Rok šestý – 32. a 33. týden: Nové záhony pro jahody
32. – 33. týden
Poslední dva týdny byly zase hodně podobné, tak jsem se rozhodl udělat jenom jeden souhrnný článek. Navíc nám naše snažení trochu zkomplikovalo počasí, takže jsme toho udělali o něco méně, než jsme plánovali. První týden v sobotu po delší době pršelo, a to v podstatě celý den. Na zahradu jsme ani nejeli a doufali jsme, že neděle bude lepší. Bylo to lepší a náš hlavní cíl byl sklidit všechno co je potřeba sklidit. Kromě toho jsme měli v plánu dělat přes víkend nové záhony pro jahody. Pokud nám zůstane nějaký čas.
Sklizeň jsme zahájili stejně jako minulý týden u ovoce. Tentokrát nám na ostružiny už nestačila krabička a byl potřeba menší kýbl. Překvapení se konalo i u malin, kde z jednoho keře byla celkem slušná úroda. K tomu ještě pár stále plodících jahod. Tohle už je více než k přímé konzumaci, takže z ostružin udělala manželka džem. Maliny a jahody sníme jenom tak.
Se sklizní jsme pokračovali u divokých rajčat. Ty plodí stále více. Už to není jenom na ochutnání, ale na zobání klidně i celý týden. Pořád je vidět velká násada plodů u všech odrůd. U jednoho rajčete jsme už ale našli první známku plísně, tak uvidíme, jak se s tím divoká rajčata poperou. Nejlépe zatím vypadá odrůda „Koralik“, která má sice menší plody, ale je jich hodně a dobře zrají. Chuťově nám taky vyhovuje. Odrůda „Humboldtovo“ má plody výrazně větší. Klidně předčí i některé cherry odrůdy. Zraje ale pomaleji, a právě u ní jsme našli plod napadený plísní. Chuťově mi vyhovuje. Asi vzhledem k velikosti se chutí více blíží „klasickým“ rajčatům než těm divokým. Poslední odrůda „Divoké zlaté“ zatím nic moc. Plody menší a dozrávají pomaleji. Škoda, že od čtvrté testované odrůdy nám nezůstala ani jedna rostlina.
Chybět nemohly samozřejmě ani cukety a okurky. Po menších sklizních v posledních dvou týdnech jsme si mysleli, že vrchol sklizně máme za sebou. Tento týden nás přesvědčil, že jsme se dost mýlili. I když jsme je nevážili, protože se nám rozbila váha, tak s klidem můžu říct, že jsme měli rekordní sklizeň. Cuket odhadem tak 20 kg a okurek určitě přes 10 kg. Měl jsem co dělat, abych to odnesl od záhonů k autu. Manželka zase vyhrabala nějaké brambory k přímé spotřebě. Vypadají hodně dobře. Kromě toho jsme už sklidili jenom něco málo zeleniny k jídlu přes týden, nebo pro zpracování jiné zeleniny. Takže trochu mrkve, červená řepa, rané zelí, brokolice a prasklé kedlubny.
Po hlavních sklizních jsme se přece jenom rozhodli, že uděláme aspoň jeden nový záhon pro jahody. Měli jsme pro ně naplánované první dva záhony, které zatím byli přikryté silážní plachtou. Měl jsem tam sice v plánu vysít na jaře zelené hnojení, ale nějak nezbyl čas. Jahody jsme chtěli vysazovat až další rok, po roku pěstování zeleného hnojení na záhonu. Plány se ale mění. Zelené hnojení jsme nestihli, tak jsme si řekli, že necháme záhony zakryté déle a aspoň se dobře vyčistí před výsadnou jahod. U těch jsme zase vyhodnotili, že by nové záhony byli potřeba už tento rok. V tom starém záhonu, co máme, se blbě udržují.
Záhon byl po odkrytí připravený na výsadbu. Zůstali na něm jenom zbytky zeleného hnojení, co je vlastně plus a něco málo uschlých trsů pýru. Ty jsme pro „jistotu“ ze záhonu odstranili úplně. Sazenice pro výsadbu jsme plánovali vzít z našeho starého záhonu. Obával jsem se, že jich nebude dost a vysadíme jenom část záhonů. Zbytek bychom si časem domnožili. Když jsem ale začal vykopávat trsy jahod, abychom je rozdělili a vybrali ty kvalitnější, tak jsem nebyl ani v třetině a měli jsme sazenic na dva záhony.
