Rok šestý – 42.-43. týden: Výsadba česneku
42. – 43. týden
Pomalu se nám blíží konec letošní sezony a tím i termín výsadby česneku. Právě výsadbou česneku jsme prvních pár let uzavírali sezonu. Až minulý rok jsme udělali změnu, když jsme česnek vysadili už koncem října. Změna se osvědčila, a tak jsme se rozhodli pro dřívější výsadbu i tento rok. Volba padla na uplynulé dva týdny. První týden jsme udělali výsadbu česneku na zahradě a chalupu jsme si nechali na druhý týden.
Část česneku už manželka vysadila do záhonů mezi jahody (viz minulý článek). Zbyla nám ale ještě naše hlavní odrůda pro zahradu („Anton“), kterou tam pěstujeme už několik let a osvědčila se nám. Pro česnek na zahradě jsme měli připravený záhon, kde jsme ještě před výsadbou česneku stihli jednu vlnu zeleného hnojení. Konkrétně pohanku a svazenku, které jsou hodně rychlé. Zelené hnojení jsem posekal, když bylo v květu, ale pořád ještě na záhonu zůstali jeho zbytky. Pro výsadbu česneku jsem to chtěl nechat tak, jak to je. Do takového záhonu se ale blbě dělají řádky pro výsadbu. Proto jsem nedělal výsadbu do řádků, ale do děr vytvořených kusem klacku, co jsem našel na pozemku. Napohled možná trochu náročnější práce (hlavně na záda), ale pokud bych měl čistit záhon, abych mohl dělat řádky, tak by se to asi srovnalo. Co je pro mě důležité, tak došlo k minimálnímu narušení půdy a v podstatě všeho, co bylo na jejím povrchu. Největším problémem pro mě při tomto způsobu výsadby bylo, že jsem často narazil na chodby po hlodavcích. To jsem pak klackem udělal o hodně větší díru, než bylo potřeba. To jsem ji pak musel zahrnout a vtlačit česnek do nakypřené půdy. Vysadit ho přímo do díry by bylo moc hluboko. Rád bych, kdyby časem jsem vůbec nemusel děla do povrchu záhonu díry a jenom vtlačoval česnek na půdy přímo. Ještě v tomto stádiu nejsme, ale pomalu se tam blížíme (kvalitou půdy). Na obrázku níž je vidět ještě pár řádků, kde to manželka zkoušela vysadit klasicky. Pak jsem to převzal já se „svou“ metodou. Manželka šla hrabat seno. Po výsadbě česneku jsem ještě pokosil kus louky a záhon s česnekem zamulčoval. Ne tak silně jako předchozí záhony, kde bude příští sezonu probíhat výsadba sazenic. Spíše aby se co nejvíce mulče přes zimu rozložilo a česnek měl sílu na jaře vylézt. Trávový mulč by měl pomoct jako první dávka přírodního hnojiva.
Kromě výsadby česneku a hrabání sena jsme ještě posekali topinambury. Ty už se zase začali vyvracet a někde se i dostávaly hlízy na povrch. Tak jsme letos zkusili tip právě od jednoho ze čtenářů tohoto blogu a posekali nať topinamburů asi ve výšce kolem 50 cm. Dost na to, abychom topinambury našli, když se je rozhodneme sklízet. Posekanou nať jsme naházeli na jeden záhon pro brambory. Je hned vedle, tak se to přímo nabízelo. Do výsadby brambor se část natě rozloží, a ten zbytek poslouží jako mulč pro brambory. Nechali jsme jenom mladou nižší nať, která by se neměla vyvrátit. Do té doby, než úplně vyschne, by mohlo dát hlízám ještě trochu výživy.
Sklizeň ze zahrady byla spíše symbolická. Pár listů kadeřávku a mangoldu, který jsme chtěli přes týden sníst a na zkoušku jsme vytáhli pár vodnic. Ty vypadají moc hezky a skvělé chutnají. Část z nich jsme si dali k obědu a zbytek jsme vzali domů. Zatím ji ještě necháme růst a její velkou sklizeň a fermentování si necháme na některý z příštích týdnů.
