Rok pátý – 24. týden: Mulčujeme a zaléváme
24. týden
Dlouho jsme čekali, až se pořádně oteplí a najednou tu máme tropy. To asi ocení teplomilná zelenina, která se snad trochu více rozjede. Akorát by příroda ty vysoké teploty mohla častěji proložit nějakým tím deštěm. Uplynulý týden byl hodně teplý a na zahradě to bylo znát. Většina zeleniny zdaleka nevypadala výstavně, spíš tak nějak smutně povadle. Podle předpovědi počasí by mělo pršet až další týden, tak jsme se rozhodli aspoň něco zalít. Z chalupy jsme dovezli centrálu a natahali vody do sudu. Tam, kde dosáhla hadice, zalévala manželka záhony přímo hadicí. Jinak jsme to klasicky zalévali konví. Nejdříve jsme ale vypotřebovali zbytky vody z minulého týdne, dopustili novou a nechali chvilku ohřát. I když bylo venku už kolem 30 stupňů, tak voda z vrtu hlubokého přes 20 m je pěkně studená.
Kromě centrály jsem si z chalupy dovezli ještě sazenice zelí. Je nám líto je vyhodit, soused je nechce a na chalupě nemáme připravené místo pro ně. Na zahradě na některých záhonech (nebo jejich části) nevyšlo klíčení, nebo výsadba, tak to místo využijeme pro sazenice. Mít více zelí na zimu rozhodně neuškodí. Sazenice jsme se rozhodli vysadit do částí rajčatového záhonu, kde nevyšli přímě výsevy. Přežívají tam jenom žlutá divoká rajčata. Více jak půl záhonu by tak zůstalo nevyužito. Pro pěstování zelí, jako zeleniny náročné na výživu, není ale záhon úplně vhodný. Ještě jsme tam nic nepěstovali a půda je málo úrodná. Proto jsme při výsadbě záhon obohatili o granulovaný koňský hnůj. Abychom více pomohli sazeničkám s uchycením se v tom horku, co bylo, udělali jsme nad nimi konstrukci z plastových oblouků, na které jsme natáhli netkanou textilii. Měla by pomoct s přímým sluncem a možná i s dřepčíky. S těmi máme každý rok trochu problémy. Zatím jsem viděl jenom pár brouků, ale lépe je pojistit se. To jsem chtěl víceméně udělat u všech záhonů s brukvovitou zeleninou. Zatím to pravidelně děláme jenom u ředkviček a teď to zkoušíme u zelí.
Manželka minulý týden vyjednotila řepu na jednom záhonu. Tento týden se pustila do druhého záhonu. Na něm už řepa nebyla tak kvalitní jako na tom prvním záhonu, ale vyjednotit a vyplít ho bylo potřeba i tak. Já jsem se konečně dostal k mulčování. Mulčovat jsem plánoval už nějaký ten týden zpátky, ale stále bylo něco důležitější. Původní plán byl mulčovat čerstvě posekanou trávou, kde by tráva kromě ochrany půdy před erozí a nadměrného teplu plnila i funkci hnojiva. Zelená tráva totiž obsahuje dost dusíku, co rostliny v době tvorby zelené hmoty ocení. Kvůli nečekaně rychlému růstu trávy jsem se rozhodl jinak. Většina trávy už totiž kvete, nebo má semena. Nerad bych si cíleně vyséval louku na záhony. Z minulého roku jsme měli ještě celkem dost sena složeného na kopách. Primárně jsme to seno chtěli použít na mulčovací záhony pro brambory. Nebylo ho ale potřeba až tolik, takže nám něco zbylo. Rok staré seno složené venku mi přišlo lepší varianta než mulčovat čerstvou trávou. Ze starého sena se snad už většina semínek vysypala a nezaplevelíme si tak záhony.
Zamulčoval jsem záhony se zelím, kedlubnami a cuketami. Na těchto záhonech bylo mezi rostlinami nejvíc holé půdy. Mulč jsem nedělal nějak extra tlustý. Jenom dost na to, aby ochránil půdu před nadměrným ohříváním a erozí. Kromě toho by snad mohl trochu potlačit plevele.
