Rok šestý – 15. týden: Výsev hrachu

15. týden

Před námi byl prodloužený velikonoční víkend, tak jsme se rozhodli toho využít. Pro práce na zahradě i chalupě jsme si naplánovali dva dny. Počasí nám vyšlo úplně skvěle, takže se i lépe dělalo. Chtěli jsme si to udělat více relaxačně a proto jsme toho moc neplánovali. Nakonec to samozřejmě dopadlo trochu jinak, protože neustále je co dělat.

Hlavním plánem pro první den byl výsev hrachu na zahradě. I tuto sezonu jsme zůstali u dvou záhonů. Protože se nám nepovedlo sklidit dost osiva minulou sezonu, koupil jsem nové. Osvědčené odrůdy „Oscar“ a „Twinset“ jsem naplánoval na jeden záhon. Slibnou odrůdu „Progres 9“ jsem naplánoval na druhý záhon. Tu jsme zkoušeli pěstovat už minulý rok, ale kvůli špatnému klíčení to dopadlo špatně. Z těch pár rostlin co na záhonu byly, jsme sklidili o něco větší lusky i zrna než u jiných odrůd. Proto jsem chtěl tuto odrůdu zkusit i letos.

Osivo jsme namočili, aby lépe klíčilo. U hrachu by to prý měly být 2-4 hodiny. Semínka jsme namočili ráno před odjezdem z Prahy na zahradu a než jsme připravili záhony k výsevu, tak to i tak nějak vyšlo. Po zhodnocení stavu a počtu semínek jsem přehodnotil výsevní plán. Osiva odrůdy „Oscar“ bylo zdaleka nejvíc, tak jsem se rozhodl, že ho vysejeme do jednoho záhonu a zbylé dvě odrůdy do druhého záhonu. Na rozdíl od minulých let jsme hrách nevysévali přes trubku, ale jenom tak z ruky. V tom moc cvik nemám, tak je výsev hustější než obvykle. Měli jsme ale hodně osiva, bylo předem namočené, tak co s ním. Pro příští sezonu uvažuji nad nějakým secím strojkem. Usnadnilo by nám to práci a i ušetřilo osivo. Půdu už máme tak kvalitní, že si můžeme dovolit výsev strojkem rovnou do záhonu bez vytváření řádků.

Po výsevu hrášku se nám už moc do nějakých velkých prací nechtělo (relaxujeme že), tak jsme prošli stromky a udělali řez peckovin (třešně, višně, mirabelky a spol.). Současně jsme zkontrolovali stav našeho ovocného minisadu, kterému jsme se minulý rok skoro nevěnovali. Z občasného pozorování minulý rok jsme věděl, že to nebude moc dobré. V podstatě jsem se skoro rozhodl ponechat stromky na zahradě svému osudu. Některé jsou tam už šest let a růst nic moc. Musím uznat, že jsem jim taky nevěnoval péči, kterou by si zasloužili. Chtěl jsem jich mít co nejvíc a tak to pak dopadá. Moje předpoklady se potvrdili, protože pár stromů vypadá že uhynulo. Hlavně hrušně, u kterých jsem si to myslel už v průběhu minulé sezony. Dobrou zprávou ale je, že se zbytkem to vůbec nevypadá špatně. Právě naopak jsem byl příjemně překvapen, jak stromky za poslední rok vyrostli. Hlavně peckoviny, u kterých jsme dělali řez, vypadají hodně dobře. Asi si konečně vytvořili dobrý kořenový systém a už je netrápí ani hlodavci. Stromky jsme moc nestříhali, jenom odstranili suché, překážející si a dovnitř koruny rostoucí větve. Dost stromků má hodně květních pupenů, tak jsem celkem zvědavý, jestli bude i nějaká úroda. Tento rok bych jim chtěl věnovat o trochu více péče než doposud. Minimálně kolem nich vysekat trávu, co se nám minulý rok hodně nepovedlo.

Po údržbě stromků jsem ještě pročistil záhon s česnekem. Zatím tam sice není moc plevele, ale něco málo tam bylo a hlavně, teď je na to ještě čas. Taky jsem chtěl vyčistit okraj záhonu. Cestičky kolem záhonu s česnekem jsme zakrývali, když na nich byl poměrně velký porost trávy, takže to nešlo zakrýt úplně tak jak bych chtěl. Přes zimu se plachta trochu slehla a na krajích záhonu místy vyráželi trsy trávy a hlavně i pýr. Takže když už jsem procházel motyčkou záhon, vyčistil jsem i okraje. Samozřejmě to není úplně perfektní a ještě to bude zarůstat, ale po každém čištění to bude lepší. Cestičky mezi záhony zůstanou zakryté, takže postupně se to vyčistí a budeme mít zase o něco méně práce s přípravou záhonu. Jinak česnek vypadá hodně dobře. Akorát u jedné rostliny jsem si všiml ožrané listy. Tak nevím, jestli už úřadují slimáci, nebo co se děje. Je ale fakt, že už jsem pár kousků objevil pod kameny.

