Rok čtvrtý – 49. týden: Zakrytí zahrady

49. týden

Nastal den, kterého jsem se obával. Čekala nás poslední oficiální cesta na zahradu v této sezoně. Snažil jsem se to odkládat, jak to jenom šlo, ale počasí už není příznivé a na zahradě už v podstatě není co dělat. I tak jsem se snažil využít naší poslední návštěvu zahrady v této sezony na maximum. Hlavním plánem bylo zakrytí záhonů, ale kromě toho jsem chtěl pokračovat ve výsadbě stromů a keřů na chalupě. půda ještě není úplně zmrzlá, tak proč to nevyužít.

Pro chalupu nemám úplně detailně zpracovaný plán, kde budou záhony, nebo co kde vysadím. Mám jenom hrubý návrh a zbytek děláme po menších částech, jak se mění naše plány s chalupou a pozemkem. Výběh pro slepice je ale v návrhu už od začátku a pomalu pracujeme na jeho realizaci. Zatím jsme tam vysadili hlošiny a ořešák. Tento týden jsem se rozhodl pro lísky. Lísky mě zaujali už před koupí zahrady a měl jsem je v plánu výsadby pro zahradu od začátku. Ze začátku ale nebyly priorita a později po ne moc dobrých zkušenostech s ovocnými stromy a keři na zahradě, jsem to stále odsouval. S koupi chalupy jsem plány pro lísky změnil. Ze suché zahrady jsem je raději přesunul na vlhký pozemek na chalupě. To by jim mělo vyhovovat a dost víc. Navíc ve výběhu pro slepice by pro ně mělo být skoro ideální místo. Slepice by měli vyzobávat brouky, kteří škodí na lískách a zimují v listí pod keři. Navíc můžou zajistit pro lísky přirozené hnojení. Slepice je původně lesní pták. Proto mám v plánu vytvořit ve výběhu pro slepice něco jako malý lesík, ze kterého budou mít prospěch slepice i my.

Když jsem se koukal do nabídky zahradnictví abych vybral vhodné odrůdy, povšiml jsem si informace, že v neděli tento týden ukončují prodej pro tuto sezonu. Nákup tedy bude na poslední chvíli. V zahradnictví už měli většinu stromků a keřů z prodejní plochy sklizenou, ale v pohodě jsem nakoupil, co jsem chtěl. Líska je keř spíše do nižších a teplejších poloh, než máme na zahradě i chalupě. Najdou se ale i odrůdy, které by mohli naše podmínky (vyšší polohy) zvládat. Situaci navíc komplikuje i to, že líska je keř cizosprašný, co znamená, že potřebuje jako opylovače nějakou jinou odrůdu. Asi by vyhovovala i obyčejná líska obecná, která u nás roste divoce, ale chtěl jsem něco „kulturního“. Divoké lísky máme na zahradě v živém plotu, kde by měli sloužit hlavně ptákům a jako optická bariéra. Na chalupě chci lísky kvůli produkci oříšků. Už jsem sbíral a loupal i oříšky z divokých lísek, ale pro nějakou serióznější produkci bych rád větší plody. Neočekávám žádné zázraky, protože u nás nejsou pro lísky úplně vhodné podmínky, ale rozdíl mezi divokými keři a kulturními odrůdami by měl být poznat.

Jako hlavního producenta jsem vybral odrůdu lísky velkoplodé „Hallská obrovská“, v počtu pět kusů. Jako opylovače, ale i druhého producenta jsem vybral odrůdu lísky obecné „Cosford“ v počtu čtyři kusy. Obě zvolené lísky by měli být více odolné vůči mrazu než jiné odrůdy. Vysadil jsem je podél dvou stran plotu, který bude součástí slepičího výběhu. Původně jsem chtěl lísky vysadit kolem celého výběhu (všechny čtyři strany), ale plány se mění a devět keřů by mohlo stačit. Zbylé dva strany výběhu i tak ještě nemáme udělané, i když materiál už máme k dispozici. Zatím to nepospíchá, protože slepice můžeme mít, až když tam budeme trvale bydlet, a to nějakou chvíli ještě potrvá.