Kromě mulčování bylo další dlouho odkládanou prací zakrytí cestiček mezi záhony. Dlouho jsem odolával a nechtěl tohle dělat. Říkal jsem si, že trávu mezi záhony vysekáme a použijeme jako mulč na záhonech. Myšlenka je to dobrá, ale zoufale to nestíháme realizovat. Proto jsem se rozhodl se raději dále netrápit a cestičky přikrýt. Jejich příspěvek k zaplevelení záhonů je moc velký a každý rok nám to přidává moc práce. U pár cestiček by ani sekání moc nepomohlo. Prostor mezi záhony je totiž kompletně zarostlý pýrem. Sice ho můžeme posekat, ale i tak bude neustále pronikat svými oddenky do záhonů. Nejlepší způsob, jak tohle vyřešit, je na dostatečně dlouhou dobu něčím zakrýt plochu prorostlou pýrem. V našem případě se dobře osvědčila černá silážní plachta. Můj plán je zatím mít plachtou zakryté cestičky v průběhu pěstitelské sezony. Přes zimu je můžeme přehodit z cestiček na záhony a na začátku další sezony (před výsadbou nebo výsevem) je dát zpátky na cestičky. I proto jsme šířku plachty pro zakrytí cestiček volili o něco větší, aby šla použít i na zakrytí záhonu. Doteď jsme upřednostňovali používat plachtu v celku. Má to výhony a nevýhody. Výhodou je zakrytí většiny záhonů najednou. Přitom není potřeba tolik kamenů (cihel) na zatížení plachty. Pak se plachta jenom shrnuje a záhony se obdělávají. Manipulace s plachtou velkou 10 x 20 m ale není jednoduchá. Hlavně když fouká vítr, nebo když ji už máte nataženou a je na ní hodně vody. Plachta v celku je taky komplikací z hlediska plánování záhonů. Tento rok jsme to dělali tak, že jsme přikryli celou plochu, shrnovali plachtu z obou stran a postupně dělali záhony. Nejranější zelenina tak byla v krajních záhonech a směrem ke středu byla více teplomilná. Tohle funguje dobře, pokud nemáte v plánu rotaci zeleniny na záhonech. Já ale stále rotovat chci, takže plachta vcelku komplikuje plánování záhonů a dělá nějakou rozumnou rotaci nemožnou.
Cestičky jsme začali zakrývat mezi záhony s česnekem. Ty nebyly přes zimu přikryté, tak tam je nejvyšší tráva. Nejlepší, co mně napadlo, bylo trávu pře zakrytím sešlapat. Sekání kososrpem by trvalo déle a bylo by o dost namáhavější. Pak jsme si nařezali z velké plachty pásy pro zakrytí cestiček, natáhli je a zatížili tím, co bylo po ruce. Ve výsledku bude potřeba více těžítek, než kdybychom natáhli plachtu vcelku. To by ale problém být neměl, protože máme na zahradě navožených dost cihel a krytiny, které lze použít. Kdyby došli, tak na chalupě máme další materiál, který můžeme na zahradu přivézt. Časem, když se plocha mezi záhony vyčistí od pýru a jiných problematických plevelů, tak bych rád mezi záhony vysel nízký plazivý jetel. U toho by problémy se zaplevelováním a stíněním záhonů být neměli. Pak už nebude potřeba cestičky zakrývat vůbec. Toho bych rád docílili i u záhonů, postupným čištěním záhonů a výsevem zeleného hnojení. Silážní plachty nejsou moje nejoblíbenější metoda, ale momentálně nejvíc efektivní.
Teplota v sobotu byla vysoká a teplo nás pro pár hodinách pobytu na zahradě vyčerpávalo více než samotná práce. Proto jsem se rozhodli ještě zalít co půjde a vyrazit se ochladit na chalupu. Tam přenocujeme, v neděli přijedeme na zahradu dříve a doděláme ještě nějakou práci na záhonech.
