Rok osmý – 24.8.2024: Sklizeň mrkve
24.8.2024
Poslední tři týdny by se asi dali shrnout do dvou slov, sklizně a kosení. To byly v podstatě dvě hlavní aktivity, které jsme dělali. Manželka hlavně sklizně, já zase kosení. Fotek jsem udělal dost, tak se k tomu pokusím napsat i pár slov. Jak je to delší doba, tak si to až tak přesně nepamatuji, zvlášť když to bylo skoro to samé.
První týden jsme jeli na zahradu a říkali si, co tam asi budeme dělat. Nějak nám přišlo, že moc není co, kromě toho, že něco sklidíme. Samozřejmě jsme jako obvykle byli vyvedeni z omylu. Už jenom ty sklizně zaberou pár hodin. Zvlášť, když jsme se rozhodli tento týden sklízet rakytník. Ten už do daleka svítil oranžově a říkali jsme si, že to musíme stihnout dřív, než to ptáci oberou, jak tomu bylo jeden rok. Ti ale asi mají dost jiné potravy, takže je tento rok rakytník vůbec nezajímá. U rakytníku nám z původních pěti keřů zůstali prakticky jenom tři, které k něčemu jsou. Dvě samičí plodící keře a jeden samčí opylovač. Měli jsme v plánu sklízet jenom jeden, podle pohledu více oranžový a tím i asi i více zralý keř. Nakonec to dopadlo opačně. Začali jsme sklízet ten více oranžový a já jsem hned konstatoval, že sklízet rakytník je pořád stejný opruz jako po minulé roky. Bobule už byly fakt dost zralé a u této odrůdy jsou i dost u sebe. Takže při sklizni se mačkali, co taky nepomáhalo. Po chvilce jsem to vzdal a šel raději kosit. Manželka ve sklizni pokračovala. Přesunula se ale na druhý keř, kde ty bobule byly dál od sebe a o něco tvrdší. Chvilku jsem je sklízel taky a musím říct, že byla jejich sklizeň skoro příjemná. Z toho více zralého keře manželka ještě něco málo sklízela a zkusili jsme i odstřihnout pár větví, že je doma zmrazíme a oklepeme. Někde jsem četl, nebo i viděl video, že to tak dělají, ale přišlo mi to dost kruté. „Klasická“ sklizeň rakytníku ale není nic příjemného (aspoň pro mě), takže se pokusím něco vymyslet, abych nám to usnadnil. Ono ten rez by byl pro rakytník možná i vhodný, protože jsem si všiml, že dost „vyholuje“ větvě, které už doplodily.
Z rakytníku dělá manželka skvělý džem. Ne z čistého rakytníku, ale přidává tam i jablka a myslím že i šípky. Vlastní jablka ale tento rok nemáme, protože vymrzli a šípek tam zatím taky moc není, protože je mráz poškodil taky. Cestou na zahradu a pak i na chalupu jsme ale u silnice viděli pár hezkých jabloní, kterým neumrzly květy, a tak jsou dost obsypané plody. Jablka sice nejsou ještě moc zralá, ale to v tomto případě nevadí. Půjdou i tak do džemu, a protože mají více pektinu, tak bude džem pěkně hustý (můžu potvrdit). Část jablek jsme sklidili kousek od naší zahrady a část po cestě na chalupu. Ty na fotce níže nejsou.
Celkově byla úroda za zahradě tento týden hodně ovocná. Cuket a okurek zase moc nebylo, ale začínají plodit rajčata, zatím hlavně divoká. Pořád sklízíme ostružiny (začíná hlavní sklizeň), stále plodící jahody a maliny (těch pořád více).
Asi kvůli poměrně příznivému počasí v průběhu celé sezony a posledních pár teplých týdnu, nám hezky dozrálá keříková fazole. Nastala situace, která je pro mě u keříkové fazole ideální. Všechna (nebo skoro všechna) fazole suchá, takže šlo vytahat rostliny a suché zrno najednou z lusků vymlátit. Jenom na příště se na to musíme lépe připravit a vzít si nějaký pytel. Mlátit fazoli v kolečku není úplně ideální. Po vymlácení jsme ji ještě vyčistili, doma dosušili a pak hodili na chvilku (den) do mrazáku kvůli zrnokazovi. Tento rok jsme s keříkovou fazoli dost spokojeni.
