Rok pátý – 21. týden: Výsadba brukvovité zeleniny
21. týden
Po výsadbě rajčat minulý týden jsem měl pocit, že většinu výsadby a výsevů máme za sebou a teď už se budeme věnovat hlavně údržbě záhonů a kosení trávy. Zůstalo nám vysadit už jenom sazenice brukvovité zeleniny (kedlubny, zelí, kadeřávek, růžičková kapusta). Jsem si říkal, že to bude pohodička, vysadit těch pár sazenic. Zajedeme na chalupu po sazenice, rychle je vysadíme a budeme kosit a čistit záhony. Na chalupu jsme potřebovali zajet ne jenom kvůli sazenicím, ale i pro elektrocentrálu. Na zahradě nám už v sudu s vodou nezůstalo skoro nic a vysazovat sazenice bez vody není nejlepší nápad.
Měl jsem nějakou představu o počtu sazenic, ale kolik jich budeme přesně potřebovat jsem si nespočítal. Měl jsem v plánu vysadit jeden záhon se zelím, jeden záhon s kadeřávkem, růžičkovou kapustou a brokolicí a jeden záhon s kedlubnami a jarní kapustou. Sazenice v pařeništi už byly v té správné velikosti. Po řádění slimáků jsem si myslel, že jich nebude nějak zvlášť moc. Obával jsem se, jestli vůbec budeme míst dost zelí. Když ale začnete vytahovat sazenice z pařeniště, tak najednou zjistíte, že jej jich víc, než potřebujete. Na druhé straně je vám líto ty sazenice nevyužít. Takže nás nečekala výsadba „pár“ sazenic, jak jsem zprvu myslel. Celkově jsme měli připravených k výsadbě více než 100 kusů.
Protože sazenice měli po vytažení z pařeniště v podstatě odkryté kořeny, tak jsme rychle naložili elektrocentrálu, optimisticky i křovinořez a vyrazili na zahradu. V mém původním osevním plánu pro rok 2021 jsem plánoval dva záhony ředkviček, po sklizni kterých bychom na záhony vysadili zelí, kadeřávek, růžičkovou kapustu a brokolici. Záhon se ředkvičkou se podařilo udělat jenom jeden, takže zase improvizujeme, jako v podstatě většinu letošní sezony. Před výsadbou na ředkvičkový záhon bylo potřeba nejdřív sklidit většinu ředkviček. Toho se ujala manželka a po hoře ředkviček z minulého týdne jsme tento týden měli horu snad ještě větší. Stejně jako minulý týden odstranila z ředkviček nať, která skončila jako mulč v záhonu s česnekem.
Na záhonu ještě pár řádků ředkviček zůstalo. Jedná se o větší odrůdy „Ostergruss Rosa“ a „Rex“, které asi není moc dobré sázet spolu s rychlými malými ředkvičkami. Zatím to na záhonu moc vadit nebude. Sazenice brukvovité zeleniny jsou ještě malé a než vyrostou, tak ředkvičky sklidíme. Na ředkvičkový záhon jsem se rozhodl vysadit kadeřávek a růžičkovou kapustu. Podle původního plánu jsem na stejný záhon měl vysadit ještě brokolici. Od brokolice jsme ale měli hodně sazenic a od kadeřávku taky víc, než jsem plánoval. Proto jsem se rozhodl vysadit brokolici na jiný záhon a sazenice kadeřávku použít všechny.
Kadeřávek jsme si předpěstovávali v bytě. Stejně jako minulý rok se sazenicemi spokojený nejsem. Vyklíčili hezky, ale na můj vkus se moc vytáhly a mají dost tenký stonek. To sazenice zbytku brukví z pařeniště jsou o dost hezčí. Asi zkusím příští rok předpěstovat v pařeništi i kadeřávek. Tento rok pěstujeme dvě odrůdy. Už minulý rok jsme zkoušeli odrůdu „Halbhoner“. Nedopadla úplně podle mých představ, ale rozhodl jsem se ji zkusit i tento rok. Přece jenom jsem kadeřávku minulý rok neposkytl příliš vhodné podmínky pro pěstování. Novou odrůdou, kterou jsem chtěl vyzkoušet už nějakou dobu, je „Nero di Toscana“. Kadeřávek s dlouhými úzkými listy, o kterém jsem viděl pár vidí, kde tuto odrůdu pěstitelé dost opěvovali. U růžičkové kapusty pěstujeme opět odrůdu „Cassiopeia“. Důvody jsou stejné jako u kadeřávku.
