Rok čtvrtý – 24. týden: Strkáme sazenice kam to jde

24. týden

Jako už tradičně, jsme v sobotu nejdřív jeli na chalupu. Kromě jiného jsme chtěli vyzvednout křovinořez, protože bylo v plánu dosekat místa mezi záhony. Kromě toho nás samozřejmě čekalo ještě nějaké to čištění záhonů. Toho je na zahradě dost na několik týdnu. Největší dilema je vybrat si, kterému záhonu dáme přednost a který by ještě mohl vydržet. Na chalupě neodoláme aspoň krátké obhlídce záhonů a při procházení kolem pařeniště se shodneme, že je s ním už konečně potřeba něco udělat. Těch sazenic je tam stále moc a je líto nám je vyhodit. Taky jsme tam měli poslední výsevy zelí a kedluben, které už dorostly skoro do velikosti vhodné pro výsadbu na zahradu.

Manželka proto pařeniště pročistila a nechala v podstatě jenom pár rostlin, které už byly dost velké a začínali dělat hlávku (zelí). Ještě tam zůstalo na vytrhání pár kedluben, ale ty asi půjdou na kompost. Máme jich prostě moc. Kromě sazeniček brukvovité zeleniny jsme z chalupy vzali sazeničky červené řepy, které manželka vytrhala ze záhonu s mixem zeleniny. Byly tam nahusto a na zahradě máme v záhonu s řepou prázdná místa. Takto to prospěje řepě na chalupě i zahradě.

Protože vytrhané sazenice neměly moc půdy na kořenech, bylo je potřeba co nejdříve vysadit. Do toho jsme se pustili hned po příjezdu na zahradu. Sazenic bylo moc, tak jsme se snažili využít všechna prázdná místa na záhonech. Hodně záhonů ale bylo potřeba ještě dočistit.

Jako první přišel na řadu záhon, kde máme tento rok saláty a špenát. Zatím co saláty se povedli (skoro), tak se zbytkem záhonů to už tak slavné nebylo. Špenát jsme snad ani nesklízeli a už šla většina do květu. Mangold zase, je po minuloroční více než bujné sklizni, tak ubohý, že skoro nestojí za řeč. Hodně za to může asi půda, která je v tomto záhoně zatím velmi málo úrodná. Saláty, které nejsou tak náročné na výživu, to snáší lépe. Ale i u nich je vidět, že zřejmě nedostatkem dusíku v půdě má jejich barva daleko do zářivě zelené. Na dusík náročnější špenát a mangold to odnesli víc. Navíc se v tom záhonu minulý rok vysemenil merlík, který letos hojně vyklíčil a mangold i špenát tak měli silnou konkurenci. I na merlíku je ale vidět, že je na tom záhoně málo úrodná půda. Zatím co minulý týden jsem tahal v záhonech s bramborami merlík s krátkým a rovným kořenem, tady měl merlík kořeny hluboké a hodně rozvětvené. Kromě toho, že to šlo hůř vytrhnout, tak jsme spolu s merlíkem tahali ze záhonu i hodně už tak chudé půdy. Sice jsme to oklepali, jak to šlo, ale i tak to nebylo úplně to pravé. Vysadit do toho sazenice by ale bylo velice nerozumné. Prostě to bude chtít o hodně zlepšit půdu na tomto záhoně, než z něho něco slušného dostaneme. Je to určitě jeden z prvních kandidátů na zelené hnojení co nejdříve to půjde.

Spolu s merlíkem jsme vytahali i špenát, ze kterého už fakt nic nebude. Na volné místo jsme vysadili rané zelí, nebo kapustu. Už to přesně nevím a v podstatě to ani není důležité. Doufám, že po pročištění záhonu se lépe povede i mangoldu. Ještě z minulého roku máme granulovaný koňský hnůj, tak jsme ho po záhoně trochu rozhodili. Něco jsme dali i do výsadbových jamek k sazeničkám brukví. Nejsem ale moc zastáncem takového dodatečného hnojení, takže do budoucna s tím spíše nepočítám, nebo jenom velmi omezeně. I kdyby nám ta obnova půdy měla trvat déle. Proč jsem proti tomu by bylo nadlouho. Možná někdy v budoucnu udělám na to samostatný článek.

