Rok sedmý – 23.9.2023: Sklizeň brambor
23.9.2023
V pátek před víkendem nám celkem dost zapršelo a začátek víkendu taky vypadal všelijak, tak jsme doufali, že počasí nenaruší naše pracovní plány. Jako hlavní činnost jsme měli sklizeň brambor. Ty sice pěstujeme v seně, takže rozblácená půda se nás netýká, ale není moc příjemné něco sklízet, když na vás prší. Na houby jsme tentokrát pro jistotu nešli. Práce jsme měli i tak dost. Po příjezdu na zahradu jsem se jako posledních pár týdnů šel podívat na rajčata a že něco sklidím. Od auta to nevypadalo, že tam těch rajčat je nějak moc. Bylo vidět, že divoká rajčata zase bohatě kvetou. Spíše mně zajímalo, jak budou vypadat větší rajčata, kde čekáme na zralost.
Po příchodu k záhonu jsem byl vyvedený z omylu. Rajčata sice bohatě kvetla, ale plodů tam bylo snad ještě víc. Začal jsem je sklízet, ale asi po hodně jsem to vzdal. Rajčat bylo více než minulý týden a v podstatě jsme jich tolik ani nepotřebovali. První pohled na větší rajčata odrůdy „Mountain Merit F1“ byl potěšující. Konečně jsem viděl zralé plody. Radost mi zkazilo, když jsem pár plodů sklidil a část z nich měla shnilou špičku, nebo někde i půlku plodu. Problém, který se vyskytuje hlavně u některých velkoplodých odrůd a prý ho způsobuje nedostatek vápníku v půdě, resp. neschopnost rostlin si ten vápník z půdy vzít. Naštěstí těch poškozených plodů byla asi jenom třetina a zbytek vypadal v pohodě. Těch skutečně zralých bylo jenom pár, ale sklidili jsme i ty ne moc zralé. Doma dozrávají hodně rychle. Radost mi udělal největší a nejvíc zralý plod, který jsem tam našel. Byl bez chyby, a i proto jsem se ho rozhodl nechat na semínka. Je to sice hybrid, ale chci to zkusit. Rajčata vypadají fakt nádherně a konečně je to pořádné velké rajče, které by u nás mohlo růst a i dozrávat. Nejpozitivnější na tom bylo, že zatím co jsme krabičku s divokými rajčaty plnil hodinu, tak u těchto velkých rajčat jsem měl stejnou hmotnost plodů sklizenou asi za pět minut.
Zatím co jsem sklízel rajčata, tak manželka sklízela ten zbytek. Tento týden se faktu urodilo. Nevím, jestli k tomu přispěl i ten déšť předchozí den, ale všeho bylo nějak víc. Stále plodící jahody zdá se chytly druhý dech a plodů tam bylo asi dvakrát více než minulý týden. Hodně ředkviček, cuket a okurek. Zbytek bylo pár kilo ovoce, hlavně hrušek. Na ty jsme si donesli česáček, protože už jich moc nepadá, nebo to někdo přes týden vysbírá.
Vzpomněli jsme si, že máme i vlastní asijské hrušně, které jsme už dlouho nekontrolovali. Tam jsme se dočkali jednoho příjemného a jednoho nepříjemného překvapení. Odrůdě „Early Shu“, která minulý rok dala bohatou úrodu a tento rok vypadala taky slibně, nezůstal skoro žádný plod. Asi jsme přišli pozdě a většinu plodů už shodila a příroda se o ně postarala. Těch pár plodů, co na stromku zůstalo, nevypadalo moc dobře. Byli požrané, nebo zahnívali. Sklidili jsme je ale všechny a doma z nich možná ještě něco dostaneme. Příjemným překvapením byla odrůda „Chojuro“, který ještě nedávno vypadala, že uhynula. Ale po deštích obrazila, manželka otrhala asi polovinu plodů a tu druhou jsme teď sklidili. Vypadají i chutnají dobře. Možná ale potřebují ještě chvíli skladovat, aby došli plné zralosti. Je dobře mít více stromů a více odrůd. Když jedna selže, tak se často povede jiná.
Po sklizních jsme se už konečně pustili do hlavní činnosti, sběru brambor. Zůstali nám tři záhony. Jedna s červenou odrůdou „Esmee“ a dva se žlutou odrůdou „Adéla“. V porovnání s minulým rokem jsme nezaznamenali asi žádné škody od slimáků. Aspoň jsem žádného neviděl. Možná bylo malinko více škod od hlodavců. Jednoho pěkně velkého jsme při prohrabávání mulče našli. Udělal si spíž u největšího hnízda brambor. To jsme mu ale zrušili, takže hlodavci mají smůlu. Ale určitě jsme nějaké brambory zapomněli a na zahradě je toho k snědku ještě celkem dost.