Jako další záhony pro brukve jsme použili doteď zakryté záhony v první řadě. Záhony jsme nijak dále nepřipravovali. Jenom jsme pro lepší orientaci vytyčili okraje záhonu provázkem. Motykou jsem udělal díry, bohatě jsme je zalili a vysadili rostliny. Do jednoho záhonu čistě zelí. Odrůdy „Pourovo“, co je odrůda určená ke krouhání a „Target F1“, co je odrůda určená ke skladování. Skladovat celé zelí přes zimu jsme ještě nezkoušeli, tak možná tento rok budeme mít příležitost. Pokud u zelí dodržuji doporučená spon 60×60 cm, tak se na jeden záhon vejde 26 rostlin (dvě řady po 13 kusech). Díry pro rostliny jsem dělal odhadem, takže jich bylo víc než 26. Sazenic jsme měli ale víc, takže to vůbec nevadilo. Menší rozestup u rostlin by vadit neměl. Naše půda zatím není super úrodná, tak nečekám žádné extra velké hlávky zelí. Chtěl jsem napsat, že ani nepoužíváme hnojivo, ale to tak úplně pravda v tomto případě není. Měli jsme ještě v kůlně granulovaný koňský hnůj, tak jsme něco málo granulí po záhonu rozhodili.
Na další záhon jsme vysadili kedlubny, jarní kapustu a brokolici. Sazenic jsme měli hodně, ale díry jsem dělal blíž u sebe, než tomu bylo u zelí. Z jednoho konce záhonu po dvou stranách kedlubny, odrůdy „Azur“ a „Delikates blauer“. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že jsem je vysadil pozdě. Jenomže doteď ještě nebyly k dispozici sazenice, i když jsem semínka vyséval poměrně brzo. Co bych ale chtěl, když celá letošní sezona je taková zpomalená. U jarní kapusty jsme středem záhonu vysadili odrůdu „Předzvěst“ a u brokolice odrůdu „Calabrese“. Všechno to byla semínka ještě z minulého roku, které jsem chtěl dosít. I druhý záhon jsme jemně posypali granulovaným koňským hnojem. Jako na zavolanou se po výsadbě sazenic spustil poměrně prudký déšť. Kromě zalití sazenic se to hodilo i pro uvolnění nějakých živin z granulí hnoje pohozených na povrchu záhonu.
Hlavní práce na zahradě byla hotová. Původně jsme chtěli ještě trochu sekat trávu a čistit záhony. Výsadba brukví nám ale vzala o dost více času, než jsem předpokládal. Proto jsem od sekání upustil a přesunul ho na další týden. Aspoň jsem se podíval na záhony. Trochu pokročilo klíčení u různých druhů zeleniny, jako fazole, nebo je vidět první cukety. Chtělo by to ale více tepla a slunečního svitu. Většina zeleniny roste hodně pomalu, nebo zdánlivě vůbec neroste. Dost jsem se přes týden obával o osud rajčat vysazených minulý týden. I když nějak extra teplé a sluneční dny nebyly, tak je na nich vidět poškození sluncem. Tento rok jich chybělo pár dní otužování. To se příští rok pokusím napravit. Nejvíc mně to mrzí u odrůdy divokého rajčete „Humboldtovo“, u které to vypadá, že uhynuly všechny rostliny. Nevím, co se stalo, protože zbytek odrůd sice vypadá mírně poškozeně, ale jinak v pohodě. Vůbec mně nenapadlo je aspoň přikrýt netkanou textilii. Holt nebude ze zkoušky nové odrůdy tento rok nic. Stejně špatně dopadli i tři rostliny pálivých paprik. Jedna je už asi definitivně po smrti, zbylé dvě to možná ještě zvládnou.