Zalít by potřebovala snad všechna zelenina co na zahradě máme. Při ručním zalévání a naší rozloze to ale moc dobře nejde. Proto jsme prioritně zalévali zeleninu, u které jsme si mysleli, že to bude mít největší efekt. Samozřejmě jsme zalili čerstvě vysazené sazenice. Další na řadě byli zamulčované záhony s brukvovitou zeleninou. Rostliny jsou už sice adaptované a vypadají hezky, ale taky potřebují k dobrému růstu dostatek vody. Vodu by chtěli i brambory, které konečně začali pořádně růst. Tady se budeme muset spolehnout na přírodu, protože pořádně zalít čtyři záhony brambor ručně nedáváme a hadice ze studny nám k záhonům nedosáhne. Raději jsme zalili rajčata, která snad konečně překonala šok z výsadby a začínají trochu více růst. Velká část z nich má nasazené květy. Škoda jenom těch uhynulých rostlin u divokého rajčete. Moc jsem ho chtěl vyzkoušet.
Zalili jsme i okurky, které je konečně trochu více na záhonu i vidět. Záhon s okurkami na zahradě jsme měli spíše jako záložní k záhonům na chalupě. Teď to ale vypadá, že možná bude tím hlavním, co se produkce okurek týká.
Záhony se šalotkou, cibulí a bobem pokropila manželka přímo hadicí. Jsou nejblíže studny, kde hadice ještě dosáhne. Máme ještě jednu delší, ale jiného průměru. Takže jenom musíme koupit spojku a pak budeme možná moct zalévat všechny záhony přímo z hadice. Akorát na tu spojku neustále zapomínáme. Doteď v podstatě nebyl důvod, protože nebylo nějak extra tělo a dost pršelo. Tohle bylo poprvé, kdy jsme pořádně zalévali. Aspoň se nám vyplácí ta studna (vrt), co jsme si nechali udělat. Snad časem, s kvalitnější půdou na záhonech a pravidelným mulčováním nebude potřeba záhony zalévat vůbec. Osobně nejsem moc fanouškem zalévání. Raději budu mít zeleninu o něco menší, ale chutnější a lépe skladovatelnou.
Nezalitých nám zůstalo pár záhonů. Ne, že by nepotřebovali něco málo vody, ale hadice nedosáhla a na ruční zalévání už nezbyly síly. Nezalité zůstaly záhony s česnekem a hráškem. Česnek i hrášek už nemá moc dlouho do sklizně. Nedávno jsem dával fotku kvetoucího hrášku, teď už jsou rostliny plné lusků. Jeden pořádný déšť a chvilku na to můžeme sklízet zelený hrášek.
Po zalití všeho, co šlo, jsme ještě natahali plný sud vody a vyrazili na chalupu. Trochu se zchladit a možná i něco udělat. I tento týden jsme měli v plánu nahradit nějaké ztráty. Pro okurky máme na chalupě vyhrazené dva záhony. Do jednoho jsme udělali výsev salátových okurek a do druhého nakládačky. Dlouho se nic nedělo, až před dvěma týdny jsme na záhonech objevili malé rostlinky. Klíčení nevypadalo špatně. Těšili jsme se, že budeme mít dost okurek. Další týden při příjezdu na chalupu jsme už nenašli ani jednu rostlinku. Myslíme si, že je sežrali slimáci. Jinak si neumíme jejich zmizení vysvětlit. Proto jsem ještě v průběhu týdně koupil pár už vzrostlejších sazenic „pro jistotu“. Měli jsme v plánu i opakované výsevy, ale pár větších sazenic nebude na škodu.
Jsou to sazenice salátových okurek (přesnou odrůdu neznám), takže jsem je vysadil do záhonu pro salátové okurky. Na zbytek záhonů jsem udělal druhý výsev semínek salátových odrůd „Dekan“ a „Delikates“. Při výsevu jsem objevil dvě rostlinky, které nám přece jenom zůstali z prvního výsevu. Do druhého záhonu jsem vysel odrůdu „Vert petit de Paris“, co je jediná nakládačka, semínka které nám ještě zůstala. Abychom klíčící rostlinky trochu ochránili, tak jsme udělali z PET láhví ochranné kryty. Osvědčilo se nám to u topinamburů, tak snad to pomůže i u okurek. Nějaké škody možná ale mají na svědomí i mravenci, kterých je v záhonech fakt dost. Bylo problém udělat výsev někde, kde nejsou. To platí i pro jiné výsevy na zahradě i chalupě.
