládala taky dost dobře, ale už je nejvyšší čas jim dát svobodu a prostor, aby se mohla naplno projevit.
Pro rajčata máme na chalupě vyhrazeno osm záhonů, na které jsme někdy v březnu vyseli jako zelení hnojení luskoobilní směs (hrách, peluška, oves). V suchém dubnu jsem si nebyl jistý, jestli to zelené hnojení stačí trochu vyrůst. Moje obavy byly zbytečné, protože ještě před květnovými dešti vypadali záhony už celkem hezky zarostlé. Teď po deštích už to je pomalu na posekání. Počkám ale, než půjde hrášek do květu. Do té doby ať tvoří hmotu a snad i dodává do půdy dusík, který pak rády využití rajčata. Spolu s luskoobilní směsí jsem vysel i stará semínka špenátu taky spíše jako zelené hnojení. Když se ale přiblížila výsadba rajčat, tak se manželka rozhodla špenát sklidit. Z původního předpokladu, že to bude pár lístku, nakonec byli skoro dva dvaceti litrové pytle špenátu. Nevypadalo to tak, ale jak se ty rostliny špenátu rozložily na tu velkou plochu, tak jsme měli na chalupě první velkou sklizeň. V neděli následovalo blanšírování a máme první dvě dávky mraženého špenátu sklizeného tento rok.
Zatím co manželka sklízela špenát, já jsem si roztřiďoval a roznášel sazenice rajčat k záhonům. Pro rok 2020 máme 40 odrůd. Z každé odrůdy ale máme jenom dvě sazenice, hlavně z důvodu nedostatku místa pro předpěstování sazenic. Protože mám rád pořádek a systém, záhony jsem si podrobně naplánoval a každé rajče mělo určené číslo záhonu i pozici na něm. Uvedu jenom krátkou charakteristiku záhonu se seznamem odrůd. Podrobněji to zase popíšu v samostatných článcích na konci sezóny (kdy už bude i dotestováno).
Záhon č. 1
První záhon je možná barevně nejpestřejší. Vybral jsem na něj odrůdy, které jsou každá barevně jiná. Nejsou to papírově ty největší favoriti, ale tajně doufám, že pár odrůd by mohlo překvapit. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 1 jsou v pořadí: „Garden Peach“, „Indigo Apple“, „Nyagous“, „Rosella“, „Zlatava“
Záhon č. 2
Záhon pro tři odrůdy s protáhlejšími, tzv. švestkovými plody (celkem favoriti) a dvě odrůdy s klasickými červenými kulatými plody, které nebylo kam jinam dát. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 2 jsou v pořadí: „Green tiger“, „Orange banana“, „Purple Russian plum“, „Slává Porýní“, „Toro F1“
Záhon č. 3
První záhon s mými oblíbenými steakovými rajčaty. Pro tento záhon jsem vybral spíše moje favority mezi steakovými rajčaty. Ani jednu odrůdu jsem zatím nepěstoval, takže to jsou spíše papíroví favoriti a uvidíme, jak si povedou ve skutečnosti. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 3 jsou v pořadí: „Aunt Ruby’s German Green“, „Hillbilly“, „Kellogg’s Breakfast“, „Mortgage Lifter“, „Paul Robeson“
Záhon č. 4
Druhý záhon pro steaková rajčata (až na jednu výjimku), které nejsou úplně moji favoriti, ale chci je zkusit a můžou překvapit. Stejně jako u předchozího záhonu jsem zatím ani jednu z těchto odrůd nepěstoval. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 3 jsou v pořadí: „Azoychka“, „Brandywine red“, „Cheroke Purple“, „Little Sweetheart“, „Soldaki“
Záhon č. 5
