Rok osmý – 6.7.2024: Sklizeň česneku
6.7.2024
Před námi byl další prodloužený víkend, co jsme se zase rozhodli využit. Manželka strategicky naplánovala práci podle počasí. V pátek nemělo být tak horko, tak jsme měli jet na zahradu, kde se nelze moc kde schovat a zchladit. V sobotu mělo být naopak dost horko, tak to jsme měli jet na chalupu, kde je dost stínu a starý kamenný barák pro zchlazení. V plánu jsme měli hlavně sklizně a údržbu záhonů.
Na zahradě jsme začali se sklizní česneku. Ten ze začátku roku vypadal hodně době, později už trochu hůř. Tak jsem byl zvědavý na sklizeň. Záhon jsme na podzim, po výsadbě česneku, zamulčovali a od začátku roku asi dvakrát čistili, ale i tak záhony vypadali pěkně divoce.
Vzali jsme kolečko, rýč, česnek vytahovali a ukládali do kolečka pro pozdější zpracování. Výsledek sklizně mně celkem příjemně potěšil. Rostliny vypadaly nic moc, ale hlávky česneku byly víceméně hezké. Asi už byl nejvyšší čas pro sklizeň. To potvrzovalo i pár hlávek, které se už začaly rozevírat. Po sklizni česneku jsme česnek odvezli k lavičce u kůlny, kde se manželka pustila do jeho čištění, třídění a svazování. Po roztřídění a svázání jsme ho pověsili do kůlny k dosušení. Tak asi zůstane až do doby podzimní výsadby, nebo než ho prodáme. Na zahradě pěstujeme jako hlavní odrůdu česnek „Anton“, která nezklamala ani letos. Jak pokusní jsme měli pár rostlin neznámé odrůdy od švagrové. Dopadla celkem dobře. Hlávky velké, stejně jako byla sadba. Příští sezonu asi vysadíme víc. V podstatě všechno, co jsme sklidili.
Současně se sklizní česneku jsme záhony i čistili, protože jsme tam pak plánovali vysít ředkve a vodnici. Všechen vytahaný plevel jsme házeli na záhon vedle. Podle plánu tam měli být kadeřávek a růžičková kapusta, ale neměli jsme dost sazenic, tak jsme se rozhodli nechat záhon volný. Doteď byl přikrytý silážní plachtou, aby se po zimě vyčistil. Teď jsme plachtu už sundali a házeli tam ten plevel. Budeme tam asi v průběhu roku házet všechno, co se jinde nehodí. Dělali jsme to tak s jedním záhonem minulý rok a teď na něm roste moc hezká řepa.
Do vyčištěných záhonů jsme vysévali ředkve a vodnici. Semínka jsme měli většinou vlastní, kromě semínek dlouhých bílých ředkví (daikon), které jsem koupil. Původní plán byl, že použijeme semínka ředkví, které jsme si nechali přes zimu na chalupě a na jaře jsme je vysadili. To ale nevyšlo, protože na jaře vysazené ředkve buď něco sežralo, nebo uhynuly. Minulý rok to dopadlo lépe, ale tam jsme sklízeli semínka z ředkví, co přezimovali na záhonu pod mulčem. Naštěstí jsme sklidili hodně semínek, takže bylo co vysévat. Nejvíc bylo semínek černé ředkve, tak jsme jeden záhon udělali jenom černou ředkev. Na druhý záhon jsme vyseli mix vodnice, bílých ředkví z vlastních semínek, koupená semínka dlouhé ředkve odrůdy „Alabaster F1“ a na zbytek záhonu jsme doseli černou ředkev. Ta se vždycky hodí, protože dlouho vydrží uskladněná, nebo ji můžeme nakvasit. Po výsevu jsme chtěli záhony ještě přikrýt netkanou textilií, ale tu už na zahradě nemáme, resp. ji všechnu zničili hlodavci. Takže ji musíme dovést z chalupy. Asi by to šlo i bez textilie, ale přijde mi, že je tento rok dost tlak od dřepčíků, tak pro jistotu.
