Rok čtvrtý – 40. týden: Sklizeň dýní a fazolí
40. týden
Zima se neúprosně blíží a čeká nás ještě relativně dost práce. Mezi jinými i důležité sklizně zeleniny. V poslední době nám to ale dost komplikuje počasí, kvůli kterému musíme sklízet dřív a za ne úplně vhodných podmínek. Předpověď na tento týden byla z hlediska návštěvy zahrady poměrně nepříznivá. Jediné pozitivum bylo, že byl prodloužený víkend a ze tří dní byl jeden, kdy nepršelo a dalo se něco dělat. Minulý týden jsme zaznamenali známky poškození zeleniny prvním podzimním mrazem. Škody nevypadaly nijak velké, ale tento týden už to bylo vidět víc. Dýně, které minulý týden vypadaly že by ještě chvilku mohly růst, už tento týden tak přesvědčivě nevypadaly. Manželka se rozhodla pro jejich kompletní sklizeň. Donesli jsme si dvě velké přepravky a nestačily. Něco málo jsme nacpali do tašky a zbytek jsme odnosili ručně.
Po neúspěchu s dýněmi minulý byly dýně tento rok velmi příjemné překvapení. Tedy aspoň jeden záhon, protože záhon s muškátovými dýněmi moc nedopadl. Tam jsme sklidili jenom pár menších, a ne moc zralých plodů (hruštiček). Jediná, snad dostatečně zralá dýně z toho záhonu byla velká dýně odrůdy „Lunga di Napoli“ (náš krokodýl). Druhý záhon nám to ale bohatě vynahradil. Do sklizně jsme si mysleli, že nejvíc bude dýní odrůdy „Hokkaido“ (a „Solor“), které bylo na záhonu nejvíc vidět. Po sklizni jsme zjistili, že nejvíc je šedých dýní odrůdy „Whangaparoa crown“. Stejná rodina jako dýně „Hokkaido“, jenom jiná barva a tvar. Překvapení je o to větší, že od této odrůdy jsme měli jenom jedno hnízdo se semínky a u „Hokkaida“ to byli hnízda dva. Přesný počet rostlin ale nevím. Na záhonu byla i jedna odrůda muškátových dýní, „Minimusk“. Tu jsem vyséval už třetím rokem a vyšlo to až tento rok. Cekově jsme z ní sklidili jenom osm dýní, ale všechny vypadají zralé, co se o zbytku muškátových dýní říct moc nedá. Navíc mi tato odrůda i dost chutná. Poslední dýně na záhonu byla naše dobrovolnická odrůda, kterou používáme do kukuřiční kaše. Stejně jako minulý rok si udržela keříkový tvar, takže nezabrala moc místa. Na jednom keříku měla pět celkem velkých plodů. Nevypadá to jako moc, ale pro naše využití bohatě stačí.
Manželka sklízela dýně a já jsem se pustil do fazole. Tady už je sklizeň trochu po termínu, ale dřív to moc nevycházelo. Fazole nedozrávala rovnoměrně, proto jsem ji chtěl nechat co nejvíc dozrát (uschnout). Záměr to není špatný, kdyby nám vyšlo ideální počasí. Vytrvalé deště ve fází dozrávání a usychání fazolí ale nejsou ty nejlepší podmínky pro fazoli. U některých lusků je vidět, že začínají plesnivět. Ideální by bylo nechat fazole trochu oschnout, ale na to mi počasí čas nedá. Proto jsem celé keříky fazolí vytahal a nacpal do dvou jutových pytlů. Původně jsem měl v plánu pytle používat jenom na vymlácení fazolí, které bych sklízel postupně. K tomu ale nedojde, tak musím improvizovat. Mokré fazole mlátit nebudu a chci je nejdřív dosušit na chalupě.