Takový záhon poslední šance. Odrůdy, které jsme už pěstovali, ale kvůli nevyrovnaným výkonům jim dávám ještě poslední šanci na chalupě, kde můžou překvapit a zachránit se. V podstatě jsou to také steaková rajčata, jako předešlé dva záhony. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 5 jsou v pořadí: „Ananas“, „Černý Krym“, „Green zebra“, „Japanese Black Trifele“, „Summer Cider“
Záhon č. 6
Záhon, který bude pro manželku asi nejoblíbenější. Všechny odrůdy na tomto záhonu patří mezi tzv. cherry rajčata. Část odrůd jsme už pěstovali, část je nová. Jsem celkem zvědavý na nové odrůdy a jestli mně některá překvapí tak, že získá mou přízeň. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 6 jsou v pořadí: „Black cherry“ (naše vlastní semínka), „Black cherry“ (nová semínka, co jsme dostali jako dárek), „Gardener’s Delight“, „Goldkrone“, „Sungold F1“
Záhon č. 7
Kombinovaný záhon s většinou keříkovými odrůdami, ale je tam i jedna tyčková. Všechno jsou to červená a v podstatě kulatá rajčata (skoro), kde mám pár favoritů. Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 7 jsou v pořadí: „Hana“, „Manitoba“, „Marmande“, „Sibirsky Skorospelyi“, „Sub Arctic Plenty“
Záhon č. 8
Záhon celý jenom pro keříková rajčata. Jsou tady hlavně odrůdy, které jsou určené pro zpracování v kuchyni a ze kterých si plánuji vybrat tu nej. Všechny odrůdy mají protáhlejší tvar a barevně jsou červené (až na jednu výjimku). Odrůdy v roce 2020 pro záhon č. 8 jsou v pořadí: „Denár“, „Dwarf Shadow Boxing“, „Orbit“, „Siberian“, „Šejk“
Protože jsem měl na začátku problémy s klíčením u některých odrůd, tak jsem při druhých výsevech vysel více semínek od tří „problematických“ odrůd. Jak už to bývá, tak semínek vyklíčilo více, než bylo potřeba sazenic. U jedné odrůdy byli sazenice navíc tak rozdílné, že jsem pojal podezření, že byla v pytlíku smíchaná semínka více odrůd. Proto jsem si nechal ještě tři sazenice navíc a vyčlenil pro ně jeden z menších záhonů. Odrůdy by měli být „Dwarf Shadow Boxing“ a „Indigo Apple“. Jestli to tak ale i bude uvidíme, když začnou plodit.
Výsadbu jsem prováděl do děr vytvořených v zelením hnojení a manželka je i zalila. To možná bylo zbytečné, protože těsně po tom, co jsme měli hotové výsadbové díry a zalito, tak začalo pršet. Většinu rajčat jsem vysadil v holínkách a pláštěnce v tom největším dešti. Pro nás nepohodlí, pro výsadbu snad většiny rostlin ideální. Nicméně výsadbu jsme zvládli, ale udělat opory nám zůstalo až na příští týden.
Kromě hory špenátu jsme na chalupě měli i první pořádní sklizeň ředkviček. Na rozdíl od zahrady jsme se dočkali i více ředkviček odrůdy „Viola“. Je vidět ten rozdíl v kvalitě půdy mezi zahradou a chalupou. Zatím to vypadá tak, že na chalupě všechno lépe klíčí i roste. Takže s produkci zeleniny na chalupě pro vlastní potřebu to vypadá hodně nadějně.
Pokud máte brukvovité zelené hnojení a papriky u sebe, ničemu to nevadí. Důvodem toho zákazu jsou rozdílné požadavky, tj. zelí, kapusta apod. potřebují méně výživnou půdu, než potřebuje plodová zelenina, na bohaté často vybíhají do květu, trpí na parazity a nemoci a také jsou tužší a tím pádem méně chutné. Je to zkrátka vesměs zelenina druhé trati, kdežto plodová zelenina je první trať. Což je všechno úplně jedno, pokud dáte důraz na plodovou zeleninu a kondice a chuť brukvovité Vás až tak nezajímá. Jediný vliv, který vidím, je ten, že možná budete muset sekat zelené hnojení častěji, protože na bohaté půdě poroste bujněji.