Na druhý týden nám zůstala hlavně výsadba česneku na chalupě, tak jsme se rozhodli na zahradu ani nejet. Ne že by tam nebylo co dělat, ale žádná práce nebyla tak důležitá, že by nemohla týden počkat. Ono si často řekneme, že se na zahradu jenom podíváme a něco málo uděláme. Obvykle to ale končí tak, že začneme něco dělat a najednou je podvečer. I proto nám zůstává na chalupě spousta práce na dodělání. To jsme se rozhodli teď dohnat. Výsadba česneku zůstala zase na mně. Pro manželku jsme rozjeli křovinořez a pustila se do sekání částí pozemku, kde je to komplikovanější klasickou kosou.
Pro výsadbu na chalupě jsme měli česnek uskladněný na půdě, kde jsem doufal, že se dostatečně vysuší. Aspoň po minulé roky to tak bylo. Tento rok je asi více vlhký, protože česnek vypadal, že se ho začíná chytat plíseň. Taky už začal pomalu rašit. Část stroužků měla malé kořínky a jeden dokonce už vyhnal asi 2 cm dlouhou nať. Nejvyšší čas se pustit do výsadby. Pro další sezonu jsme se rozhodli pěstovat stejné odrůdy jako letos. Tedy „Bjetin“, „Vekan“ a neznámou odrůdu ruského nepaličáku. Asi tomu česneku už kvůli zjednodušení budu říkat „Ruský“. Pro každou odrůdu jsem vybral jeden záhon. Minulý rok jsme pěstovali každou odrůdu na půlce záhonu a přišlo nám, že bychom o něco více česneku využili.
Tentokrát jsem měl pro výsadbu česneku trochu lepší nástroj než na zahradě. Už ne kus klacku, ale železnou tyčku, kterou jsme našli na chalupě. Měla i takovou šikovnou zarážku, na kterou šlo šlápnout jako u rýče. Škoda jen, že nebyla trochu blíže ke konci tyčky. To bych ji pak použil i na vyměření hloubky děr. Tak jsem to musel dělat odhadem. Pozitivní oproti zahradě bylo, že jsem se nemusel při vytváření děr moc ohýbat. Díry jsem dělal do záhonu tak jak byl. Tedy včetně plevele a zbytků hrachu a fazole, které na záhonu ještě zbyli. Do jara část z toho uhyne a kdyby byl problém, stále to můžu jednou vyplít. Teď do jara, než česnek vyklíčí, by to nemělo vadit. Rozhodně to nechci čistit teď. Kromě zbytečné práce navíc ještě nechci nechat přes zimu holou půdu. Největším problém při výsadbě byly stejně jako na zahradě nory po hlodavcích. Část stroužků jsem vysadil i tak, že jsem strčil ruku do tunelu a vtlačil stroužek do stěny tunelu. Díru jsem pak zahrnul. Snad jsem nevysadil moc stroužků tak, že budou mít kořeny mimo půdu. I tady do budoucna počítám s tím, že budeme výsadbu česneku dělat přímo rukou do půdy. Hlavně když budeme na chalupě mít vyvýšené záhony, jak máme v plánu. To bude velké ulehčení i pro naše záda. Po výsadbě jsme záhony s česnekem zamulčovali trávou, co posekala manželka. Stejný důvod jako na zahradě.
„Ruský“ česnek měl při sklizni hodně pacibulek, které jsme si nechali. Chtěl jsem je zkusit vysadit, co z toho bude. Část jsem vysadil do záhonu s klasickými stroužky a u toho zbytku jsem přemýšlel, co s tím. Další velký záhon s česnekem jsem už dělat nechtěl, protože bych si tak narušil osevní postupy. Nakonec jsem využil malý záhonek, na kterém jsme letos pěstovali hrách kvůli osivu. Jenom od té doby trochu zarostl, tak jsem ho vyčistil, udělal řádky a česnek vysadil / vysel. Pokud by to byli klasické stroužky, tak bych to asi udělal jako u zbytku česneku. Pacibulky ale byly tak malé, že mi přišlo lepší záhon vyčistit. Teď už jenom čekat a nechat se překvapit. Doufám, že příjemně.
