Zelenina 2021 – 2. část

Pokračování článku o pěstování zeleniny na naší zahradě v roce 2021.

Záhony č. 16 a č. 17
Pro další dva záhony jsem naplánoval hrášek a byli to jedny z mála záhonů, kde jsem plán i dodržel. Z minulého roku jsme měli část osiva vlastní. Odrůdy „Oscar“ a „Twinset“. Protože semínek nebylo moc, tak jsem pro jistotu dokoupil semínka dalších dvou odrůd. Při objednávání jiných semínek po internetu mne zaujala odrůda „Progress 9“, semínka které měli i v bio verzi. Sice si o tzv. bio semínkách myslím své, ale ty ne bio byla mořená, tak jsem raději vzal ty bio. Pak při nákupu zbytku semínek v Lidlu jsem koupil tam nabízenou odrůdu „Kleine Rheinländerin“. Semínek odrůdy „Oscar“ jsme měli nejvíce, tak jsme je vyseli do jednoho záhonu. Na zbylé tři odrůdy vyšel druhý záhon.

U hrášku máme už několik let po sobě problémy s klíčením. Hlavně z jedné strany záhonů. Nejinak tomu bylo i tuto sezonu. Nevím, čím to je. Jestli je tam nějak horší půda, nebo tam je hlavní trasa hlodavců, nebo je to z důvodu, že je ta strana záhonů blíže k silnici. Prostě mně už napadají různé důvody. Nebo jsou jenom špatná semínka. Tentokrát ta „špatná“ strana záhonu vyšla na odrůdu „Progress 9“, od které vyklíčilo jenom pár semínek. U zbytku odrůd bylo klíčení relativně v pohodě. Asi se ale už vybodnu na setí hrášků přes trubku v přesných rozestupech a zkusíme ho vysít ručně hustěji. I když bude klíčení horší, tak by konečný výsledek mohl být lepší. Jenom je potřeba více osiva.

Sklizeň byla celkem v pohodě, i když menší než minulý rok. Podepsali se na tom hlavně odrůdy „Progress 9“ a „Kleine Rheinländerin“. U odrůdy „Progress 9“ to bylo hlavně kvůli slabému klíčení. U těch pár rostlin, co na záhonu zbylo, ale byli hezké velké lusky s velkým zrnem. Kdyby dopadlo klíčení dobře, tak tato odrůda dá asi největší sklizeň. I kvůli tomu ji chci ještě zkusit příští rok. U odrůdy „Kleine Rheinländerin“ dopadlo klíčení o hodně lépe, ale jinak to bylo dost zklamání. Lusky malé a průměrně asi tak tři zrna v jednom. Sklizeň pracnější a výsledek nic moc. Tuto odrůdu už zkoušet nebudeme. Odrůdy „Oscar“ a „Twinset“ dopadli i tento rok celkem dobře a máme je v plánu pěstovat i další sezonu. Jenom se nám zase nepovedlo nechat dost semínek, tak jsem dokoupil nová. Jinak v podstatě spokojenost.

Po sklizni hrášku jsme jako druhou vlnu zeleniny vyseli ředkve a vodnici. Ty už tradičně vyséváme někdy v letních měsících pro podzimní sklizeň a máme s tím dobré zkušenosti. Dosévali jsme zbytky semínek z minulých let. Odrůdy „Acord“, „Karmina“, „Černá kulatá“, a u vodnice odrůdy „Purple top white globe“ a „Snowball“. Ne všechny odrůdy se povedli. Od ředkví vyklíčilo snad všechno, ale u vodnice nevím, jestli vůbec vyklíčilo nějaké semínko u odrůdy „Snowball“. Naštěstí aspoň odrůda „Purple top white globe“ se celkem povedla. U ředkví jsme nejdřív začali sklízet červenou odrůdu „Karmina“. Chuťově mi přijde jako průměr a celkem by ušla. Problémem u ní bylo hodně kořenů poškozených škůdci. Chtělo by to ji zakrývat stejně jako ředkvičky netkanou textilii. Kulaté ředkve tak poškozené nebyly. Nejlépe dopadla odrůda „Černá kulatá“, kterou kromě fermentování s úspěchem i skladujeme v chalupě přes zimu. Odrůda „Acord“, kterou jsem si oblíbil kvůli chuti, tento rok moc dobře nedopadla. Bulvy byli menší a chuťově ne úplně nejlepší. Kvůli dobrým zkušenostem, v minulých letech jim ale ještě dám šanci v příští sezoně. Jinak ale asi budeme pěstovat hlavně vodnici, která roste lépe než ředkve a mně i více chutná. Z ředkví to bude kulatá černá pro skladování a odrůda „Acord“ kvůli chutí a pro fermentování. Fermentovat budeme asi i většinu vodnice.