Těmi rozdílnými požadavky jsme myslel ph půdy. Četl jsem, že lilkovité mají raději mírně kyselou půdu, zatím co brukvovité spíše neutrální až slabě zásaditou. Protože si rostliny dokáží celkem dobře přizpůsobit podmínky kde rostou podle sebe a toho zeleného hnojení tam bude převaha, obával jsem se právě posunu ph směrem jako to bude vyhovovat hořčici a řepce. Zase ale rajčata trpí zahnívaním špiček, pokud nemají dostatek vápniku, takže nevím, jestli preferují kyselejší půdu. Uvidíme v průběhu sezóny, jak se to bude vyvíjet.
To, že by měli být brukvovité zeleninou druhé trati je pro mně novinka. Zatím jsem všude četl (české i zahraniční zdroje), že je to zelenina náročná na živiny a je to první trať. Aspoň tedy zelí, kapusta, brokolice, květák, kadeřávek a pod. Kedlubny, tuříny, ředkvičky, roketa a nějaká asijská zelenina až tolik ne. Máte nějaký zdroj, kde se píše o brukvovité zelenině jako o zelenině druhé trati? Rád bych si to přečetl. Nebo je to vlastní pozorování?
Co se týče rajčat, osobní pozorování je takové, že nejlépe se jim daří v pH neutrálním nebo téměř neutrálním substrátu. Papriky jsou mírně kyselomilnější, ale v neutrálním se jim také jakž takž daří – pěstuju na verandě v květináčích, takže pH substrátu a zálivky je důležitá informace. Z mé zkušenosti jsou kyselé deště už pryč, běžně mám pH dešťové vody kolem 7 i víc a ne vždy se to dá rychle a efektivně upravit. A ač právě papriky se na zálivku s pH 7 už moc netváří, rostou a plodí, ale nejsou zrovna vzhledné, tak rajčatům to zjevně nevadí. Chlorózu měla rajčata jednou a to ze sucha a následného přelití (jsou nově v substrátu s hydrogelem a chvíli trvalo, než se podařilo zalévání vychytat). Ze špatného pH nikdy.
Rajčata a papriky jsou schopny přijímat vápník z půdy, ovšem jeho příjem je závislý na příjmu dalších prvků – tuším že z půdy s větším množstvím draslíku se rostlinám hůře vstřebává. Negativně příjem ovlivňuje také vysoká teplota. Vápník se dlouho v půdě rozkládá, i tři a více let. Když se na rostlině projeví nedostatek vápníku, lze ho dodat prakticky jen postřikem, přihnojení do půdy nemá vliv. Vím, že se doporučuje rajčata nehnojit vápníkem, ale já mám zkušenost, že to lze. Sázím rajčata do mixu půdy ze zahrádky a žížalího kompostu, přidám tam špetku hydrogelu; do žížalího kompostu dávám několikrát do roka malou lžičku kostní moučky a nechám to žížaly zpracovat. Protože hnojím žížalím čajem každý týden, stačí mi přesazovat rostliny přibližně jednou do roka, takže vápník už je částečně pro rostliny přijatelný. Rajčata se mi zatím jako trvalky pěstovat nedaří, papriky mám některé staré pět let, takže jim můj postup musí svědčit.
Co se týče pH, tak největší vliv má podloží a na druhém místě právě déšť (tedy bez zásahu člověka, žejo). Jestli rostliny pěstujete spolu na jednom záhonku, nebo metr od sebe na dvou samostatných záhoncích, nebude hrát velkou roli. S pH je sice docela zábava, ale je to hodnota, která se velmi těžko ovlivňuje. Já ji řeším výlučně v těch květináčích, na zahradě se jí nezabývám. Vlastně ani upřímně nevím, jaké pH na zahradě máme. Vzhledem k vápencovému podloží asi spíš vyšší, ale papriky i rajčata ve skleníku pěstuji bez problémů a bez nějakých úprav.