I na chalupě nám začali padat topinambury, tak jsme se je rozhodli posekat. Ani jsme je tam neměli plánovaně. Vyrostli ze zbytků, které tam zůstali po sklizni. Na to, že jsme si mysleli, jak jsme všechno sklidili, tak bylo topinamburů až moc. Dařilo se jim fajn, protože některé byli vysoké skoro jako jabloň hned vedle. Akorát kořeny měli nepoměrně menší. I proto už část z nich ležela. Na chalupě jsme se rozhodli i pro testovací sklizeň, ale nebyla úplně podle mých představ. První vykopané rostliny neměly skoro žádné hlízy. Žádných 5-7 kg hlíz z jedné rostliny, jako minulý rok. Zase ale jsme s těmito rostlinami vůbec nepočítali, nevysadili je a neměli s nimi žádnou práci. takže je to jídlo navíc zdarma. I kdybychom moc topinamburů na chalupě nesklidili, tak pořád máme jeden plánovaný záhon na zahradě. Po zkušenostech z minulého roku budeme mít nakonec těch hlíz až moc.
V malých záhoncích na chalupě jsme tuto sezonu zkoušeli dopěstování vlastních semínek mrkve a řepy. Na rozdíl od zahrady, kde jsme semínka už pár krát sklízeli, jsme na chalupě nic nesbírali. Je tam více stínu a semínka dlouho nebyla zralá. Pak dlouho pršelo a zase byli moc vlhké. Teď jsme se rozhodli posbírat co půjde a doma to dosuším. Semínka mrkve vypadají dobře. U řepy je to horší. Příští rok asi zkusíme řepu pro sklizeň semínek vysadit na zahradě, kde snad stihnou dostatečně uzrát.
V záhonu s mrkví na semínka jsem se dočkal příjemného překvapení. Už předtím jsem tam vysadil pokusně trvalou cibuli a rebarboru. Rebarbora je už asi po smrti a totéž jsem si myslel o cibuli. Teď jsem tam ale objevil obnovené cibule. Sice se rozhodla růst trochu pozdě, ale možná se už pořádně rozroste. Další příjemné překvapení bylo v záhonku s trvalým pórkem. U toho jsem dva roky čekal, než udělá další rostliny, tak jak to je v popisu na webu. Po celý čas ale ani známka toho, že by tam byla nějaká rostlina navíc. Pórek druhým rokem vykvetl a vypadalo to, že začíná odumírat. Tak jsme si řekli, že necháme dozrát semínka a budeme mít aspoň osivo. Semínkům se až tak moc dozrávat nechtělo, tak jsem je nechal tak a na pórek zapomněl. Teď když jsem hledal záhonek pro pacibulky, tak jsem zabloudil i záhonku s pórkem. Najednou koukám, že tam něco roste. V první vteřině mně napadlo, co tam dělá narcis a proč roste teď. Pak mi docvaklo, že to není narcis, ale pórek. U každé kvetoucí a odumírající rostliny se objevily dvě nové hezké rostliny. Necháme je přes zimu a příští rok uvidíme co s tím. Možná je někde přesadíme. Takže nakonec to přece jenom asi bude trvalý pórek, i když trochu jinak, než jsem si představoval.
I když už máme výsadbu česneku za sebou, tak sezona pro nás ještě nekončí. Na zahradě nám zbývá sklidit vodnici, ředkve, pastinák a mrkev. Kromě toho bych asi ještě rád něco pokosil a zamulčoval na zimu co nejvíc záhonů. Na chalupě už je všechno sklizeno, ale nějaká práce se tam pořád najde. Takže asi letos pokračujeme tak dlouho, jak to ještě půjde.