Záhon č. 18
Další záhon, kde se mi podařilo dodržet osevní plán. Zvolil jsem kombinaci petržele, kopru a pastináku jako i minulý rok. Výsledek byl taky skoro stejný. Hodně slabá petržel, nic moc kopr a dobrý pastinák. Dosévali jsme zbytky semínek z minulého roku, co možná byla i jedna z chyb. U petržele máme problémy s klíčením. Minulou sezonu se povedli až druhé výsevy. Tento rok jsme podruhé už nevysévali, hlavně z časových důvodů. Petržel taky není úplně nejvýš na řebříčku našich priorit. Z minulého roku nám zůstali semínka odrůd „Konika“ a „Alba“. Ty vyklíčili minulý rok dost dobře. Tento rok to bylo ani ne 50 %. U odrůdy „Alba“ to bylo lepší, ale u odrůdy „Konika“ nevím, jestli vůbec něco vyklíčilo. S touto odrůdou máme problémy už asi třetím rokem a další rok ji zkoušet nebudu. Výsevy selhali zase v části záhonu, který je blíže k silnici. Později nám přišlo, že něco tu petržel likviduje. Jako kdyby mizela ze záhonu. Podezírám hlodavce, se kterými ale tuto sezonu nijak výrazně problémy nebyli. Petržel jsme nechali dlouhou dobu zarůstat plevelem, co ji asi taky moc neprospělo. Sklizeň byla celkem slabá. Pro příští rok jsem nakoupil nová semínka a novou odrůdu, tak uvidíme.

Kopr dopadlo taky hodně podobně jako v minulém roce. Vysévali jsme mix různých odrůd (už přesně nevím které) a klíčení bylo celkem v pohodě. Pak ale kopr moc nerostl. Stejně jako minulý rok při stejné kombinaci zeleniny. Nevím, jestli mu vadí přítomnost petržele a pastináku, nebo je to něco jiného. Předchozí roky jsme měli nádherný kopr a sklízeli jsme hodně zelené hmoty. Příští rok ještě zkusím stejnou kombinaci a uvidíme. Kopr jsem vyséval i do jiných záhonů, ale jako u většiny zeleniny tento rok, hodně chutnal slimákům, kteří vyžrali středy rostlin.

U pastináku bylo klíčení relativně v pohodě, i když asi bylo znát starší semínka. Vyséval jsem celkem nahusto a pastinák je relativně velká rostlina, takže to až tak moc nevadilo. Aspoň nebylo potřeba moc jednotit. Pěstovali jsme odrůdu „Kamo“, která je u nás už asi třetím rokem. Osvědčila se, takže ji budeme pěstovat i v další sezoně. Pastináku se u nás daří o hodně lépe než petrželi. Chuťově nám taky vyhovuje. Jediným problémem je sklizeň, kdy je někdy problém vydolovat kořeny z půdy. Na rozdíl od mrkve, nebo petržele, jsou kořeny pastináku jako kdyby utopené. Při jejich velikosti to někdy chce vykopat skoro jámu, abychom je dostali ven z půdy. Možná časem při ještě lepší kvalitě půdy to bude jednodušší. I tak ale určitě stojí za pěstování.

Záhon č. 19
Nás druhý, i když vlastně první osetý, záhon s mrkví. Vyséval jsem do něho brzy na jaře, ještě v době uzávěry okresů. Měli jsme nějaké zbytky semínek z minulého roku a část jsem dokupoval. Odrůdy „Katrin“ (z více zdrojů), „Karotina“ a „Táborská žlutá“. Odrůdu „Katrin“ pěstujeme už minimálně třetím rokem a je naše oblíbená. Tento rok moc dobře nedopadla, kvůli horšímu klíčení. Nevím, jestli je to staršími semínky, nebo pozici na záhonu. Zase to byla bližší strana k silnici, kde toho moc nevyklíčilo. U toho, co vyklíčilo, byl ale výsledek slušný. Hezké velké a chutné kořeny. Tuto odrůdu budeme pěstovat i v další sezoně. U odrůdy „Karotina“ jsem vyséval zbytky semínek z minulých let a ani nevím, jestli něco vyklíčilo. Tuto odrůdu už zatím pěstovat nebudeme. Odrůda „Táborská žlutá“ byla pro tento rok nová odrůda. Trochu nás vyděsilo, že na pytlíku se semínky bylo napsané krmná mrkev (tedy primárně asi pro zvířata). Semínka jsme ale měli a proč je nezkusit. To, že je to krmná mrkev nemusí znamenat, že nebude chutnat i nám. Klíčení dopadlo hodně dobře, možná až moc. Obával jsem se horšího klíčení, jak je u nás u mrkve zvykem a vysel všechna semínka. Porost byl značně hustý a nám se nechtělo mrkev jednotit. Asi i kvůli tomu byla spíše menší. Zase ji bylo hodně. Chuťově je celkem v pohodě, ale oproti „klasické“ konzumní mrkvi má větší výskyt ne tak dobrých kořenů. Asi tak 10 % kořenů mělo v sobě hodně tuhá vlákna. Celkový výsledek nebyl špatný, ale zatím ji z pěstování vynecháme a raději se zaměříme na klasické oranžové odrůdy.

