Rok šestý – 21. týden: Papriky, dýně a rajčata
21. týden
Plány pro tento víkend jsme měli velké. Postupně jak se ale začal blížit víkend, tak jsem je začal přehodnocovat. Uvědomil jsem si, že všechno nestihneme, ani kdybychom moc chtěli. V sobotu už jsem měl jasno, že nebudeme nic kosit na zahradě. Ne jenom kvůli tomu, že mám přímo živočišný odpor ke všemu, co hučí, ale hlavně kvůli jiné, důležitější práci. Chtěli jsme vysadit papriky, rajčata a z Prahy jsme vezli i sazenice dýní.
Nejdřív jsme jeli na chalupu, kde jsme vyzvedli sazenice divokých rajčat, minule zapomenuté sazenice celeru a sazenice kadeřávku odrůdy „Halbhoner“, které byly minulý týden podle našeho uvážení ještě moc malé k výsadbě. Na zahradě jsme se pustili nejdřív do výsadby kadeřávku a celeru. Sazenice kadeřávku byly totiž jenom tak vytahané z pařeniště a neměly moc půdy kolem kořenů. Pozitivním zjištěním bylo, že většina sazenic minulý týden vysazené brukvovité zeleniny vypadala v pohodě. Čekal jsem, že to bude horší. Něco málo nahrazovat budeme, ale sazenic v pařeništi máme ještě více než dost. Přemýšleli jsme, co s celerem. Původní plán byl vysadit ho spolu s kedlubnami a pórkem. Kedlubny měli už jinou společnost, tak jsme celer vysadili mezi zelí a růžičkovou kapustu. Udělali jsme mezi nimi ještě jednu řadu. Zkoušíme to takhle poprvé, tak uvidíme na konci sezony, jestli to nebude moc nahusto. Ono takhle když jsou malé sazeničky, tak záhon vypadá celkem prázdný. Zelí i růžičková kapusta jsou ale schopné vyrůst celkem dost, pokud se nic špatného nestane (např. invaze slimáků). Co se týká kvality sazenic celeru, tak nejsou úplně podle mých představ, ale jsou zatím nejlepší, co se mi podařilo dopěstovat. Nevím, jestli někdy budou vypadat jako ty v hobby marketech, na kterých je umělého hnojiva tolik, že vypadají jako by je někdo nahusto pocukroval. Uvidíme na konci sezony, jaká bude úroda i z ne úplně vzorových sazenic.
Ve výsadbě jsme pokračovali s rajčaty. Na zahradě chci pěstovat jenom ta divoká, kterých jsem naplánoval 8 na záhon. Sazenice taky nevypadají úplně podle mých představ, ale minulý rok byly možná ještě menší. Záhon s osmi sazenicemi vypadá ještě více prázdný než ten se zelím. Zdání ale klame, protože divoká rajčata udělají houštinu 1×1 m jako nic. Vybíral jsme primárně odrůdy, které by měly být více odolné vůči plísním. Nevím, jaký bude tento rok, co se týká plísně, ale po posledních dvou letech nezdaru s tím raději předem počítám. Vysadili jsme po dvě sazenice od odrůd „Divoké zlaté“, „Humboldtovo“, „Matt’s wild cherry“ a „Koralik“. Pro rajčata jsem vybral záhon po cuketách, který jsme po odkrytí silážní plachty už nijak neupravovali, jenom udělali díry a vysadili rajčata. Vypadá sice trochu brutálně, ale zbytky cuket a sena aspoň poslouží jako mulč.
