Rok pátý – 20. týden: Výsadba rajčat

20. týden

Průběh počasí zatím teplomilné zelenině moc nepřeje. Ani výhled na nejbližší období není o moc jiný. To poněkud komplikuje výsadbu sazenic teplomilné zeleniny. Tento rok se zvlášť hodí mít skleník, nebo fóliovník. My zatím nemáme ani jedno z toho. Ne, že bych nechtěl, ale při možnosti dojíždění na zahradu jednou týdně to moc nejde. Počasí není úplně stále a otevírat, nebo zavírat skleník podle potřeby by neměl kdo. Určitě je tady možnost péči o skleník do velké míry zautomatizovat, ale to je zatím nad naše možnosti a ani to není momentálně prioritou.

Rajčata jsem vyséval koncem března, co je podle někoho už trochu pozdě. Pro nás po našich zkušenostech je to tak akorát. U rajčat se počítá doba od výsevů po výsadbu asi 60 dní. Vzhledem k naším klimatickým podmínkám vysazujeme rajčata po 20.5. Důvodem je kromě spousty práce s výsevem a výsadbou jiné zeleniny i hrozba pozdních mrazíků. Ty přišli minulý rok ještě po 20.5.2020, když jsme udělali výsadbu. Velké škody nezpůsobili, ale růst rostlin se o něco zpomalil. Tento rok předpověď vypadá v pohodě, i když úplně ideální počasí pro venkovní pěstování to taky není. Čekat asi nemá moc smysl, a i tak už je sazenicím v bytě trochu těsno. Proto jsme je sbalili do přepravek a vyrazili směr zahrada.

Minulý rok jsme pěstovali rajčata jenom na chalupě. Po špatných zkušenostech s napadením plísní jsem se rozhodl tento rok riziko trochu rozdělit a část rajčat pěstovat na zahradě. Tam jsme zatím problémy s plísní moc neměli. Pro zahradu jsem vybral hlavně odrůdy, které jsou menšího vzrůstu a velká část z nich je určená primárně ku kuchyňskému zpracování. Nechci na zahradě stavět klasické opory pro rajčata. Na zahradu jsem se rozhodl vysadit i divoká rajčata. Ty sice mají bujnější růst, ale můžeme je pěstovat jako houštinu bez opory a taky bez nějaké velké péče. Uvidíme na konci sezony, jak se to osvědčí.

U divokých rajčat pěstujeme tento rok dvě odrůdy. Prví je „Divoké žluté“ rajče, semínka kterého jsem si nechal ze samovýsevu v minulém roce. Původní semínka jsem koupil před pár lety od nějaké pěstitelky na Facebooku. Moc jsme s nimi spokojený nebyli, tak jsem si semínka už ani nenechával. Když se minulý rok rajčata zase objevila na zahradě bez našeho přičinění, tak jsem se rozhodl dát jim ještě šanci. Druhou odrůdou je pro nás poprvé pěstované rajče „Humboltovo“. Semínka jsem koupil na chilli-seminka.cz, kde mně tato odrůda zaujala popiskem. Mělo by to být plísní odolné rajče s vysokým výnosem a plody až 3,5 cm v průměru (to je na divoké rajče hodně). Co víc si přát?

Divoká rajčata jsme vysadili do záhonu, kde jsem už před časem vyséval na zkoušku pár chladu odolnějších odrůd. U těch zatím není ani známka klíčení, ale vzhledem k průběhu počasí se ani není moc co divit. Ještě to s nimi nevzdávám. Pro divoká rajčata nám zůstala půlka záhonu se čtyřmi děrami. Do každé jsem vysadil po dvě sazenice.

Pro náš druhý rajčatový záhon na zahradě jsem vybral odrůdy „Denár“, „Hana“, „Marmande“, „Orbit“, „Pavlína“, „Siberian“ a „Šejk“. Na záhonu jsem udělal osm děr, na každý m2 jednu. Do každé z děr jsem vysadil 3-4 sazenice. Chtěl jsem mít od každé odrůdy čtyři sazenice, ale ne u všech bylo úplně dobré klíčení.