Záhon č. 20
Na dvacátém záhonu jsem naplánoval jarní výsev ředkviček a následnou výsadbu zelí. To skončilo na jiném záhonu, jak jsem psal v předchozím článku. Ale aspoň částečně byla posloupnost dodržena v tom, že jsem po ředkvičkách vysadil další brukvovitou zeleninu, a to kadeřávek a růžičkovou kapustu. Ty jsem původně plánoval vysadit na druhý ředkvičkový záhon, který jsme ale kvůli časové tísní zrušili. Odrůd ředkviček se mi zase sešlo trochu víc. Kromě oblíbených odrůd „Saxa 2“ a „Viola“ jsem ještě na přání manželky sehnal semínka dlouhé červené ředkve odrůdy „Ostergruss Rosa“ (pro jistotu i v BIO verzi). Při nákupu semínek na dobrasemena.cz jsem dostal jako dárek semínka odrůdy „Slovana“ a manželka v Lidlu koupila ještě semínka ředkviček odrůdy „Riesenbutter“. U odrůd „Saxa 2“ a „Viola“ jsme měli kupovaná i vlastní semínka. K ředkvičkám jsem pokusně vysel roketu odrůdy „Wild rocket“. Té se u nás poslední roky moc nedaří a ani tento rok nebyl výjimkou. Příští rok už ji zkoušet nebudu a vyseji jenom „obyčejnou“ roketu z vlastních semínek.

Klíčení ředkviček nebylo úplně jak bych si představoval. To podzimní výsevy v podstatě ze stejných semínek (i když na jiném záhonu) dopadli o dost lépe. Pro naší osobní spotřebu to stačilo. Asi nejlíp dopadla odrůda „Saxa 2“ z vlastních semínek. Chuťově je pro mě stále favoritem odrůda „Viola“. Tyto dvě odrůdy budeme pěstovat i nadále. Jestli časem přidáme i něco nového, ještě uvidíme.

Kadeřávek a růžičkovou kapustu jsme měli z vlastních sazeniček. Růžičkovou kapustu z pařeniště na chalupě, kde byly sazeničky hodně hezké. Sazeničky kadeřávku jsem se pokoušel dopěstovat doma, ale nedopadlo to moc dobře. Dopěstovat sazenice brukvovité zeleniny se mi v bytě nedaří. V pařeništi vyrostou hezké silné sazenice. V bytě se hned začnou vytahovat a jsou to tenké a slabé rostliny. Kadeřávek jsem zkoušel předpěstovat v bytě jenom proto, že na pytlíku byla napsaná teplota pro klíčení 20 stupňů. To by asi v pařeništi nebylo. Příští rok už ale udělám výsev do pařeniště. Když se v něm daří jiné brukvovité zelenině, tak to „musí“ stačit i pro kadeřávek. U kadeřávku jsme pěstovali už minimálně druhým rokem odrůdu „Halbhoner“ a poprvé odrůdu „Nero di Toscana“. Tu jsem viděl pěstovat v hodně videích a chtěl jsem ji zkusit. U růžičkové kapusty jsme stejně jako minulý rok pěstovali odrůdu „Cassiopeia“.

Kadeřávek i růžičková kapusta rostli dobře. Jediným problémem byli slimáci, kteří rostliny hodně poškozovali. Chvílemi tlak povolil a trochu více se rozrostly, takže šlo i něco sklízet. To platí jenom pro kadeřávek. Růžičková kapusta nestihla do zazimování zahrady vytvořit dostatečně velké růžičky. To ale nemusí ve výsledku vadit. Kadeřávek i růžičkovou kapustu jsme nechali na záhonu přezimovat. Před dvěma lety jsme taky sklízeli nejhezčí růžičky na jaře, když tam rostliny přezimovaly. Aspoň budeme mít brzy zjara čerstvou zeleninu. Pro příští rok zůstáváme u stejných odrůd. Tuto zeleninu bych časem rád pěstoval i na chalupě (možná jenom na chalupě) a pravidelně ji nechával přes zimu na jarní sklizeň. Taky když budeme chtít vlastní semínka, tak je potřeba nechat některou brukvovitou zeleninu přezimovat. To ale až časem. Zatím to není priorita.

