Rok pátý – 22. týden: Kosení a údržba záhonů
22. týden
Snad už tady máme konečně teplé počasí. Aspoň v sobotu zrána to tak vypadalo. Základní výsadbu a výsevy jsme už měli za sebou, takže teď se konečně můžeme naplno pustit do údržby záhonů. Předchozích pár týdnu bylo asi hodně příznivých pro růst snad všeho divokého, protože trávu máme na zahradě už skoro do výšky pasu. Takže je hodně aktuální i sekání. Tento rok se k sekání dostáváme o něco dřív než obvykle, co je ale jenom dobře. I tak už většina trávy kvete.
Nejdřív jsme jeli na chalupu vyzvednout křovinořez s příslušenstvím a pár sazenic zelí. Ty nám ještě zbyly v pařeništi a minulý týden nám po sázení zůstala na záhonu ještě trocha místa. Po příjezdu na zahradu jsme konstatovali, že sekáním začneme, protože záhony nejsou už skoro vidět. Chtěli jsme obsekat hlavně pás kolem záhonů a současně využít trávu jako mulč. I proto jsme jeli nejdřív na chalupu pro křovinořez. Kosou se mezi záhony nevejdu. Tady jsme ale narazili, protože můj živočišný odpor v podstatě ke všemu, co vrčí a vydává hluk, se ukázal jako nepřekonatelný. Chvíli jsem zkoušel sekat, ale pak jsem to radši vzdal a sáhl po klasické kose. Obsekal jsem část louky kolem vnější obruby záhonů a trochu větší plochy kolem.
Chtěl jsem vysekat trávu úplně kolem celé plochy se záhony pro zeleninu. Vedle záhonů se zeleninou máme vysazené po dvou stranách ovocné keře, které v trávě už nebylo skoro vidět. Hlavně maliny a ostružiny, které snad konečně porostou a začali vyhánět nové výhony. Uvidíme, jak se jim povede tento rok. Minulý rok začaly konečně po asi třech letech trápení trochu růst. Vyhnaly hodně bočných výhonů, takže se rozšířily na trochu větší plochu. To je na jednu stranu super, na druhou stranu je kosení o něco komplikovanější. Asi by chtělo udržovat plochu kolem malin bez trávy a plevelů, ale zatím nevím, jak to udělat. Když plochu zamulčujeme, tak teoreticky zabráníme malinám v množení. Další nové rostliny z odnožování by se mohly snažit vyrůst někde na zakryté ploše. Možná bychom mohli maliny vykopat, dočasně přemístit někde jinde (chalupa), plochu vyčistit a maliny zase vysadit. Zatím ale počkáme minimálně do podzimu, jak se jim letos povede.
V kosení jsem pokračoval ze severní strany zeleninových záhonů, kde máme vysazený pás ovocných keřů tvořených jostou, angrešty, rybízy a zimolezem. Je u nich stejný problém jako u malin. Moc nerostou (přírůstky minimální) a plodí jenom pár z nich, i to nepravidelně. Suchem a neúrodnou půdou by to být nemělo. Při výsadbě jsem ke každému keříku nasypal celkem dost kompostu. První dva roky po výsadbě bylo sucho, ale minulý rok pršelo dost a ani tak keříky neudělali moc přírůstku. O plodech ani nemluvě. Z jejich špatného růstu podezírám hlodavce, kteří jim asi žerou kořeny. Nebo jsou pro ně podmínky na zahradě hodně nevyhovující. Minulý rok jsme dokonce přemýšleli o jejich přemístění na chalupu. Nějak na to nezbyl čas. Uvidíme, co tento rok. Zatím kolem nich aspoň obsekám trávu. Většina z nich vypadá stále dost špatně, s výjimkou dvou angreštů, které mají hezkou násadu plodů a jednoho keříku rybízu, který má slušné nové přírůstky. Zbytek se spíš zhoršuje než zlepšuje.