Zatím co se manželka věnovala česneku, pustil jsem se do údržby záhonů. Nejdřív neplánovaně do záhonů s bramborami. Ty normálně není potřeba až do sklizně vůbec řešit. Tento rok ale máme brambory poprvé dost napadené mandelinkou bramborovou. Doteď jsme každý rok měli něco málo brouků i larev, ale nic kritického a v podstatě jsme si to ani nevšímali. Tento rok jsem si všiml vetší aktivity mandelinek už před nějakým časem, nejdřív u brambor, které jsme nevysadili, ale vyrostly nám samé různě po zahradě. Ty plánované bramborové záhony ale napadené nebyli, tak jsem to neřešil. Možná ale i kvůli tomu, že jsme většinu dobrovolnických brambor už sklidili, se mandelinky přesunuli na další záhony. Pohled to nebyl moc hezký. Některé rostliny byly dost sežrané. Teď co s tím. Nějaké postřiky nepřipadají v úvahu, tak další možností je ruční sběr a likvidace. Sbírat mandelinky ručně by ale bylo nadlouho, tak jsem vzal kbelík a ze začátku rukou a později klacíkem (kvůli zádům) jsem mandelinky setřásal do kbelíku. I tak to zabralo dost času a samozřejmě se nepovedlo všechny mandelinky setřást přímo do kbelíku. Říkal jsem si ale, že možná by pomohlo i jenom je shodit z rostliny dolů. Larvy mandelinek nevypadají na moc dobré lezce a nějaký čas jim zabere dostat se zpátky. Některé to možná ani nezvládnou. Silážní plachta mezi záhony se teď ukázala jako výhoda, protože po dešti se na ní držela voda a hodně mandelinek, které padly do louží, se utopily. To jsem se rozhodl udělal i s těmi mandelinkami, co jsem nasbíral do kbelíku. Nalil jsem tam vody a počkám, než se utopí. Snad to trochu sníží tlak na brambory. Brzo by měli odkvést a pak je to už skoro jedno. Kdybych byl na zahradě častěji, tak klidně projdu záhony klacíkem každý den a poshazoval bych je z rostlin dolů. To ale zatím není možné, takže to zkoušíme takhle.
Po neplánované práci s mandelinkami jsem se pustil do té plánované. Do záhonů s kukuřicí jsme středem vyseli okurky. Ty vypadají celkem v pohodě, akorát záhon zarostl plevelem. Na to, že byl ten záhon přikrytý několik let, mi toho plevelu přijde až moc. Na druhé straně ale vím, že ten plevel je pro půdu přínosem a je to lepší, než aby tam byla holá půda. Rád bych se časem naučil s plevelem více pracovat a využívat ho v náš prospěch. Něco jako zelené hnojení. Protože pro půdu jsou důležité kořeny rostlin, tak jsem se je rozhodl v půdě ponechat a plevel zredukoval elektrickými nůžkami na trávu. Tak, aby rostliny okurek měli dost prostoru a světla. Seříznutý plevel vytvořil kolem okurek mulč. Takhle bych rád postupoval na co největším množství záhonů a vyséval / vysazoval bych ideálně taky do mulče. Ty elektrické nůžky na trávu nejsou špatné, ale vadí mi závislost na elektrické energii. Resp. hlídat, aby byly vždycky nabité. Taky je to možná zbytečná spotřeba fosilních paliv a později zbytečný odpad. Napadla mně taková malá ruční kosa, něco jako asijská kama. Zkusím se po ní poohlédnout, nebo možná nechat někde udělat na zakázku. Zatím asi budu používat ty elektrické nůžky. Pokud by si je chtěl někdo pořídit kvůli stejnému účelu jako já, tak bych spíše doporučil nějaký jiný model než Riwall, který je na obrázku níže. Ten je fakt slabý a vhodný nejvíc na trávu. S plevelem, co má silnější stébla, už má problém a zasekává se. Já budu hledat nějaký vhodný ruční nástroj. Jinak okurky už celkem kvetou a pár jich má nasazeno plody, takže možná budeme zanedlouho sklízet.
Jako další záhon k údržbě jsem si vybral ten se zelím. Rostlinky zelí ještě po sundání krytů vypadaly dost dobře. Pár dnů suchého a teplého počasí ale stačilo, aby se na nich dost vyřádili dřepčíci. Navíc jak jsem při výsadbě sazeniček odhrnoval mulč, tak to hned využil plevel a volné místo kolem sazenic pohotově obsadil. Takže ty nebylo ani moc viděl. Plevel jsem zredukoval a naskládal k rostlinám jako mulč. Snad se po útoku dřepčíků brzy vzpamatují. Už bych se měl konečně naučit záhony zakrývat, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. Chybí nám oblouky pro natažení ochranné textilie a nechce se mi to řešit. Ony ty rostliny zelí každoroční útok všeho možné nějak zvládnou a na podzim máme celkem dobrou úrodu. Snad to tak bude i tento rok. Možná se ale zbytečně okrádám o úrodu, kdy oslabené rostliny už nedokáží vyrůst tak, jak by to udělaly bez poškození od hmyzu, slimáků a nevím čeho ještě. Další možností by mohla být dřívější výsadba a použití ochranných krytů. Tento rok jsme takto dřív vysadili rané zelí a vypadá celkem v pohodě. Větší rostliny také lépe odolávají případnému útoku škůdců. Asi to zkusíme příští rok, jenom to bude chtít nějak dříve dopěstovat sazenice.