Podobná situace jako u záhonu se saláty byla i u záhonu se salátovou řepou. Klíčení bylo hodně pomalé, jako u většiny zeleniny z dubnových výsevů. Později se tam objevilo taky hodně merlíku a my jsme měli priority jinde než čistit záhon s řepou. To řepě určitě moc neprospělo. Část neúspěchu jsme připisovali i malému množství srážek. Ale ani teď, kdy už prší delší dobu, to s řepou nevypadá nějak moc dobře. Jako kdyby něco potlačovalo její růst. Půda na záhonu nebude z těch úrodnějších. I když jsme tam minulý rok přidali něco málo listí, tak je stále vidět, že to není ono. Merlík šel vytahovat stejně blbě jako u salátů. Minulý rok jsme na tom záhoně měli cukety, které skoro vůbec nerostly. Připisovali jsme to hlavně suchu a tunelujícím hlodavcům. Když ale vidím tu půdu teď, tak se není cuketám, náročnějším na výživu, co moc divit že pořádně nerostly. Další kandidát na co nejdřívější zelené hnojení.

Záhon jsme vyčistili a na prázdná místa jsme vysadili sazeničky řepy, co manželka vytrhala na chalupě. Není to sice ideální takhle přesazovat řepu, ale v podstatě nemáme co ztratit. Na chalupě byla moc nahusto, takže bychom to i tak museli přetrhat. Na obrázku jsou asi nejhezčí řepy, co na záhoně jsou. I tak je to ale slabé, vzhledem k tomu, jak na tom záhonu jsou dlouho. Sezóna ale ještě zdaleka není u konce a teď hodně prší, takže by to ještě mohlo dopadnout i dobře.

Další v řadě byl záhon s pórkem. Pórek při zběžném pohledu ani není na záhoně moc vidět, ale když si řekneme, že tam tedy vysadíme něco jiného, tak je tam najednou pórku hodně. Teď jsme do toho pustili definitivně a záhon pořádně vyčistili, ať v tom máme už úplně jasno. Odhadem je pórek tak na 70 % záhonu a na zbytek jsme vysadili sazenice kedluben. Měli jsme jich hodně a nic většího jsem tam nechtěl dávat. Ono totiž prostoru mezi pórkem až tak moc nebylo a sám pórek je celkem náročný na živiny. Dávat mezi pórek natěsno zelí by asi nebylo úplně nejvhodnější. Kedlubny na druhou stranu nejsou na výživu až tak náročné a do doby, než pórek povyroste, tak se možná i sklidí. Určitě by to mělo být dříve, než např. u zelí. Taky jsme se rozhodli, že chrp je na konci záhonů už moc a asi je čeká výrazná, nebo možná i celková redukce. Líbí se nám, máme je rádi, ale už se začínají rozpínat moc. Mimochodem tohle je další záhon po minuloročních cuketách a taky nic moc půda. Takže ho čeká stejný osud jako ty dva předchozí. Zelené hnojení a zlepšovat půdu co to půjde. Bylo to ale už o chlup lepší, jako ty první dva záhony. Je vidět, že ten záhon kultivujeme asi o rok, nebo dva déle. Na prvním obrázku můžete vidět i jeden keřík brambor. Při přehrabování kompostu jsme někde našli jednu naklíčenou bramboru, tak ji manželka strčila do záhonu. Zatím vypadá, že se ji daří dost dobře.

Další v řadě byl záhon s cuketami. Tento rok máme záhony s cuketami dva. Jeden vypadá parádně a cukety tam vyklíčili snad na 100 %. Obrázky cuket, co jsem zatím dával, jsou právě z tohoto záhonu. Na záhonu jsou klasické podlouhlé cukety odrůd „Black beauty“, „Nefertiti“ a „Diamant F1“.

Druhý záhon už nedopadl tak dobře. Vysévali jsme tam patisony odrůdy „Sunburst F1“, kulaté cukety odrůdy „De nice a fruit rond“ a podlouhlé cukety odrůdy „Costates Romanesco“. Patisony vyklíčili ve všech třech hnízdech, i když ne na 100 %. Rostlinky ale vypadají trochu slabší. Asi ta půda na záhonu není ještě úplně to pravé. Z třech hnízd kulatých cuket vyklíčili semínka jenom v jednom. Jsou tam dvě rostliny, ale vypadají moc hezky. Nejvíc jsme se těšil na pro nás novou odrůdu „Costates Romanesco“, která zatím nevyklíčila. Manželka ale náhodou rozhrábla místo, kde jsme ji vyseli a semínka právě začala nakličovat, takže ještě to není ztraceno.

Protože kvůli špatnému klíčení jsme měli tak půlku záhonu s cuketami a patisony prázdnou, rozhodli jsme se i tam vysadit nějaké sazenice. Zůstalo nám ještě zelí, tak část sazenic přišla na záhon s cuketami. Bude sranda, když nakonec vyklíčí i ty cukety, co zatím nevyklíčily. To bude na záhonu pěkně natěsno. Spoléhat se ale na to nemůžeme. Zbytek sazenic zelí jsme vysadili do záhonu pro keříkovou fazolí na zelené lusky. Ta je pro tento rok asi kandidátem na nejhorší klíčící zeleninu. Na celém záhoně jsou možná tak čtyři rostliny. To mně dost mrzí, po těch nadějích, co jsem v ní vkládal. Nic s tím ale nenadělám.

