Rok sedmý – 26.8.2023: Kosení na chalupě a první větší sklizně
26.8.2023
Poslední dva týdny nebyli reportážně moc zajímavé, tak jsem se je rozhodl sloučit do jednoho článku. První týden jsme se rozhodli jet jako první na chalupu, kde jsme chtěli dodělat nějakou práci, na kterou nezbyl čas. Mým hlavním plánem bylo pokosit výběh pro slepice, kde už zase začal porost kopřiv, bršlice, a hlavně povijnice utláčet keře lísek a hlošiny. Povijnice je sice nádherná rostlina a pěstuje se i cíleně jako okrasní rostlina, ale když se nechá zdivočet, tak klidně dokáže totálně udusit všechno, k čemu se přichytí. V našem případě ještě ne úplně vzrostlé keře lísek, hlošiny a šeříků (na jiné části pozemku). Daří se ji u nás dobře a na plotě nám nevadí, ale jednou za čas musím projít pozemek a z některých keřů a stromků ji odstranit. Obvykle to dělám spolu s kosením pozemku. To jsem ale delší dobu zanedbával, takže se mohla povijnice rozrůst do rozměrů, kde už začala dělat problémy.
Hned po příjezdu na chalupu jsem se pustil do kosení. Dokud jsem byl ve stínu, tak to byla pohodička. Horší to bylo na slunci, které zase pořádně hřálo. Takže více vyčerpávalo horko než samotná práce. Původně jsem chtěl většinu toho, co posekám, navozit na záhony jako mulč. Když jsem ale viděl, že po pokosení porostu zůstávají kusy celkem odkryté půdy, tak jsem všechen pokosený porost nechal na pozemku jako mulč a hnojení. Práce skoro na celý den, ale v podstatě už nemám co dál o tom psát.
Po dobu, co jsem já kosil, tak manželka dočišťovala velký květinový záhon. Ten jsem nefotil. Pak jsme dělali už jenom nějaké sklizně. Konečně nám začali nějak rozumně plodit okurky. Na chalupě to ale i tak není úplně ono o zvažuji, jestli tady okurky vůbec pěstovat. Nebo musím vymyslet něco jiného. Je to ale určitě lepší než minulý rok, takže nějaké zlepšení tady je. Škoda toho horšího startu sezony, kdy jsme je vysévali natřikrát a tím ztratili dost času a ve výsledku i dost rostlin.
Pár lidí už mi říkalo, že jejich rajčata skončila kvůli plísni. Naše jenom teď začínají dozrávat a růst je více než bujný. Tento rok jsem je nechal růst volně bez nějakého vylamování. Co je na úzkých záhonech, které máme na chalupě, trochu problém, ale rostliny vypadají v pořádku. Jenom se mezi nimi hůř chodí a je menší přehled. Asi mi to tak ale vyhovuje víc. Pořádně to vyhodnotím na konci sezony.
Začínají dozrávat a hodně padat letní jablka. Už padají i ta hezčí. Škoda, že tam nemůžeme být častěji a dělat kontrolu toho, co spadlo. Někdy najdu hodně hezká jablka, která už začala hnít, nebo je okousali slimáci. Kdybych je našel dřív, tak jsem je mohl zachránit. Ale i tak máme jablek hodně. Už teď máme nasušeno asi dost a děláme i koláče. Jako další využití zvažuji moštování. Nebo budeme sušit ještě víc a jíst více sušeného ovoce. Jenom ten provoz sušičky není úplně levný. Když se konečně přestěhujeme a udělám solární sušičku, která bude fungovat, tak můžeme sušit ještě o hodně více.
Úroda z chalupy byla tento týden okurkovo-rajčatová. Doufáme, že příští týden budeme už konečně mít více rajčat. Pořád se jim nějak nechce dozrávat. Rád bych to do budoucna nějak urychlil, ale zatím nevím úplně jak to v našich podmínkách udělat. Skleník zatím postavit nemůžu. Tak snad nám bude přát aspoň počasí, nepřijde nějaký brzký mráz a rajčata budou plodit až do prvních řádných mrazíků.
Z chalupy jsme jeli na zahradu s plánem udělat jenom rychlé sklizně. No rychlé. Trvalo nám asi dvě hodiny, než jsme sklidili vše, co bylo potřeba sklidit. Ten týden, co pršelo, měl na zahradu příznivý vliv. Pořádně se rozjeli cukety a okurky, u kterých jsme si na začátku sezony mysleli, že je ani mít nebudeme. Teď máme zase cuket tolik, že nevíme, co s nimi. U okurek to až tak slavné není, ale pro naší osobní spotřebu více než dost.
Manželka se rozhodla udělat džem z kombinace rakytník, šípky, jablka. Dělali jsme ho asi poslední dva roky, co mám pořádně začali dozrávat šípky a rakytník. Moc nám chutná, a tak chceme každý rok aspoň pár skleniček. Jablka jsme už měli z chalupy, tak zbývalo sklidit šípky a rakytník. Šípky byly v pohodě, ty se sklízí dobře. Horší to bylo u rakytníku, kde mně to po první naplněné nádobě přestalo bavit. Takže jsem nechal manželku ať sklidí ten zbytek a šel sklízet něco jiného.
Konkrétně jsem se pustil do sklizně keříkové fazole, která díky předchozímu horkému týdnu hezky z většiny dozrála. Jenom jsem zase při sklizni lusků přemýšlel, jestli se ji vůbec vyplatí pěstovat. Podle mě dává na tu plochu, co ji pěstujeme, moc malý výnos. Navíc sklízet po luscích je celkem o zničení zad. Rád bych ji vytahal a vymlátil, ale na to zase nedozrává dost rovnoměrně. Je mi ale taky líto zanechat jejího pěstování. Už jsme si celkem vyselektovali semínka vhodná pro naše podmínky a přijde mi, že i dozrává rychleji. Asi se rozhodnu na konci sezony, nebo když budeme plánovat záhony pro další sezonu.
