Rok osmý – 25.2.2024: První výsevy

25.2.2024

Letošní jaro je nějak nezvykle teplé, co svádí k tomu, že mám chuť začít něco dělat na našich pozemcích. Pamatuji si ale dvě poslední sezony, kdy to vypadalo nadějně a pak přišla ještě zima. Proto zůstávám opatrný. Přímé výsevy tedy zatím ještě počkají, ale něco málo už dělat lze, např. upravit stromy a keře. S tímto záměrem jsme se přes víkend vypravili na chalupu.

Teplé jarní počasí přálo i tomu, abychom začali se zemními pracemi potřebnými pro výstavbu nového domu. Chtěli jsme to udělat ještě na podzim minulého roku, ale nějak to nevyšlo. Teď nám počasí přálo, tak jsme zaúkolovali stavební firmu a ta začala provádět úpravy pozemku. Z tohoto důvodu jsme přemístili velké záhony na zeleninu. Na původním místě zůstal ještě velký květinový záhon. Tam nám stavební firma slíbila, že ji nevadí a nepoškodí ho. Realita je taková, že květinový záhon už neexistuje a celkově je horní půlka pozemku, kde byli záhony, rozježděná těžkou technikou. Rve mi srdce, když vidím, jak po několik let šetrně obdělávaná půda teď trpí. Ale nový dům postavit chceme, tak to musíme nějak protrpět. Když se ukončí zemní práce a vybetonují základy, tak už by to mělo být o hodně lepší. V době psaní tohoto článku už máme odlité základové pásy a betonářské práce se snad chýlí ke konci. Vyfotil jsem stav, kdy se ještě jenom začalo kopat. Letošní jaro je bohaté na srážky, co je vidět i na fotce. Spodní vodu máme už kolem 80 cm. Byla „sranda“ betonovat základové pásy.

Možná se moc rozepisuji o věcech, které na první pohled nesouvisí s pěstováním, ale ono to souvisí. Pro to, abychom mohli pěstování více rozjet, potřebujeme pořádné zázemí přímo na místě. Taky je to součást snahy o co největší soběstačnost, co byl jeden z důvodů (asi na začátku ten hlavní), proč jsem se do pěstování vůbec pustil.

Ale zpátky k pěstování a na trochu veselejší téma. Na chalupě jsme měli za cíl ořezat jabloně. U těch menších se snažíme dělat nějaké ty poslední snahy o dotvarování a u těch velkých už jenom odstraňujeme poškozené a překážející si větve. Všechny mladé stromky vypadají dobře a rád bych už v této sezoně sklízel i nějakou úrodu. Jedna jabloň už je tak vysoká, že k ní potřebuji žebřík. Co je velký rozdíl oproti jabloním, co jsme vysadili hned první rok na zahradě. Na chalupě jsme ořezali jenom jabloně. Zbylé tři stromky (hrušeň, slivoň a broskev) vysazené minulý rok, jsou v pohodě a žádné úpravy na nich dělat zatím nebudeme. Možná později když naraší.

U keřů jsme prořezali jenom velké rybízy. Odstranili staré větve a taky ty, co jsou nejblíž u země. Snažíme se o to každý rok, ale když je větší úroda, i tak se jich dost válí po zemi. Uvidíme, co letos. U těch menších není zatím moc co odstraňovat. Tam budu rád, když keříky přesazené na chalupu ze zahrady se ujmou a bude se jim dařit. Zatím to vypadá, že všechny se ujali. Nejlépe černé rybízy. Pár z nich utrpělo poškození při zemních pracích, ale snad se zase obnoví. V nejhorším případě vysadíme nové, ale rybízu pro vlastní potřebu máme i teď více než dost.

Práce na chalupě jsme měli hotové, tak už jsme jenom zkontrolovali nově vytvořené záhony, kde jsme vysadili na podzim česnek. Česnek už vyklíčil na všech třech záhonech a vypadá dobře. Letošní průběh jara mu asi prospívá. Tak snad se to moc nepokazí. Mulč, který jsem tam dával na podzim, už na záhonech skoro není. Později je mám v plánu ještě domulčovat, možná i vícekrát, než tam vysadíme rajčata.