Ze severní strany zeleninových záhonů máme kolmo na ně záhon s jahodami. Teď druhým rokem vypadá už celkem slušně. Rozhodně je to o hodně lepší než minulý rok po zimě. Snad všechny rostliny (ty co přežily) kvetou. Velká část z nich má už nasazené i plody. Vedle máme přikrytou ještě další plochu, kde jsme plánovali rozšířit záhon s jahodami, ale zatím to necháme tak. Práce máme více než dost a spíše se zaměříme na péči o záhon, co už máme. Zatím jsem kolem záhonu s jahodami aspoň z jedné strany osekal trávu. Z druhé strany se kosou moc nedostanu, tak to budeme řešit jinak.
Chtěl jsem vysekat celou severní stranu záhonů, ale zvládl jsem to akorát na konec rybízů. Zůstalo obsekat borůvky a muchovník. Na to už nezbyly síly, tak asi příště. Zase to začínáme trochu nestíhat. Příroda je rychlejší než my. Proto asi budeme příště více používat silážní plachtu a plochy mezi záhony prostě zakryjeme. Chtěl jsem sice mít zatravněné cestičky mezi záhony, ale nestíháme to. Ještě to musím lépe promyslet, ale zatím mám v plánu střídavě zakrývat záhony a cestičky. Po vyčištění od vysoké trávy, pýru apod. tam možná vysejeme nízký plazivý jetel.
Zatím co jsem kosil, tak se manželka pustila do pletí záhonů. Šlo hlavně o petržel a mrkev, které ještě nelze vyplít motykou. Rostlinky jsou zatím hodně malé, takže nejsou v plevelu vidět. I ručně se pleje blbě, ale motykou by to nešlo vůbec, nebo hodně obtížně. Vytrhala aspoň ten největší plevel. Zbytek počká do doby, než petržel a mrkev trochu podroste a bude vidět rostlinky. Podobný problém byl i u červené řepy, která nejdřív dlouho neklíčila a po vyklíčení zase skoro vůbec nerostla. Asi bylo na ní moc chladno. Poslední dva týdny naštěstí začala více růst, takže ji bylo vidět a šlo ji vyplít motykou. Klíčení vypadá celkem slušně, i když na jednom záhonu vypadá řepa a něco lépe. Možná to bude odrůdou, možná i jinou kvalitou půdy na druhém záhonu. Do sklizně je ale dlouhá doba, tak to zatím vůbec nemá smysl posuzovat.
Kromě záhonů s mrkví a petrželí lze záhony kultivovat motykou. Co je tedy hodně velká úleva. Teď si říkám, jak jsem to mohl tak dlouho dělat jenom rukama. Nejvhodnější pro kultivaci motykou jsou záhony s cibulovou zeleninou. Česneku jsme se věnovali celkem dost a minulý týden jsem proběhl s motyčkou šalotku. Ta dlouho neklíčila a když už konečně vylezla, tak jsme dělali jiné práce. Když jsem ji minulý týden okopával, tak jsem zjistil, že kromě šalotky roste na záhonu v největší míře rukola. Po několika letech bezúspěšných pokusů o pěstování se teď chová jako plevel a sama se vysévá do záhonů. Chvilku jsem záhon nemilosrdně kopal motykou. Pak jsem si řekl, že možná by nebylo špatné i něco sklidit. když už tam máme rukolu „zdarma“. Motyku jsem odložil a začal jsem plít rukou. Dobré na tom bylo, že jsem současně sklízel. Ideální situace. Vyčistím šalotku a sklidím něco na salát. Většinu rostlin jsem vytrhl i s kořeny. Hodně malých rostlin tam ještě zůstalo, takže možná nějaká sklizeň ještě bude. Úplně jisté to není, protože větší rostliny už jdou do květu.