Celý den střídavě pršelo. Déšť je sice fajn, ale když vám kape na hlavu, tak až tak moc ne. Ještě že jsme si vzali z chalupy aspoň holínky. Na pláštěnky jsme ale nějak pozapomněli. Asi proto, že ve chvíli, kdy jsme byli na chalupě, tak nepršelo. Když na nějakou chvíli přestalo pršet a už jsme měli většinu sazenic v zemi, tak se manželka rozhodla, že bude pokračovat v sekání trávy mezi záhony. Rozjeli jsme křovinořez a šla na to. Do dalšího většího deště stačila posekat většinu prostoru mezi záhony. Já jsem ten čas využil na to, že jsem se podíval na další záhony. Přečistil jsem kedlubny z druhé výsadby.

Cibuli na stejném záhonu jsem ale prošel jenom tak zběžně, i když by to bylo potřeba vyčistit pořádně. Není to ale priorita, protože tento rok máme cibule hodně a ke kedlubnám jsem dosázel v podstatě jenom sazeničky cibule, které mi bylo líto vyhodit. Zase ale nevypadají špatně, tak by byla škoda o ně úplně přijít. Jsou tam i výsevy cibule a pórku, které by kromě odplevelení bylo potřeba i trochu přetrhat. Je jich tam moc. Jenom toho času je málo na všechno.

Při čištění kolem kedluben jsem zase skoro nevěřícně kroutil hlavou. U jedné z nejhezčích kedluben si hlodavci udělali díru. Proč zrovna tam netuším. Jako kdyby mně chtěli naštvat. Kupodivu ta kedlubna to ustála hodně dobře. Vlastně nevypadá, že by ji něco chybělo. I tak jsem ale tu díru zasypal hned po tom, co jsem udělal fotku. Přece jenom pro tu rostlinu bude lepší, když bude mít oporu ze všech stran.

Po záhonech s hrachem jsem pokukoval už nějaký čas a říkal jsem si, že by to taky chtělo se jim chvilku věnovat. Ale jak jsem to odkládal z týdne na týden, tak „najednou“ jsme přišli na zahradu a celý záhon s hrachem byl už ve květu. Asi i díky dešti se rozrostl tak bujně, že nějaké čištění ani nepotřebuje. Dokonce už má kromě květů i nějaké ty lusky, i když zatím jenom se zárodky semen. Ty jsem vyfotit zapomněl, tak dám aspoň fotku záhonu s kvetoucím hráškem. Možná se tento rok konečně dočkáme i nějaké slušnější úrody.

Ve druhém záhonu to taky kvete, i když kvůli špatnému klíčení jenom na jeho poslední čtvrtině až třetině. Na zbytku záhonu jsme si to částečně vynahradili ranou kapustou, která vypadá dobře a už pomalu ale jistě začíná formovat hlávky.

Po dosekání trávy mezi záhony jsme ještě chvilku čistili záhony a narychlo cpali poslední ze sazenic do půdy. Počasí se ale asi definitivně rozhodlo, že jsme strávili na zahradě už dost času a seslalo déšť, který nás ze zahrady vyhnat pryč. I tak už byla dost pokročilá hodina, protože jsme ještě chtěli zajet na chalupu aspoň na chvilku. Už jsem věděl, že z opor pro rajčata ani tento týden nic nebude. Bylo už moc hodin a ani počasí nám moc nepřálo. Štve mně to a příští týden to už fakt musíme udělat jinak. Ty rajčata si to zaslouží.

Po příjezdu na chalupu jsme si natáhli pláštěnky a zatím co manželka sklízela špenát mezi zeleným hnojením, já jsem se rozhodl vysadit aspoň bazalku. Tu jsem měl v plánu taky tento týden a když už nestihnu opory k rajčatům, tak chci, aby aspoň něco vyšlo. Ono to bazalka už i hodně potřebovala. Sadbovač s bazalkou jsme už nechali venku v pařeništi, protože ve vlhké a studené chalupě se jí moc nelíbilo. Co jsem si ale pořádně neuvědomil, že ten sadbovač s bazalkou nemá udělané díry na odtok vody a poslední dobu prší dost vydatně. Na bazalce je to i vidět. Rostliny jsou už hodně žluté. Navíc když jsem je ze sadbovače vybíral, tak ta kostka půdy byla vodou nasáklá jako houba. Snad bazalce pomůže výsadba do volné půdy. Většinu rostlin jsem vysadil na malý záhon s pokusnými rajčaty a zbytek do posledního záhonu s trpasličími rajčaty, kde bylo méně zeleného hnojení.