Pak jsem podobně vyčistil záhon, kde jsme vysadili kedlubny. Tam jsme o pár rostlin přišli. Stejný problém jako u zelí. Pozitivem je aspoň to, že slimáci už asi nechali celer (který je na tom samém záhoně) a ten se začíná rozrůstat. Nic z toho jsem ale nevyfotil, ani nevím proč. Možná protože mně zaujal pórek kvetoucí na konci toho záhonu. Vysadili jsme tam část rostlin po sklizni přezimujícího pórku, že si zkusíme vzít semínka. Všechny pórky se po přesazení ujali a teď hezky kvetou. Já jsem kvetoucí pórky vyfotil i kvůli zajímavému hmyzu. Nevím, co to je, ale zaujal mně už minule při kosení. To jsem skosil nějako rostlinu a viděl jsem padnout dva kusy tohoto hmyzu do trávy. Vypadali jako mrtví i po tom, co jsem je vzal do ruky, abych se na ně lépe podíval. Když jsem je ale vyhazoval zpátky do trávy, tak jeden odletěl ještě ve vzduchu a druhý si sedl na stéblo trávy, jako by si nic nedělo. Celkem mně to pobavilo. Dokonalá ukázka „dělat mrtvého brouka“ v praxi. Mistrem v tomhle jsou i dospělé mandelinky, o kterých jsem psal výše. Když zaregistrují nebezpečí, tak se stáhnou do sebe jako kdyby byly mrtvé a často padnou z rostliny mezi porost, takže je těžké je najít. Proto je potřeba být opatrný při jejich sbírání.
Menší prací, kterou jsem ale chtěl udělat, byl sběr semínek špenátu. Ten už sice pěstujeme méně než kdysi, ale pořád jsme rádi za nějakou sklizeň. Posledních pár let se jarní výsevy moc nedaří, protože rostliny jdou hodně rychle do květu. Spíše pak sklízíme špenát na podzim z letního výsevu, nebo na jaře po přezimování. To je i letošní případ, kdy jsme na pokusném záhoně nechali špenát přezimovat. Něco jsme sklidili, rostliny nechali na záhonu, kde teď už vytvořily semínka a uschly. Nejvyšší čas je posbírat. Něco se určitě vyseje i samo, takže možná budeme mít podzimní výsevy bez práce. Což je způsob, jak bych rád většinu listové zeleniny pěstoval.
Další prací, která už nešla moc odkládat, resp. už bylo i pozdě, jsou záhony, kde měla být kukuřice, ale neměli jsme dost semínek, a tak jsme tam vyseli zelené hnojení. Tomu se dařilo dobře a říkal jsem si, že by bylo dobré ho posekat. Říkal jsem si to tak dlouho, až se začali u ovsa i hrášku vytvářet semínka. To už je špatně, pokud to má sloužit jako zelené hnojení. Tak jsem vzal kosu a oba záhony pokosil. Uvidíme, co ještě obroste. Pro příští sezonu možná na tyto záhony vysadíme česnek, tak ještě je čas na případné další kosení. Jinak to pak asi na nějaký čas zakryjeme silážní plachtou, ať pak můžeme česnek vysadit buď do čistého záhonu, nebo ideálně do mulče tvořeného zbytky zeleného hnojení.
Na závěr našeho snažení na zahradě ještě jedna fotka rajčat. Ty celkově rostou tuto sezonu hodně dobře. Už se začínají tvořit houštiny ne jenom u těch divokých, ale ani keříkové nezaostávají. Dokonce i ty, co slimáci po výsadbě ožrali, vypadají o dost lépe. Vyfotil jsem rostlinu rajčete odrůdy „Valouny“. U této odrůdy jsem si selektoval plody podle tvaru a tenhle jsem si nazval pracovně hrušky. I když tento rok více připomínají tzv. rajčata se švestkovými plody. Každopádně tahle rostlina ze šesti vysazených stejné odrůdy vypadá nejlépe a je horkým kandidátem na ponechání si semínek. Ještě by plody mohli mít o malinko lepší chuť než minulý rok.
Více už jsme toho v pátek nestihli udělat. Jenom jsme něco málo sklidili. U stáleplodích jahod se našlo pár moc hezkých kousků. Tak velké jahody jsem u této odrůdy („Anabelle“) ještě neviděl. Potěšilo. Ne úplně plánovaně jsme vytáhli pár červených řep, když jsme redukovali moc velký plevel po stranách záhonu s řepou. Manželka zase vykopala / vyhrabala nějaké nové brambory z těch, co se nám vysadily samé po zahradě. Trochu mrkve, trochu petržele, první cukety a jednu hlávku raného zelí, která už byla dostatečně pevná pro sklizeň. Akorát suroviny na boršč, který manželka pak v neděli i udělala.
