Rok šestý – 17. týden: Brambory

17. týden

Dnešní příspěvek bude asi kratší než obvykle a v podstatě na jedno téma. Tím jsou brambory. Jejich „výsadbu“ jsme si naplánovali právě na tento týden. Měli jsme v plánu i jiné práce, ale nakonec nám brambory zabraly většinu času a hlavně sil.

Z Prahy jsme vyjeli nejdříve směr chalupa, protože jsme potřebovali naložit sadbu brambor. Tu máme tento rok už celou vlastní. K fialovým odrůdám „Esmee“ a „Rosara“ se nově přidala i žlutá odrůda „Adéla“. Ta se minulý rok osvědčila, takže jsme u ní zůstali a testy dalších odrůd zatím dělat nebudeme. I plán výsadby zůstal stejný jako minulý rok. Jeden záhon velmi raná „Rosara“, jeden záhon trochu pozdější „Esmee“ a dva záhony taky pozdější „Adéla“. Velmi raná odrůda „Rosara“ by sice měla být hlavně k jídlu v průběhu sezony a další dvě odrůdy pro uskladnění na zimu, ale v podstatě mezi nimi při skladování nevidím rozdíl. Všechny zatím vypadají stejně dobře. Takže klidně bychom mohli pěstovat i jenom tu jednu velmi ranní, využívat výhodu rychlejší sklizně a v pohodě ji skladovat na chalupě přes zimu. Zatím ale zůstáváme u více odrůd. Může se stát, že nějaká odrůda v nějaké sezoně selže, tak abychom měli „pojistku“. Větší genetická variabilita se hodí (ne jenom u brambor).

Stejně jako po minulé roky jsme brambory vysadili do sena. Jenom jsme změnili záhony. Pro bramborové záhony jsme vybrali novou plochu vedle topinamburů, kde jsme zatím nic nepěstovali. Byla minimálně tři roky zakrytá, takže byla i hezky čistá a připravená na pěstování. Nevýhodou bylo, že jsme museli vytyčit záhony a natáhnout drátěnku na spodek záhonu. Sice jsme už minulý rok moc problémy s hlodavci neměli, ale nebudeme se na to spoléhat. To, že byla plocha vyčištěná, jsme využili k natažení kusů silážní plachty mezi záhony na chodníky. Víceméně jsme rozstříhali tu starou plachtu, co tam původně byla.

Při stahování plachty z plochy jsme narazili možná na starého známého krasavce (krasavici). Minulý rok při přípravě záhonů po rajčata kousek vedle, jsme taky objevili stejný hezký exemplář slepýše. Jsem rád, že se mu u nás líbí. Neměl jsem radost z toho, že ho rušíme, ale plochu pro záhony potřebujeme.

Největší obavy při výsadbě brambor jsem měl z nedostatku sena. Minulý rok jsme skoro nesekali a měli jsme jenom dvě kupy sena ještě z předminulé sezony. Byl jsem připravený i na to, že budeme muset vyhrabávat suchou trávou z neposečené louky, ale nebylo to potřeba. Pro jistotu jsme ale dávali brambory jenom rovnou na drátěnku a zakrývali je tenčí vrstvou sena než minulý rok. Vyšlo to tak akorát. Brambory jsou dostatečně zakryté, a to je hlavní. Ještě to bude chtít něco nahrabat a nakosit, abychom co nejdříve doplnili větší vrstvu mulče. Minulý rok jsem to neudělal, ale to jsme měli o dost tlustší vrstvy mulče. Tentokrát k tomu budu více motivovaný.

Brambory nám dali zabrat více než jsme si mysleli. Na žádnou další práci jsme chuť už neměli, tak jsme se jenom kochali. Květen je pro mě asi nejhezčí období na zahradě. Hodně toho kvete, pučí a bujně roste. Pokud k tomu i zaprší, tak je všechno hezky zelené. V létě už je moc horko a obvykle více sucho. Ale zase je co sklízet, co je taky radost.

Už minule jsem psal o hezky vypadajících stromcích na zahradě. Na to, že jsem je skoro odepsal, to je příjemné překvapení. Kromě nádherně kvetoucí velké třešně rostoucí v pásu dřevin kolem pozemku, nám hezky kvetou i naše třešně. Hlavně ta první, kterou máme už od začátku.

Ještě více ve květu je jedna ze slivoní. Těm se daří ze všech stromků na zahradě snad nejlíp. Vysadil jsme čtyři a měnil jsme jenom jednu, protože ji sežrali kořeny hlodavci. Další vysazená v drátěném koši už je v pohodě. Jsem fakt zvědavý, jaká z té záplavy květů bude letos úroda.