Hořčice a řepka jsou druhá trať. Podle metodiky pěstování je řepka zeleninou (postupně dle vhodnosti) II., III., I. a nakonec IV. trati. Většina brukvovitých je druhá trať, jen zelí, kapusta a květák spadají většinou do první trati. Kedlubny, různé druhy čínských zelí a brokolice je někde mezi I. a II. tratí. Když si projedete internet, uvidíte, že tuto zeleninu někdo strká do první, někdo do druhé trati podle toho, jaké má kdo zkušenosti a kdo od koho opisuje. Koneckonců i Vy jste pěstoval salát (II. – III. trať) společně s rajčaty; tam se to nedoporučuje z toho důvodu, že salát pěstovaný s I. tratí obsahuje zbytečně moc dusíku, který se v těle konzumujícího údajně rozkládá na rakovinotvorné sloučeniny. To je asi pravda, ale aby se vliv takto pěstovaného salátu projevil, musel byste ho jíst roky a ve velkých množstvích.
A samozřejmě záleží i na dalších podmínkách. U nás je hnědozem, místy podzol nebo písčina, 550 m nad mořem, sice papírově Jihomoravský kraj, ale Drahanská vrchovina… Tady se v první trati pěstuje jen to, co se v první trati pěstovat musí, tedy plodová zelenina a jahody. Zelí, brambory a celer to zvládnou i na loni hnojené půdě, což rajčata a dýně prostě nedají. Na to, mít pohnojenou půlku zahrady každý rok, tu zkrátka nejsou prostředky. Půda je hladová, jedno kolečko hnoje je nic, to chce na běžný záhonek tak pět, aby to za něco stálo. Z velké části také proto pěstuji papriky a rajčata vesměs v květináčích.
Ono je třeba si uvědomit, že co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. I v na pohled stejných podmínkách prospívají různé druhy a odrůdy různě. Zařazení do tratí je víceméně orientační, na humózní půdě vypěstujete i velmi rané brambory bez hnojení a zálivky, u nás to i s případným pohnojením nebude stát za moc. Hladová půda, ač pohnojená, vodu propustí nebo odpaří, proto budou velmi rané brambory maličké; na hladovou půdu jsou lepší středně rané i polorané odrůdy, protože budou mít více času tu vodu nasát. Takže někdo může pěstovat plodinu první trati s dostatečným výnosem bez hnojení, kdežto druhému ani to hnojení nepomůže. A proto jsou ty tratě uváděny pokaždé trošku jinak.
Podle BPEJ (odkaz z katastru) máme na zahradě spíše kyselou půdu velmi málo produkční. Tedy startovní podmínky nejsou zrovna ideální, ale pracujeme s tím co máme. Zemědelci tam původně pěstovali obilí, ale posledních pár let je tam louka. Ta stále zabírá podstatnou část pozemku, až na zeleninové záhony. První rok jsme měli hlavně kompostovací záhony tvořené hlavně dobrým koňským hnojem a na to staré seno a sláma. To se samozřejmě plodové zelenině líbilo a ani to sucho tak nevadilo. Hnůj je ale pryč a přístup k dalšímu už moc nemáme. Stejně to už nechci používat, tak je to v podstatě jedno. Záhony nehnojíme, akorát na ty s náročnejšími plodinami dávám něco málo kompostu z vlastních zdrojů. Rotaci se sice snažím dělat a i rozděluji zeleninu podle tratí, ale moc význam to asi nemá, protože jak už jsme psal, tak nehnojíme. Teď už se spíše snažím zeleninu kombinovat podle toho, jak spolu vychází, nebo se podporuje. Ono taky stále ještě nemáme nějakou stálou skladbu zeleniny a ani záhonů. S pravděpodobných přesunem části produkce na chalupu se to i tak bude měnit. Teď se chci hlavně zaměřit na zlepšování půdy pomocí zeleného hnojení a co nejmenšího narušování půdy (bezorební pěstování). Výsledky jsou už na zahradě vidět, ale nějakou dobu to ještě potrvá, než to bude „ideální“. Asi nebudu mít takovou produkci jako pěstitelé, co hnojí a zalévají, ale o to se ani nesnažím. Pro vlastní spotřebu toho dopěstujeme relativně dost a věřím tomu, že postupně bude i na nějaký prodej. Podstatně více starostí než kvalita půdy mi dělají hlodavci, ale to je jiné téma.
