Rok čtvrtý – 36. týden: Ovocný víkend

36. týden

Tento týden budu asi zvlášť stručný. Původně jsem myslel, že článek ani nenapíšu a udělám souhrn za dva týdny. Ale nakonec (jak je vidět), jsem se rozhodl jinak. Zatím co minulý týden jsme čekali na déšť a zastihl nás až po ukončení hlavní práce, tento víkend pršelo skoro nepřetržitě. Když déšť po ránu chvilku ustal, tak jsme vyjeli z Prahy. Po příjezdu na zahradu ale zase mírně pršelo. To nás nezastavilo. Minimálně jsem musel vysypat bioodpad, který po týdnu sbírání zbytků už bylo dost cítit. Taky jsme chtěli něco málo sklidit.

V průběhu týdne jsem měl v plánu zajet do Jahodárny Vraňany pro nové sazenice jahod na chalupu, kde jsme minulý týden vytvořili pro ně nové záhony. Jednoduše jsem na to ale zapomněl a když jsem se koukal na jejich nabídku v pátek odpoledne, tak ani námi vybranou odrůdu „Anabel“ neměli. Protože jsme ale jahody na zahradě tak trochu zanedbali a nestříhali jim výhony, rozhodli jsme si nasbírat sazenice sami. Současně jsme původní keříky očistili od výhonů. Nasbírali jsme celkem dost sazenic od odrůdy „Anabel“ a pár sazenic odrůdy „Karmen“, která má být druhou vyvolenou odrůdou pro chalupu.

Zatím co jsem čistil záhon s jahodami, tak manželka sklízela cukety a zbytky okurek. Cuket bylo zase hodně, okurek už jenom pár možná posledních. Zase jsme měli i jahody, ostružiny a pár malin. Pak dostala manželka nápad, že se zajdeme podívat pod hrušeň, kde viděla nějaké spadlé hrušky. Tak jsme se šli podívat a skončilo to tak, že jsme pod stromem nasbírali dvě tašky hrušek (odpadem kolem 15 kg). Dost nečekané, a navíc nám to přidá dost práce, ale nechat je pod stromem shnít by byla škoda. Doma je vyčistíme a nasušíme.

Po pročištěni jahod a sklizni přestalo pršet, a i když by se dalo na zahradě ještě něco dělat, radši jsme vyrazili na chalupu. Měli jsme sazenice jahod k výsadbě, chtěl jsem pořádně projít rajčata a stejně mělo přes den ještě pršet.

Po příjezdu na zahradu jsme hned narychlo vysadili jahody do připravených záhonů. Sazenic odrůdy „Anabel“ jsme měli víc něž jsme potřebovali, ale ne všechny měly hezké kořeny. Tak jsme je vysadili hustěji, než je obvyklé a uvidíme, co se chytne. Kdyby se chytlo sazenic moc, tak nadbytek v nejhorším vyhodíme, nebo uděláme ještě jeden záhon, jak máme v podstatě i v plánu. U odrůdy „Karmen“ jsme sazenic měli jenom pár, a i to s ne moc dobrými kořeny, tak jsme udělali jenom jeden řádek. Tato odrůda se ale ještě dá v jahodárně koupit, tak v nejhorším tam dojedu a dovezu nové sazenice.

Tento týden jsem měl velké plány s rajčaty. Chtěl jsem udělal fotodokumentaci každé odrůdy pro souhrnný článek o rajčatech v roce 2020. Pohled na záhony s rajčaty byl ale více než smutný. Už minulý týden bylo vidět, že plíseň hodně postoupila. Tento týden to ale byla úplná katastrofa. Ne jenom že byli napadené listy rostlin, ale u hodně odrůd i plody, jako např. u odrůdy „Green tiger“ na obrázku níže. Tím se tato zajímavá odrůda definitivně diskvalifikovala ze seznamu odrůd rajčat pro příští rok. Není ale jediná, co takto dopadla.

Protože byl čas oběda, tak jsme zase narychlo proběhli rajčata a posbírali k jídlu něco málo plodů, co nebyli napadené. Jednalo se hlavně o cherry odrůdy, ale ochutnávali jsme poprvé i plod od odrůdy „Indigo apple“ a jediný zralý plod od odrůdy „Japanese black trifele“. Odrůda „Japanese black trifele“ je chuťově z těch lepších, ale co z toho, když dozrál jenom jeden plod. Ochutnali jsme i odrůdu „Zlatava“ s konečně už pár zralými plody, ale chuťově je pro nás spíše lepší průměr. Zato mně příjemně překvapila odrůda „Sungold F1“. Z ochutnávek této odrůdy jsem zatím nějak nadšený nebyl. Tento týden mi ale dost chutnala a zprvu jsem si myslel, že se jedná o odrůdu „Goldkrone“. Úplně mi tuto odrůdu připomněla. Odrůda „Goldkrone“ ale tento rok roste a plodí hodně špatně, takže to byl plod odrůdy „Sungold F1“. Už mi ani ta slupka nepřišla nějak tuhá. Škoda, že už je v podstatě s rajčaty asi konec.