Před dvěma lety jsem naplánoval celý záhon mangoldu. Urodilo se a mangoldu jsme měli až moc. Hodně jsme mrazili a prodávali. Řekl jsem si, že další rok se budu s mangoldem mírnit. Vyseli jsme méně a moc se mu nedařilo. Moc toho na zmrazení nebylo. Tento rok jsem pro změnu nenaplánoval záhon s mangoldem vůbec. Sice jsem si říkal, že něco vyseji na chalupě, ale maximálně tak špenátový mangold na jeden malý záhon. Najednou jsme zjistili, že v mrazáku nám už došli pytlíky s mrazenou listovou zeleninou a hodilo by se udělat nové zásoby. Mrazíme i špenát, ale mangold se k tomu hodí o něco více. Sklizeň je rychlejší a taky příprava na mražení je kratší. Špenát raději sníme přímo v salátech, nebo prodáme.
Takže jsme najednou začali hledat, kde bychom mohli vysít mangold. V záhonu pro okurky jsme nechali 2 m místo pro dvě sazenice, které jsem předpěstoval v bytě. Sazenice jsem na záhon vysadil, ale na druhý týden byly pryč. Podezírám slimáky. Tak velké místo na záhonu nechceme nechat prázdné, takže jsme udělali tři řádky a vyseli mangold. Velkolistou odrůdu „Ampera F1“ s červenými řapíky a špenátový mangold „Gator“. Od této odrůdy jsme měli vlastní semínka i kupovaná. Ve zbytku záhonu zatím pomalu klíčí okurky. Jedna strana vypadala v pohodě, ta druhá prázdná. Vysévali jsem tam „ukrajinské“ okurky z nevím kolik roku starých nalezených semínek. Takže jsme i tak nějak počítali s možným neúspěchem. Zase, abychom nenechali část záhonu prázdnou, udělali jsme jeden řádek a vyseli do něho směs odrůd mangoldu, ze semínek sklizených na podzim minulého roku na chalupě. Následně jsme zjistili, že přece jenom nějaké okurky klíčí i na této straně záhonu. Takže asi budeme mít smíšenou kulturu mangoldu a okurek.
Když jsme před dvěma lety pěstovali mangold na jednom záhonu, tak jsme nechali několik rostlin do dalšího roku. Předtím něž jsme je zlikvidovali, tak se stačili vysemenit. Teď nám roste na cestičce mezi záhony spousta malých rostlinek mangoldu. Manželka část z nich přesadila na chalupu do jednoho malého záhonu a část z nich vysadila do okurkového záhonu k výsevům. Pokud všechno vyklíčí a poroste, tak zase budeme mít zásobu mangoldu minimálně na jeden rok. Akorát se netěším na ty hodiny blanšírování a přípravy na mražení.
Tento rok je u hodně plodin opožděné klíčení a růst. Kvůli pomalejšímu startu stále nevíme, jestli už máme něco odepsat, nebo je ještě šance, že to vyklíčí a poroste. Tohle dilema jsme měli u kukuřice. Její staronová premiéra moc nevyšla. Vysévali jsme ji do čtyř záhonů po dvou řádcích. Do každého záhonu cca 50 semínek, ze kterých máme asi tak 3-5 rostlin na záhon. Hodně ubohé. Podezírám ne úplně nejkvalitnější semínka, která nevzbuzovala důvěru ani když jsem je vyséval. Zaplatil jsem za ně 200 Kč, co obvykle neutratím ani za těch pár klasů kukuřice, co v sezoně sníme. Měl jsem ještě semínka kukuřice od mámy neznámé odrůdy, které mi dala před asi třemi lety. To jsme si povídali o pěstování a já jsem si stěžoval, že je problém sehnat osivo kukuřice. Dostal jsem od ní jeden klas, který se skoro dva roky válel ve skříni se semínky. Pak jsem ho oloupal a pytlík se semínky se ve skříni válel další rok. Semínka bychom nevyseli ani teď, kdyby neselhali ta koupená. Ale protože selhala, tak se naskytla příležitost. I po těch třech letech vypadala semínka od mámy daleko lepší než ta koupená. Před výsevem jsme je namočili do vody a vysévali trochu hustěji, než je doporučený spon. Jednak byla kukuřice namočená a už jsem je ani více nechtěl skladovat. Řádky jsme udělali na místě původních řádků, mezi rostlinkami z prvního výsevu. Pokud se klíčení povede, tak v nejhorším budeme trochu přetrhávat.