Záhony č. 21 a č. 22
Naše dva česnekové záhony pro rok 2021. I u česneku ubíráme záhony. Doteď jsme pěstovali česnek ve třech záhonech (s výjimkou posledního roku), pro tuto sezonu jsme se rozhodli pro dva. Méně je někdy více. Česnek by byl asi dobrá zelenina k prodeji, ale protože zatím nestíháme, tak i tady musíme redukovat záhony jenom pro svou spotřebu. Jako ne že bychom my dva spotřebovali za rok dva záhony česneku (navíc na chalupě pěstujeme taky), ale více jsem zatím nechtěl redukovat. Měli jsme pár odrůd k testování a jeden záhon jsme chtěli čistě pro „naši“ starou odrůdu (asi „Anton“). U česneku je výhoda aspoň v tom, že se sází na podzim a lze tak využít volnější období. Stále je to však práce a následující rok po tom, co česnek vyleze z půdy, je potřeba se o záhony postarat.

Do jednoho záhonu jsme vysadili odrůdu „Anton“, kterou pěstujeme už od začátku naší zahrady a nejlépe se jí u nás daří. Nejinak tomu bylo i tento rok. Jenom jsme se v tom utvrdili. Na druhém záhonu skončili odrůdy, které prošli velkým testem v minulé sezoně. Z devíti nových odrůd jsme vybrali pět. „Bjetin“, „Vekan“, „Havel“, „Záhorský 2“ a neznámou odrůdu ruského nepaličáku. Ty zabraly asi tak půlku záhonu. Na druhou půlku jsme doplnili odrůdu „Anton“. Z testovaných odrůd nejlépe dopadla odrůda „Záhorský 2“, kterou jsme se rozhodli pěstovat i v dalším roce, spolu s odrůdou „Anton“. Úplně špatně nedopadly ani odrůdy „Bjetin“ a „Vekan“, ale na chalupě se jim daří o dost víc. U ruského neplaičáku se našlo pár hezkých cibulí, které si necháme pro výsadbu na chalupu. Tam se této odrůdě daří lépe. Takže pro příští rok nám zůstaly na zahradě dvě odrůdy a více zatím testovat nebudeme.

Záhony č. 23 a č. 24
Další dva záhony, kde se plány kryli se skutečností. Naplánoval jsem zde dýně. Byli to záhony pro fazolích a po velkém kompostovacím záhonu tam zůstalo dost zbytkového kompostu. Dýním by se tam mohlo dařit. Akorát jsme nezvládli případu záhonů. Byli jsme v časové tísni, tak jsme jeden záhon jenom přikryli silážní plachtou, udělali otvory a semínka vyseli tam. U druhého jsem jenom udělal trochu místa mezi plevelem a semínka vysel mezi to. Jak to už u mých divokých experimentů bývá, tak moc nevychází. Tento nebyl výjimkou. Navíc se k negativním faktorům přidali slimáci, kteří dýně vytrvale poškozovali.

Do zakrytého záhonu jsme raději vyseli odrůdy, se kterými máme dobré zkušenosti a u kterých jsem si přál úspěch. U obou záhonů jsme hlavně dosévali zbytky semínek. Jediné nové, co jsem koupil, byla semínka odrůdy „Sweat meat Oregon homestead“. Ty jsem taky vyséval do zakrytého záhonu. Neviděl jsem, že by něco vyklíčilo. Stejně dopadla i odrůda „Whangaparoa crown“. Trochu lepší to bylo u odrůdy „Minimusk“, kde aspoň vyklíčila semínka. Od začátku ale byly mladé rostlinky dost poškozované slimáky, takže rostly hodně pomalu. Když jsem viděl, jak blbě to vypadá s klíčením, pro jistotu jsem zakoupil dvě sazenice dýní, u kterých bylo napsané, že je to odrůda „Hokkaido“. Byly to trochu větší sazenice, takže jsem si myslel, že už je slimáci nepoškodí. Byl jsem moc optimistický. Hlavně jednu rostlinu dost drsně ničili. Jednou po dešti jsem na ní našel snad vice jak 20 slimáků, kteří žrali mladé plody, květy i listy. Se až divím, že i tak tato rostlina dokázala dát nějaké plody.