V sobotu jsme jeli na chalupu. Předpověď počasí vyšla, tak jsem byl rád, že se bylo kde zchladit. Hlavním plánem byla sklizeň rybízu. Do toho jsme se skoro hned i pustili. Vytáhli jsme židličky, postavili je ke keřům a větev po větvi jsme je obrali. Máme tři velké keře rybízu, jeden černý a dva červené. To je naše hlavní zásoba rybízu. Pak máme na chalupě ještě pár menších keřů, přesazených ze zahrady. Na rozdíl od zahrady se začínají rozrůstat a i plodit, ale zatím to nějak extra velká sklizeň není. i tak potěší a aspoň pro nás na mlsání je dost. Rybízu jsme sklidili z každého keře jeden pěti litrový kbelík. To mi přijde méně, než jsme zvyklý, ale jsme rádi i za to. Navíc pro sebe máme dost džemu ještě z minulého roku, takže v podstatě všechen rybíz z hlavní sklizně jsme prodali / rozdali.
Rybízu rostoucímu ze zdi baráku (psal jsem o něm před časem) se daří dobře a tento rok zaplodil. Manželka chce abych ho zlikvidoval, ale nějak nemám to srdce, když je tak hezký. Možná ho časem zkusím přesadit, i když si nejsem jistý, jak budu dostávat ze zdi kořeny. Barák kvůli tomu určitě nezbořím.
Česnek na chalupě nám přišel, že ještě bychom ho nemuseli sklízet. Když jsme ale zalezli do té polykulturní houštiny tvořené rajčaty, česnekem, kopřivou a nálety jasanu a nějaký česnek vytáhli, tak jsme věděli, že je čas. Stejně jako na zahradě už se některé hlávky začali rozevírat. Na česnek jsme si donesli přepravky, abychom jednotlivé odrůdy od sebe oddělili. Odrůdy, co na chalupě pěstujeme, jsou ty samé, co po minulých pár let. Paličáky „Bjetin“, „Vekan“ a „Ruský nepaličák“. K tomu jsme na zkoušku dali pár stroužků neznámé odrůdy od švagrové. Hlávky celkem hezké, ale přijde nám, že ty pokusně vysazené na zahradě dopadly lépe. Z našich stálých odrůd mně trochu zklamal „Bjetin“ celkem nevyrovnaným výkonem. Naopak příjemně překvapila odrůda „Vekan“. Hodně velké hlávky vyrovnané velikosti. Ten by se asi prodával dobře. Jenom nám přijde, že nevydrží tak dlouho, jako např. odrůda „Anton“, kterou pěstujeme na zahradě. Ale pro koho je velikost hlávky u česneku to hlavní, tak by ho neměla odrůda „Vekan“ zklamat. „Ruský nepaličák“ dopadl asi stejně jako každý rok. Hlávky od moc hezké po nic moc.
Sklizeň česneku jsme využili na to, že jsme záhony hned i vyčistili. Jenom mi plán trochu narušili rajčata, které jsem nemyslel že při sklizni česneku budou už tak velké. Letošní průběh počasí jim asi dost vyhovuje. Takže jsem se prodíral houštinou rajčat, přitom nadával na kopřivy, vytahoval česnek a mulčovat kopřivami i mladými stromky jasanu. Těmi nás zásobuje velký jasan rostoucí u souseda. Manželka hlávky čistila a česnek ukládala do přepravek. Nakonec jsme je odnesli na půdu dosušit. Po sklizni česneku jsme měli hezkou úrodu a vyčištěné záhony s rajčaty. Původně jsme měli plán udělat také nějaké opory, ale pak jsme to nechali tak. Rajčata už jsou moc roztahaná a snažit se teď je narovnávat a někde přivazovat by nemusel být dobrý nápad. Jenom jsme je trochu obtočili kolem těch pár spirál, co tam je a zbytek nechali tak. Uvidíme, jak to dopadne. Jenom asi bude problém se mezi záhony pohybovat, když budeme chtít sklízet.
Na chalupě jsme zase sklidili něco málo cukrového hrášku (asi kilo) a jinak nezbyl čas a moc ani síly na něco jiného. Osobně jsem s víkendem celkem spokojený. Práce jsme udělali dost, a ještě jsme si užili hezký prodloužený víkend. Plán na příště ještě nemáme. Uvidíme podle aktuálního stavu pozemků.