Na co ještě čekáme, jsou brambory. Minulý rok už byly v této době venku a tahal jsem z nich plevel. To jsme je ale zasypávali kompostem. Tento rok je pěstujeme zase v mulči ze sena a asi jsem dal moc tlustou vrstvu. Už jsem minulý týden záhon na jednom místě pokusně rozhrnul, jak na tom brambory jsou. Klíčí hezky, jenom to mají daleko k povrchu. Tento týden jsem měl v plánu asi polovinu mulče shodit, abychom jim usnadnili cestu. Objevili jsme ale jednu rostlinu, že už začíná vylézat, tak jsme se rozhodli ještě týden počkat. Pokud ani po dalším týdnu nebude většina rostlin z mulče ven, tak asi část mulče dočasně sundáme. Minulý rok jsme dali mulče málo a dělalo to problémy. Tento rok jsem pro jistotu mulče přidal a už je ho moc. Snad se ale nic tak strašného nestalo. Jedno pozitivum to ale má. Aspoň brambory unikli pozdnímu mrazíku.
Když už je tato sezona chladnější a posunutá, tak se pro jistotu posunul i termín posledního (snad) mrazíku. Minulý rok jsme vysazovali rajčata a papriky 22.5. a část z nich poškodil mráz (i nějaké brambory). Tento rok se situace opakovala, akorát o týden později. Z rajčat poškodil mráz nejvíc odrůdu „Šejk“, u které nevím, jestli to rostliny ještě zvládnou. Zbytek odrůd vypadá relativně v pohodě, až na poškození sluncem. U odrůdy „Šejk“ jsem si všiml větší citlivost na mráz už asi před dvěma lety, když je pro změnu poškodil asi jako jedinou odrůdu první podzimní mráz.
Letos nebyl poslední pozdní mráz asi nějak zvlášť silný, protože kromě jedné hodně poškozené odrůdy rajčat nezpůsobil škody na klíčících cuketách a okurkách. Asi největší škody způsobil na fazolích. Část z nich bude možná na odpis. Poškozené jsou hlavně ty menší, které právě vyklíčily a začali rozevírat listy. Větší rostliny s už rozvinutými listy mráz nepoškodil. Protože záhony s fazolemi zdaleka ještě nejsou plné, tak doufám, že hodně rostlin ještě čeká na klíčení. Příští rok možná bude chtít udělat nějaké opatření, např. netkanou textilii. Teď už musíme počítat s pozdním mrazem klidně i v červnu. Příroda si s námi trochu hraje.
O hodně lepší situace je u hrášku. Tomu chladnější počasí zdá se spíše vyhovuje. Klíčení zůstalo v podstatě tak jako na začátku. Hodně dobré, až na pár řádků jedné odrůdy, která z nevím jakého důvodu moc nevyklíčila. Pár rostlin tam je, ale zbytek místa, kde není hrášek, pohotově vyplnil merlík. Hrášek roste dobře a už se začínají objevovat první květy. Pokud se nic hodně špatného nestane, tak i letos by měla být u hrášku slušná úroda.
Stále čekáme na klíčení dýní a cuket. U dýní zatím ani náznak nějaké rostlinky. U cuket je situace malinko lepší, ale fakt jenom o málo. Z osmi výsevních hnízd jsme zatím našli v jednom jednu rostlinu a ve druhém tři rostliny. Podle mých záznamů to vypadá, že zatím vyklíčily jenom kulaté cukety. Uvidíme, jak to bude vypadat další týden. Stále můžeme ty tři rostlinky na jednom místě rozdělit na tři místa. Jenom nevím, co budeme dělat s tolika kulatými cuketami. Už minulý rok jsme měli problém je upotřebit. V nouzi ale asi lepší kulatá cuketa než žádná cuketa.