Po rajčatech následovaly dýně. Tam to bylo ještě jednodušší. Stačilo jenom pět děr. Povrch záhonu jsme taky nijak neupravovali, jenom trochu vyčistili okraje a ponechali zbytky zeleného hnojení jako mulč. Po dvou dírách dostaly oblíbené a osvědčené odrůdy „Minimusk“ a „Whangaparoa crown“. Do poslední výsadbové díry jsem vysadil odrůdu „Sweet meat Oregon homestead“, která minulý rok z přímého výsevu vůbec nevyklíčila. Tento rok v pohodě 100% klíčení při předpěstování v bytě. Nevím, co byl minulý rok za problém. Do každé výsadbové díry jsme vysadili celý obsah květináče, tak jak byl. Tedy po dvě, resp. tři rostliny. Možná to některé rostliny nezvládnout, ale i kdyby všechny přežily, tak by to neměl být problém. Prostoru je kolem celkem dost. Na závěr jsme záhon ještě zakryli netkanou textilii. Přece jenom jsme sazenice měli jenom v bytě a vůbec jsme je neotužovali. Tak ať nemají hned takový šok z venkovních podmínek.
Netkanou textilii pro záhon s dýněmi jsme přetáhly ze záhonu vedle, kde jsme vysévali cukety. Ty všechny hezky vyklíčily a rostou, kromě jedné pomalejší odrůdy. Řadu cuket je vidět i na poslední fotce výše. Jenom doufám, že jsme ochrannou textilii nesundali moc brzo. I když, doteď jsme ji u cuket nepoužívali vůbec. Po letošních moc hezkém výsledku a zkušenosti ji už budeme možná používat pravidelně.
Při přípravě záhonu pro dýně jsem se dočkal velmi příjemného překvapení. Dlouho se snažím zahlédnout užovku, i jsem pochyboval, jestli vůbec na zahradě nějaké máme. Zase ji první zahlédla manželka, která mně na to upozornila. Úplně přesně nevím, odkud přišla, protože jsem ji zahlédl až když byla u záhonu, přes který přelezla a zalezla dovnitř díry (asi po hlodavcích), o které jsem ani nevěděl že tam je. Jako kdyby se chtěla předvést, tak nikam nepospíchala a měl jsem čas ji i vyfotit. Sice jsem se už nechtěl nakrucovat pro co nejlepší fotku, tak to není úplně nejlepší záběr. Máme už ale potvrzenou, že užovky u nás jsou. A problém s hlodavci fakt zmizel. Už ani nebude potřeba sypat kostičky ratimoru do kůlny, jak jsem to dělal poslední dvě zimy. Nevím, jestli nejvíc zabrali užovky, nebo ratimor, hlavně že je po problému. Stromy a keře konečně nebudou mít ohlodávané kořeny. Když jsem tu užovku viděl, tak jsem byl celkem rád, že jsme se záhonem nic nedělali a neporušili tak nějaké podzemní cestičky, co hadi vyžívají.
Po výsadbě dýní jsme se pustili do sklizně ředkviček. Chtěli jsme dočistit druhou polovinu záhonu. Řekl bych, že byl nejvyšší čas. Dost ředkviček šlo do květu a ani kvalita už nebyla úplně nejlepší. Navíc bylo potřeba osvobodit mrkev, kterou mezi ředkvičkami a plevelem vůbec nebylo vidět. Ředkvičky jsme vytahali a mrkev vypleli. Manželka pak odstranila nať, kterou jsme zamulčovali česnek na záhonu vedle. Část česneku jsme zamulčovali už minulý týden, co je vidět dobře na fotce. Extra výživa pro česnek se hodí a mělo by to trochu potlačit plevele.
Původně jsme chtěli ještě vyplít hrášek. Když jsme minulý týden váhali, jestli ano nebo ne, tak tento týden už jsme váhat nemuseli. Hrášek na jednom záhonu roste jako na steroidech. Občas je vidět i nějaký plevel, ale porost hrášku je fakt mohutný. Už začíná i kvést. Druhý záhon tak dobře nevypadá a podíváme se na něho možná příště.
Po dvou fotkách šeříků z předchozích týdnu přidávám fotku ještě toho posledního, který začíná kvést právě teď. Je to úplně jiný druh než šeřík obecný. Pokud by to někoho zajímalo, tak je to Syringa patula, odrůda „Miss Kim“. Kvete hezkými trubkovitými květy. Škoda, že fotka nevystihuje dostatečně krásu této odrůdy. Ve skutečnosti je to více barevné.
