Rok sedmý – 29.7.2023: Report z dovolené

29.7.2023

Posledních pár týdnů bylo ne úplně typických. Práce bylo jako obvykle hodně, ale ne moc reportážně zajímavá. Do toho jsme měli dovolenou mimo republiku a změny počasí si s námi taky pohráli. K nějakému sepsání toho, co se poslední týdny dělo na našich pozemcích, jsem se dostal až teď. Pokusím se to nějak popsat, protože si už ani ne všechno pamatuji. Zato mám relativně dost fotek, tak snad mi něco připomenou.

Červenec byl mimořádně teplý a bez srážek, co se dost projevilo i na stavu pozemků. Některé rostliny to zvládaly lépe, některé moc ne. My jsme na to mohli v podstatě jenom koukat, protože jsme měli elektrocentrálu na reklamaci a neměli jsme jak natahat vodu na zahradě. Na chalupě jsme se snažili zalévat aspoň to, co vypadalo, že to bez zálivky nedá.

Trochu jsme dohnali údržbu záhonu a protože nepršelo, tak ani plevel moc nerostl. Proto zůstalo více času na kosení. Akorát že tráva už byla skoro úplně suchá, takže jsem kosil v podstatě už rovnou seno. První víkend, který jsem nesepsal, byl celý o kosení zahrady. Hodně vyčerpávající při tom počasí co bylo, ale psát v podstatě nebylo o čem.

Další článek na blog jsem chtěl napsat další týden, kdy to bude snad reportážně zajímavější. Ono to trochu zajímavější bylo, ale zapomněl jsem, že další týden odjíždíme na dovolenou. Takže zase nic. Víkend před tím jsme se ještě snažili sklidit to, co už fakt bylo potřeba.

Konkrétně se jednalo o česnek o šalotku. Začnu česnekem. Česnek se na zahradě letos moc nepovedl. Hodně za to můžu já. Vysadil jsem ho moc hluboko a navíc přidal hodně tlustou vrstvu mulče. Díky mulči sice po celou sezonu nebyl na záhonu skoro žádný plevel, ale problém dostat se přes mulč měla i část česneku. Z počátku ne moc dobré klíčení jsem připisoval špatné výsadbě. Později jsem zjistil, že se česnek nedokáže protlačit přes mulč. Osvobodil jsem snad všechny rostliny, ale už byly dost deformované a nedokázaly to dohnat.

Pro naší potřebu je česneku dost, ale čekali jsme víc. Mám poučení do budoucna. Na chalupě dopadla sklizeň česneku o hodně lépe, ale tam jsem nedělal fotky, protože se mi vybil mobil. Tak přidávám aspoň fotky česneku ze zahrady.

Šalotka dopadla o hodně lépe než česnek. Možná doteď naše nejlepší úroda. U některých cibulí určitě, protože ty byly velké jako „klasická“ cibule. Takže jsme spokojeni a snad to tak bude pokračovat. Manželka šalotku vyčistila a sušíme ji pro další uskladnění a pro sadbu na další sezonu.

Sklidili jsme i hrášek na semínka, který jsme nechali doschnout na záhoně. Při tom horkém a suchém počasí se ani co divit, že byly lusky suché a vhodné ke sklizni. Všechny rostliny jsem vytahal a naskládal do kolečka. Pak jsem je po částech bral, nastrkal do kbelíku a co nejvíc pomačkal, aby vypadala semínka. Trochu vál vítr, takže to bylo potřeba využít na přesetí semínek a odstranění nečistot. Vypadá to, že osivo hrášku pro příští sezonu máme připravené. Semínka jsem ještě po příjezdu domů strčil na den do mrazničky kvůli případnému zrnokazovi. Pak už jenom dosušit a uskladnit do doby výsevu.

Obvyklá prohlídka zahrady nás netěšila jako obvykle. Mohlo za to horko a sucho, které na stavu rostlin bylo dost vidět. Zalévat jsme neměli moc čím, jenom jsme přivezli trochu vody v kanystrech. Zalili jsme jenom to, co bylo akutní. Cukety, dýně a taky papriky odrůdy „De Cayenne“. Je na ně dost žalostný pohled, ale i tak se snaží a už vyprodukovali pár plodů.

Pozitivní taky byl stav sazenic, které jsme zakryli kryty z PET láhví. Při výsadbě vypadali sazenice hodně špatně. Přidat navíc slimáky, tak by to dopadlo úplně špatně. I když slimákům se do toho vedra asi taky moc nechce. K každém případě jsme si to pojistili a sazenice to zvládly. Stejně tak i další výsevy cuket dopadly dobře a pod krytem se hezky rozrostly. To samé okurky. Takže jsme všechny kryty sundali a snad už to budou zvládat bez nich.

Kromě hrášku jsme sklidili i nějaká další semínka. Byla zralá část semínek pastináku (první dvě fotky), snad všechna semínka kadeřávku, od kterého jsme po zimě nechali jednu rostlinu (třetí fotka) a taky část semínek ředkví (po přezimování) byla zralá ke sklizni (čtvrtá fotka). Ne všechna semínka máme už úplně zpracovaná, ale aspoň jsme utrhli suché částí rostlin se semínky a umístili je v krabičkách do kůlny ještě trochu dosušit. Jinak by už asi skončili někde vysemeněné na záhoně.