Z pěti hrušní nám minulý rok dvě uhynuly. Ze tří, co zůstaly, jsou dvě tzv. asijské hrušně, odrůdy „Chojuro“ a „Early Shu“. Třetí je odrůda „Konference“, kterou taky minulý rok postihla rez, ale vypadá, že to zvládla lépe než ty dvě, co uhynuly. Plody této odrůdy mi chutnají, tak doufám, že to bude zvládat i dále. Uhynulé stromy nahrazovat nebudu. Možná nějakou hrušeň ještě vysadím na chalupu. Nejspíš to bude asijská odrůda, protože ty lépe odolávají rzi. Uvidíme, co naše hrušně předvedou tento rok. Minulý rok měla ta nejlíp vypadající jeden plod s nic moc chutí. Tento rok kvete hezky, tak snad bude zase něco na ochutnávku.

Kromě stromků nám dělá radost i klíčící zelenina. Minulý týden jsem přidával pár fotek první zeleniny. Dnes přidám další. V pořadí to jsou bob, hrášek, mrkev a šalotka. Hodnotit klíčení je ještě brzy, ale nevypadá to vůbec špatně. Ještě kdyby chtělo trochu více pršet.

Po procházce zahradou a kochání se jsme vyrazili ještě zpátky na chalupu. Nic velkého jsme už dělat nechtěli, ale chtěli jsme ještě vzít nějakou zeleninu a trochu si projít pozemek. Takže jsme se kochali i na chalupě. A že taky bylo čím. Po prvních žlutých narcisech v květinovém záhonu už kvetou i tulipány a druhé narcisy.

Zeleniny na chalupě ještě moc vyseto / vysazeno nemáme, ale něco tam přece jenom je. Dokonce i ke sklizni. Hned v květinovém záhonu je samovýsev polníčku. Sice už jde do květu, ale něco sklidit šlo.

Už na zahradě manželka sklidila zase trochu ozimého salátu a pár kousků natě cibule. Na chalupě jsme pokračovali s polníčkem, šťovíkem, pár listy medvědího česneku a česnáčkem. Ten nám roste divoce na více místech, ale nejvíc bujný je porost kolem jedné z keřových višní.

Té listové zeleniny bylo nakonec tolik, že to vyšlo i na skvělou večeři. Po zimě už byla potřeba trochu doplnit vitamíny a co je lepšího než čerstvá listová zelenina. V příštích letech chci zapracovat na tom, abychom jarní saláty měli dříve a pravidelněji.

Další den mně čekalo přesazování sazenic rajčat. To vždy zabere hodně místa v bytě, tak je potřeba ho uvolnit. Papriky zatím zůstali v bytě, ale celer už pocestoval na chalupu. Na výsadbu venku je ještě brzy. Pár týdnů na chalupě by však zvládnout měl. Sazeničky jsou zase o něco lepší než posledně, ale do mých „vysněných“ mají ještě dost daleko. Je to ale pokrok, a to je hlavní. Hlavně ale, sazenice mají stále ještě nějaký čas, aby zesílily.

Když už jsem vzpomněl na papriky, tak tím se daří dost dobře, možná až moc. Vysévám je koncem února abychom je neměli moc přerostlé, a i tak už rostou jako z vody. Sazenice z prvních výsevů jsou už v podstatě zralé k výsadbě. Další týden je už asi vezmeme na chalupu k otužování. Je tam i chladněji, tak by je to mělo trochu zpomalit. Druhý výsev zatím zůstane v bytě. Sice už začíná trochu rychleji růst, ale na ty první papriky zdaleka nemá. Hlavně že rostou. Po prvních výsevech jsem si myslel, že tento rok vlastní sazenice paprik mít nebudeme.

Hlavní prací ohledně sazenic bylo přesazování rajčat. Když jsem vyhodnotil jejich stav, tak jsem to asi měl udělat už minulý týden. Divoké rajčata byla tak akorát, zbytek už mírně přerostlý. To nevadí, vysadíme je hlouběji.

Pro přesazení jsem zvolil stejně truhlíky, jako pro papriky. Počtem nám to přesně vychází na parapety a lépe se s nimi manipuluje. Do jednoho truhlíku jsem vysadil 8 rostlin, co je asi tak maximálně rozumný počet. Možná by bylo lepší i méně, ale pak už nemáme kde nádoby se sazenicemi dát. S rajčaty jsem zatím spokojený. Klíčení bylo slušné a máme dostatečný počet sazenic od každé odrůdy. Už mám i pár favoritů, ale pro nějaké hodnocení je ještě moc brzo. Nejdůležitější bude i tak úroda. Hlavně aby konečně už i nějaká byla.

Koukám, že jsem se zase rozepsal, i když jsem na začátku psal, že to dnes bude kratší. To jsem si i myslel, ale když o zahradě a pěstování se dá tolik povídat. Takže brambory máme za sebou a příště nás asi čekají fazole. Zase to bude hodně monotematický, ale určitě se najde i pár jiných hezkých věcí. Report bude.