Rok sedmý – 20.5.2023: Práce na chalupě

20.5.2023

Minulý týden jsme zvažovali, že tento týden pojedeme jenom na chalupu, a tak se i stalo. Já jsem si ještě říkal, že kdybychom stihli práce na chalupě dřív, tak můžeme jet na chvilku na zahradu. To se ale nestalo a celý den jsme strávili prácemi na chalupě. Práce bylo více než dost a ani jsme nestihl všechno, co jsem měl v plánu. Určitě jsem věděl, že chci kosit (co nejvíce) a manželka chtěla vyčistit třetí záhon s česnekem, kde nám chybělo dodělat výsevy okurek.

Po příjezdu na chalupu jsme vynosili venku z chalupy všechny sazenice, co tam byly, aby se trochu aklimatizovaly. Pak jsem se hned pustil do kosení. Začal jsem v budoucím výběhu pro slepice, kde porost bršlice a kopřiv už celkem začal přerůstat některé keře. To nemůžu dopustit, protože jsme tak v minulé sezoně přišli o jednu lísku a jednu hlošinu. Ještě tak rok, nebo dva a většina keřů bude dost velká na to, aby tento problém zmizel. Zatím keříkům pomáhám a současně máme dost organického materiálu pro mulčování.

Po kosení jsme měli pár hromad posekaného porostu. Vypadalo toho hodně, ale bršlice a kopřivy se na rozdíl od trávy celkem rychle rozloží. To má své výhody i nevýhody. Výhodou je rychlé dodání živin do půdy. Nevýhodou je potřeba mulčovat častěji. Pokud je ale „normální“ průběh počasí s rozumným množstvím srážek, tak porost roste tak rychle, že není problém doplňovat mulč. Jenom je to více práce s kosením a dopravou mulče na záhony.

Kromě výběhu pro slepice jsem posekal i pás kolem plotu, kde jsme na podzim vysadili keříky. Všechny se chytli, tak by byla škoda je nechat zarůst. Pak jsem ještě posekal část pozemku, kde je větší výskyt pcháče. Tento bodlák je hodně vytrvalý a je problém se ho zbavit. Zatím nejúčinnější metoda mi přijde je pořád kosit před vysemeněním, až to jednou vzdají. Na některých částích pozemku je to už vidět.

Kosení mi zabralo více času a sil, než jsem si myslel. Rád bych pokosil víc, ale bylo potřeba posekaný porost ještě povozit na záhony. Stejně jsme měli mulče více než dost a ani jsme ve výsledku všechen nepoužili. Když se tak dívám na plochu, co jsem pokosil před dvěma týdny, tak už je pomalu zralá zase ke kosení. A to ještě nemáme dokončené první sekání. Chtělo by to ty dva volné dny v týdnu vyhrazené pro zahradu a chalupu.

Mulč jsem navozil na stejné záhony, co minule. Tam už se to dost slehlo, zvlášť kde byla hlavně bršlice a kopřivy. Mulč s větším množstvím trávy ještě drží dobře. Do příštího týdne se to zase slehne, a to už budeme vysazovat rajčata. O výsadbě rajčat jsme přemýšleli i tento týden, ale nezbyl čas a ani síly.

Zatím co jsem celý den kosil, tak manželka udělala spoustu jiné, potřebné práce. Nejdřív vyčistila třetí záhon s česnekem. Byl ze tři česnekových záhonů asi nejvíc zarostlý a dal nejvíc práce. Zase je tam letos nejhezčí česnek, co nám dělá radost. Je to odrůda „Vekan“, která zatím nepředvedla nějak extra dobrý výkon, a dokonce jsem přemýšlel, že ji už nebudeme pěstovat. Je ale dobré mít více odrůd. Pokud je jedna některou sezonu slabší, tak ji může zastoupit druhá. Jenom doufám, že se česneku po vypletí nestane to, co na zahradě mezi jahodami, kde česnek vypadá na umření. Už se nad tím začínám celkem zamýšlet, protože bych rád věděl, co to způsobilo. Napadla mně nějaká symbióza mezi rostlinami, která byla narušena. Zatím ale nevím, jak to ověřit.

Do vyčištěného záhonu jsme stejně jako minulý týden vyseli okurky a navíc ačokču. Manželka udělal v mulči jamky, které jsem zalil, rozhodil semínka, jemně zahrnul zeminou, a navíc zakryl krytem z PET láhve. Vysévali jsme dvě „horší“ odrůdy z minulého roku. „Blanka F1“ a „Viola F1“. Minulý rok moc nevyšly, ale chci je zkusit ještě aspoň jeden rok, když už máme semínka. Ačokču jsme vysévali z vlastních minuloročních semínek. Tentokrát už ale jenom na třetinu záhonu, protože když se zadaří, i tak budeme mít ačokči více než dost.

Kryty pro okurky jsme vzali z fazolí, které je snad už nebudou potřebovat. Taky se zdá, že fazolím nesvědčí příliš dlouhá doba pod krytem. Je to vidět u pár větších rostlin a minulý rok to bylo vidět hodně u keříkové fazole moc dlouho zakryté netkanou textilií. Zase se ale kryty dost osvědčili. Tam kde kryty nebyli, tak sice fazole vyklíčily taky, ale jsou o dost menší a více poškozené od slimáků. Ani kryty nejsou 100 % ochrana proti slimákům, ale rozdíl vidět je.

Takže fazole zatím dobrý, kryty jsme sundali všude a část použili na okurky. Na první výsevy okurek jsme neměli dost láhví, tak si pojistíme aspoň druhé výsev. Do budoucna se pokusíme mít dost krytů, abychom nemuseli volit, čemu dáme přednost.

Manželka také vyčistila záhonek, kde jsme kdysi vysadili libeček a trvalou cibuli. Libeček přežil, cibule ne. Namísto cibule část záhonku zarostla bodláky a bršlici. Potřebovali jsme místo na výsadbu mochyně, tak se záhonek přímo nabízel. Manželka zatím vysadila jenom dvě rostliny mochyně peruánské „Jantar“, které jsme dovezli na chalupu jako první. Ten zbytek možná vysadíme příště.

Libečku se v záhonku celkem daří. Necháme ho tam až do doby, kdy budeme předělávat záhony do finální podoby. Pokud nám to nebude překážet v pracích, které bude potřeba udělat. Co doufám že nebude, protože bych ho nerad zbytečně přesazoval vícekrát.

To bylo na tento víkend všechno. Práce jsme ukončili až v podvečer a na zahradu už nebylo ani pomyšlení. Příští týden nás snad konečně už čeká výsadba rajčat, paprik a dýní, a to na chalupě i zahradě. Rád bych stihl i něco dalšího, hlavně na zahradě, ale uvidíme, jak to budeme zvládat. Výsadba sazenic je priorita. Už je nejvyšší čas a nechci je trápit v nádobách více než je potřeba.

Při odjezdu z chalupy zpátky do Prahy jsme se ještě potěšili právě kvetoucími tulipány u vstupní branky. Tyto tulipány jsme zachránili při velkých úpravách pozemku. Zarostlé v trávě jsme objevili pár cibulek, které se od té doby celkem rozrostly. To jsme moc rádi, protože se nám tato odrůda tulipánů moc líbí.