Rok šestý – 34. týden: Sklízíme a sekáme

34. týden

Dnes to bude jenom kratší report, protože i když pracovně to byl náročnější víkend, nedělali jsme nic tak zajímavého na dlouhé povídání. Víkend jsme stejně jako před týdnem začali v lese se sběrem hub. Asi začala houbařská sezona, protože na parkovišti jsem si řekl, že je tam snad více aut, než hub v lese. Naštěstí to tak nebylo a nasbírali jsme ještě o něco více hub v porovnání s minulým týdnem. Bylo méně holubinek, ale začali růst hříbky a našli jsme i pár bedlí. Holubinky jsme obvařili a pak skončili v mrazáku. Hříbky jsme nasušili a bedle jsme snědli hned na večeři. Ty se nám nevyplatilo sušit a čerstvé jsou i tak nejlepší.

Po příjezdu na zahradu manželka zahájila sklizeň zase u ovoce. Pořád ho je relativně dost, ale už je vidět, že pomalu končí. Je to vidět hlavně u ostružin. Jak je méně slunce a tepla, tak ani nejsou tak sladké plody jako před pár týdny. U cuket a okurek něco bylo, ale ty taky končí. U okurek dokonce přemýšlím, že bychom rostliny vytrhali, a ještě zkusili vysít zelené hnojení. Půdě by to pomohlo a těch pár případných okurek navíc v podstatě ani nepotřebujeme. Divokých rajčat bylo zase hodně. Škoda jenom, že plody odrůdy „Koralik“ hodně praskají. Je potřeba je často kontrolovat a přebrat, protože se pak rychle kazí. Manželka vyhrabala trochu brambor ke konzumaci, protože už nám došli a našli jsme i pár spadaných hrušek. Na závěr jsme ještě sklidili trochu mangoldu a kadeřávku, abychom měli i něco zeleného.

Pomalu se snažíme připravovat záhony pro novou sezonu. Mezi to patří i vyčištění záhonů a výsev zeleného hnojení. Tento týden to vyšlo na záhon, kde jsme pěstovali bob a špenát. Ani jeden druh zeleniny nevyšel vůbec dobře a záhon v podstatě většinu sezony zarůstal plevelem. Manželka ho teď vyplela a vysela tam zelené hnojení (ozimou řepku).

Na záhon kousek vedle jsem pár týdnu zpátky vyséval směs pohanky a svazenky jako zelené hnojení. Zpočátku to nevypadalo nějak moc dobře, ale po deštích se hlavně pohanka parádně rozrostla. Svazenky tam bylo minimálně, asi kvůli starším semínkům. Na pohance bylo spousta hmyzu, až mi to bylo líto posekat. Zelené hnojení jsme ale vysévali kvůli tomu, aby zlepšilo půdu. Nechat dojít pohanku do semínek by nebyl nejlepší nápad. Takže jsem porost posekat a necháme ho na záhonu rozložit. Další výsev zeleného hnojení už asi letos nestihneme, ale možná do toho záhonu vysadíme česnek.

Zatím co manželka čistila záhon a následně vysévala zelené hnojení, pustil jsem se do kosení další části zahrady. Protože jsme kvůli houbám nejeli na chalupu pro křovinořez, tak jsem použil klasickou kosu. Tu i tak používám raději, ale hodně záleží na tom, v jakém stavu je louka. Zvolil jsem úsek, kde by to mohlo dobře jít i klasickou kosou. Bylo to takové střídavé. Ze začátku to moc nešlo, pak už celkem dobře. Akorát jsem se dostal k místu, kde bylo více náletů. To je tak, když louku rok, nebo dva zanedbáte a máte kolem vzrostlé stromy, které se chtějí množit. U nás je to hlavně hloh, ale i divoké slivoně. Hlohy likviduji úplně, slivoně se snažím nechávat jako živý plot hned u toho drátěného. Navíc z nich i něco sklidíme. Takže jsem střídavě měnil kosu za zahradnické nůžky. I tak jsem původně plánoval odstranit nálety, kdybych nesekal. Takhle to bylo jedno i druhé. Tato část zahrady je hezká ukázka tzv. sukcese, jak říkají permakulturisti. Po bylinném patru začnou přebírat místo keře a pak by nastoupili stromy. To je možná fajn někde ve volné přírodě, ale na zahradě nechceme mít třetinu plochy pokrytou porostem pichlavého hlohu. Kdyby se sekalo pravidelně, tak není problém. Nálety by se vysekli kosou v raném stádiu. Jenomže tohle zatím moc nestíháme, tak pak máme práci navíc. Abych využil permakulturu a udělal z problému řešení, tak vystříhané nálety hodím na hadník a doplním tak další vrstvu, protože se to už trochu slehlo. A jak jsem už psal, nálety slivoní na vhodných místech nechávám jako živý plot a pro sklizeň ovoce.

