Rok čtvrtý – 41. týden: Práce, na které nezbyl čas
41. týden
Minulý týden jsem psal, že i když končí sezona, stále je dost práce. Po příjezdu na zahradu jsem ale musel konstatovat, že nemáme moc co dělat. Buď bylo na některé práce už pozdě, nebo ještě brzo. Ráno před odjezdem na zahradu jsem přemýšlel, že bych nakosil nějakou trávu a zamulčoval s ní záhony, kde nebudeme vysévat zelené hnojení. Ještě minulý týden tráva vypadala v pohodě a od posledního kosení i celkem vyrostla. Tento týden ale moc na kosení nevypadala. Spíš vypadá, jako kdyby se už chystala na zimu. Taková uválená, částečně usychající.
Mohli bychom také dělat nové záhony, tak jak jsme to dělali minulé roky. Pod silážní plachtou máme více jak rok dost velkou část louky. Teď už by měla být hezky vyčištěna a je tam místo pro deset záhonů. Do toho se mi ale moc nechce. Ne jenom kvůli tomu, že je to hodně těžké práce, ale i kvůli tomu, že se do budoucna chci rejpat v půdě tak málo, jak to jenom půjde. Možná potrvá trochu déle, než bude půda na záhonech dobře připravená pro pěstování náročnější zeleniny, ale to nám nevadí. Záhonů máme dost a můžeme si dovolit na částí z nich jenom zlepšovat půdu a nepěstovat žádnou zeleninu na produkci. Jenom odkryjeme plachtu, mírně nakypříme povrch půdy, aby šli vysévat semínka a vysejeme zelené hnojení. Klidně to takto zopakujeme několikrát, dokud nebude půda na záhonu víc vhodná pro pěstování zeleniny.
Ze zahrady se mi ale hned odjíždět nechtělo (po vyklopení kbelíku s bioodpadem). Když už jsme usoudili, že nebudeme dělat nic velkého, rozhodl jsem se dohnat resty a udělat práce, na které nezbyl doteď čas. Sice jsme je plánovali udělat, ale vždy jsme dali přednost něčemu jinému.
Prošli jsme si keře v živém plotu a stuhou uvázanou na pletivo označili místa, kde už to keříky vzdali. Stromy a keře už začínají shazovat listí a pokud je shodí úplně, zase nebudeme vědět, které keře je potřeba nahradit. Zatím nám to vyšlo na 15 uhynulých keřů. Teď budu přemýšlet, čím je nahradíme a hledat, kde to koupím.
Po keřích, stromech a různých kytkách co jsme koupili doteď, nám zůstalo relativně dost nádob. Většinu z toho jsme si nechali a skládal jsem je jenom tak ke plotu na zahradě. Už tam i zarostli trávou, ale stále jsem si říkal, že se jednou na ně podívám a vyberu ty lepší. Tak konečně tento víkend se dostalo i na ně. Teď, když už si děláme většinu sazenic (tento rok všechny), najdeme využití i pro použité nádoby od stromů, keřů a kytek. Nádoby jsem vytřídil, očistil, naložil do auta a odvezl na chalupu. Na zahradě v kůlně už moc místa není a spíš budeme se sazenicemi manipulovat na chalupě. Určitě je tam více místa.
Na zahradě sice žádná velká práce zatím není, ale prohlídku záhonů jsem si odpustit nemohl. Dělal jsem to pravidelně od doby, co máme zahradu a je to stále moje nejoblíbenější činnost (i když jsem to někdy v návalu práce vynechal).
Ke sklizni toho teď moc není. Zeleniny nám na záhonech zůstalo ještě celkem dost, ale doba pro sklizeň ještě nenastala. Jedná se o petržel, pastinák, a hlavně o různou brukvovitou zeleninu. Tu jsme tento rok moc nezvládli. Pozitivum je aspoň to, že jsme měli vlastní sazenice. Neměli jsme ale dobře a včas připravené záhony, tak jsem se rozhodl experimentovat a vysadit sazeničky do zeleného mulče. Zelený mulč byl tvořený v podstatě hlavně tím, co je obvykle nazýváno plevelem. Nedopadlo to nějak extra špatně, ale ani moc dobře. Sazeničky, hlavně u zelí, nechtěli dlouho vytvářet žádnou slušnou hlávku. V podstatě až teď, skoro na konci sezony, jich pár vytvořilo slušnou pevnou hlávku. Uvidíme, kolik jich to stihne do zimy. Nějakou tu sklenici bychom ale naložit mohli.