Po obědě jsem se chystal udělat fotodokumentaci, ale v podstatě už nebylo skoro co fotit. Pár fotek jsem ale udělal a pak jsme posbírali všechna rajčata, u kterých byl aspoň náznak toho, že začali dozrávat. V podstatě to bylo na jeden 10 litrový kbelík zelených rajčat a menší krabičku skoro zralých (skoro červených). Hodně plodů ale už bylo napadených plísní, takže ještě uvidíme, co doma dozraje a co se jenom dřív, nebo později vyhodí.

Jediná steaková rajčata, co se aspoň přiblížila ke zralosti, jsou odrůdy „Mortgage lifter“ a „Soldaki“. Jak jsem pár posledních týdnu dával fotky steakového rajčete, u kterého jsem si nebyl jistý odrůdou, tak je to nakonec „Mortgage lifter“. V sešitě ale mám napsáno „Kellog’s breakfast“, co mi bylo divné, protože jsem je dával na záhon podle abecedy. Takže na záhon jsem je vysadil správně, akorát jsem to špatně zapsal. Je to v podstatě ale jedno, protože rostlina skončila jako většina jiných. Z těch dvou zachráněných plodů jsem už menší ochutnal. Asi nebude nijak extra zralý, ale chuťově mně vůbec nezaujal. Rajče bez chuti, skoro jako to z obchodu. Uvidíme, jak na tom bude druhý větší plod, když zatím doma nezplesniví.

Další steaková skoro zralá odrůda „Soldaki“ je pro rok 2020 asi odrůda s nejdelší uváděnou dobou zralosti u nás (asi 110 dnů). Proto mně překvapilo, že snad jako první steakové rajče začala dělat plody a jeden z nich skoro i dozrál. Zatím jsem ho neochutnal a doufám, že to stihnu. Ono totiž v bytě plesniví i plody, které na zahradě nevypadali napadené plísní. Bude to chtít je dobře hlídat a hned vyhazovat ty napadené.

Zatím to vypadá, že plísni u nás nejlépe odolávají tři odrůdy. U odrůdy „Ananas“ není vidět poškození ani na listech, ani na plodech. Blbé akorát je, že plody u této odrůdy ještě ani nezačali dozrávat. A to minulý rok na zahradě vyhrála tato odrůda cenu za první zralý plod, kde předběhla dokonce i cherry rajčata. Jak jsem psal minulý týden o odrůdě „Hillbilly“, že vypadá nedotčená plísní, tak tento týden stále moc není vidět, že by byli napadené listy, ale na těch pár plodech, co má, se začínají objevovat menší skvrny.

Další dobře odolávající odrůdou je „Dwarf shadow boxing“. U této odrůdy už začínají dozrávat první plody a jeden jsme i ochutnali. I když asi nebyl úplně zralý, i tak to bylo jedno z nejchutnějších rajčat, co jsme jedli. Škoda, že dozrává tak pomalu.

Poslední odolávající odrůdou je „Indigo apple“, u které už taky dozrávají plody a taky jsme ochutnali. Byli jsme příjemně překvapeni, protože viditelně ještě ne úplně zralý plod nám oběma chutnal a předčil většinu toho, co jsme zatím pěstovali. Navíc má konzistenci jako steakové rajče, co je pro mě velké plus. Jenom zase škoda toho pomalejšího dozrávání.

Po rajčatech jsme se ještě pustili do sběru jablek. Něco ze stromu, ale většina byla posbíraná po zemi. Pár kilo hezkých jablek to bylo. Většina z nich se usuší, takže ani nevadí, že jsou sbírané ze země.

Sklizeň byla tedy tento týden hlavně o ovoci. Ze zahrady hodně hrušek, z chalupy zase dost jablek a rajčata v podstatě taky někdo počítá mezi ovoce. Jedinou výjimkou (a to dost podstatnou) bylo několik kilogramů cuket. Škoda těch rajčat. Pokud by bylo všechno „v pohodě“, tak bychom každý týden vozili do Prahy kbelík rajčat, ale zralých. Musím si dát pro příští rok závazek, že už budu méně experimentovat a více půjdu na jistotu.