U lísek jsem nedělal drátěné koše. Bylo by to asi zbytečné zdržení, i vzhledem k jejich počtu. Místo výsadby se nachází v části pozemku, kde jsem neviděl snad ani jednu díru. Ono se tomu ani není moc co divit, když je v té části pozemku navážka tvořena jílem, cihlami a kameny. Jíl by se měl postupně předělat na slušnou půdu, kameny a cihly vysbíráme. Díry pro lísky jsem se snažil kopat až do úrovně úrodné půdy, která je pod navážkou. Výsadbové jámy jsme pořádně zalili a manželka ke každému keři zapíchla kus větvě z vrby. Kůly sice nejsou potřeba, protože byli keříky v květináčích, ale když začnou na jaře růst kopřivy a bršlice, nemuseli bychom keříky v té džungli najít. Při kosení se hodí aspoň orientačně vědět, kde něco roste. V zamyšlení a pracovním zápalu se lehko může stát, že skosím i něco, co jsem nechtěl. Po přidání klacíku ke každému keři (stromu) se už celkem začíná rýsovat podoba budoucího lesíku ve slepičím výběhu.

Po výsadbě keřů a obědě, jsme naložili nějaké zásoby z chalupy (brambory, jablka, hrušky, zelí, …) a vyrazili směr zahrada. Teď už se rychle stmívá a zakrytí záhonů nějaký čas zabere. Pro zakrytí záhonů jsem dokoupil před pár týdny další silážní plachtu o rozměrech 20 x 10 m. V kůlně jsme měli ještě jednu nepoužitou z minulého roku, kdy jsme záhony vůbec nezakrývali, kromě přípravy nové plochy pro pěstování. Protože jsme tento rok nestíhali vytvořit nové záhony, tak jsme tu plochu nechali stále zakrytou. Trochu nepříjemných zjištěním bylo, že v roli silážní plachty zakoupené minulý rok se rozhodly myši udělat hnízdo. Kromě listí, které si tam natahaly, na jeho stavbu použili i kousky plachty, které vykousaly z role. Aby nadělaly škody ještě více, tak ty díry vykousaly skoro po celé délce plachty, naštěstí to po rozvinutí není až tak hrozné. Ale už to není celistvá plachta. To samé nám udělali s kusy netkané textilie, kterou jsme měli po stažení ze záhonů složenou v kůlně. Ještě tam máme dvě role netkané textilie, které asi co nejdříve převezeme na chalupu. Jenom z pomyšlení, že nám myši zničí 200 m netkané textilie, je mi špatně. U silážní plachty občasná díra až tak moc nevadí, ale u netkané textilie ano. Hlavně když má primárně sloužit jako ochrana proti hmyzu.

Z chalupy jsme si přivezli i nějaké cihly, aby bylo plachtu čím zatížit. Cihly jsem naložil na kolečko a vždy po pár metrech nechal pár cihel, kterými zatížíme silážní plachty po jejích natažení. Naštěstí skoro vůbec nefoukal vítr, takže plachty se natahovaly celkem v pohodě. Nepříjemným faktem bylo zjištění, že ji nebude dostatek. Počítal jsem s tím, že nejdřív každou řadu záhonů zakryjeme jednou plachtou tak daleko jak to půjde a na zbytek rozřízneme třetí plachtu podle potřeby. Počítal jsem ale fakt špatně, protože na jednu řadu vyšli dvě celé plachty (skoro 40 m) a to zůstali ještě odkryté záhony, kde jme vysadili česnek a ozimou cibuli. Zakryli jsme ale aspoň jednu řadu záhonů. U druhé řady zůstali nezakryté ty záhony, kde jsme měli brambory, a teď tam je zelené hnojení (luskoobilní směs). Ty jsou celkem čisté, takže to až tak nevadí. Pak ještě zůstali dva záhony, kde byli fazole a kde příští rok plánujeme dýně. Ty budeme muset na jaře ručně vyčistit. Ale i tak je to lepší, než kdybychom měli čistit každý záhon. Uvidíme, jak to bude vypadat na jaře. Efektivnější je přikrytí záhonů v létě, když tráva a plevele rostou. Ale i přes zimu by plachta měla udělat celkem slušnou práci. Máme to už odzkoušené před dvěma lety. Samozřejmě plochy přikryté rok a déle jsou úplně v pohodě.

Tak záhony máme zakryté a konec sezony je oficiální. Ani nechci přemýšlet o tom, jak dlouho potrvá, než zase sundáme plachtu a budeme dělat výsevy pro další sezonu. První výsevy budou i tak v bytě. Už aby to bylo. Zatím se budu věnovat studiu a plánování.

Tohle je taky poslední článek této sezony po živé návštěvě zahrady. Další články budou už jenom vyhodnocovací a shrnující, tak jako i poslední roky. I na ty se ale těším, protože můžu u jejich psaní pořádně popřemýšlet, co bychom mohli dělat jinak a lépe.