Tu hořčici a řepku jsem dal na záhon s paprikami trochu neplánovaně. Záhon byl připravený dřív a nechtěl jsem nechat holou půdu. S hořčicí mám zkušenost, že roste hodně rychle, tak jsem předpokládal, že než tam budu dávat papriky, tak hořčice bude už dost velká na posekání. Nakonec jsem se rozhodl ale trochu jinak. Na chalupě zkouším něco podobného s rajčaty, ale namísto hořčice a řepky je to luskoobilní směs. Tu bych asi volil i k paprikách, kdybych se rozhodoval teď. Chci takto zkusit pěstovat i do budoucna prakticky všude, kde budou sazenice. Jenom pro výsevy asi zatím zvolím čistý záhon.
Když vemu jako porovnání pozemek na chalupě, je to přibližně stejná nadmorská výška (460 m n. m.), ale podmínky jsou tam o něco jiné. Podle BPEJ je tam bodově ještě o dost horší půda než na zahradě. Tedy měla by být. Skutečnost je ale ta, že tam možná několik desítek let nikdo nic nedělal a pozemek ležel „ladem“. Dnes skoro na celém pozemku rostou kopřivy i do výšky 2 m a bršlice tak do pasu. Kopřivy mají rády výživnou půdu, takže to tam asi tak špatné nebude. Navíc je kolem dost vzrostlých stromů a organické hmoty z opadu listí asi taky nebude zanedbatelné množství. Půda je oproti zahradě méne propustná a dost drží vlhkost. Podle půdních biologů, na kterých videa jsem se v poslední době dost díval, tak nejlepším hnojením pro půdu je fotosyntéza. Prostě rostlina proměňuje sluneční energii na cukry, které přes kořeny zase živí půdní organismy a ty zase zlepšují kvalitu půdy. Je to hodně zjednodušeně napsané. Takže na chalupě desítky let nikdo nekopnul do země, nehnojil to, jenom tam rostly rostliny, které tu půdu po celou dobu vyživovali.
Výsledkem je hezká černá půda, ve které zkoušíme pěstovat prvním rokem a zatím to vypadá moc dobře, hlavně v porovnání se zahradou. Např. česnek je už teď tak velký, že na zahradě jsem takový neviděl ani náhodou. Uvidíme co rajčata, protože pro ty jsem hlavně ty záhony na chalupě dělal. Problémy se zahnívajícími špičkami plodů jsme měli na zahradě hlavně při přechodu z kompostovacích záhonů k pěstování ve volné půdě. Nejhorší situace byla poslední dva roky v těch horkých a suchým měsících. Nepostihlo to všechny odrůdy, ale hlavně ty paprikového tvaru (Andine Cornue, Sam Marzano). I proto jsem je z dalšího pěstování vyřadil. V té době jsmě ani neměli moc možností, jak zalévat. Kombinace všech problémů s rajčaty vedla k rozhodnutí přesunout jejich pěstování na chalupu, kde je té vlhkosti o dost více. Možná pak zase bude problém více s plísní, ale to ještě uvidíme.
Takže teď sázím hlavně na sílu přirody a uvidíme za pár let, jak se to vyplatilo. Zatím to ale vypadá slibně.