Rostlina sice vzrůstem vypadala spíše jako cuketa, ale plody vypadají jako klasické hokkaido. To druhá rostlina sice rostla jako dýně, ale plody ani náhodou nevypadali jako hoikkaido. Menší hruškovité plody bílošedé barvy se zvrásněnou slukou nejvíc připomínali nějaké okrasné dýně. Sklidili jsme jedné i druhé. Dokonce i odrůda „Minimusk“ dokázala vyprodukovat tři plody. V porovnání s minulým rokem je to ale co se týká dýní hodně slabé. Na druhém záhonu vyrostla jenom jedna rostlina, pravděpodobně odrůda „Beja“, ze které jsme sklidili jeden plod. Jinak záhon jenom kvalitně zarůstal. Pro příští rok musíme záhon pro dýně připravit lépe.

Záhony č. 25-28
Předchozí sezonu jsme na těchto záhonech pěstovali brambory v mulči. Pro tuto sezonu jsem měl v plánu tam pěstovat kukuřici. Jenomže záhony zůstali přes zimu nepřikryté a pro kukuřici by je bylo potřeba vyčistit. Na to jsme neměli sílu, chuť, ani čas. Proto jsme se rozhodli tam zase dát brambory. Záhony chci sice střídat, ale tohle byla nouzová situace. Navíc brambory i tak nepěstujeme v půdě, ale v seně (mulči). Z mulče tam už po zimě skoro nic nezbylo. Taky byla na záhonech drátěnka, jako ochrana proti hlodavcům. Čistit záhony s drátěnkou by asi byl zážitek. Pokoušet se odstranit ji asi taky. Tak jsme drátěnky nechali tak, přidali mulč (seno) a „vysadili“ brambory. Zase čtyři záhony, jako předchozí roky. Pro nás je to tak akorát. Z minulého roku jsme si nechali sadbu odrůd „Rosara“ a „Esmee“. Po sladování v chalupě byli brambory úplně v pohodě. Určitě vypadali lépe, než nově koupená sadba odrůdy „Adéla“, kterou jsme chtěli otestovat. Zvolili jsme jeden záhon pro odrůdu „Rosara“, jeden záhon pro odrůdu „Esmee“ a dva záhony pro odrůdu „Adéla“.

Vrstvu sena jsem dal celkem tlustou, takže brambory lezly pomalu. Už jsme jim začali i pomáhat, když jsme odhrnovali seno v místě, kde měla být brambora. Ale to už brambory začaly vylézat i samé. Slimáci se začali činit i tady. U prvních pár výhonů okousali všechny listy. Už jsme si mysleli, že ani brambory mít nebudeme. Pak to naštěstí nějak přestalo a brambory se hezky rozrostly. Počasí jim asi vyhovovalo, protože hezky rostly. Plánované postupné zahrnování dalším mulčem jsem odkládal tak dlouho, až jsem to nakonec vzdal. Myslím si ale, že vrstva mulče byla pro tento rok dostatečná.

Úroda byla slušná. Kdyby nebylo slimáků, tak bych řekl že zatím možná nejlepší. Při sklizni jsme našli hodně poškozených brambor s hnízdy slimáků rovnou mezi nimi. Někde dokonce vykousali do brambory díry a nakladli tam vajíčka. Takže slimáci brambory neopustili, jenom se přesunuli od natě k hlízám. V mulči se jim určitě líbilo. Nejsem si ale jistý, jestli by to v půdě bylo o moc lepší. U brambor určitě zůstaneme u pěstování v mulči. Odrůdy pro příští rok asi ty samé. To se ještě rozhodneme před výsadbou na začátku příští sezony.

Záhony č. 29-32
Náhradními záhony pro kukuřici byli další čtyři záhony za těmi bramborovými. Minulý rok jsme tam měli dýně a okurky. Přes zimu byli záhony přikryté, takže v době výsevů vypadali hodně dobře. Záhony jsme nijak zvlášť nepřipravovali, jenom udělali řádky a vyseli kukuřici. Dost jsem se na ni těšil a měl vysoká očekávání. Koupil a vysel jsem 200 semínek, co bylo přesně na čtyři záhony. Dlouho se nic nedělo, a pak vyklíčilo tak do deset rostlin. Nevím, jestli to bylo chladnějším počasím, nebo špatnými semínky, nebo něčím jiným. Později jsem ještě doséval semínka kukuřice, co jsem měl od mámy a schovával jsem je už pár let ve skříni. Ani z těch moc rostlin nebylo, ale v té době už byli záhony celkem dost zaplevelené. Nejdřív, když začal plevel jenom klíčit, tak jsem se do toho nechtěl šťourat, abych nepoškodil možnou klíčící kukuřici. Později, když jsem viděl, jak špatně kukuřice klíčí a plevel byl už brutální, se mi do toho nechtělo vůbec. Takže kukuřice dopadla hodně špatně. Jednou jsme sklidili a uvařili pár klasů, které ani nebyli pořádně opylené. Zbytek nedozrál. Myslím, že si zatím dáme od pěstování kukuřice ve velkém pauzu, ale do budoucna bych to ještě rád zkusil. I když naše oblast není pro pěstování kukuřice asi moc vhodná.