Velký květinový záhon máme zničený, tak nám radost zatím dělají aspoň sněženky, které se na druhé částí pozemku vesele rozrůstají. Jinak i na té rozježděné částí pozemku se místy něco objevuje (pár tulipánů), tak uvidíme, co z toho se nám podaří zachránit. Samozřejmě se většina z toho co bylo zničeno dá zase vysadit / vysít. I tak to zamrzí, protože jsme s tím měli nějakou práci, ale hlavně jsou to všechno živé organismy. Když ale vidím, jak bezohledně pracovníci stavební firmy zacházejí s tím, co roste kolem, tak si myslím, že většina lidí dnes už asi ztratila ten kontakt s přírodou a nějakou úctu k ní, co měli naši předkové. Taky ale chápu to, že obvykle když se upravují pozemky pro stavbu, tak se tohle neřeší a jedou se „tvrdé“ úpravy. Tak ještě chvíli musíme vydržet a pak už to bude zase v pořádku.

Další den jsem se rozhodl udělat první výsevy doma. Zatím jenom pálivé papriky odrůdy „De Cayenne“, celer odrůdy „Albin“ a cibuli odrůdy „Všetana“. U výsevů jsem dělal fotky, ale přišel jsem o ně. V době psaní článku už vyklíčily papriky a cibule, tak jsem udělal aspoň nějaké fotky. Celer zatím nic, ale ještě tomu dám nějaký čas. Pak asi zkusím další výsev. Možná jsou chybou i starší semínka, které mám už pár let, nebo něco jiného. Uvidíme tak za týden.

Další týden jsem se zajel podívat na zahradu. Cílem bylo taky ořezat jabloně a případně hrušně. U jabloní moc práce nebylo. Nedaří se jim zdaleka tak dobře, jako u těch na chalupě. I když jsou několik let starší, tak vypadají hůř. Asi ty dva suché roky po výsadbě a následná práce hlodavců pro ně byla moc drsná zkouška. Nechci je zatím likvidovat a pořád doufám, že z nich ještě něco bude.
Hrušně už máme jenom dvě, i to asijské. Ten zbytek zahynul. U těch taky nebylo co řezat, i když to jak roste zvláště jedna mi dělá celkem starost. Pár hodně dlouhých větví, které jsou ohnuté po celkem bohaté úrodě minulý rok (kterou jsme nestihli sklidit).
Prošel jsem i zbytek stromů a keřů na zahradě. Všechno vypadá celkem v pohodě, hlavně slivoně jsou už celkem vzrostlé. Ještě by to chtělo, aby konečně zaplodily. Na své prohlídce jsem vyfotil jenom jeden hezky kvetoucí dřín. Další fotky stromků a keřů budou přibývat časem.

Zkontroloval jsem naše zeleninové záhony. Většinu porostu co tam byl, zlikvidovala zima. To se týká hlavně zeleného hnojení. Ale už tam začíná i nový život. Obráží ozimý salát a špenát (a taky nějaké kytky), takže možná brzy budeme sklízet. Nejlépe vypadají záhony s česnekem. Tento rok jsem dal mulče tak akorát, takže pořád na záhonech něco je, ale už nebrání česneku aby vyrazil z půdy. Rostlinky česneku vypadají na záhonech seřazené jako vojáci. Mám radost.

Na závěr tohoto článku jedna „vtipná“ fotka. Na podzim jsme sklidili něco málo kukuřice a řekli jsme si, že si ji necháme jako osivo na další rok. Doschnout jsme ji nechali v kůlně a aby ji myši nesežraly, tak jsme ji pověsili na hřebík. Jak je vidět, tak to moc nepomohlo a kukuřice je ohlodaná do posledního zrníčka. Takže u téhle kukuřice žádné osivo nebude, ale máme koupené nové osivo, takže žádná tragédie to není. Uvidíme ale, jak to bude s hlodavci tento rok. Po katastrofickém roce 2019 a následné výstavbě hadníku to bylo v pohodě. Ale minulý rok už jsme sledovali zvýšenou aktivitu hlodavců. Nic hrozného a škody skoro zanedbatelné, ale už to bylo malinko znatelnější než předchozí dva roky. Pořád bychom měli mít na pozemku užovky, tak snad se o to příroda postará. Není našim cílem být bez hlodavců úplně, protože stejně jako cokoliv jiného patří do přírody. Jenom by to mohlo být v nějaké rozumné míře.

Další článek už snad bude z prvních výsevů / výsadby na zahradě. Teplé jaro k tomu hodně svádí, ale po zkušenostech z posledních dvou sezon mám obavy. Zatím to však vypadá nadějně a tato sezony by mohla být jiná.