Na chalupu jsme jeli v podstatě jenom sklidit co tam bude, a pak jsme měli v plánu jet zpátky do Prahy, protože bylo potřeba zpracovat rakytník. Na chalupě tento rok máme nové záhony, a ne všechno jde podle plánu. Např. rajčata co se týká chalupy nic moc. Zatím začíná dozrávat žluté cherry „Sunviva“ a pár plodů bylo od odrůdy „Resibella“. Naopak „Stupické polní rané“ už podléhá plísni a další sklizeň u této odrůdy asi nebude. Začínáme ve větším sklízet ačokču a dobře vypadá fazole, kterou tento rok necháme asi všechnu na suché zrno.
Druhý týden nám trochu přeorganizovalo počasí. V sobotu pršelo, tak jsme vyrazili na zahradu až v neděli. To moc nemáme rádi, protože už nemáme další extra den volna, kdy můžeme trochu odpočinout a taky zpracovávat úrodu, ale co se dá dělat. Tak to někdy u pěstování je a člověk to musí akceptovat. Chtěli jsme jenom sklidit co je potřeba, já jsem chtěl trochu kosit a pak jet dříve zpátky do Prahy. Proto jsme si práci rozdělili. Manželka se pustila do sklizní a já do kosení. Začal jsem kosit v části zahrady, kde moc nechodíme a asi i kvůli tomu tam mají rej mravenci. Takže kosení nic moc. Když jsem mohl kosit 2 metry bez toho, abych narazil na mraveniště, tak to bylo něco. Taky jsem tam nekosil už rok, nebo spíše dva (nebo i tři). No ale mulče je potřeba, takže musím pokosit i takové plochy. Část mulče jsem povozil k dočasnému uskladnění na některé záhony. Na kousku, kde bylo hodně bodláku se semínky, jsem ale seno raději shrabal ke stromu a vytvořil kolo mulče. Pak jsem o tom nějak přemýšlel a došel k závěru, proč vůbec vozit seno na záhony, když ho můžeme jenom takhle nakopčit ke stromům a pěstovat brambory tam. Protože mulč potřebujeme hlavně na brambory. Příští rok to asi zkusíme, i když budeme mít i klasické záhony pro brambory. Mulče je tedy pořád potřeba, takže zpátky ke kosení. Jsem si říkal, že bych rád každý týden aspoň hodinu až dvě kosil. Sice většina sklizní zůstane na manželce, ale nedá se nic dělat.
Divoká rajčata minulý týden začínala. Tento týden se k tomu přidal i zbytek rajčat co máme na zahradě a záhony byli už na pohled pěkně červené. Z toho máme samozřejmě radost, jenom je trochu obtížnější rajčata sklízet. Kromě toho, že jsou to pěkné houštiny, tak většina odrůd má poměrně malé plody, takže je hodně pracné to obrat. Rajčat je pro nás víc než dost a kromě toho, že je jíme čerstvé, děláme ve větším i protlak. Pro mě je hodně zajímavá variabilita u odrůdy „Valouny“. V minulém roce po výsevu z kupovaných semínek jsme měli v podstatě dvě varianty rajčat. Teď po výsevu z vlastních semínek je těch variant minimálně pět. Velkým pozitivem je, že oproti minulému roku se výrazně zlepšila chuť. Více o tom budu referovat na konci sezony v samostatném článku o zelenině.
Úroda na zahradě byla tento týden hlavně rajčatová, ale po asi dvou týdnech jsme zase sklízeli ve větším cukety. Tuto sezonu plodí nějak po etapách. Jeden týden hodně a pak 2-3 týdny nic. Poprvé jsme měli vlastní cukrovou kukuřici, a ještě asi pár sklizní bude.
Kromě sklizní a kosení jsme tento víkend udělali taky pár podzimních výsevů. Konkrétně ředkvičky, špenát, roketu a trvalou cibuli. Vyšlo to tak asi na půlku záhonu. Ředkvičky budeme (snad) sklízet na podzim, špenát a roketu bych rád nechal přezimovat. Později plánuji do toho záhonu ještě zkusit vysít na zimu bob a možná ještě něco. Prostě máme pokusný záhon pro novou sezonu.
Na chalupě to zase bylo na otočku a sklizeň v podstatě to samé jako týden předtím. Dost ačokči a pár rajčat odrůdy „Sunviva“. Jinak většina rajčat už vypadá, že je po smrti. Stupické určitě a nové tři odrůdy taky nevypadají dobře. Z celého záhonu jsme sklidili jedno rajče, navíc nic moc velikost a ani chuť nebyla nějak zázračná. Pozitivem jsou pomalu dozrávající a schnoucí fazole, které možná budeme příští týden sklízet. Aspoň první várku na semínka.
