Rok šestý – 38.-39. týden: Sklízíme řepu
38. – 39. týden
Druhý týden sklizně brambor byl hodně podobný tomu předchozímu, tak jsem se rozhodl nedělat samostatný článek, ale počkat si na další týden, kde jsme měli v plánu sklízet řepu. Nejdřív ale sklidíme brambory. Zůstali nám dva záhony. Druhý záhon se žlutou odrůdou „Adéla“ a jeden záhon s fialovou / růžovou odrůdou „Esmee“. Záhon s odrůdou „Adéla“ vypadal víceméně stejně jako ten první. Zase jsme sklidili velkou přepravku hodně velkých brambor. Část byla samozřejmě poškozena slimáky, ale pořád dobrý. Většina brambor byla pod síťkou v půdě, co této odrůdě asi vyhovuje o něco víc než mulč. Odrůda „Esmee“ podává každý rok takové rozpačité výsledky a stejně tomu bylo i letos. Na rozdíl od předchozí odrůdy asi lépe roste v mulči než položená na půdě. Dost brambor jako kdyby začalo nově růst, takže jsme našli trsy hodně malých brambor. I tady řádili slimáci. Možná že i více než u jiných pěstovaných odrůd. Takže výnos co do hmotnosti asi porovnatelný s předchozí odrůdou, ale po vytřídění těch poškozených hlíz to bylo o dost méně. Uvidíme, jak to bude další rok, kdy plánujeme všechny odrůdy vysadit více do mulče, a ne přímo na povrch půdy.
Po hlavní sklizni (brambory) se manželka pustila do menších sklizní a já jsem připravoval záhony pro brambory na další sezonu. Rozhodli jsme se udělat záhony pro brambory teď, ne až na jaře, jako obvykle. Na letošních záhonech ještě zůstalo dost mulče, tak jsem to jenom rozhrnul po záhonech. Na to jsem navozil seno, které se doteď válelo na hromádkách po louce. Zlikvidoval jsem všechny hromádky a vyšlo to akorát. Nechal jsem jenom jednu malou, kde to podle díry z jedné strany vypadalo, že si ji vybral na zimování ježek. Nevím to na 100 %, protože jsem to nekontroloval, abych ho případně nerušil. Sena tam nebylo moc a pokud do jara něco zůstane, sklidí se pak. Záhony pro brambory vypadají jako finální, připravené pro výsadbu. Uvidíme, jak moc se do jara slehnou. I tak máme ale v plánu tam na jaře navozit trochu nového materiálu.
Sklizeň byla tento týden menší. Víceméně jenom zelenina, kterou bylo potřeba dosklidit (jako cukety), nebo kterou jsme plánovali sníst v průběhu následujícího týdne. Výjimkou byla petržel a ředkve. Petržel nám tento rok celkem vyšla, aspoň tedy ta nadzemní část. Je to kořenová petržel, ale nať má moc hezkou. Proto se manželka rozhodla pro trochu větší sklizeň a pár svazků jsme prodali. Ředkve nám až tak dobře nevyšly. Ještě sice mají čas, ale taková úroda, co obvykle, to asi nebude. Manželka zatím sklidila rychlou odrůdu „Acord“ a pak klasické ředkvičky, odrůdy „Viola“ a „Saxa 2“. Po umytí a očištění jsme je nakrájeli a dali fermentovat. Po vykvašení máme jednu plnou 1,5 litrovou sklenici, co není špatné. Další ředkve ještě dorůstají, takže hodnotit úrodu budu pak. Manželka sklidila i zbytek pálivé papriky odrůdy „De Cayenne“. Na to, že jsme měli jenom čtyři rostliny, tak papriček pro naši spotřebu je dostačující množství. Už jsou doma usušené a uskladněné ve sklenici.
Po sklizni jsme jeli na chalupu. Uskladnit brambory, které jsme ten den ani netřídili. Nezbyly síly ani chuť. Navíc začalo trochu pršet, tak jsme jenom sklidili, co šlo. Pořád sklízíme fazolky zelené i suché (relativně). Ty zelené jdou po blanšírování do mrazáku a ty „suché“ v podstatě taky. Nejsou až tak suché, že bychom je bez obav skladovali jenom tak ve sklenici. Teď už toho sluníčka a tepla je méně a moc nedozrávají. Nechat je na záhonu se ale trochu bojíme. Dost prší a mohly by zplesnivět. Nebo je hned použijeme do jídla, jako tomu byl poslední dva týdny. Ušetříme tak místo v mrazáku.
Rajčata sklízíme taky a v dost velkém množství. Drtivá většina rajčat ale dozraje až v bytě. Prostě je dost pozdě, a to teplo a slunce co potřebují už není. Naštěstí ale dost z nich dozraje v pohodě, i když chuťově to není stejné, jako ideálně zralé na záhoně, pořád lepší než to, co se prodává v obchodě. Část plodů vyhodíme, protože i když při sklizni není vidět plíseň, po pár dní v bytě se u některých plodů projeví.