Záhon č. 33
Náš první z rajčatových záhonů pro zahradu v letošní sezoně. Chtěl jsem zase zkusit divoká rajčata a taky přímý výsev semínek odolnějších odrůd. Kromě našich vlastních semínek divokého žlutého rajčete jsem koupil i semínka divokého rajčete odrůdy „Humboldtovo“. Podle popisu u obchodníka by měla tato odrůda mít až 3 cm velké plody. To je v porovnání s našimi žlutými divokými rajčaty skoro obr. Navíc by měla být tato odrůda odolnější vůči plísni. Vkládal jsem do ní velké naděje a o to horší to dopadlo. Klíčení bylo fajn, růst sazenic v bytě taky. Byly to jedny z nejhezčích sazenic. Problém nastal po výsadbě na zahradu. Sazenice jsme vysadili až koncem května, i tak ještě přišel pozdní mráz. Většina odrůd to zvládla v relativně v pohodě, nebo stačili pak ještě obrůst nanovo. Sazenice odrůdy „Humboldtovo“ ale byly úplně zničené. Na jejich místo jsem vysadil dvě náhradní koupené sazenice odrůdy „Šejk“. Sazenice vypadaly hezky, ale hodně dlouho jim trvalo, než začali nasazovat plody. Než jsme stihli něco sklidit, tak přišla plíseň a bylo po rajčatech.

Naše divoká žlutá rajčata dopadla o něco lépe. Mráz je sice taky poškodil, ale hezky obrůstala nanovo, a nakonec z toho byla pořádná houština. Vysadit dvě rostliny na jedno místo nebyl úplně nejlepší nápad. Porostly ne jenom část záhonu, ale i cestičky vedle. Plísni neunikla ani tato odrůda. Napadené byli listy, stonky i plody. Ale asi jako jediná odrůda dokázala po plísni zase nanovo obrůst a plodit. Plodů bylo jako obvykle hodně. Sbírat se nám je moc nechtělo, jenom když jsem šel kolem, tak jsem si něco nazobal. Celkem jsem této odrůdě i přišel na chuť, takže možná ještě někdy v příštích sezonách dostane další šanci. Ale asi jenom tak jeden keřík jako zajímavost, pro uzobnutí pár plodů, když půjdeme kolem.

Zkoušel jsem i přímé výsevy odolnějších odrůd „Alaska“, „Glacier“, „Siberian“ a „Sibirsky skorospelyi“. Výsevy jsem udělal ještě před výsadbou sazenic divokých rajčat. Dlouho se nic nedělo a až později jsem na záhonech našel nějaké známky klíčení. To už bylo v době, kdy jsem vysadil i sazenice divokých rajčat. Pak přišel mráz, a kromě divokých rajčat asi zničil i všechno, co případně vyklíčilo ze semínek. Nebo mě ještě napadlo, že možná je sežrali slimáci, se kterými jsme v té době začali mít problémy. V každém případě po nich na záhonu nezůstalo nic. Nejlepší je, že vedle záhonu na cestičce se později objevila rostlina rajčete, zřejmě ze semínka, které vypadlo z pytlíků při výsevu. Dobře rostla, kvetla a nasadila plody. Stejně jako zbytek rajčat ji zlikvidovala plíseň. Po neúspěchu s rajčaty jsme se na jejich místo pokusili vysadit přebytečné sazenice zelí. Jenom jsme udělali svačinku pro slimáky, kteří je všechny sežrali. První přímý plánovaný výsev rajčat dopadl špatně. Rozhodně to ale chci ještě do budoucna zkusit.

Záhony č. 34-37
Naše záhony s keříkovou fazolí pro letošní sezonu. Vyseli jsme jeden záhon keříkových fazolí pro sklizeň zelených lusků odrůd „Delinel“, „Dubbele witte“, „Fleuret“, „Purple teepee“, „Satelit“, „Saxa“ a „Sonesta“. Koupil jsem více odrůd, protože po velkém neúspěchu v minulé sezoně jsem chtěl vybrat pro nás nějakou vhodnou odrůdu. Začátek sezony nevypadal moc dobře. Kromě rajčat postihl mráz i fazole. Hlavně ty, co začali klíčit dřív. Po vyklíčení vypadali záhony s fazolí poloprázdné. Po jejich pozdějším odplevelení se fazole hezky rozrostla a nevypadalo to vůbec špatně. Slimáci škodili i tady, ale nic vážného jako i jiných druhů zeleniny, to nebylo. Ke každé odrůdě něco málo napíšu.