V tom malém záhonu máme celkově tři rostliny rajčat. Jedno by mělo být snad odrůda „Indigo apple“. Právě to jedno rajče je nejdelší a hodila by se mu opora. Manželka mi ale vnukla nápad, že můžeme tu vytáhlou část celou až po listy zahrabat do půdy a rostlina si tak vytvoří lepší kořenový systém. Je to trochu náhrada za to, že jsme nevysadili ty rajčata více hluboko. Rostlina se po tomto zákroku sice trochu „zmenší“, ale díky lepšímu kořenovému systému by měla růst lépe a brzo to dohnat. Udělal jsem to jenom u této jedné rostliny. Hlavně proto, že měla kolem sebe volnou půdu a dost prostoru. Ty další v zeleném hnojení už vyvážu ke kůlům, nebo pro ně uděláme drátěné klece.

Jako naschvál se chvilku po tom, co jsme si nandali pláštěnky, udělalo hezky. Obloha skoro azurová s minimem mráčků. Na opory pro rajčata bylo ale i tak už pozdě, tak jsme se rozhodli pro „náhradní“ plán. Z chalupy se nám ještě nechtělo, tak aspoň něco za tu hodinu, co nám zůstala uděláme.

Z pěti mini záhonků dva moc dobře nedopadli. Na jednom určeném pro pažitku snad ani nic nevyklíčilo a na druhém, kde jsem chtěl zkusit medicínské konopí, vyklíčilo jenom jedno semínko. Protože mrkev nám na zahradě moc dobře nevyklíčila a řepa taky není z těch nejlepších, vysel jsem na jeden mini záhon mrkev a na druhý řepu. Není toho moc ale lepší než nic, nebo prázdné záhony. Nějakou mrkev jsem vysel i do záhonu pro trvalky, kde jsme dočasně vyseli různou zeleninu. Manželka dosklízela ředkvičky, tak se uvolnilo místo. Ředkvičky na chalupě jsou moc hezké a velké hlavně i kvůli nadbytku vláhy. Kromě klasických kulatých ředkviček jsme tento týden sklidili i dlouhé ředkvičky mrkvového tvaru. Manželka koupila v Lidlu mix semínek tří různých odrůd. Dlouhá červená „Ostergruss rosa“, dlouhá bílá „Rex“ a bílá kulatá s červenou dužinou „Red Meat“. Zatím jsme sklidili jenom první dvě, tak ta třetí bude na vyzkoušení možná příště. Tyto nové ředkvičky jsou chutné a křehké. Červená mi chutná o trochu více než bílá, ale i ta bílá je v pohodě. Máme pro příští rok inspiraci, co nového budeme pěstovat.

Další sklizeň na zahradě i chalupě byla už klasicky listová. Na zahradě jsme nasbírali jenom saláty. Na chalupě manželka sklidila maximum špenátu z rajčatových záhonů a něco málo cibulové natě. Celkem hezká cibule nám už totiž roste i na chalupě. Poprvé jsme trochu ve větším sklidili i roketu. Ta sice ze začátku rychle a hezky vyklíčila, ale později se její růst hodně utlumil a hodně listů vypadá, jako po napadení nějakou chorobou. To se nám u rokety ještě nestalo.

Saláty, roketa a cibule budou ke konzumaci za čerstva, špenát půjde zase všechen po blanšírování do mrazáku. Mangold asi tento rok moc nebude, tak je potřeba získat ze špenátu co to půjde. Zanedlouho bude od špenátu i tak pauza a pokračování nastane až na podzim.

Více jsme už na chalupě nestihli udělat. Jenom jsem si proběhl druhou část pozemku s dýněmi a konstatoval nezměněný stav. Buď semínka nevyklíčila, nebo mladé rostlinky ožrali slimáci. Z půdy zůstali trčet jenom pahýly. Džungle kopřivy a bršlice už je slušná a až do výšky pasu. Při procházení pozemku jsem si ale vzpomněl na to, že někde v té džungli by měli být i malé meruňky zachráněné ze zahrady. Úspěšně jsem je našel a trochu to kolem nich ušlapal, ať mají více světla. Na příště to bude chtít kolem nich (a ne jenom kolem nich) trochu vysekat. Na obrázku je meruňka, která měla úplně ožrané kořeny a měli jsme ji více jak dva týdny ve sklenici s  vodou. Vypadá to, že se hezky chytla.

Příští týden už fakt chci udělat ty opory na rajčata a celkově dát záhony na chalupě do pořádku. To i za cenu, že na zahradu nepojedeme vůbec.