Pro tento týden jsme vybrali záhon s jednou plodícími odrůdami. Ty stále plodící právě plodí, tak je chceme ještě aspoň týden nechat. Původní plán byl vysadit jeden záhon se stále plodící odrůdou a jeden záhon s jednou plodící odrůdou. Tak jak jsme to udělali na chalupě. Pak jsme se ale rozhodli nechat od každého druhu odrůdy dvě. Při chuťovém testu tento rok nám totiž nejvíc chutnala odrůda „Wendy“, která nás minulý rok vůbec neoslovila. To jsme dělali první chuťový test a rozhodovali se, které odrůdy si necháme. Jako druhou jednou plodící odrůdu jsme zvolili odrůdu „Rumba“. Chuťově v pohodě, tvarově má asi nejhezčí plody a rostliny jsou nejvitálnější. Naopak nás tento rok nějak neoslovila odrůda „Karmen“ které měla sice největší plody, ale chuťově nic moc. A to jsme si ji zvolili jako jednu z odrůd pro chalupu. Poslední odrůda „Korona“ se nedostala ani do užšího výběru. Byla to naše první a delší dobu jediná odrůda. Za celou dobu ničím nezaujala. Asi nejsou u nás pro ni vhodné podmínky.
Takže sazenice jsme měli, zůstalo jenom udělal jamky, zalít je a vysadit sazenice. Od každé zvolené odrůdy jsme vybrali 16 sazenic. Časem možná necháme na záhonu ještě pár rostlin navíc. Takovou houštinu jako je na starém záhonu ale už nechceme.
Druhý záhon se nám už nechtělo dělat. Ještě bylo potřeba zajet na chalupu a něco úrody jsme chtěli zpracovat hned ten den. Před odjezdem jsme zkontrolovali dvě vzrostlé hrušně na hraně našeho pozemku a slivoně podél severní částí našeho plotu. Tyto hrušně a slivoně jsme my nevysadili, rostou sami bez našeho přičinění, takže máme v podstatě ovoce „zdarma“ navíc. Neplatí to ale každý rok. Minulou sezonu hrušky nebyly vůbec a tento rok to taky nevypadá nějak dobře. Na stromě moc plodů vidět není. Něco jsme nasbírali pod stromem, ale kvalita plodů je dost špatná. Je to maximálně na okamžité zpracování. V našem případě očistit, nakrájet a usušit. U slivoní je to podobně jako u hrušní. Taky nejsou každý rok. Tuto sezonu jsou vidět plody na relativně mladých stromech. Na těch starších, kde jsme sklízeli minulý rok, není vidět nic. Nasbírali jsme něco málo švestek, ale spíše jenom tak na přímý konzum a případně koláč. Zpracovávat je nebudeme. Kvalita není moc dobrá, ale je to ovoce zdarma, tak si nemůžu stěžovat. Obvykle je tam tolik plodů, že i když jsou méně kvalitní, tak pořád je pro nás dost.
Co se týká námi vysazených stromů, tak všechny „klasické“ hrušně uhynuly. Zůstali jenom dva stromy asijských hrušní zvaných „Nashi“. Jedna nějak přežívá, té druhé se daří moc dobře. Letošní úroda hrušek na ni vypadá až moc dobře. U slivoní zatím nic moc. Stromky rostou slušně a tento rok hezky kvetli, ale švestek tam moc není. Je to ale první rok, co mají plody, tak nebudu moc náročný. Pokud se jim nebude dařit, jako např. těm hrušním, tak se svět nezboří. Nemusíme mít všechno.
Na chalupě jsme pokračovali ve sklizních. Klasicky jsme začali u okurek. K velké tašce ze zahrady jsme přidali vrchovatý 9 litrový kbelík. Pokračovali jsme ačokčou, kde je úroda každým týdnem větší. Pak je otázka, co s tím. Celkem dost větších plodů jsme se rozhodli nechat ještě více přerůst. Pak z nich vyloupneme semínka a uděláme je jako plněné paprikové lusky. Slušně bylo i fazolek, které jsem nevím proč nevyfotil. Dozrávat začínají i fazole na suché zrno. Manželka už vyloupla pár suchých semínek jako osivo pro další rok. Bylo i více rajčat než minulý týden a příště by mohlo být ještě víc. Radost nám trochu kazí první známky plísně. Vyhodili jsme prvních pár napadených plodů. Všechno odrůda, u které si nejsem jistý, co to je. Jinak tu a tam pár suchých listů. Zatím nic hrozného, ale teď hodně prší, tak další týden asi bude testovací, jak skutečně jsou letos pěstované odrůdy rajčat plísni odolné. Kromě běžně sklízené zeleniny odtrhla manželka i pár plodů mochyně. I když nejsou ještě plně zralé, tak chuťově jsou už teď celkem fajn.
I tento týden jsme sbírali letní jablka. Bylo jich o něco víc než před týdnem a podle pohledu na strom už padají i ty větší a hezčí. Příští týden možná bude potřeba kromě sběru pod stromem sklidit i ty na stromě. I když většina z nich skončí v sušičce, tak něco málo bychom rádi snědli a ty sklizené ze stromu vydrží o něco déle.