Delinel – klíčení nebylo úplně nejlepší a růst u této odrůdy mi přišel taky nějak slabší. Rostliny jako by se spíše snažili dělat pnoucí formu. Moc lusků nenasadily, ale něco málo jsme sklidili. Lusky jsou spíše tenčí a mezi listy jich není moc vidět. Tato odrůda přestala poměrně brzy plodit úplně a rostliny odumřely. Celkově hodně špatný výkon, proto zatím neplánujeme tuto odrůdu zase pěstovat.

Dubbele witte – klíčení spíše z těch lepších a ani růst rostlin nebyl špatný. Minulou sezonu tato odrůda dopadla špatně, tak jsem ji dal tento rok ještě šanci. Dopadla o něco lépe, ale nijak moc mně nepřesvědčila. Lusky má spíše tlustší a moc jich nebylo. Víckrát už asi tuto odrůdu pěstovat nebudeme.

Fleuret – podle toho co jsem se dočetl, tak by tato odrůda měla být náhradou za odrůdu „Satelit“. Tu nám i hodně připomínala růstem a bohatou násadou štíhlých lusků. Plodila i celkem dlouho. Rozhodně jeden z nejlepších výsledků pro tento rok u fazolí pro sklizeň lusků. Pro příští rok chci tuto odrůdu zkusit znovu pěstovat.

Purple teepee – vzhledově zajímavá odrůda, protože celé rostliny včetně lusků jsou tmavě fialové. Klíčení i růst byl průměrný. První dojem nebyl špatný, protože jako jedna z prvních odrůd nasadila celkem hezkou násadu lusků. Pak už to bylo jenom horší. Lusků moc nepřibývalo a rostliny postupně odumíraly. Takže tato odrůda byla spíše zklamání a zatím ji pěstovat nebudeme.

Satelit – kdyby můj favorit mezi fazolemi. Po katastrofálním minulém roce to tento rok bylo snad ještě horší. Z devíti semínek jsme měli jednu rostlinu, která skoro vůbec nerostla. Později jsem si ji přestal všímat úplně. Osivo této odrůdy jsem už v prodeji ani neviděl a máme za ni náhradu („Fleuret“), takže není důvod uvažovat o jejím dalším pěstování.

Saxa – taky jedna z odrůd z minulého roku, kde nedopadla úplně nejlépe. Tento rok to bylo o dost lepší. Klíčení i růst slušný. Lusky spíše tlustší. Více připomínali fazoli na sklizeň pro suché zrno než luskové fazole. Kdybychom neměli lepší odrůdy, tak bych o této odrůdě uvažoval i pro příští sezony. Zatím tato odrůda zůstává jenom na střídačce.

Sonesta – pro mě asi odrůda č. 1, co se týká keříkové fazole pro sklizeň lusků. Klíčení i růst rostlin byl celkem fajn. Lusky možná začala nasazovat o malinko později než jiní rychlící, ale pak s tím už nepřestala až do podzimu. Asi nejlépe plodící fazole v tomto roce. Lusky nejsou úplně nejtenčí, ale ani nic tlustého. Takový dobrý průměr. Velkou výhodou pro mě je žlutá barva lusků, takže se dobře sklízí (na rozdíl od zelených lusků ji je dobře vidět). Chuťově mi tato odrůda přijde jako jedna z nejlepších, pokud ne vůbec nejlepší. Prostě jsem s ní spokojený a určitě ji chci zase zkusit v příští sezoně.

Zbylé tři záhony s fazolí připadli na odrůdy pro sklizeň suchého zrna. Naše vlastní semínka odrůd pojmenovaných pracovně jako „Andělská“, „Bílá“, Černá“, „Mix“ a „Žlutá“. Ty dopadly v minulém roce neporovnatelně líp než luskové odrůdy. Problém u nich byl v dozrávání. Hlavně konec sezony byl špatný, kdy hodně pršelo a většina fazole nám zplesnivěla. Tomu jsem se chtěl tento rok vyhnout, tak jsme sklízeli lusky průběžně tak jak usychali. V bytě jsme je ještě týden dosušili. Je to hodně pracný způsob sklizně fazole, ale bez toho bychom asi zase moc neměli. Výhodou je, že ty prvně sklizené lusky je určitá selekce na ranost. Takže se možná časem dočkáme i vlastní fazole, co u nás stihne uzrát včas.