Na chalupě jsme měli v plánu udělal zemní kotvy a osadit sloupky u výběhu pro slepice, ale nakonec jsme dělali něco úplně jiného. Manželka donesla od kolegyně z práce trs trvalé cibule, kterou bylo potřeba vysadit a na výsadbu čekal i libeček. Ten byl zatím v květináčích na chalupě, ale moc se mu tam nelíbilo. Pro výsadbu jsme zvolili jeden z malých záhonků. Před výsadbou jsem záhon zamulčoval listím, co manželka vyhrabala z jahodových záhonů. Do toho jsem udělal jamky a vysadil rostliny.

Manželka pak ještě vyčistila další záhonek kousek vedle, kde máme už třetím rokem šťovík. Už začal obrážet a vypadá hodně dobře.

Nic moc dalšího jsme už nedělali. Chvilku jsme ještě relaxovali a kochali se tím, co roste. Začali nám kvést narcisy, slíbil jsme fotky, tak tady jsou.

Minule jsem přidával fotku medvědího česneku, který teď vypadá o hodně lépe. Už by šlo asi i něco sklidit, ale to ještě tento rok nechci. Rád bych, aby se raději více rozrostl. Snad ty hezké trsy co jsou dole na fotce budou zárodkem hezké nové kolonie medvědího česneku. Podmínky by v tom koutě pozemku, kde česnek roste, mohly být pro to hodně dobré.

Trochu překvapením (příjemným) byl pohled do pařeniště. Pomalu to tam začíná klíčit. Zatím je nejrychlejší jarní kapusta. Se zbytkem to snad bude stejně dobré. Protože bylo hezky, tak jsme pařeniště po dobu co jsme byli na chalupě odkryli, pořádně zalili a při odjezdu zase zakryli.

Když jsme tak procházeli pozemkem, kochali se a dělali plány do budoucna, tak jsem si najednou skoro až s hrůzou uvědomil, že jsem úplně zapomněl na výsev cukrového hrášku na chalupě. Koukal jsem se na ty záhony a říkal si, že tam budou fazole, okurky a rajčata a že na to je ještě spousta času. A pak najednou cvak a skoro panika. Svět se samozřejmě nezboří a měli jsme ještě jeden velikonoční den k dobru. Takže pro mě bylo jasné, co budeme dělat. Manželka ještě chtěla vyčistit záhon s jahodami na zahradě a zbytek se uvidí.

Druhý den jsme nejdřív jeli na chalupu po centrálu. Na zahradě nemáme na rozdíl od chalupy žádnou vodu a už to chtělo ji natahat z vrtu. Taky jsme potřebovali další střešní tašky na zatížení plachet, kterými zakrýváme cestičky mezi záhony. Takže jsme naložili centrálu, staré střešní tašky, namočil jsme hrášek před výsevem a vyrazili jsme na zahradu.

Nejdřív jsme se pustili do záhonu s jahodami. Vyhrabali (rukou) jsme z nich suché listí a vystříhali staré výhony. Pravděpodobně tento rok už uděláme pro jahody nové záhony, ale ještě jednu úrodu na starém místě bychom rádi měli. Taky si chceme nechat zakořenit dostatek sazenic pro nové záhony. Jahody nevypadají špatně, i když jsme jim taky nevěnovali tolik péče, co by si zasloužili. Ten záhon co jsme udělali se blbě udržoval a byl trochu mimo. Když budou záhony s jahodami zase mezi zbytkem zeleniny, tak by to mělo být lepší. S údržbou jahod nám trochu pomohla černá fólie, co jsme na záhon natáhli. Byla určená speciálně pro jahody, ale po dvou letech na záhoně je už hodně zničená a v podstatě déle nepoužitelná. Na nové záhony už nic takového dávat nechci. Navíc je z toho spousta zbytečného odpadu.