Další týden jsem celkem očekával stejný průběh. V pátek hodně pršelo a sobota vypadala podobně. Ale nakonec nepršelo, a tak jsme vyrazili na zahradu. Cestou jsme se ale ještě zastavili v lese a podívali se po houbách. Celkem dost pršelo a pak bylo pár dní relativně teplo, tak by mohlo i něco být. V nejhorším se aspoň projdeme po lese. S prázdnou jsme neodešli, i když na kosu to taky nebylo. Nasbírali jsme hlavně holubinky a pár lišek. V neděli jsme plánovali k jídlu slaný koláč, tak hned jsme měli o jeho náplň postarané. Ty pravé velké sklizně snad ještě přijdou.
Na zahradě jsme začali stejně jako před týdnem sklizní ovoce. Akorát toho bylo o něco více. Kromě už pár týdnů pravidelného sběru ostružin, malin a jahod přibyla nárazová sklizeň rakytníku, šípků a obrali jsme i asijskou hrušeň. U rakytníku nám v podstatě zůstaly dvě samičí rostliny z původní čtyř. Někde v trávě jsou přežívající zbytky třetího keře, ale u toho nevím, jak to bude dále zvládat. Zatím to ale vypadá, že i kdyby zůstaly jenom dvě samičí rostliny a jeden samčí opylovač, tak pro nás to stačí. Neplánujeme výrobu rakytníkových produktů ve velkém. Tu trochu rakytníku to sklidíme, použijeme jako „exkluzivní“ případu do džemu, který dělá manželka ze šípků, jablek a právě rakytníku. Šípků jsme sklidili tento rok relativně hodně. Jak je hlodavci dále nemasakrují, tak se hezky rozrůstají. Konečně potěší ne jenom oko, když kvetou, ale i chuťové buňky, když se pak plody zpracují do džemu. Jíst by se měli dát i květy. Zatím jsme to ale nezkoušeli, protože je chceme ve formě šípků. Potěšila celkem slušná úroda nashi hrušek. Podle zdrojů na internetu je právě teď doba sklizně. Hrušky se ještě na chvíli uloží a nechají dozrát. Konzumní zralost by měla být do měsíce.
Stejně jako minulý týden jsme pokračovali se sběrem divokých rajčat. Plodí stále více a už to pomalu nestíháme jíst. Trochu problémem je praskání plodů, které se pak rychlé kazí. U těchto malých rajčat je složitější jejich využití. Na přímý konzum jsou skvělé, ale na sušení, nebo vaření, je dobře použít nelze. Asi budeme dočasně dělat o něco více salátů. Do budoucna se možná bude dát i něco prodat. I když tady moc potenciál nevidím. Oproti klasickým rajčatům je pracnější sklizeň a menší výnos. Takže cena by byla asi až za akceptovatelnou hranicí. Zatím to ale nebudeme řešit a budeme si je užívat. Konečně jsou to první divoká rajčata, které se nám chce sklízet.
Udělali jsme druhý záhon pro jahody. Tentokrát tzv. stále plodící odrůdy. Ty pěstujeme jenom dvě, „Annabel“ (náš favorit) a „Aromas“. Protože jsme zase chtěli dvě odrůdy na záhon, nebylo o čem přemýšlel a z čeho vybírat. Postup byl úplně stejný jako před týdnem u jednou plodících odrůd. Jenom jsme nechali o něco více rostlin. Od každé odrůdy 20 kusů namísto 16 jako před týdnem. Ani jsem to nefotil, protože jahody i záhon vypadají stejně jako ty před týdnem.
I tento týden jsme sklízeli cukety a okurky, ale po minulotýdenní rekordní sklizni toho bylo citelně méně. Ne že bychom potřebovali více cuket. I ta menší úroda je pro nás až moc. Zvlášť když už jich máme zpracováno dostatek až do další sezony. Kromě cuket a okurek jsme sklidili relativně dost mangoldu a kadeřávku. Listová zelenina vypadá po deštích zase parádně. Až se mi to nechce věřit po tom ne moc dobrém období, kdy byly rostliny hodně poškozené. Najednou máme kadeřávku moc. Chtělo by to najít nějaké větší využití. Možná zkusíme fermentaci, stejně jako u klasického zelí. Tomu se daří taky a už dělá hezké hlávky. Myslím že i dříve než minulé roky. Asi je příznivý průběh počasí. Fotky celkové sklizně jsem nějak zapomněl udělat. Parádní kadeřávek a zelí jsme ale vyfotil.
