Rok pátý – 35. týden: Záhony na chalupě 2
35. týden
Tento víkend byl hodně podobný tomu předchozímu. Jenom jsme se tentokrát nemuseli obávat deště. Z minulého týdne nám zůstalo dodělat záhony na chalupě. Nejdřív jsme ale vyrazili na zahradu, kde jsme chtěli sklidit to, co je potřeba a hned vyrazit na chalupu. Nakonec jsme se tam zdrželi o něco déle a udělali pár věcí navíc. Ke kosení jsem se ale neodhodlal. Stále máme něco „důležitějšího“ na práci.
Jako obvykle začala manželka sklizeň u cuket. Já jsem se pustil do fazolek, kterých už nebylo tolik, jako předchozí týdny. Zřejmě už končí nadobro. Zašel jsem se podívat i na hřbitov rajčat (vlastně dva, když beru oba záhony) a nečekaně jsem tam našel i něco použitelného. Rostliny jsou už sice černé, ale plody neustále dozrávají a některé jsou dokonce bez viditelného napadení plísní.
U divokých rajčat jsem doufal, že to bude s odolností vůči plísní o dost lepší. Plíseň se u nich začala projevovat o něco později, ale nakonec dopadli stejně (špatně) jako zbytek odrůd. Na první pohled to vypadá, že je plodů hodně a jsou v pohodě. Při bližším prozkoumání je to jinak. Sklidil jsem co šlo a není to žádná sláva. I když jsou plody malinko větší než předchozí roky, stále je to málo na to, abych jenom mohl začít uvažovat o tomto rajčeti jako o náhradě „klasického“ rajčete.
Po cuketách manželka pokračovala v klasické sklizni posledních týdnů. Něco málo brambor, řepa, mrkev, drobné ovoce a sklidili jsme i poslední kedlubny. Okurky nebyly vůbec a cuket tak akorát. U brambor už uschla i nať, takže je asi příští týden částečně sklidíme. Řepu a mrkev ještě nějaký čas necháme na záhonu. Chalupa je sice pro skladování ovoce a zeleniny velice vhodná, ale ještě mi přijde brzo plnit ji zásobami na zimu. Drobné ovoce už taky pomalu končí. Co ani moc nevadí, protože zase začínají jablka. Vypadá to, že léto nám pomalu končí a s ním i sklizně teplomilné zeleniny. Po ní přijdou sklizně odolnější zeleniny, která tvoří základ našich zásob na zimní období.
Sklidili jsme i část bobů. Tentokrát na suché zrno. Boby pomalu končí a další úrody se už nedočkáme. Takže necháváme boby pořádně dozrát a doschnout. Seschlé černé rostliny i lusky vypadají divně, až to vzbuzuje obavy. Přesně tak to ale má být. Pod černou slupkou se skrývají hezká suchá zelená zrna.
Ředkvičky pod netkanou textilii vypadají stále lépe, ale ještě nějaký ten týden si na sklizeň musíme počkat. Tak jsme aspoň zkontrolovali porosty větších ředkví a dočkali se příjemného překvapení. Větší část ředkví odrůdy „Karmina“ už byla vhodná ke sklizni. Pár ředkví manželka sklidila jenom tak k jídlu. Fermentovat zatím nebude. Počkáme si, když bude ke sklizni většina ředkví a tyhle jsou chutně snít i jenom tak, ke chlebu se sýrem.
Na zahradě nám zůstala ještě od jara silážní plachta, kterou jsme stáhli ze záhonů kousek vedle na louku. Chtěli jsme ji nechat proschnout a pak na ni nebyl čas. Průběžně jsme z ní stříhali pásy pro zakrytí cestiček mezi záhony. Tento týden jsme se rozhodli ji rozstříhat úplně, protože jsme chtěli zakrývat i cestičky mezi záhony na chalupě. Po rozstříhání na potřebnou šířku pásů nám na konci zbyl ještě kus plachty moc široký pro jeden pás a úzký pro dva pásy (na chalupu). Proto jsme se rozhodli ho použít na zahradě k zakrytí další cestičky mezi záhony.