Další plánovanou prací, kterou bylo potřeba udělal, byli topinambury. Ty bílé už byli dost naklíčené. Fialové byli na záhoně sice ještě v pohodě, ale to, co jsme přinesli do bytu, bylo do pár dnů naklíčené taky. Takže fakt to bylo ne za 5 minut 12, ale spíše už 5 minut po dvanácté. Nejdřív jsme vykopali zbytek topinamburů a pak na druhou půlku záhonu vysadili fialovou verzi. Tu bílou jsme vysadili už minulý týden na první půlku záhonu, jak jsem psal. Bílé hlízy byly při vykopávání už méně kvalitní. Zase když se zadařilo, bylo jich hodně. Fialové hlízy vypadají kvalitnější, ale je jich o něco méně. Zatím budeme i nadále pěstovat obě verze a uvidíme, jestli to bude v budoucnu jinak.

Po sklizni a výsadbě topinamburů jsme jeli zpátky na chalupu. Stále nás čekal výsev hrášku. Samotný výsev by byl v pohodě. Nejdřív ale bylo potřeba připravit záhon. Ozimá řepka, co jsem vyséval minulý rok, dostala novou sílu a začala bujně růst. Právě nejvíc na záhoně určeném pro hrášek. Záhon jsem pokopal těžkou motykou a pak jsme ho vyčistili. Tento způsob se mi ale moc nelíbí. Jednak je to dost práce a pak jsme ze záhonu odnesli hodně organické hmoty, která by tam měla zůstat. Zatím ale nevím, jak jinak to vyřešit. Buď záhon na zimu zakrýt, nebo vysít něco, co přes zimu zahyne, nebo něco jiného. Ještě o tom popřemýšlím.

Pro tuto sezonu jsme vybral tři odrůdy cukrového hrášku. Zdaleka největší podíl bude patřit minulý rok pěstované odrůdě „Oregon sugar pod“. Osivo jsme měli vlastní a to více než dost. Byla hlavní už jenom kvůli tomu, že kupovaného osiva bylo akorát tak na otestování, jak to poroste. Přesně 20 hrášků u odrůdy „Opal creek“ a 30 hrášků u odrůdy „Oregon giant“. Tu první jsem vybral kvůli žluté barvě, kvůli které by se měli lusky lépe sklízet. Druhou odrůdu jsem chtěl pěstovat asi už tři roky zpátky, ale semínka byla vyprodaná. Teď, když jsem narazil na možnost je koupit, tak jsem nezaváhal. U obou odrůd by navíc měla být výhoda v tom, že rostou bujněji a můžeme tak využít větší část 2 metrové konstrukce pro pnutí, než je tomu u odrůdy „Oregon sugar pod“, která dorůstá jenom kolem 70 cm. Uvidíme, jak to dopadne v praxi. Při výsevu mi i tak přišlo nejkvalitnější naše vlastní osivo, kterého bylo i nejvíc. Proto jsem při výsevu nešetřil a vysel hrášek více nahusto než obvykle. Při nejhorším můžeme část sklidit brzy na mladé výhonky.

Záhon s hráškem nás dost vyčerpal (a to měl být relax), navíc se dost ochladilo, a tak jsme jeli zpátky do Prahy. Tam mně ještě čekala nějaká ta práce se sazenicemi (to ale až další den). Udělal jsem truhlík č. 2 s paprikami. Tohle byla odrůda „Slovakia“, která by měla být tuto sezonu jako hlavní. Zatím to tak nevypadá, protože skoro neroste. Ale druhý výsev dopadl lépe než ten první a podařilo se mi vybrat 10 schopnějších rostlin. V porovnání s těmi prvními paprikami jsou to dost prckové, ale snad to časem doženou.

Radost mi dělají rajčata, která vypadají hodně dobře a je jich více než dost. Ještě tak týden, nebo spíše dva a můžeme přesazovat taky. Druhý výsev u divokých rajčat dopadl dobře, už jsem je nezlikvidoval jako u prvního výsevu, takže to snad bude v pořádku. V porovnání s prvními rajčaty jsou to ještě malé rostlinky, ale jak to u divokých rajčat bývá, zdání někdy klame. I tak se nejvíc rozjedou až po výsadbě do volné půdy.

Takže tohle byl náš prodloužený velikonoční víkend. Bylo to hlavně o hrášku, ale udělali jsme i pár dalších důležitých prací. Příští týden máme v plánu výsev červené řepy a možná se dostaneme i k tomu výběhu pro slepice. Nebo do toho přijde ještě nějaká další práce, jak to už bývá. Uvidíme na místě.