Ochranné kryty zdá se zafungovali kromě topinamburů i u ačokči. Předpěstování selhalo, tak jsme zkusili výsev na přímo a místa výsevu zakryli PET láhví bez dna. Co jsem se koukal vrchem do láhví, tak většina semínek vyklíčila. Nevyklíčili v láhvi, kde si mravenci udělali sídlo. Pak možná ještě v jedné. Jinak dost dobrý. Ochranné kryty ještě nějakou dobu ponechám. Ať rostlinky trochu posilní a nebude tak lehké pro slimáky je zlikvidovat.
Když už píšu o topinamburech, tak ty se rozrůstají i na chalupě. Kryty zafungovali a teď už asi slimáci nemají šanci. Snad jenom na jednom místě z jedné hlízy se nezadařilo. Rostliny akorát nebylo moc vidět, protože hned vedle je zelená hradba tvořená kopřivami a bršlicí. To jsem se rozhodl posekat. Ne jenom kvůli topinamburům, ale i kvůli jabloni a ploše kolem. Rádi bychom plochu pod jabloní vyčistili a něco tam vysadili / vyseli. Chceme část plochy od nově vytvořených záhonů až ke kmeni jabloně přikrýt plachtou. K tomu bylo potřeba posekat bujný porost tvořený hlavně kopřivou. To jsem udělal, ale plochu jsme zatím ještě nezakrývali. Možná příští týden, když se posekaný porost trochu slehne a budeme jím moci zakrýt tuhé zbytky stonků, které by jinak mohli propíchnout plachtu.
Zalévali jsme i na chalupě. Hlavně papriky, které i když dost poškozené, vypadají, že poslední jarní mráz přežily. Sundali jsme netkanou textilii abychom mohli zalévat a zpátky jsme se rozhodli ji už nedávat. Mráz už by snad být neměl a na sluníčko by měly být papriky navyklé. Přece jenom, jsou to polní papriky, tak konec rozmazlování.
Na vedlejším záhonu se slézem kučeravým uhynula jedna rostlina (hned první). Na její místo manželka vysela vlčí bob. Ten se nám minulý rok objevil na záhonech s rajčaty tak nějak nečekaně. Líbí se nám a rádi bychom ho rozmnožili, tak jsme si nechali semínka. K jejich výsevu jsme se dostali až teď. Kromě toho, že se nám vlčí bob líbí, je to i dobré zelené hnojení. Když si napěstujeme dost semínek, tak bychom ho rádi využili i tímto způsobem.
Manželka obohatila květinový záhon u branky o další přírůstek. Afrikány vysazené minulý týden se chytli a slimáci je nesežrali. Tento týden na záhon přibyli karafiáty. Co bude dále, se nechám překvapit. Tohle nechávám úplně na manželce. Co se nedá jíst, mně až tak moc nezajímá, i když se na to rád podívám.
Poslední prací, kterou jsem ještě chtěl v sobotu udělat, bylo vyčistit záhony s fazolí. Při první kontrole záhonů před asi dvěma, nebo třemi týdny, vypadalo klíčení celkem v pohodě. Ale bylo vidět i to, že pár rostlin poškodili slimáci. Chystal jsem se záhony vyčistit, ale nebyli prioritou. Vyčistil jsem je až teď. Trochu s obavami, co tam najdu. Nebylo to tak špatné, jak jsem si myslel, ale mohlo to být lepší. Vyséval jsem několik odrůd, a ne u všech bylo dobré klíčení. Celkově je rostlin dost. Pokud se jim bude dařit a budou plodit, tak bychom měli mít i dobrou úrodu. Jenom bych si rád pohlídal čistotu záhonu. Úplně bez plevele být nemusí, ale ta divočina, co tam byla teď, taky ne.
V neděli jsme kvůli horku chtěli vyrazit na zahradu co nejdříve. Hned po probuzení jsem si ale neodpustil průzkum rajčat. Tuto sezonu jsem se k nim zatím moc nedostal. Ono je fakt, že zatím ani nebylo moc co zkoumat. Rajčata po vysazení dostala celkem šok a trvalo nějakou chvíli, než se vzpamatovala. Teď už většina vypadá v pohodě, velká část kvete a snad se brzy dočkáme i plodů.