Pro letošní rok jsem se inspiroval při výsadbě rajčat videi jedné ruské pěstitelky. Ona vysazuje více rostlin do jedné výsadbové jamy a pak je vede na méně výhonů. Např. většinu tyčkových rajčat na jeden výhon. Výhodou by měl být větší kořenový systém, jako u pěstování jedné rostliny na více výhonů. Při dvou rostlinách by taky mělo být rychlejší nasazování a dozrávání plodů. Protože je druhým „výhonem“ vlastně samostatná rostlina, tak se nemusí čekat, než vedlejší výhon zaplodí. Ideálně by měli obě rostliny plodit současně.

U keříkových rajčat jsem se vzhledem k jejich menším rozměrům rozhodl pro výsadbu ve čtveřicích. Po zakořenění je mám v plánu rozvést na čtyři strany. Zmiňovaná ruská pěstitelka taky pěstovala keříková rajčata ve čtveřicích, ale nechávala u každého jenom dva výhony. To mám v plánu taky, ale ještě uvidíme, jak která rostlina poroste.

Dalším detailem odkoukaným z videí je výsadba sazenic na šikmo (skoro až ležato). Pravidlo vysazovat sazenice o něco hlouběji je poměrně známá. Je možné udělat hlubší výsadbovou jámu, nebo sazenice vysadit našikmo a část stonku zasypat půdou. Pro teplejší polohy se může dělat hlubší jáma. Pro drsnější podmínky se spíše doporučuje sázet blíže k povrchu půdy, protože půda není moc přehřátá do hloubky. Proto výsadba našikmo. Aby rostliny neleželi na povrchu půdy, tak je ta ruská pěstitelka něčím podkládá. To jsme udělali taky a po vytvoření podpěry jsme využili cihličky, kterými máme jinak zatíženou silážní plachtu, nebo netkanou textilii. Cihličky by mohli pomoct i v tomto ne moc teplém období. Přes den můžou naakumulovat něco málo tepla a v noci tak můžou rostlině trochu „přitápět“. Tato technika se běžně v permakultuře používá. Kromě cihel, nebo kamenů lze využít i větší nádoby s vodou. Viděl jsem používat plastové kanystry naplněné vodou na podporu vysazených cuket. Mělo by to být něco, co dokáže dobře akumulovat teplo. My jsme měli k dispozici cihličky, tak jsme je použili. Akumulační plocha sice není nějak extra velká, ale i ta trocha může pomoct.

Zatím, co jsem se já hrál s rajčaty, manželka se pustila do sklizně. U záhonu s ředkvičkami jsme si už po příjezdu na zahradu všimli poměrně bujného růstu. Netkaná textilie, kterou je záhon přikrytý, byla dost napnutá. Minulý týden jsme sklidili ředkvičky tak pro naši potřebu. Tento týden to už bylo „malinko“ jiné. Když jsem po sklizni šel udělat fotky, tak mně čekala skoro až hora ředkviček.

To jsem původně plánoval pro tento rok dva záhony s ředkvičkami. Přemýšlel jsem i o prodeji, protože tolik ředkviček sami nesníme. Kvůli komplikovanému startu letošní sezony jsem se nějakých velkých obchodník plánů vzdal a zase to odložil do budoucna. Ten jeden záhon s ředkvičkami by měl sloužit primárně pro nás. Něco málo ale asi i rozdáme, nebo prodáme v nejbližším okolí. Příští týden bude podobná sklizeň. Pak ale asi bude až do podzimu s ředkvičkami konec. Zatím nechci hledat odběratele na tak krátkou dobu. Kdybychom měli dva záhony, asi bych se nad tím vážně zamyslel.

Protože jsme sklidili ředkvičky hlavně pro sebe, tak je manželka hned očistila od natě. Tu zatím nekonzumujeme, jenom bulvičky. Je zbytečné vozit nať ze zahrady do Prahy, pak hodit do nádoby na bioodpad a pak ji zase odvézt zpátky na zahradu na kompost. Ředkvičky s natí navíc zabírají víc místa. Ve sklizňové sezoně je to pro nás dost důležité, protože máme obvykle plnou lednici a každé volné místečko se hodí. Očistěné bulvičky uložené v lednici v plastové krabičce a zakryté pytlíkem nám minulý rok vydržely pár měsíců. Z natě by za tu dobu byla už jenom páchnoucí nevzhledná hmota. Očistěnou nať jsme hned využili a zamulčovali ní pár řádků česneku, který je hned ve vedlejším záhonu.