Po delší době jsem odkryl záhon, kde jsme vysévali mrkev. Pod zakrytím bylo vidět, že už tam něco roste. Na první pohled ale bylo jasné, že mrkev to není. Pozitivem je aspoň to, že i mrkev už částečně vyklíčila. Záhon, i když byl přes zimu zakrytý, zarostl plevelem poměrně dost. U záhonu s mrkví je blbé to, že je ještě moc drobná na nějaké velké máchání motykou. Takže je to spíše o ručním pletí. To moc velká zábava není. Něco jsem vyplel, zbytek jsem nechal na další týden. Při pletí jsem zjistil, že dost mladých rostlinek mrkve je poškozených od slimáků. S těmi jsme na zahradě zatím moc problémy neměli. Tento rok, jak je chladnější a hodně prší, tak je více slimáků i na zahradě. Snad se to brzy srovná i na straně jejich predátorů.
Klidně bych strávil údržbou záhonů na zahradě ještě pár hodin, ale přece jenom jsme měli práci i na chalupě. Z minulého týdně nám tam zůstal rest v podobě nevysazených paprik. Ty to na chalupě celkem zvládají, ale už jsou v truhlíku moc dlouho. Taky je už objevili slimáci. U pár rostlin ukousli vrchol a ožrali pár listů. Venku mají spoustu mladých rostlin. Ale ne, musí vlézt do chalupy na parapet a okousat papriky. Venku sice budou papriky taky vystavené potenciální hrozbě od slimáků, ale snad začnou více růst a způsobené škody odrostou.
Pro papriky jsme si naplánovali nový záhon, na ploše zatím zakryté silážní plachtou. Je to součást stejné plochy, kde jsem vysadil topinambury, akorát bylo potřeba přetáhnout dál plachtu. Kolem už mezitím narostla slušná hradba kopřiv, takže jsme se s tím museli nějak popasovat.
Plachtu jsme od kopřiv trochu srolovali. Pak jsem v kopřivě kolem plachty vysekal pás široký něco kolem dvou metrů. Celou plachtu jsme pak přetáhli o dost dál, až k vysazeným ovocným stromkům. Takže jsme si tak zakryli další část plochy pro vyčištění. Je to asi nejméně pracný, a přitom hodně efektivní způsob, jak vyčistit hustě zarostlou částí pozemku. Plochu pro nové záhony jsme měli přikrytou kolem jednoho roku. Předtím to byla část pozemku souvisle porostlá kopřivami a bršlicí. Teď po roce tam ještě zůstali nějaké zbytky kořenů kopřiv, ale už se s tím dá pracovat.
Záhony jsme jenom vytyčili a označili provázkem. Stejně jako u zakrytých záhonů na zahradě jsme je neryli, ani jinak neupravovali povrch záhonů. Jenom vykopali díry, zalili vodou a vysadili rostliny. Kromě paprik jsme vysadili i sléz kučeravý, sazenice kterého máme na chalupě asi měsíc. Celkem jsem se bál je tam nechávat, protože jsme to už jednou zkoušeli a všechny sazenice uhynuly. Tentokrát to ale zvládaly dobře, a dokonce se jim dařilo o dost lépe než v bytě.
Sazenic slézu máme jenom šest kusů. Více sazenic jsem nenechával, protože jsem plánoval výsadbu slézu na jeden z malých (pokusných) záhonků. Později jsem si ale uvědomil, že vysadit na malý záhon rostliny, které můžou vyrůst 2-3 m, nemusí být zrovna nejlepší nápad. Proto jsem plán změnil a rozhodl se je vysadit vedle topinamburů. Ty taky nejsou zrovna nejmenší rostliny, tak by si vzájemně nemuseli moc clonit. Pokud se bude slézu dařit, tak ho tam klidně ponechám. Měl by se množit samovýsevem, takže by to mohl být takový rádoby trvalý záhon. Nová záhony mají 9 m, sazenic bylo jenom 6 kusů. Řekl jsem si, že to vůbec nemusí vadit, možná právě naopak. Vysadil jsem je 1,5 m od sebe, co na záhon akorát vyšlo. Rostliny by to měly být velké a pokud se budou množit samovýsevem, tak se více prostoru mezi nimi hodí pro nově klíčící rostlinky.