Úroda je tentokrát slabší než minulý rok, který ale byl asi obzvlášť vydařený. Hlavním důvodem menší úrody asi bude méně srážek než minulý rok, a hlavně sucho v době, kdy brambory vodu potřebovaly. No nic, možná bude příští rok lepší. Zklamáni, ale být nemůžeme, protože brambor pro naši spotřebu je i tak celkem dost. Rád bych ale pěstování brambor do budoucna nějak vylepšil. Aby bylo ještě méně pracné a lepší úroda. Víc asi popíšu ve vyhodnocení pěstitelské sezony.
Práce na zahradě jsme ukončili v celkem rozumné době (asi ve tři odpoledne), takže to vypadalo, že bychom mohli něco stihnou i na chalupě. Při posledním přecházení kolem záhonů jsem si ale ještě vzpomněl, že jsem chtěl posekat pohanku, kterou máme vysetou na záhonech po hrášku jako zelené hnojení. Delší dobu jsem to odkládal a říkal si, že to je ještě v pohodě. Teď už to ale v pohodě nebylo, protože pohanka začala tvořit semínka. To u zeleného hnojení nechceme. Posekat dva záhony netrvalo dlouho. Další výsevy už nevím, jestli stihneme, ale rád bych záhony na zimu pak ještě přikryl. Zatím počkám, až se pohanka trochu slehne a rozloží. Příjemným objevem na záhonech s pohankou byl hrášek, který znovu vyrostl z pozdě sklizených a vysemeněných rostlin. Začíná tvořit lusky, takže asi si před zimou ještě smlsneme na mladém hrášku.
Po příjezdu na chalupu jsme nejdřív sklidili, co bylo potřeba. Já rajčata, kterých bylo zase o něco víc. I když jsem se snažil vybírat jenom ty nejvíc zralá, tak jsem to jenom tak tak narval do dvou kbelíků. Pak jsem si řekl, že stačilo a zbytek musí počkat do dalšího týdne. Manželka sklidila okurky, ačokču a fazoli. Po delší době jsme se zašli podívat na mochyni a pod rostlinami posbírali pár plodů. Celkem slušná úroda i na chalupě.
Po sklizních šla manželka roztřídit brambory a já jsme se konečně dostal ke kosení. Důvodu pro kosení jsem měl hned několik. Každou chvíli by se mohli na pozemku objevit houby (václavky) a sbírat je mezi kopřivou není úplně příjemné. Taky jsem chtěl zamulčovat záhony. Porost kopřiv a bršlice byl akorát k tomu vhodný. Ne moc starý a hezky bujný. Posekat jsem část pozemku, kde jsme našli minulé roky nejvíc hub a zbytek nechal. Od mulčování záhonů jsem upustil. Rád bych to udělal, ale pak mně napadlo, že možná ještě tento rok zahájíme výkopové práce pro nový dům a něco se možná bude dít i na ploše, kde máme teď záhony. Takže je budeme muset (dočasně) zrušit. Proto by mulčování asi bylo zbytečné. Zamulčoval jsem jenom pařeniště, kde se výsev zeleného hnojení moc nepovedl. Teď se tam objevilo pár rostlin ovsa, ale přišlo mi lepši to zamulčovat. Do konce sezony možná bude potřeba mulč ještě přidat.
Já jsem dokosil, manželka roztřídila brambory a mohli jsme vyrazit zpátky do Prahy. Byl jsem celkem spokojený, protože jsme udělali snad všechno, co jsme naplánovali. Doma náš čekalo ještě zpracování úrody. Hlavně rajčat, většina kterých skončila jako protlak. I tak jich zbylo ještě hodně a když dozraje pořádně většina z nich, tak zkusím nějaké usušit.
Dozrála ta rajčata, co jsme si nechali na semínka, takže jsem je vykuchal a nechal semínka vykvasit, aby se z nich odstranila vrstva, která prý brání klíčení. Výsledek mého snažení vypadal barevně zajímavě, tak jsem to vyfotil. Jinak v době, kdy píšu článek, jsou už semínka po vykvašení a dosušují se.
Příští týden asi zase zajdeme do lesa, podívat se na houby. Možná už budou nějaké václavky, ale rádi bychom nasbírali více holubinek. Jsou univerzální a využíváme je hodně. Na zahradě by to mohlo být malinko volnější. Nic většího neplánujme, jenom pravidelné sklizně. Předpokládám, že bude dost rajčat. Rád bych zase něco pokosil na zahradě. Konec sezony se blíží a moc sena připraveno nemáme. Budeme ho příští rok potřebovat na brambory. Taky je potřeba s něčím přikrýt záhony. Pořád máme silážní plachtu, ale raději bych využil seno. Jak je vidět, práce stále dost, tak uvidíme, co všechno se povede udělat.