Vybrali jsme druhý záhon s mrkví z pozdějšího výsevu. Mrkev vypadá hodně dobře. Akorát dost zarostla plevelem a na cestičce vedle záhonu byl úplný prales až do výše pasu. Záhon jsme pročistili a plevel na cestičce vytahali a nechali tam. Celé jsme to zakryli silážní plachtou. Ta zabrání dalšímu růstu plevelu. Plevel, co jsme vytahali, se po plachtou hezky rozloží.
S nastříhanou plachtou jsme vyrazili na chalupu s cílem dodělat záhony. Cíl byl jasný, jenom jsem podcenil náročnost (pracnost) jeho realizace. Manželka šla zase sklízet a já jsem se pustil do čištění druhého záhonu po rajčatech. Těžkou motykou jsem podsekal plevel a zkypřil vrchní vrstvu půdy. Pak jsem záhon vyčistil od podsekaného plevele. Do zkypřeného záhonu šlo lehce udělat řádky a vysít jako zelené hnojení ozimou řepku. Výsev udělaný před týdnem na první záhon už vyklíčil.
Cestičky mezi záhony jsme na zahradě i chalupě chtěli nechat zatravněné a postupně je sekat. To ale absolutně nestíháme a zarostlé cestičky nám přidělávají spoustu práce navíc. Na zahradě jsme to vzdali už dříve a začali cestičky zakrývat silážní plachtou. Tam plachtu zatěžujeme cihlami, nebo starými střešními taškami. Je to jednoduché, ale náročné na materiál. Nějaké cihličky jsme koupili, dost jsme navozili z chalupy, ale stále je jich málo.
Na chalupě jsme se to rozhodli dělat trochu jinak. Podobně jsme dělali na zahradě záhon pro jahody. Jako mulč jsme použili tenčí černou fólii, kterou jsme po bocích zahrabali do půdy. Mělo by to bránit prorůstání plevelu z louky kolem. Na chalupě jsme se rozhodli udělat to obdobně, akorát jsme použili silnější silážní plachtu. Je to asi o něco pracnější jako zatížení cihlami. Na druhé straně není potřeba materiál na zatížení plachty a cihly nepřekáží při naší činnosti mezi záhony.
Rýčem jsem udělal mezi záhonem a cestičkou pořádnou rýhu, do které jsme zastrčili konec plachty. Stejně tak jsme udělali i na druhé straně cestičky. Drží to dobře a nevypadá to špatně.
Časem možná vymyslíme nějaký jiný způsob, ale zatím tohle musí stačit. Ze strany od začátku prvního záhonu jsme ani neplánovali plachtu dávat. Chtěl jsem jenom udělat pořádnou rýhu na pomezí záhonu, ať slouží jako bariéra při snaze plevelu prorůst do záhonu. Viděl jsem to dělat jednoho pěstitele ve Švédsku (na videu), který měl takto oddělenou louku od zeleninových záhonů.
Funguje to na principu, který se anglicky nazývá „air pruning“. Stejně fungují kostičky zeminy (bez nádoby), ve kterých se předpěstovávají sazenice. Rostlina roste v půdě až do okamžiku, než kořeny dorostou do místa, kde končí půda. Většina kořenů nebude růst ve vzduchu. Proto když dosáhnou pomezí půdy a vzduchu, ukončí růst tím směrem a spíš se větví v půdě. Zastánci předpěstování sazenic v kostičkách tvrdí, že je to lepší než květináče. Tam když kořeny narazí na květináč, tak se začnou jako kdyby plazit po stěně květináče a postupně můžou vytvořit uzavřenou síť kořenů. Hezky je to vidět u květináčů kulatého průřezu. Kořeny pak po výsadbě do volné půdy jenom neochotně prorůstají do okolí. I proto se doporučuje po vyndání nádoby a před výsadbou do volné půdy trochu rozrušit kořeny sazenic (i stromků a keřů).
Ale zpátky k rýze mezi záhonem a loukou. Princip je stejný a mělo by to bránit v prorůstání louky do záhonu pod zemí nějakými výhony. Je to jednoduchá metoda nenáročná na zdroje. Tedy kromě lidské práce. Zvlášť, když je potřeba rýhy pravidelně obnovovat. Samozřejmě jsou i jiné metody, např. různé mechanické zábrany, nebo výsadba vhodných rostlin. My jsme zvolili plachtu nastrkanou do rýh. U prvního záhonu směrem od trávníku jsme to ale jenom přiložili cihlami. Nechtělo se mi dělat rýhu v trávniku. Později tam uděláme nějaký vhodný chodník.