Další týden jsme měli v plánu jako hlavní práci na zahradě sklizeň řepy. Po pár, co se týká počasí, ne úplně ideálních dnech, byla předpověď na víkend celkem příznivá. Asi i z tohoto důvodu jsme se ještě před zahradou rozhodli zajet podívat na houby. Minule jsme si sice řekli, že na houby už nepůjdeme. Hezké počasí a spousta informací kolem o tom, kolik je všude hub, nás k tomu vybudili. Dopadlo to dost podobně jako posledně. Manželka chtěla hlavně holubinky, tak jsme začali zvolna právě jejich sběrem. Pak jsme se šli podívat na místo, kde jsme minulý rok našli václavky. Nejdřív to vypadalo, že nejsou a pak jsme v podstatě na jenom místě nasbírali půl košíku. Cestou k václavkách a v lese kolem jsme našli i „pár“ lišek. Po václavkách jsme se rozhodli vracet zpátky k autu. Ale řekli jsme si, že cestou zpátky ještě obejdeme kousek lesa. Tam jsme zase našli spoustu krásných hřibů modráků a babek. Bylo jich tam tolik, že jsme museli přestat sbírat holubinky. I tak jsem měl zase problém, abych košík unesl. A to ani nebylo mokro a houby byly sušší. Kdybychom chtěli, tak těch košíků nasbíráme několik. To bylo ale nebylo rozumné. Jednak tolik hub už pro sebe fakt nepotřebujeme, a ještě je potřeba je očistit. To nám i u toho jednoho košíku zabralo celý večer a skončili jsme až dost pozdě po půlnoci. Takže pro tento rok už asi fakt stačilo. Myslím si, že kdo tento rok nesbírá houby, tak se ochuzuje o spoustu skvělého jídla.
Chodil po lese a sbírat houby bylo příjemné. Čas ale letěl hodně rychle a nás ještě čekala práce na zahradě a možná i chalupě. Po příjezdu na zahradu jsme si nejdřív dali oběd a pak jsme se hned pustili do sklizně řepy. Sklízeli jsme všechno do kolečka a listí jsme nechávali na záhonu. Stejně jako u brambor, i část řepy byla poškozená od slimáků. Úroda celkově nebyla špatná, ale takové, jako minulou sezonu to nebylo. To jsme ale měli dva záhony a řepa byla o něco větší. I tak jsme spokojeni. Pro nás je řepy dost a něco ještě rozdáme / prodáme. Po sklizni se manželka rozhodla řepu přebrat. Vytřídit poškozené a moc malé bulvy. Ty nepoškozené se uskladní na chalupě, ten zbytek se budeme snažit co nejdříve spotřebovat.
Já jsem se rozhodl uskutečnit plán, pro který jsem se rozhodl v průběhu týdne. Chtěl jsem záhon po řepě zamulčovat čerstvě pokosenou trávou. Jako přípravu na zimu a v podstatě i další sezonu. Asi bych upřednostnil zelené hnojení, ale už je pozdě. I výsevy, které jsme prováděli před měsícem nevypadají tak, jak bych si přál. Tráva na louce je v podstatě taky zelené hnojení, i když v jiné formě. Je ale zdarma, když pominu práci s kosením a pak přemístěním na záhon. Samozřejmě tam chybí kořeny, jako při výsevu zeleného hnojení, ale co se dá dělat. Aspoň tam zůstali nějaké ty plevely po sklizni řepy, tak skončili pod mulčem. Takhle bych rád udělal co nejvíc záhonů před zimou. Přijde mi to lepší, i když pracnější než zakrytí silážní plachtou. Na jaře se případné zbytky mulče jenom shrabou a přemístí na jiný záhon (pokud budeme chtít dělat výsevy), nebo se sazenice vysadí rovnou do mulče. Půda zůstane po celou dobu zakrytá a pro nás to bude znamenat méně práce (s výsadbou). Uvidíme, jak se můj plán povede uskutečnit. Je to fakt hodně kosení.
Zatím co jsem kosil a mulčoval, manželka vytřídila řepu a sklidila zbytek zeleniny pro tento týden. Trochu mrkve, dvě zapomenuté nezralé dýně hokkaido a zase dost natě petržele pro prodej. Vypadá i voní nádherně. Já jsem ještě sklidil trochu divokých rajčata zašel jsme se podívat na hrušky. Skončilo to tak, že jsem se vrátil v plným kbelíkem hrušek. Více než polovina z nich byla nějak poškozená, ale to vůbec nevadí. Doma jsme je umyli, očistili, nakrájeli a zamrazili. Už jsem je nechtěl sušit a mražené použijeme v zimě do koláčů.
Na chalupu jsme vyráželi později a věděli jsme, že (zase) moc neuděláme. Potřebovali jsme ale odvést řepu k uskladnění a z minulého týdně nám zůstalo vytřídit brambory. Byla by škoda, kdyby se kvůli části poškozených hlíz znehodnotila většina brambor. Toho se ujala manželka a já jsem se pustil do sklizní. Zase to byli fazolky, zelené i suché, rajčata a po týdenní pauze i ačokča (velký pytel). Už se mi ji ani nechce sklízet, ale je mi líto ji tam nechat. Sami ji už nepotřebujeme, ale ještě to udám někomu dalšímu. Ani se mi to už nechtělo fotit. Bylo pozdě a my unaveni. Poslední, co jsem udělat bylo, že jsem posekal zelené hnojení v pařeništi. K tomu jsem se chystal už nějaký ten týden, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Stejně tak jako k jiné práci na chalupě, kromě sklizní. Fotky jsou trochu tmavší, protože bylo celkem tma.
Domů jsme ujížděli už za tmy, a to nás ještě čekal košík s houbami. Příští týden žádné větší sklizně na zahradě neplánujeme. Možná bych rád trochu sekal a mulčovat. Máme ale hodně odložené práce na chalupě, tak se možná budeme více věnovat tomu.