Příjemné překvapení mně čekali i u mrkve. Tu jsme po výsevu přikryli netkanou textilii. Ze začátku vypadalo klíčení hodně dobře. Další týden pak že mrkev sežrali slimáci a teď ochrannou textilii něco výrazně napínalo. Většinou když vidím něco takového, tak očekávám záplavu plevele. Nějak jsem nečekal, že měsíc po výsevu by na záhonu mohla být tak velká mrkev. Ale je. Tedy spíše část. Ten zbytek je v různých stádiích velikosti. Od právě klíčících rostlinek až po mrkev, které nať skoro vybízí ke sklizni. Bylo tam i něco plevelu, ale ten jsme vypleli a nechali na záhonu jako hnojení. Záhon jsme už ani nezakrývali, protože část větších rostlin mrkve měla viditelně polámané listy. Asi jim už pod textilii bylo moc těsno.
O něco méně radosti nám udělala fazole. Původně jsme ji ani nechtěli sklízet, protože po deštích byli ještě celkem vlhké lusky. Od rána ale celkem svítilo sluníčko, takže lusky trochu proschly. Protože na další dni byl v předpovědi déšť, raději jsme se rozhodli fazoli sklidit. Aspoň to co šlo. Na záhonu s mixem to byla většina lusků. Na tom druhém se žlutou a zelenou fazolí je ještě hodně lusků nezralých. Doufejme, že většina z nich stihne uzrát. Už teď je znát posledních pár vlhkých dní, kdy část fazolí začal plesnivět.
Kvůli vlhku jsme ani moc nesbírali semínka. Jenom trochu u mrkve a kopru, kde to bylo dost suché. Zbytek snad někdy příště, když k tomu budeme mít příležitost. Vlhko nám zkomplikovalo i shrabání sena. Nebyla to posledních pár týdnů priorita a teď už to bylo jako kdyby 5 minut po dvanácté. Díky dešťům začala růst nová tráva a část sena se „ztratila“. Chtěli jsme zachránit aspoň něco, a tak jsme se rozhodli pohrabat aspoň ten zbytek. Protože že to dost prorostlo a seno bylo vlhké, nešlo to moc dobře. Ale i tak jsme nahrabali pár kup a bude na nové záhony pro brambory. Ty plánujeme dělat už letos na podzim, ale ještě bude potřeba něco nasekat. Ono se část sena do další výsadby brambor ztratí, tak aby ho bylo dost.
Na zahradu jsme přijeli opět pozdě a chtěli udělat aspoň sklizně. I na chalupě bylo o něco méně okurek. Podle stavu rostlin už asi fakt končí. Zase bylo více rajčat, i když dost z nich jsme sklidili v ne úplně zralém stavu. V bytě by ale měli celkem v pohodě dojít. I tak máme zatím dost rajčat k jídlu. Fazolek jsme taky sklidili méně. I ty, co by se daly teď sklízet nazeleno, jsme nechali na zrno. Toho asi budeme potřebovat o něco víc než zelených fazolek. Taky část rostlin, se kterými jsme počítali pro sklizeň suchého zrna, dopadla jako fazole na lusky (díky křížení). Co jsme sklidili méně u okurek a fazolí, se nám násobně vrátilo u ačokči. Plodů bylo fakt hodně. Když končí okurky, tak budeme mít aspoň tohle. Něco se naloží, něco sní a něco i rozdám. Bohatá byla sklizeň jablek, protože jsme kromě jablek sesbíraných po zemi sklidili i většinu jablek ze stromu. Do dalšího dne by většina z nich asi i tak opadala. Teď budeme sušit ve velkém, protože v bytě moc dlouho nevydrží. Navíc byla část jablek i na stromech nějak poškozená (hmyz, ptáci).
Takže to byli naše poslední dva týdny na zahradě i chalupě. I navzdory počasí jsme toho hodně sklidili a podle plánu udělali nové záhony pro jahody. Jenom to sekání nám stále nějak uniká. Nedá se nic dělat. Prosté stíháme to, co stíháme. Takže možná příště, kdy už začneme i pomalu připravovat záhony na zimu. Tam kde nic neroste asi vysejeme zelené hnojení. Taky bych už měl udělat osevní plán pro novou sezonu. Výsadba česneku je tady relativně za chvíli. Na závěr už přidám jenom fotku jednoho potěšení z chalupy. Když už jsem ani nedoufal a nemyslel na to, dočkal jsme se. Tím potěšením je kvetoucí denivka odrůdy, kterou jsem ještě neviděl kvést. Asi tři roky zpátky jsem je koupil na trhu a těšil se, jak bude vypadat. Minulý rok jsem květy nestihl a tento rok to taky nevypadalo dobře. Když jsme přijeli na chalupu, tak buď se květy ještě nerozvinuli, nebo už byli odkvetlé. Nakonec to ale vyšlo.