Podobně je na tom i růžičková kapusta, která pomalu začíná vytvářet růžičky. Na zimu ale chceme záhony zakrýt a pokud to do té doby nestihne, asi ji posekáme. Tohle budu muset do budoucna ještě nějak promyslet. Lépe než růžičková kapusta, je na tom kadeřávek. Ten už v pohodě můžeme sklízet, ale nějak ho tento rok moc nejíme. Ještě lépe než kadeřávek, rostou ředkve. Listí už mají hodně slušné, i když kořeny ještě nejsou úplně v té správné velikosti. Šli by sklízet a používat i listy, ale k tomu jsme se zatím nedostali (myšlením). Tento týden už vypadá hodně dobře i vodnice. Není ještě úplně v té správné velikosti, ale opatrně by šlo začít se sklizní. Přemýšlím ale o tom, jestli je příští rok nevysít ještě o něco dřív. Nějaký čas do zimy ale zbývá, tak uvidíme, jak si ředkve a vodnice povedou.
Ze zeleného hnojení jsme nejdříve vysévali svazenku a asi i nejlépe vypadá. Už jde do květu, což asi ocení včelky a vosičky, které jsem kolem viděl poletovat. Obával jsem se klíčení, ale záhon vypadá hezky hustě porostlý. První zkušenost se svazenkou tedy dobrá. Myslím, že ji budeme zkoušet i do budoucna. Používá se i na přerušování osevních postupu, co taky není na zahození. Jenom je potřeba ji šikovně do teď osevních postupů zařadit. Na tom chci zapracovat do budoucna, stejně jako u jiného zeleného hnojení. Už teď se to ale zlepšuje a každým rokem máme víc a víc záhonu osetých zeleným hnojením.
Když už jsem se dostatečně pokochal záhony, vyrazili jsme ze zahrady na chalupu. Tam jsem určitě věděl, co chci dělat. Po rajčatech zůstal ještě jeden záhon na vyčištění. Na záhonu zůstala už jenom jedna přežívající rostlina rajčete, odrůda „Dwarf shadow boxing“. Dokonce nasadila nové plody. Kvůli jedné rostlině ale záhon nechávat nebudu. Rajčata jsme obrali a záhon vyčistili. Váhal jsem, jestli ještě vysévat hořčici. Nakonec jsem to ale udělal. Na zbytku záhonů už hořčice vyklíčila, nebo začíná klíčit a nevypadá špatně. Je už sice trochu pozdě, ale protože na tom záhonu už tento rok neplánujeme nic pěstovat, tak by hořčice mohla udělat i nějakou slušnou hmotu. Jako náhradní řešení jsem místo zeleného hnojení měl v plánu pokosit po pozemku nějakou kopřivu a nastlat ji na záhony jako mulč. To možná udělám na některém z menších záhonů, když sklidíme mrkev a řepu, které tam na rozdíl od zahrady ještě necháváme. Z dlouhých záhonů zůstal ještě jeden s mixem zeleniny. Stále je tam mangold, cibule a ředkve. Ten vyčistíme až na jaře.
Po vyčištění záhonu po rajčatech ještě nebylo moc hodin, tak jsme se rozhodli udělat další práci, na kterou doteď nezbyl čas. Manželce jsem slíbil pomoc se záhonem na kytky u vstupní branky už přes dovolenou v létě. S malinkým zpožděním jsme to realizovali teď. Nějaký pokus o záhon tam byl už předtím. Někteří z předchozích majitelů tam vysadili floxy, tulipány, kosatce a možná i něco jiného. U plotu rostlo něco keřového popínavého s ozdobnými listy, co jsme zlikvidovali při stavbě plotu. Když tohle všechno necháte několik let jenom tak, je z toho pěkná divočina (pokud to tak neplánujete). Z té původní výsadby jsou nejvíc vidět floxy, kterých je tam hezký trs. Ten jsme chtěli i zachovat. Při čištění plochy záhonu jsem vykopal hlízy kosatců a několik různých cibulí (tulipán, sněženky, narcisy). Vyčištěnou plochu jsme obehnali obrubou ze starých cihel, plochu záhonu srovnali a vysadili zpátky hlízy a cibule, co jsem vykopal při čištění. Později na záhon asi vysejeme ještě nějaké letničky, nebo možná vysadíme i něco trvalého. Nechceme se o záhon moc starat, ale zase chceme, aby tam bylo něco hezkého, kvetoucího.
Záhon na kytky nám dal zabrat víc, než jsem čekal. To ale většina záhonů na chalupě, kde více používáte krompáč než rýč. Kamenů už budeme mít pomalu na nový barák (trochu přeháním). Původně jsem měl v plánu předělat ještě pařeniště, ale už na to nezbyly síly, ani čas. Jsem ale moc rád, že jsme dodělali dost práce, kterou jsme až doteď odkládali jako méně důležitou.