Po zkontrolování úspěchu a zatím neúspěchů na zahradě jsme se chystali vyrazit na chalupu. Něco málo jsme chtěli udělat i tam. Na obloze se už začali zatahovat mraky. Po cestě na chalupu začalo i pršet. Po příjezdu na chalupu jsme přemýšleli, co a jestli vůbec začneme dělat. Stále pršelo, ale zase ještě nebylo tak moc hodin. Chvilku jsme počkali, než ustal déšť, nazuli holínky a vyrazili do terénu. Manželka chtěla zachraňovat šeříky, tak jsme začali tím. Minulý týden, když jsme přesouvali plachtu o kousek dál ke stromkům, tak jsem vysekal kopřivy kolem dvou šeříků. Tento týden jsem začal hned z kraje a vysvobodil zbytek. Dva šeříky, které byli v největší houštině, už začali mít skoro žluté listy. Nevypadají úplně nejlíp, tak doufám, že se po vysekání kopřiv kolem zase obnoví. Kopřivy jsme jim pěkně nastlali jako mulč a současně výživu. Ze tří posledně zachráněných šeříků květe jenom jeden, ale zase jako kdyby chtěl vynahradit absenci květů u těch dalších dvou. Květů má tolik, že skoro ani nejsou vidět listy. Vysadili jsme ho minulý rok na podzim a už takhle bohatě kvete. To šeříky na zahradě jsou podstatně starší, ale do květu se jim moc nechce.
I na chalupě zaúřadoval mráz. Všimli jsme si toho asi jenom u paprik vysazených minulý týden. Vypadá to, že zakrýt je netkanou textilii byl dobý nápad. Část listů na rostlinách je poškozena, ale měly by to zvládnout. I když je to samozřejmě o něco zpomalí. Sléz vysazený venku stejně jako papriky minulý týden vypadá dobře. Žádná rostlina neuhynula a ani poškození od slimáků není vidět. Asi se dost vyřádili na topinamburech. U těch se ale naše dodatečná péče a zakrývání kusy PET láhví vyplatilo. Zatím to nevypadá, že bychom o nějakou rostlinu přišli. Dokonce jsme z většiny rostlin sundali kryty. Už je přerostly a v této velikosti jim už slimáci moc neublíží.
Chvílemi poprchávalo, ale nám se ještě do Prahy nechtělo. Tak jsme se motali kolem záhonů, občas vytáhli nějaký plevel a přemýšleli co ještě bychom mohli udělat. Vzpomněl jsem si, že jsem chtěl zkontrolovat ačokču a v případě neúspěchu vysít semínka. Vysazoval jsem hodně slabé sazenice. Minulý týden ještě nějak vypadaly. Tento týden už byla většina buď mrtvá, nebo skoro mrtvá. Proto jsem radši namísto každé sazenice vysel dva semínka. Pokud se klíčení povede, tak by to nemuselo být pozdě. Ačokča roste rychle.
O něco lepší situace je u okurek, které podobně jako ty na zahradě začínají akorát vylézat. Na focení toho ale zatím moc nebylo. Dobře vypadají i popínavé fazole a cukrový hrášek. Ani u jednoho nebude klíčení na 100 %, ale stále je dostatečné.
Úroda tento týden byla v podstatě jenom o listové zelenině. Při pletí šalotky jsem sklidil relativně dost rukoly a pak jsem sklidil ještě asi 1 kg špenátu. Špenát už začíná jít do květu, takže příští týden ho zřejmě sklidíme úplně.
Příští týden pokračujeme údržbou záhonů a sekáním. Kromě sekání bych ale rád i více mulčoval. Vyčištěný česnek, cibule a v podstatě asi už i bob si to přímo žádá. Kromě ochrany půdy před vysycháním to bude vítaná výživa navíc.