Časově nám dal ten jeden záhon dost zabral. Další už jsem neměl chuť dělat a radši jsme šli udělat jeden menší záhonek. Konkrétně na malý záhon s trvalým pórkem jsem se chystal už nějakou dobu. Průběžně jsem ho sice čistil, ale teď jsem měl ještě v plánu i výsev portuláku zimního jako zeleného mulče. Než jsme se rozhoupali záhonek konečně udělat, slimáci stihli sežrat čtyři pórky. U dvou jsem našel jenom kořeny z části natě. Nechal jsem je tak a doufám, že ještě obrostou. Po zbylých dvou pórcích není ani stopa. Nic se nedá dělat. Pár rostlin ještě zůstalo a pokud se jim bude dařit, tak si je postupně namnožíme z oddělků.
Záhon jsme nakypřili motykou, vyčistili od plevele a udělali obrubu ze střešních tašek. Zatím jsme to nechtěli dělat pomocí silážní plachty, tak jako u velkých záhonů. Do nakypřeného povrchu záhonu jsem vysel semínka portuláku zimního. Cílem je dosáhnout souvislého porostu této rostliny, která bude dělat pod pórkem živý mulč. Sice je to rostlina jednoletá, ale měla by se v pohodě množit samovýsevem. V to i doufám, protože semínek nebylo moc. Kupoval jsme je na semenaonline.cz, protože jinde jsem je neviděl. Ti se tedy se semínky moc nerozdali. Osobně bych se styděl dávat do pytlíku tu špetku semínek, co tam byla. Tak jsem těch pár semínek rozhodil po záhonu nějak rovnoměrně a snad se časem více rozrostou pomocí samovýsevu.
Jeden velký a jeden malý záhonek byl pro nás tak akorát. Pokračovat budeme asi příští týden. Záhony jsme už nedělali, ale ještě něco málo jsme sklidili. Manželka už předtím, zatím co jsem plel záhon, natrhala jednu tašku jablek. Já jsem ještě prošel pod jabloní a posbíral to, co bylo spadané. Už začínají padat i hezčí jablka a je mi líto je tam nechat. Minimálně je můžeme nasušit.
Kromě jablek jsme na chalupě sklidili i trochu fazolek, pár okurek a první větší sklizeň ačokči. To jsem nějak zapomněl vyfotit. Jinak jsme už jenom zkontrolovali zbytek záhonů. Papriky už konečně vypadají, že by z nich i něco mohlo být. Násada je hezká a snad je slimáci nechají na pokoji. Už jich sežrali až moc.
Vývoj nastali i u hub. Kromě nějakých prapodivných chapadlovitých útvarů už je vidět i něco, co začíná vypadat jako houba. V tom místě jsme sundali plastovou fólii. Zbytek jsme nechali ještě zakrytý a uvidíme, co bude příští týden.
Nějaký pokrok je vidět i u mého pokusu o předpěstování sazenic ozimé cibule, ozimého salátu a cibule sečky. Salát vyklíčil jako první, ale nevím proč se moc vytahuje. Světla by měl mít v tomto období dost. Možná mu je za oknem moc teplo. Trochu vytažené sazenice by vadit neměly. Když tak je vysadím o něco hlouběji.
Celkem v pohodě vypadá i ozimá cibule. Klíčení je o něco horší než u salátů. Ještě že jsem dával více semínek do buňky. Na otestování by to mělo stačit a pokud se osvědčí, tak si možná vezmeme vlastní semínka.
Nejhůř zatím vypadá cibule sečka. Buď hodně špatně klíčí, nebo jenom teď s klíčením začíná. Stejně jako u ozimé cibule stačí pár rostlin na otestování. Měla by to být trvalka a další lepší semínka si můžeme vzít z vlastních rostlin.
Příští týden bych rád pokračoval se záhony na chalupě, ale asi nás budou čekat i nějaké větší sklizně. Je toho do zimy ještě hodně, co bych rád udělal.