Nejlépe u nás dozrávaly fazole s menším zrnem. Úplně první byla část fazolí, které vyséváme jako „Mix“. Dobře uzrávají taky fazole „Černá“ a „Žlutá“. Nejhůř dopadli jinak skvělé fazole „Andělské“. Jsou hezké velké, chutné, ale asi spíše do teplejších podmínek. V příští sezoně budeme pokračovat ve vysévání „Mixu“, a taky černých a žlutých fazolí. Z toho mixu snad časem vyselektujeme tu nejvhodnější odrůdu pro naše podmínky.

Záhon č. 38
Náš druhý rajčatový záhon na zahradě pro tento rok. Rozhodl jsem se do něj vysadit keříkové odrůdy, hlavně pro zpracování v kuchyni. Většinu z nich, „Denár“, „Hana“, „Marmande“, „Orbit“, „Siberian“ a „Šejk“ jsme již minulé roky pěstovali. Odrůda „Pavlína“ byla nová. Zlákala mne kvůli velkým steakovým plodům a že by měla být vhodná do sušších půd (kterou máme na zahradě). Keříková rajčata minulý rok na chalupě nedopadla dobře. Je tam celkem vlhko, takže plíseň je zlikvidovala spolehlivě. Proto jsem myslel, že na zahradě by mohli dopadnout lépe. Jenomže přišel zatím pro nás na srážky nejbohatší rok a nebyl moc rozdíl mezi chalupou a zahradou.

Rajčata jsem vysadil po čtyři kusy na jedno místo, vždy jednu odrůdu na 1 m2 záhonu. Ze začátku to vypadalo, že to je v pohodě. Později se rajčata rozrostla tak, že z toho byla hodně velká houština a plánovaná údržba v podstatě nešla moc provést. Tak velké rostliny keříkových rajčat jsme ještě neměli. Bylo by to možná v pohodě, kdyby nepřišla plíseň. V hustých porostech s malou cirkulací vzduchu bylo šíření asi celkem rychlé. Ještě před dovolenou vypadala rajčata v pohodě. Po týdnu dovolené byla všechna černá. Sice se ještě stále snažila nasazovat plody, ale více jak 90% z nich bylo napadených. Jediná odrůda, které se dařilo nějak obrůst nanovo, byla odrůda „Siberian“. Z té jsme i něco sklidili. Ale samozřejmě to bylo neporovnatelně méně než jsem čekal. Na záhoně zůstalo desítky kilogramů plesnivých rajčat. Po minulém, na rajčata katastrofálním roce, to bylo další velké zklamání.

Záhony č. 39-41
Tyto záhony zůstali neosazené. Původně jsem měl v plánu tam udělat záhony pro brambory, ale jak jsem popisoval u brambor, z různých důvodů to dopadlo jinak.

Záhon č. 42
Topinambury jsem chtěl pěstovat snad ještě dřív než jsme měli zahradu. Pokaždé když jsem si na to vzpomněl, tak buď nebyla vhodná doba pro nákup, nebo bylo všechno vyprodané. Povedlo se až tento rok na jaře, kde jsem si na topinambury náhodou vzpomněl, měli je, a tak jsem je objednal. Akorát že jsem osevní plán dělal ještě na podzim minulého roku a topinambury v něm zahrnuty nebyli. Takže jsem musel improvizovat. Kvůli různým okolnostem to nakonec skončilo tak, že jsem se rozhodl topinambury vysadit do posledního záhonu hned vedle bylinkové spirály. Jsou to velké rostliny a v posledním záhonu by to nemuselo vadit. Navíc mi stačilo jenom stáhnout plachtu z jednoho okraje záhonů a bylo.

Nic jsem neryl, jenom udělal díry a hlízy vysadil. Klíčení bylo trochu delší, ale pak se rostliny hezky rozjely a na konci z toho byl snad 4 m vysoký porost. Ještě dobře, že jsem je vysadil ve dvou řadách a mohli se navzájem podepírat. Obě odrůdy (bíla i fialová) rostly stejně dobře. Úroda je hodně slušná. Zatím nejvíc asi 5 kg z jedné rostliny. Při výsadbě mi přišli bílé hlízy větší než fialové. Při sklizni to bylo naopak. Zase těch bílých je obvykle trochu víc. V každém případě je to parádní rostlina a jsem rád, že se nám ji konečně podařilo získat pro pěstování. Jenom se na příští rok asi budu mírnit s výsadbou. Tolik topinamburů rozhodně nepotřebujeme (zatím).

Tohle je konec druhého článku o pěstování zeleniny na naší zahradě v roce 2021. V příštím článku budu pokračovat se záhony na chalupě.