Rok osmý – 20.7.2024: Sklizeň cibule

20.7.2024

Tohle je další příspěvek za delší časové období, konkrétně poslední dva týdny. Jeden týden jsme dělali spíše takové udržovací práce, které je ale taky potřeba udělat a na druhý týden jsme naplánovali sklizeň cibule. První víkend jsme nejdřív jeli na chalupu, protože bylo potřeba už konečně natahat vody do sudu a elektrocentrálu máme na chalupě. Taky jsem chtěl vysadit pórek, který jsme nechali v pařeništi až moc dlouho. Pořád jsem si říkal, že je ještě malý k výsadbě a už bylo skoro pozdě. Slimáci se postarali o to, že většina pórku ani větší nebude. Pustili se do něho fakt dost. Něco pórku jsme ale v pařeništi nakopali. Po vykopání pórku už v pařeništi nic není a dalším úkolem bude trochu vylepšit půdu, která tam je. V plánu máme dovést ze zahrady nějaký kompost a nasypat ho do pařeniště.

Naložili jsme elektrocentrálu, vzali sazenice a vyrazili na zahradu. Pro výsadbu pórku jsme zvolili část záhonu, kde se tento rok nepovedl pastinák. Ani opakovaný výsev nic, takže asi budou špatná semínka, nebo nevím. Máme skoro půlku záhonu prázdnou, kde jsme už nějaký čas házeli plevel, který jsme vytahali jinde a tam jsme ním nechtěli mulčovat. Takže se na té půlce záhonu vytvořila vrstva mulče a po stranách už zase začal obrůstat plevel. Ten jsme před výsadbou vytahali a naházeli na střed záhonu, kde doplní vrstvu mulče. Pórek vysadíme po krajích záhonu. Metodu jsem zvolil již odzkoušenou. Násadou motyčky jsem udělal díry, do který jsme vhodili sazenice a jenom zalili vodou, nic nezahrnovali. Komplikovala mi to jenom práce slimáků na pórku v pařeništi, protože část sazenic byla dost krátká, i když měli hezké kořeny. Sazenic vyšlo na dva řádky, co by nám mělo stačit, pokud se pórku bude dařit.

Po výsadbě pórku jsme už na zahradě dělali jenom takové menší práce. Sklidili jsme bob a semínka hrášku, který jsme nechali jako osivo pro další rok a už byl suchý. Rostliny jsme vytahali do kolečka, část rostlin vymlátili přímo v kolečku a zbytek nacpali do pytle a vymlátili tam. U bobu jsme vysévali na zkoušku dvě odrůdy. Delší dobu pěstovanou odrůdu „Hangdown“ a novou odrůdu „White Windsor“. Obě dopadly relativně dobře. Odrůda „White Windsor“ má větší zrna a bylo jich asi malinko víc, ale zase bylo dost kazových. Zelené zrna odrůdy „Hangdown“ jsou menší, ale zase mi přijdou méně napadené něčím, co znehodnocuje úrodu. Příští rok asi zase zkusíme obě odrůdy, jenom na větší ploše. Uvidíme, jak vyjde osivo. Po vyloupání jsme bob a hrášek ho šoupli do mrazáku kvůli zrnokazovi. Chvíli ho tam necháme a pak ho ještě dosušíme. Teď s odstupem času, když píšu článek, že zmrazení ne ještě suchého bobu nejeví jako nejlepší nápad. Po vytažení z mrazáku se začal bob hodně kazit a dost jsem vyhodil. Zbytek jsem omyl vodou a nechal dosušit na utěrce. Snad už bude osivo v pohodě a normálně doschne. Pak jsem i přemýšlel, jestli je vůbec potřeba dávat bob do mrazáku, jako prevenci proti zrnokazovi. Pěstujeme ho už několik let a zatím jsem na něm zrnokaza nevíděl. Takže asi ani ne.

Bob jsme měli vysetý na pokusném záhonu, kde máme vysazené kromě jiného i pálivé papriky odrůdy „De Cayenne“. Ty nejsou nějak extra velké, ale celkem v pohodě plodí. Jenom to bylo kolem nich už celkem zarostlé plevelem, tak jsme kus záhonu vypleli a udělali kolem sazenic extra vrstvu mulče. Přitom jsme našli i rostliny bazalky, které jsme tam vysadili na zkoušku. Sice jsme předpokládali, že je sežerou slimáci, ale nestalo se tak a bazalce se daří. Už jde do květu.

Nic moc dalšího jsme na zahradě nedělali, protože jsme ještě chtěli pracovat kolem chalupy. Jenom jsme jako obvykle prošli záhony, co je nového. Začíná pořádná sklizeň cuket a dobře vypadají i dýně. Tento rok podruhé zkoušíme odrůdu „Buttercup“, která by mohla mít pro nás plody tak akorát. Zatím vypadají slibně.