Se sklizní manželka pokračovala u záhonů s bobem a špenátem. Špenát vyséváme celkem nahusto, protože ho sklízíme včasným seříznutím porostu. Úplně první sklizeň ale dělá manželka většinou probírkou rostlin. Jednoduše je protrhá, kde jsou až moc nahusto. Špenát je zatím v tzv. baby velikosti. Akorát vhodný do salátů, co i využijeme a konečně si dáme čerstvý salát z naší zahrady. Po sklizni ani není na záhonu vidět, že nějaká sklizeň byla. Akorát škoda, že ze zpočátku dvou slibně vypadajících záhonu je zatím na sklizeň vhodný jenom jeden. Klíčení vypadalo dobře u obou záhonů, ale na záhonu s výsevem z vlastních semínek nějak špenát moc neroste. Nevím, co je příčinou. Jestli jsou špatná semínka, nebo jsou na druhém záhonu tak odlišné podmínky. Semínka jsme sklízeli z velkých rostlin na chalupě a vypadala zralá. Tak možná až tak zralá nebyla. Uvidíme, jak dopadnou podzimní výsevy. I jeden záhon špenátu by nám měl stačit v pohodě, a ještě bychom měli mít dost na malý prodej.

Od kolegyně v práci jsem dostal tři sazeničky pálivé papriky. S tou jsem ve svých plánech nějak nepočítal, takže jsem neměl pro ni místo na záhonech. Papriky chceme vysadit na chalupu. To jsou ale sladké papriky. Už se nám před dvěma lety stalo, že při společném pěstování sladkých a pálivých paprik došlo ke vzájemnému opylení. Zjistili jsme to, když jsme papriky zpracovávali do cuketového salátu. Při konzumaci salátu to pak byla loterie, jestli si vybereme pálivý obsah, nebo ne. To jsme pěstovali jako pálivou papriku odrůdu „De Cayenne“, která by měla mít 30 000 – 50 000 SHU (jednotek pálivosti). Už při této hodnotě byly některé skleničky skoro nepoživatelné. Mezi paprikami od kolegyně by měla být paprika, která má přes 1 000 000 SHU. Tohle pomíchat se sladkou paprikou, tak by už asi doslova šlo o život. I tak zatím netuším, co budeme s tak pálivou paprikou dělat. Pokud se tedy něco podaří dopěstovat v tomto chladném počasí.

Paprikám se v bytě dařilo a jedna rostlina začala nasazovat květy. Z toho jsem až takovou radost neměl, ale vylamovat jsem je nechtěl. V době výsadby už byli na jedné rostlince dva malé plody. Zatím to vypadá, že je to spíše jedna z těch méně pálivých odrůd. Měla by to být odrůda „Orange Koral“, co by odpovídalo kulatým plodům. Pálivostí je někde kolem 25 000 SHU. To by ještě šlo. Samozřejmě v případě, že se nepomíchá s tou druhou. Snažil jsem je dát na různé konce jednoho záhonu. Protože si ale nejsem jistý, který keřík je která odrůda, tak to i tak možná bude loterie. Vysadil jsem je to prvního pokusného záhonu s ozimou cibulí a pórkem. Po krajích zůstala trocha místa, tak jsem to využil.

Další sazenice k výsadbě byly okurky. Pro zahradu ale jenom dva kusy. Zbylé dva zkusíme na chalupě. Jsou to sazenice hybridní odrůdy „Akito“, od které jsme měli jenom osm semínek, tak jsem je pro jistotu zkusil předpěstovat. Vyklíčila všechna semínka, takže jsme měli čtyři květináče po dvě rostliny. Rozhodl jsem se je nerozdělovat a vysadit spolu do jedné jamky na 1 m2. Každá rostlina by mela mít dost prostoru se táhnou do různých stran. Sazenice nejsou moc dobré. Na parapetu už nebylo místo, tak jsem je měl na skříni, kde moc světla nebylo. Přes den jsem je dával na postel blíže k oknu, ale i tak nic moc. Navíc jsem je přelil, takže i tak slabé sazenice začali mít problémy s přežitím. Sazenice ale žijí, tak uvidíme, jak si poradí na záhonu.