Poslední prací na zahradě byla sklizeň semínek. Teď bylo zase pár dní sucho, takže doschlo i to, co jsme minule sklidit nemohli. Na zahradě jsou to hlavně semínka mrkve dvou vybraných odrůd (Katrin, Táborská žlutá). Semínka sklízíme tak nějak průběžně, jak jsou suchá, ale chceme jich sklidit co nejvíc. Nejsme si jisti, jak dopadne mrkev tento rok a možná budeme potřebovat semínka na dva roky výsevů. Samozřejmě v případě potřeby je můžeme i koupit (snad). Pomalu se ale chceme přeorientovat na vlastní semínka.

Na chalupu jsme zase odjížděli později. Vyčerpání po houbaření a následné práci na zahradě jsme jenom plánovali udělat na chalupě potřebné sklizně a jet zpátky do Prahy. I na chalupě už okurky pomalu končí, s výjimkou jedné odrůdy. Ta má ještě nasazeno celkem dost malých plodů a na rozdíl od jiných odrůd jí zatím neusychají listy. Co rozhodně ještě nekončí, je ačokča. Jenom v porovnání s minulým týdnem je o něco málo plodů. Zřejmě kvůli ne úplně nejteplejšímu počasí přes týden. U fazolí se občas ještě objeví nějaký zelený lusk ke sklizni, ale v podstatě už hlavně čekáme, kolik lusků nám stačí uschnout, než přijde první mráz. Zatím sklízíme každý týden pár suchých lusků, které poslouží hlavně jako osivo pro další rok. Hlavní sklizně nás ještě jenom čekají. Úplně netknutou nechávám šarlatovou fazoli z druhých výsevů. Má vytvořených hodně zelených lusků a podle popisu u odrůdy by se měla dát sklízet i nazeleno. Raději ale chceme více suchého zrna. Jsem zvědavý, kolik jich stihne uzrát. Jinak jsme ještě posbírali těch pár jablek, co nám zůstalo po hlavní sklizni minulý týden, a nakonec nám zůstala jenom rajčata.

Na první pohled vypadala rajčata hodně dobře. Tohle jsem chtěl vidět nejlépe už pár týdnu zpátky. Raději ale později než vůbec. Naše prvotní nadšení poněkud ochladlo při samotné sklizni. Když jsme se už konečně dočkali první slušnější úrody u odrůd „Crimson crush F1“ a „Cocktail crush F1“, tak většina jejich plodů byla na vyhození. Nejdřív jsem si říkal, že jsou to známe plísní odolné odrůdy a jako jediné mají plody napadené plísní. Spíše ale myslím, že je u nich jde o uhnívání špičky plodů, kvůli problému se vstřebáním vápníku. K tomu se pak možná přidala i nějaká ta plíseň. Více je to vidět u odrůdy „Crimson crush F1“, která má větší plody. Ušetřena ale nezůstala ani odrůda „Cocktail crush F1“ s menšimi plody. Asi to bude nějaký genetický problém u dvou podobných odrůd. Co jim bylo přidáno na odolnosti vůči plísni, tak jim bylo ubráno jinde. Další odrůda, taky s většími plody, u které si nejsem jistý názvem, má zase dost velký problém s praskáním plodů. Pokud by jich dozrálo dost, abychom je stihli aspoň zpracovat v kuchyni, tak by to nebyl až takový problém. No uvidíme. Zbytek odrůd s menšími plody vypadá v pohodě a plody tak nějak průběžně dozrávají. Rajčata jsme začali sklízet relativně pozdě, tak snad nás ty největší sklizně teprve čekají. Dost ale záleží na průběhu počasí. Ideální by teď bylo více teplých dní.

O vlastní semínka se snažíme i na chalupě. Máme k tomu vyčleněný jeden malý záhonek, kde máme vysazenou přezimovanou řepu a mrkev. Semínka dozrávají viditelně pomaleji než na zahradě, kde mají o dost více slunce. Semínka mrkve jsme zatím ještě nesklízeli, ale u řepy to vypadá, že je pomalu ten pravý čas. Minule jsme sklidili semínka u jedné rostliny, které uhnil kořen. Jak jsem psal, tak si nejsem vůbec jistý, že to byly semínka, a ne jenom uschlé květy. Teď jsme už určitě z jedné rostliny sklidili semínka a další budou doufám následovat. Zatím co u mrkve jsme na zahradě byli celkem úspěšní, tak s řepou na chalupě to tak dobré není. Možná to příští rok zkusíme pro změnu na zahradě.