Dobře vypadali i záhony, kde jsme vyseli podzimní ředkve a vodnici. Vyklíčili dobře a říkal jsem si, že už to je v pohodě. Měli jsme na ně ale po výsadbě dát tu netkanou textilii, jak jsem chtěl. Odkládali jsme to, až jsem si po hezkém klíčení říkal, že to už není potřeba. Jeden suchý a horký týden mně přesvědčil o opaku. Dřepčící úplně zlikvidovali vodnici a bílé ředkve. Ty černé poškodili tak, že jsem je taky odepisoval. Takže jsem se rozhodli pro opakovaný výsev, tentokrát už s ochranou. Po návratu z dovolené (v době psaní článku) a nějakých deštích ale vypadá záhon s černými ředkvemi celkem v pohodě. Jenom tu vodnici a bílé ředkve vysejeme ještě jednou.

Co se týká rajčat, tak divočina na zahradě pořád vypadá dobře. Zralých plodů ale zatím moc není. Sklidili jsme jenom pár divokých rajčat na ochutnání a další by měli být tak za týden. Stejně jako první keříkové.

Co nás hodně potěšilo, byl porost levandule kolem studny (vrtu) a bylinková spirála hned vedle. Na levanduli bylo tolik čmeláků, že jsem je u nás na zahradě tolik snad ještě neviděl. Poletovalo tam taky dost motýlů. Na bylinkové spirále byly zase hlavně včely, kterým se kvetoucí yzop a oregano líbí asi víc než levandule. Parádní podívaná. Kdykoliv jsme ten den šli kolem, tak jsme se na chvíli zastavili a jenom pozorovali.

Úroda byla tento týden hlavně cuketová a manželka nahrabala i něco málo nových brambor a trochu mrkve. Ta jedna okurka je symbolická a znamená pro nás začátek sklizně okurek.

Další týden byl pro nás hlavně o sklizni cibule a šalotky. Jeden týden vypadá, že je ještě v pohodě a ten další, že už jsme ji měli dávno sklidit. Nejdřív jsme se pustili do šalotky. Vzhledem k odhadovanému množství cibulí jsme si raději vzali kolečko a podařilo se nám ho naplnit.

U cibule jsme sklízeli do dvou přepravek, ale taky ji nebylo málo. Jedna přepravka má 40 a druhá 60 litrů. Cibule hezká, možná nejlepší, co jsme zatím měli. Šalotku i cibuli jsme odvezli ke kůlně, kde jsme ji očistili, odstřihli nať a naložili do přepravek. Vzhledem k množství je odvezeme na chalupu, kde je na půdě dosušíme. Doteď jsme cibuli sušili v kůlně na zahradě, ale ta už přestává stačit. Zbytky po čištění cibule a šalotky jsme naházeli zpátky na záhony jako mulč. Tento rok tam už nic vysévat nebudeme, tak ať nebude holá půda a něco se do ní vrátí.

Úroda byla i druhý týden hodně o cuketách a sklidili jsme i trochu víc okurek. Jeden týden nejsou a na druhý týden už jsou skoro jako cukety. Uvidíme, co nás bude čekat po dovolené. Když bude dost pršet, tak by to mělo být co týká úrody, ještě o dost bohatší.

Na chalupu jsme jeli hlavně odvést cibuli, ale chtěli jsme i něco málo dělat kolem baráků. Pořád opravujeme starý dům a čekáme na úřady, abychom mohli pohnout s výstavbou nového. Práce hodně a zabere nám to mnoho času, ale psát o tom nebudu (nebo aspoň ne moc). Tento blog je hlavně o pěstování.

Na chalupě jsme proběhli těch pár záhonů co tam máme. Konečně jsme se dočkali prvních rajčat i tam. U odrůdy „Stupické polní rané“ jsme sklidili první tři plody. Rozrůstají se okurky a z fazolí je už pěkná džungle. Začínají tvořit lusky a něco by asi šlo i sklidit, ale zatím je necháváme. Zelených lusků máme ještě dost v mrazáku a potřebujeme hlavně suché zrno.

Další týden jedeme na dovolenou a budeme mít pauzu od zahrady. Pak máme ale ještě jeden týden volný a to bychom chtěli věnovat zahradě i chalupě více času. Hlavně na chalupě nám stojí hodně práce. Chvíli si tam dáme pauzu a už to tam zase začíná přebírat příroda. Ne, že by to bylo z principu špatně, protože chci žít co nejvíc v souladu s přírodou, ale taky potřebujeme nějaký prostor pro naše záměry.