Fazole nevypadá že ji je moc, ale narval jsem ji tam pořádně. Skoro se mi to ani do dvou pytlů nevešlo. Do jednoho jsem nacpal fazole ze záhonu, kde jsme vysévali mix odrůd od mojí mámy. Těchto fazolí bylo nejmíň, proto jsem k nim ještě docpal „Andělskou“ fazoli, která byla částečně na dvou dalších záhonech. Ta byla pro změnu nejhezčí, co se týká keříků i lusků. Parádní fazole, které ale dozrává trochu později než mix na prvním záhonu. Stále by ale měla stihnou dozrát včas. Do druhého pytle jsem nacpal fazole z posledního fazolového záhonu. Všechno je to sice fazole s bílým zrnem, ale různých tvar a velikostí. Tuto fazoli mám zase od tchýně. I podle růstu je vidět, že se jedná o hodně odlišné odrůdy. Jedna z nich má sice největší zrna, ale současně vypadá i nejpozdnější. Nevím, co to je za fazoli, protože ani neroste jako jiná fazole. Vytváří hodně hustý keř se spoustou tenčích výhonů, na kterých jsou lusky s poměrně velkými semeny. Lusky vypadají spíše jako u popínavé fazole než keříkové. Nějak extra dlouhé šlahouny ale tato fazole nemá. Co mně u ní nejvíc překvapilo, jsou její kořeny. Nejsou to „klasické“ kořeny jako u jiných fazolových keříků. Vypadají spíše jako svazek ředkviček. Hodně tlusté a ani nejdou moc vytáhnout z půdy. Z bílé fazole vypadá nejúrodněji, akorát může být problémem dozrávání. Sklidil jsme ale dříve pár zralých semen, tak možná se mi ji podaří vyselektovat na rychlejší dozrávání. Zajímavostí u fazolí je to, že v záhonů s mixem fazolí měli keříky na kořenech hlízky pro fixování dusíku v půdě. Na dalších dvou záhonech jsem ale tyto hlízky neviděl snad ani u jedné rostliny. Vysvětluji si to tím, že ty další dva záhony byli udělané na místě bývalého kompostovacího záhonu a dost kompostu tam i zůstalo. Asi tam měli dost dusíku a nemuseli si vytvářet na kořenech hlízky. Může to ale být i něčím jiným. Do budoucna si toho budu všímat víc a poreferuji.
Když už jsem se pustil do sklizně fazolí, proběhl jsem i záhon s keříkovou fazolí pro sklizeň zelených lusků. Ta se tento rok vůbec nepovedla a z těch ani ne deset keříků jsme moc lusků nesklidili. Posledních pár týdnu jsme nesklízeli vůbec a při zběžném pohledu tam nějaké lusky byli. I když většina z nich byla trochu přezrálá, tak mi bylo líto je nechat na záhonu shnít. Minimálně jedno jídlo z nich uděláme.
Po sklizni fazole se záhony trochu pročistili a mohli jsme si tak v klidu prohlídnout i rajčata ze samovýsevu, která rostla převážně ve fazolových záhonech. Zase tam bylo pár dozrávajících rajčat, ale manželka se rozhodla sklidit většinu rajčat, které jevily aspoň nějakou známku zralosti. I tak byla ale většina sklizených rajčat zelená. Snad budou pomalu doma dozrávat. Rajčata ze sklizně minulý týden dozrála doma moc hezky. Něco málo plodů na rostlinách ještě zůstalo, tak se necháme překvapit. Počasí je trochu jako na střídačku. Možná ještě bude tepleji, ale noci jsou už dost chladné. Ne úplně nejlepší podmínky pro dozrávání rajčat.
Když už jsme byli ve sklizňové náladě, tak manželka sklidila i zbytek ředkviček z podzimních výsevů. Asi by ještě nějaký čas mohly na záhonu zůstat, ale na podzim chceme na záhon vysadit česnek a chtěl jsem ještě zkusit výsev hořčice. Ono v podstatě ponechání ředkviček na záhonu by i tak nic nepřineslo. Ředkvičky jsou už zralé a jenom by se zhoršila jejich kvalita a tím i chuť. Při dobrém uskladnění nějaký čas doma vydrží a pomalu je sníme. Další výsev ředkvičky už dělat nebudeme. Stále máme na záhonech ještě ředkve, které jenom teď začínají nabírat hmotu do kořenů. Tedy kromě jedné odrůdy, kterou jsme už skoro celou sklidili.