Sklizeň byla tento týden kromě ředkviček hlavně listová, jak je v tomto období typické. Roketa, ozimý salát, nať cibule, kopr a špenát. Teď jsme za ten ozimý salát hodně rádi, protože ten, co jsme vyseli na jaře, je skoro ze 100% zlikvidovaný slimáky. Zůstali tam jenom nějaké pahýly, ze kterých nevím, jestli ještě něco bude.
Hlavní práce nás čekaly na chalupě. Když jsme tam ze zahrady dojeli po třetí hodině, tak jsem pochyboval, že všechno stihneme. Kromě toho, že jsme neměli moc času, tak už jsme neměli ani dost fyzických a psychických sil. To už jsem se tak nějak smířil s tím, že rajčata nestihneme, ale aspoň papriky jsme vysadit chtěli. V záhonu určeném pro papriky už roste česnek z podzimní výsadby. Bylo ho potřeba jenom vyplít, protože tento rok jsme tam ještě nic nedělali. Po vyčištění záhonu jsme vysadili papriky. Na střídačku z jedné strany drátěnky odrůdu „Slovakia“, ze druhé strany neznámou odrůdu zakoupenou v Lidlu, semínka které jsme si nechali. S paprikami to ze začátku nevypadalo moc dobře. Hlavně klíčení z prvních výsevů bylo tragické. Nakonec ale máme docela hezké sazenice. Část z nich už i kvete.
Rajčata jsme se sice rozhodli nevysadit, ale chtěli jsme aspoň zakrýt cestičky mezi záhony. byli to poslední cestičky, co nám ještě zbyly. Porost trávy tam už začínal být dost vzrostlý. Udělal jsem rýčem rýhy po krajích záhonu, kde jsme zastrkali silážní plachtu. Manželka ještě mezitím vyčistila část záhonu. Aspoň zůstane míň práce na příští týden, kdy už fakt chceme ty rajčata vysadit.
Po zakrytí cestiček nám sice ještě něco málo času zůstalo, ale raději jsme ho věnovali dalším pracím, které bylo potřeba udělat. Z Prahy jsme si kromě sazenic dýní dovezli i sazenice mochyně, které jsme dostali výměnou za nějaké naše produkty. Vůbec jsem s tím ve svém osevním plánu pro tuto sezonu nepočítal. Naštěstí ještě máme malé záhonky, které slouží právě pro takové testování něčeho nového. Ze dvou posledních zakrytých jsme jeden odkryli, těžkou motykou nakypřili a mochyni vysadili. Výsadbu jsme asi udělali moc nahusto, ale bylo mi líto vyhazovat sazenice. Vůbec nevím, co od mochyně čekat. Něco jsem si načetl, ale skutečnost může být jiná. Možná jsme právě získali další stálou zeleninu do našeho jídelníčku.
Kromě mochyně jsme dostali i dva hezké semenáčky broskvoní. Pokud jsem u mochyně improvizoval, tak u broskvoní to platilo dvojnásobně. Většinu zeleniny vysejete / vysadíte a příští rok tam klidně dáte něco jiného. U stromů a keřů je to něco jiného. Ty většinou chcete vysadit na stále stanoviště. Problém je, že jsme s broskvoněmi pro chalupu nepočítali, a tedy jsme pro ně neměli žádné stanoviště. Ale nabídka stromků byla lákavá, tak jsem se rozhodl to zkusit, že nějaké místo najdeme. Pro broskvoně jsme vybrali místo mezi keřovými višněmi a jabloní, hned vedle plachtou zakryté plochy. Zatím jsme tam neplánovali nic, tak už nemusíme. Už to máme zrealizované. Na spodní polovině pozemku se nám začíná črtat základ hezkého jedlého lesa.
Výsadbou broskvoní jsme ukončili práce pro tento víkend. Už bylo dost hodin a my unaveni fyzicky i psychicky. Před odjezdem jsme ještě zkontrolovali výsevy okurek a ačokči. Zatímco u ačokči to vypadá na 100 % klíčení, u okurek je to střídavé. Už jsem i objednal náhradní semínka, které zřejmě budeme vysévat jako náhradu za ty první výsevy příští víkend. O tom ale až příště.