Víc jsme se na zahradě už nezdržovali, protože hlavní práce nás čekala na chalupě. jenom přidám fotky dvou záhonů, kde je vidět nějakou větší změnu. Na jednom fazolovém záhonu vylezlo pár prvních rostlin. Snad ho další záhony budou následovat a příští týden bude co fotit.

O hodně lépe to vypadá na záhonu s topinambury. Jedna řada (bílé hlízy) je už venku komplet a rostlinky začínají sílit. Druhá řada (fialové hlízy) doteď nevýrazná, se už začíná objevovat taky. Aspoň na zahradě to s topinambury vypadá nadějně, protože na chalupě je drsné masakrují slimáci.

Výsadba rajčat na zahradě byla jenom rozcvičkou pro to, co nás čekalo na chalupě. Tam jsem naplánoval pro rajčata tři velké záhony a jeden malý pokusný. Nejhorší nebyla samotná výsadba sazenic, ale stejně jako u zbylých velkých záhonů to byla stavba konstrukce. Samozřejmě jsme to zvládli a teď už bychom měli mít od konstrukcí na nějakou chvíli klid. Jak jsem psal výše, tak pro rajčata jsem si naplánoval tři velké záhony. To je oproti minulému roku s osmi záhony výrazná redukce. Co do počtu rostlin jsme na tom ale skoro stejně. Minulý rok jsem vysazoval do jednoho záhonu po deset rostlin, celkově tedy 80 rostlin rajčat. Tento rok mámě tři záhony po 12 výsadbových dírách. V každé měli být po dvě rostliny, co by celkově dalo 72 rostlin. Jenomže jsme kvůli horšímu klíčení neměli dost rostlin, takže někde jsme vysadili do jedné díry jenom jednu rostlinu. Kromě stavby konstrukce se výsadba oproti zahradě moc nelišila. I na chalupě jsme vysazovali našikmo a sazenice pak podepřeli cihlami. Kromě konstrukce je druhou větší změnou společnost česneku na záhonech. Chtěli jsme využít místo na záhonech, a navíc by přítomnost česneku mohla trochu pomoct s potlačením houbových chorob. Aspoň tak se to píše v některých zdrojích, co jsem četl.

Co se týká odrůd, tak první záhon je nejvíc experimentální. Je na něm nejvíc pro nás nových odrůd. Pěkně podle abecedy to jsou odrůdy „Alaska“, „Banana legs“, „Dwarf Shadow boxing“, „Glacier“, „Sibirsky skorospelyi“ a „Skvrnitý říman“. Tři odrůdy by měli být chladu odolné a rané. Asi si tipnete i podle názvu. Odrůda „Glacier“ dokonce už nasazuje i květy. To se nám u vlastních sazenic rajčat asi ještě nestalo. Stále je u předpěstování sazenic co zlepšovat. V tomto roce to byla hlavně dost nezvládnutá zálivka. Jinak mohly být sazenice o poznání kvalitnější.
Druhý rajčatový záhon by měla být taková naše sázka na jistotu. Jsou na něm odrůdy, které se nám minulý rok osvědčily. Je to hybridní „Toro“, tmavoplodá odrůda „Indigo apple“ a staronová odrůda „Money maker“. Tu jsme pěstovali před pár lety, ale nějak mně neoslovila. Minulý rok ze samovýsevu na zahradě byla moc hezká. Uvidíme, jak dopadne tento rok. Sazenice jsou celkem slušné. To se ale nedá říct o odrůdě „Indigo apple“, která má úplně nejhorší sazenice ze všech tento rok pěstovaných odrůd. Asi nejhůř nesla přelití a pak se už z toho sazenice dobře nevzpamatovaly. Ze všech tři odrůd na tomto záhonu má nejhezčí sazenice a asi i nejlepší startovní pozici hybridní „Toro“.