Jako podzimní výsevy jsme spolu s ředkvičkami vysévali i salát. Ten z jarních výsevů samozřejmě přes léto šel do květu a rostliny jsme koncem léta zlikvidovali. Chtěl jsem nějakou listovou zeleninu na saláty a odrůda mangoldu co máme tento rok se k tomu moc nehodí. Proto jsme poprvé zkusili podzimní výsevy salátu. Moc to ale nevyšlo. Salát sice nějak i vyklíčil, ale skoro vůbec neroste. Nevím, jestli už je na něj moc zima, nebo je problém někde jinde. Ředkvičky i hořčice na stejném záhonů rostou dobře. Možná příště zkusím výsevy dříve. Kromě salátu jsem vyséval i roketu, ale ta stejně jako minulý rok z podzimních výsevů skoro vůbec nevyklíčila. Hlavně že se množí samovýsevem na jiných záhonech. Tohle chci do budoucna ještě nějak pořešit.
Po sklizni dýní, fazolí a toho zbytku, jsme už měli celkem plné auto. Aby to nebylo málo, tak jsme se ještě šli podívat na hrušky. Byl jsem domluvený s kamarádem, že mu dovezu hrušky a dýně na výměnu za jiné pro mě zajímavé produkty (jablka a ořechy). Doteď jsme hrušky sbírali hlavně spadané ze země. Ty je ale potřeba hned zpracovat. Proto jsme si donesli z chalupy česáček a hrušky na výměnu jsme ze stromu očesali. Pro sebe jsme hrušky nasbírali pod stromem. I tak jich asi většinu zase usušíme. Do té doby vydrží i padané.
Na chalupu jsme vyrazili s plným autem. Chtěl jsem tam ještě něco udělat, takže jsem nechtěl jet rovnou na Prahu. Taky jsme část dýní vyložili na chalupě na dočasné uskladnění. Dokud nebudou mrazy, tak by měli být v pohodě. Nechali jsme tam ty nejzralejší. Zbytek méně zralých a dýně na výměnu / prodej jsme naložili zpátky do auta. Fazoli jsem vyndal z pytlů a roztahal ji na kartony v chalupě, kde by snad mohla doschnout. Pak ji vymlátím a zrna hodím dočasně do mrazáku kvůli zrnokazovi.
Na chalupě je toho ke sklizni taky něco málo, ale manželka tentokrát sklízela jenom ačokču, které po týdnu, co jsme ji nesklízeli, bylo trochu víc. Ze dvou rostlin je to hezká sklizeň. Příští rok plánuji pro ačokču celý záhon. Uvidíme, jestli tolik ačokči dokážeme vůbec využít.
Po rajčatech nám zůstalo dodělat ještě pár záhonů. Chci na ně ještě vysít hořčici a každý další týden nám ukrajuje z období, kdy se to ještě vyplatí. Tento týden jsme udělali další dva záhony po rajčatech. Zůstal ještě jeden a pak poslední velký záhon s mixem zeleniny, který ale už osít hořčicí určitě nestihnu. Stále na něm roste zelenina, a ještě nějakou chvíli bude. Příští rok tam ale plánuji vysít jenom hrách (nebo fazoli), takže to až takový problém není. Nejdůležitější jsou první tři záhony, kde chceme vysadit na podzim česnek a kde už hořčice klíčí. Snad stihne udělat i nějakou slušnou hmotu. Příští týden snad doděláme poslední záhon po rajčatech a pak bych měl dát do pořádku pařeniště pro další sezonu. I když tato sezona pomalu končí, práce je stále ještě dost.