Na chalupě nám zůstal ještě jeden rest v podobě nevysazených sazenic rebarbory a trvalé cibule. Stále to odkládám. U cibule zatím pořádně nevím, kde ji vysadit. U rebarbory to vím, ale ty místa je potřeba nejdřív vyčistit a není to priorita. Rozhodli jsme se, že vysadíme aspoň pár rostlinek rebarbory. U zimní jabloně máme část plochy přikrytou kartonem. Rebarboru chceme vysadit pod ovocné stromy, nebo v jejich blízkosti. Tady se to přímo nabízelo. Udělali jsme tři díry do kartonu a vysadili sazenice. Snad se jim začne dařit o něco lépe než ke květináčích, kde z nevím, jakého důvodu, už skoro vůbec nerostou.
Po rebarboře a snídaní jsme pospíchali na zahradu. Už po ránu začínalo být horko a mělo to být ještě horší než v sobotu. Na zahradě jsme chtěli hlavně vyčistit záhony s fazolí. I po dvou letech pod silážní plachtou zarůstají na pár místech merlíkem. Není se moc co divit, když semínka merlíku dokážou čekat prý až deset let na vhodné podmínky pro klíčení. Je to ale jednoletka, takže když se nám je podaří zlikvidovat před tím, než se vysemení, tak by to mělo být v pohodě. Taky jsem chtěl vědět, jak jsme na tom vůbec s fazolí. První známky klíčení vypadaly slibně. Pak přišel mráz a už to tak dobře nevypadalo. Teď to pod porostem merlíku moc dobře vidět nebylo. Merlík jsme vytahali a nechali na záhonech jako mulč. Po vyčištění záhonů jsme konstatovali, že tedy nic moc. Mráz nadělal více škod, než jsme si mysleli. Asi nejhorší je to u keříkové fazole na lusky. Po fiasku minulý rok to tento rok nebude o moc lepší.
Záhony pro fazoli jsou úplně nové, takže půda na nich ještě není moc dobrá. Povrch záhonů tvoří mulč, který je sice super pro ochranu povrchu záhonu, ale moc výživy drobným kořínkům fazolí nedá. Půda samotný moc vláhy nezadrží a jenom na mulč bych nespoléhal. Prostě jsem věděl, že fazole by potřebovali vodu a nevím, jestli je nechat čekat do příštího týdne na případný déšť bude dobrý nápad. Proto jsem je raději zalili. Měli jsem plný sud vody, tak proč ji nevyužít. Příští týden si můžeme natahat vodu zase. Jinak na obrázku níže je vyfoceno asi nejhezčí místo s fazolí na zahradě. Jinak to tak super vůbec není. Na tohle se ale lépe kouká.
Podobně jako fazole jsou na tom z hlediska kvality záhonů i jahody. Už v sobotu jsme zjistili, že je poprvé v tomto roce budeme sklízet. Protože jsme ale věděli, že přijedeme na zahradu i v neděli, odložili jsme sklizeň na neděli. Na jahodách je vidět, že by jim prospěla úrodnější půda a trochu více vody. S tím prvním zatím moc pomoct nemůžeme, s tím druhým ano. Kromě fazolí jsme zalili i jahody a v 200 l sudě nám už moc vody nezůstalo. Snad to tím jahodám trochu pomůže, protože teď když plodí, nějakou vodu potřebují. Úroda není nijak obrovská, ale pro nás k jídlu to stačí. Časem to bude lepší. Jejich ne moc velké množství je vyváženo chutí, se kterou se u kupovaných jahod skoro nesetkáme.
Za tu chvílí v neděli jsme vyčistili čtyři záhony s fazolí a cítili jsme se méně unaveni než v sobotu po jednom. Holt, to teplo je vražedné. Práce na zahradě je ještě stále hodně, ale už jsme raději jeli domů. Blížilo se poledne a teplota začínala nepříjemně stoupat. Zbytek prací bude muset počkat do dalšího týdne.