Papriky jsme vysadili na záhon hned vedle. Měli jsme 20 sazenic (částečně dvojic). Sázeli jsme je ve dvou řadách 50 cm od sebe. Na celý záhon to nebylo, tak manželka zbytek záhonů zamulčovala právě posekanou kopřivou. Později tam možná ještě něco vysadíme. Nad papriky jsme pro jistotu udělali kryt z netkané textilie, napnuté na plastových tyčkám z mini fóliovníku. Netkaná textilie by měla ochránit jak před chladnějším počasím, tak i před přímým sluncem. Takto jsme to měli udělat i na zahradě u rajčat, ale nevím, proč mně to ani nenapadlo.
Jak už jsem psal, tak plachtu jsme natáhli až k nově (na podzim) vysazeným ovocným stromkům. Jsou to dvě keřové višně, kterým trochu více světla a prostoru kolem určitě prospěje. Kromě višní tam máme ještě už přes rok vysazenou meruňku. Ze čtyř stromků přenesených ze zahrady přežili dva. Vypadají celkem hezky a neradi bychom o ně teď přišli. Kolem jedné meruňky u nově připravených záhonů roste hodně pýru. Toho je problém se zbavit obecně. Dostatečně dlouhé přikrytí ale funguje. Proto jsme z jedné strany přetáhli plachtu od záhonů a z dalších stran přiložili menší kusy černé fólie, které jsme přiložili kameny. Necháme je tak dostatečně dlouho na to, aby se prostor kolem stromku od pýru (a ne jenom od něj) vyčistil. Do té doby snad stromek i trochu povyroste a pak pod ním uděláme podsadbu z nějakých kytek, nebo bylinek. Stejný postup jsme zvolili u druhé meruňky, které roste skoro na druhém konci pozemku těsně u velké vrby. Vypadá to, že se ji tam daří, akorát je kolem hodně bodláků. Takže zase fólie, kameny a dostatečně dlouhý čas, aby se prostor kolem trochu vyčistil. Takto pomocí černé plachty / fólie chceme postupně vyčistit a připravit celý pozemek.
Návštěva chalupy se samozřejmě nemohla obejít bez kontroly vysazených rajčat. Moc radostné to nebylo, protože poškození sluncem je vidět i u rajčat na chalupě. Aspoň že žádná rostlina zatím nevypadá poškozená tak, že by uhynula úplně. Takhle to ale do budoucna dělat nemůžu. To je tak, když spolu soupeří touha pěstovat co nejvíc rostlin, s omezeným místem a možnostmi. Minulý rok jsme sazenice otužovali, tento rok jsem to krutě podcenil. Říkal jsem si, že když je takové chladnější počasí a nic moc slunce, tak to bude v pohodě. Mám aspoň ponaučení po budoucna. Ještě že aspoň část sazenic to zvládla relativně v pohodě a ani na nich není vidět poškození. Jiné naopak vypadají dost blbě. Uvidíme příští týden. To snad už budou sazenice dostatečně aklimatizované a počasí se má taky trochu zlepšit.
Na závěr už jenom minule slíbená fotka barevného šťovíku. Někdy se mu taky říká francouzský šťovík. Do jídel je hodně dekorativní a vidím ho přidávat do salátu v restauracích. Před pár lety jsem koupil na farmářském trhu dvě sazenice. Vysadil jsem je na zahradu do záhonu ke „klasickému“ zelenému šťovíku. Zatím co zelený šťovík ještě nějak rostl, tak ten barevný vysloveně chřadnul a pak jako by zmizel. Myslel jsem si, že je po něm, ale minulý rok, kdy více pršelo se zase objevil. To už jsme rušili šťovík na zahradě a přesouvali pěstování na chalupu. Sazenice barevného šťovíku jsem vykopal a vysadil na chalupě nedaleko jabloně. Vypadá, že se mu na chalupě daří. Jenom bude potřeba prostor kolem něco trochu vyčistit. Na obrázku je po sklizni už trochu otrhaný.
Ze sazenic nám zůstalo už jenom pár rostlin rebarbory a trvalé cibule, které zatím ještě nevím, kde dáme. Jinak máme výsadbu a základní výsevy za sebou. Teď už snad dojde i na pořádnou údržbu záhonů a kosení. Jinak stejně jako minulé roky začínám mít pocit, že nám to pomalu přerůstá přes hlavu.