Třetí rajčatový záhon je celý věnovaný cherry odrůdám. Tento rok pěstujeme manželčiny favority „Black cherry“ a „Goldkrone“. Minulý rok vypadala slibně odrůda „Gardener’s delight“, tak ji chci zkusit tento rok zase. Taky z minulého roku nám zůstali semínka hybridní odrůdy „Sungold“. Jsou dost drahá na to, abych je jenom tak vyhodil, a navíc chci tuto odrůdu pořádně vyzkoušet. Minulý rok jsem zpočátku nebyl nějak nadšený, ale poslední plody, co jsem jedl, už byli hodně dobré. K už pěstovaným odrůdám jsem tento rok přidal jednoho nováčka. Je to odrůda „Ildi“, která mně zaujala z pár videí. Zatím mi přijde, že má nějaké slabší sazeničky. Co ale nemusí nic znamenat.

Stejně jako minulý rok jsem pro rajčata využil i jeden z malých záhonů, kde chci hlavně testovat nové odrůdy. Po zkušenosti z minulého roku jsem pro zkoušku vybral odrůdu „Diana“. Podle popisu prodejce by to měla být odrůda odolnější plísni, vhodná pro těžší a vlhčí půdy. Navíc by měla být dost raná. To vypadá jako ideální odrůda pro vlhký pozemek s jílovitou půdou, jaký máme na chalupě. Klíčení u této odrůdy bylo hodně dobré, a i sazenice jsou jedny z nejhezčích. Pro výsadbu jsem vybral jeden záhonek doteď ještě přikrytý kartonem. Ten jsem tam nakonec i nechal, udělal díry a rajčata vysadil. Celkově tři páry rostlin. Rostliny jsem stejně jako u jiných odrůd vysadil našikmo a podepřel kameny.

Kromě rajčat jsme plánovali vysadit na chalupě i sazenice okurek a ačokči. Okurky byly rychlé. Stejně jako na zahradě se jednalo jenom o dvě nádoby, v každé po dvě rostliny. U ačokči jsme měli celkově 10 rostlin v šesti nádobách. Původně jsem měl v plánu je vysadit tak, jak rostly v nádobách, a pak je po konstrukci rozvést. Ani nevím proč jsem ale udělat deset děr, tak jsem je přece jenom rozdělil. Sazenice byly v poměrně velkých nádobách a neměli ještě vytvořený pořádný kořenový systém, tak to šlo v pohodě. Jestli se chytnou, se neodvažuji tipovat. Jejich předpěstování dopadlo hůř než u okurek. Kvůli nedostatku světla se hodně vytáhly a přelití nesly asi ještě hůř než rajčata a okurky. Vysazoval jsem hodně slabé rostlinky, které to zvlášť v tom počasí co teď je, budou mít hodně těžké. Pro trochu lepší ujímání a taky jako ochranu před slimáky jsme u sazenic okurek a ačokči instalovali nad rostlinky ochranné kryty z ustřižených PET láhví (ty jsem zapomněl vyfotit). Když ani to nepomůže, tak příští týden zkusíme ještě přímé výsevy. Akorát už nemáme semínka obří odrůdy ačokče, jenom ty „obyčejná“. Lepší ale ačokča s malými plody než žádná ačokča.

Původně jsme měli v plánu tento týden ještě vysadit papriky a sléz. Na to nám ale už nezbyly síly a ani čas. Jenom jsme ještě něco málo sklidili. Ke sklizni ředkviček a špenátu manželka přidala z chalupy pár listů mangoldu a barevného šťovíku (vyfotím příště). K tomu jsme ještě přidali bylinky sklizené na bylinkové spirále. Jedná se hlavně o hodně oregana, ale i něco málo máty a meduňky. Bylinky jsou primárně na sušení.

Příští týden máme v plánu pokračovat s výsadbou. Z tohoto týdne nám zůstali papriky. Sléz, i když se mu na chalupě celkem daří, začíná mírně přerůstat sadbovač. Stejně tak sazenice kadeřávku by už bylo nejlepší přesadit ze sadbovačů do záhonu. Kromě toho plánujeme vysadit ve větším brukvovitou zeleninu (zelí, kedlubny, růžičkovou kapustu). Sazenice jsou akorát připraveny v pařeništi. Rostlinky jsou až u horního skla. Při odjezdu ze zahrady jsme pařeniště už ani nezakrývali. Práce je tedy zase hodně, tak uvidíme, co všechno stihneme.