Pozitivním objevem na zahradě byli zralé angrešty. Až se divím, že při tom suchu a zarostlé v trávě vyprodukovali tolik plodů. I tak je ale asi na podzim vykopeme a přesadíme na chalupu. Péčí o ně na zahradě vůbec nestíháme.

Víc jsme už před dovolenou nestihli. Ráno, když jsme odjížděli na dovolenou, tak v Praze celkem dost pršelo. To jsme si přáli, aby pršelo i na zahradě a chalupě, protože to už fakt bylo potřeba. Dost deštivý byl i náš první týden dovolené na Slovensku. Jenom jsme doufali, že prší i v Čechách. Po návratu z dovolené jsme zjistili, že asi ani moc nepršelo, podle stavu zahrady a množství vody v sudu, co máme na chalupě pod přesahem střechy. Ten další týden dovolené to ale bohatě vynahradil, protože pro změnu pršelo až trochu moc na to, co jsme měli v plánu udělat.

Už před odjezdem na dovolenou jsme koukali na rybíz, že je nejvyšší čas pro sklizeň. Před dovolenou jsme ale neměli čas rybíz sklízet a už vůbec ne nějak dále zpracovávat. Proto jsme to nechali ještě týden tak a hned další den po návratu ze Slovenska jsme sklidili červený rybíz. Úroda byla slušná a nás čekala práce s následným zpracováním. Tento rok jsme všechen rybíz zpracovali na džem.

Další práce jsme měli naplánované na konec týdne. V jeden den chalupa a druhý den zahrada. Na chalupě jsme chtěli sklidit černý rybíz a dodělat to, na co jinak nezbyl čas. To nám vyšlo podle plánu. Zatím máme jenom jeden velký keř rybízu, takže ho nebylo moc. Ale snaží se už i menší keře přesazené ze zahrady.

Dobře vypadají popínavé fazole. I tento rok máme po výsevu ze stejných semínek různé výsledky. Minulý rok asi zase došlo k nějakému kříženi, takže kromě klasických tmavých „Borlotto“ lusků na sklizeň zrna, máme i zelené lusky pro sklizeň na zeleno (stejně jako minulý rok) a navíc máme žluté lusky, u kterých necháme dozrát semínka. Asi křížení s odrůdou „Neckargold“. Měli jsme první letošní sklizeň zelených fazolek, připravili si je na večeři a byli skvělé.

Po sklizni rybízu se manželka pustila do čištění květinového záhonu a já jsem začal kosit. Říkal jsem si, že pokosím aspoň kolem keříků, které začali zase zarůstat a ve výběhu pro slepice. Nakonec jsem pokosil všechno jiné, jenom ne výběh pro slepice. Ale i tam to bylo potřeba. Příjemným objevem pří kosení byli naše první oříšky na lísce. Odrůda „Hallská obrovská“ má své jméno oprávněně. Tak velké plody jsme ještě u lísky neviděl. Akorát se omluvám za horší kvalitu fotky. Asi foukal vítr, když jsem to fotil.

Další radost nám udělala keřová višeň. I tento rok bohatě zaplodila a měla celkem dost velké plody. Viděli jsme je už před dovolenou, ale ještě nebyli úplně zralé. Trochu jsem se obával, jestli je ptáci nesklidí za nás, ale nestalo se. Zatím jsem s nákupem keřové višně více než spokojený. Roste dobře, plodit začala druhým rokem po výsadbě, plodů má hodně a velkých. Manželce chuťově vyhovuje, takže co víc si přát.

Na další den jsme měli naplánovanou zahradu, ale podle předpovědi mělo hodně pršet. Tak jsme přesunuli návštěvu zahrady na další den. Počasí se s námi ale pohrálo, protože to vypadalo, že se déšť posunul taky o jeden den. Ráno pršelo, ale dopoledne ustalo a odpoledne to vypadalo nadějně. Tak jsme vyrazili na zahradu. Po příjezdu jsme zjistili, že za ten týden co jsme tam nebyli, tak nám kůlnu zabrali sršně. Takže jsme do ní měli omezený přístup. Co nám ale úplně nezabránilo udělat to hlavní, pro co jsme na zahradu jeli, a to byla sklizeň cibule. Nejdřív jsme ale natahali vodu do sudu, protože jsme si sebou přivezli elektrocentrálu, která se nám konečně vrátila ze servisu. Teď, když už v podstatě asi nebude potřeba zalévat. Ale vodu potřebujeme na zahradě i jinak, takže se hodí.

Z chalupy jsme si přivezli i jednu přepravku, takže jsme nemuseli do kůlny. Do přepravky jsme narychlo sklidili cibuli. Narychlo proto, že to zase vypadalo na déšť. To se i potvrdilo a odjížděli jsme za slušné průtrže mračen. Normálně bychom cibuli očistili vedle kůlny na zahradě a nechali ji v kůlně dosušit. To ale nešlo jednak kvůli počasí a taky kvůli sršňům. Cibuli jsme odvezli na chalupu, kde jsme ji očistili a nechali schnout. Víc práce už jsme neudělali ani na chalupě, protože dál vytrvale pršelo. Úroda cibule je tento rok hezká. Asi stejně jako u šalotky nejlepší, co jsme zatím po dobu našeho pěstování měli. Teď už jenom doladit pěstování ze semínek, které ani tento rok moc nedopadlo.

Tak to byl report v podstatě za poslední měsíc, tak jak jsem si to ještě pamatoval. Odteď už asi zase až do konce letošní sezony pravidelné týdenní články (doufám).