Nějaká rajčata jsme sklidili i na zahradě. Divoká si pořád dávají načas, ale ty keříková už celkem začínají červenat. Jenom nějak moc zachutnali slimákům, kteří znehodnotili většinu plodů na jedné rostlině. Ta jim asi chutná nejvíc, protože plody na jiných rostlinách nejsou poškozené snad vůbec. Nejsem si jistý, co to je za odrůdu. Mám sice záznam ve svém sešitu, ale myslím si, že to bude něco jiného. Tato odrůda plodí fakt bohatě, a i dozrává celkem brzo. Problém jsou ale ti slimáci a taky dost praská.
Úroda ze zahrady byla tento týden hodně ovocná. Když tedy pominu cukety a okurky. Ke sklizeným šípkům a rakytníku jsem ještě nasbíral hrušky, které taky začali padat. Zatím to není úplně nejvyšší kvalita, ale vypadá to slibně. Je tu ale zase stejný problém jako u jablek na chalupě. Dostaneme se k nim jenom jednou týdně a za tu dobu se hodně plodů znehodnotí. Po příjezdu domů nás druhý den čekalo zpracování úrody, co je ještě náročnější než samotné sklizně. Všechno umýt, očistit, nakrájet a dále zpracovat. Ale samozřejmě jsme to zvládli a zásoby na zimu se nám pomalu začínají zase plnit. I když popravdě jsme asi ani z poloviny nevyčerpali ty udělané předchozí rok. Takže bychom měli přehodnotit naše potřeby.
Druhý týden jsem měl v sobotu něco jiného, a tak jsme si naplánovali návštěvu zahrady na neděli. Po delší době sucha a horka se nám počasí zase změnilo a pro změnu už několik dní dost pršelo. Když jsme v neděli vyráželi z Prahy na zahradu, tak taky pršelo, ale podle předpovědi na zahradě pršet nemělo. To úplně nevyšlo, tak jsme si řekli že jenom sklidíme, co je potřeba a pojedeme domů. Ke sklizni toho bylo celkem dost. Konečně začali plodit divoká rajčata a zralých plodů bylo relativně hodně. Plody mají ale menší než klasická rajčata a rostliny vytvořili celkem houštinu, takže sklizeň nebyla úplně jednoduchá a rychlá. Rozhodně ale potěšila a potěšující byla i velikost plodů, která u odrůdy „Divoké zlaté“ byla oproti minulému roku asi dvojnásobná. U keříkových rajčat byla situace hodně podobná jako předešlý týden. Celkem dost zralých plodů, ale slimáků ještě víc než před týdnem. Znehodnotili většinu plodů. Manželka mezitím sklidila něco málo ostružin, a ještě před rajčaty jsme sklidili jahody, taky dost poškozené od slimáků.
Celkem dobře vypadají podzimní výsevy snad u všeho. Fotky jsem moc nedělal, protože pršelo a chtěli jsme co nejvíc sklidit a jet rychle pryč. Tak asi příští týden nafotím víc. Zatím jenom fotka šruchy a asijské listové zeleniny. Hlavně ta šrucha mě potěšila, protože takhle hezký porost jsem za ty roky, co se ji snažím pěstovat, ještě neměl. Snad ji něco nezlikviduje do doby, než se bude dát sklízet.
Stále lépe vypadají dýně. Hokkaido se už začínají vybarvovat do oranžova. Manželka jednu dýni sklidila k jídlu. U toho zbytku doufám, že stihne dobře vyzrát, aby je bylo možné dlouho skladovat.
Na chalupě taky pršelo, takže zase co nejrychlejší sklizeň všeho, co bylo potřeba. Radost nám udělali rajčata, u kterých byla konečně první rozumná sklizeň. Jenom škoda, že část z nich byla kvůli průběhu počasí dost popraskaná. Stejně jako na zahradě, i tady si slimáci vybrali jednu rostlinu rajčete, na které se vyřádili. Možná proto, že nebyla moc vyvěšena a plody byli nízko u země, nebo měli jiný důvod. Napočítal jsem jich na rostlině a v blízkém okolí asi 12. Sice bych byl rád, kdyby ty rajčata byla pro nás, ale na druhé straně jsem rád, že se zaměřili jenom na tuto jednu rostlinu a zbytek nechávají zatím tak. Pokud to tak i zůstane, tak tu jednu rostlinu a pár plodů na ni rád obětuji.
Většinu celkové sklizně jsem fotil až doma. Jinak jsme se to snažili co nejdříve sklidit, nacpat do auta a vyrazit zpátky do Prahy. Měli jsme dost úrody, a ještě bylo potřeba hodně z toho zpracovat. Na zahradě jsme zase nasbírali hrušky a na chalupě jablka. Několik kilogramů ovoce, všechno posbírané pod stromy. Dlouho to nevydrží, takže je s tím potřeba něco udělat. Většina ovoce skončí v sušičce. Cuket bylo zase dost a narostly větší, než bychom si přáli. Ale nějak je využijeme. Něco okurek z chalupy a manželka zase vyhrabala pár brambor a vytáhla pár kusů červené řepy k jídlu. Celkově několik kilogramů skvělého ovoce a zeleniny. I když jsme byli mokří a unaveni, tak jsme s výsledkem návštěvy našich pozemků spokojeni.