Třetí týden jsme už měli plán, a to sklizeň mrkve. Zase jsem ale chtěl aspoň trochu kosit a manželka samozřejmě sklidit to, co je potřeba. Na sobotu byla předpověď pro celkem vysoké teploty, ale dopoledne se to ještě dalo, tak jsem raději šel hned kosit. Pokosil jsem kousek problematického úseku se spoustou mravenišť a všechno nahrnul ke stromkům v blízkosti. Buď tam příští rok rovnou vysadíme brambory, nebo to co zbyde, odvezu na nějaký záhon.
Manželka sklízela, co bylo potřeba. Tento týden to bylo zase hlavně o rajčatech. Začali dozrávat větší rajčata odrůdy „Mountain Merit F2“. Je to takový pokus, co se z toho vyvine. Doufám že stabilní, plísní odolná odrůda s většími plody. Zatím stejně jako minulý rok je u prvních plodů problém s hnijící špičkou, co znamená špatné vstřebávání vápníku. Snad budou další plody lepší a do budoucna s lepší kvalitou půdy možná tento problém o vymizí. Divoká rajčata už ani všechny nesklízíme. Je jich zkrátka moc a sklizeň je pracná. Manželka nahrabala něco málo brambor k jídlu a vylomila další cukrovou kukuřici. Jinak máme ještě celkem dost ovoce. Trochu jahod a ostružiny, které budou asi pomalu končit. Ale začínají ve věším zrát maliny, takže ve výsledku je to skoro stejné.
Po sklizních, kosení a obědě jsme se pustili do mrkve. Minulý týden nám přišlo, že na záhonu skoro žádná mrkev není. Za vinu jsme to připisovali hlavně hlodavcům, protože tunelů bylo na záhoně až moc. Tento týden ale bylo vidět, že u mrkve začala růst nová nať a hned bylo vidět mrkve na záhoně víc. Asi jak bylo dlouho teplo a sucho, tak nať uschla, a teď po deštích a malém ochlazení začíná růst nanovo. To samé jsme viděli u řepy. Celkem jsem váhal, jestli vůbec mrkev sklízet, nebo ne. Obvykle ji totiž sklízíme o dost později. Mrkev je pak větší a lépe vydrží uskladnění. Zkusili jsme vykopat pár mrkví a nebyla až tak špatná, jak jsem si myslel. Jenom je dost kořenů menších. Ty jsme plánovali vzít domů do Prahy, očistit je, nakrájet a zamrazit. Stejně tak ty mrkve, které byly nějakým způsobem poškozené. Ty větší a nepoškozené mrkve uskladníme na chalupě.
Nakonec jsme se rozhodli sklidit jenom jeden záhon. Vysévali jsme tam mrkev z vlastních semínek. Odrůda původně „Katrin“, teď to bylo takové různé. I něco divokého mezi tím. Jinak ale mrkev chuťově hodně dobrá. Oproti tomu, co se dá běžně koupit v obchodě, je to jiná liga. Mrkev jsme vybírali rycími vidlemi a házeli do kolečka. Na lavičce u kůlny jsme pak nať odstranil a mrkev roztřídili podle toho, co půjde k uskladnění na chalupu a co do Prahy ke zpracování. Po jednom sklizeném záhoně jsme už měli dost. Ani ne tak kvůli práci, ale začalo být fakt horko. Takže jsme očistili a roztřídili mrkev a nať hodili zpátky na záhon. Ať se aspoň část vrátí do půdy.
Po sklizni mrkve už jsme měli dost a do ničeho dalšího velkého se nám nechtělo. Tak jsme to využili a šli sklidit nějaká semínka. Já řepu a manželka kytky. U řepy jsme na jaře vysadili pár hezkých bulev, co přezimovaly na chalupě. Semínka už teď byla hezký suchá, počasí ke sběru semínek vhodné, tak nebylo na co čekat. Manželka sbírala semínka kytek, co nám rostou různé po zahradě. Hlavně měsíček, který je zastoupený asi nejvíc a dost se množí i samovýsevem. Pak nám celkem dobře roste Černucha damašská, která se taky vysévá sama. Dalšími druhy kytek si nejsem jistý. Do jedné krabičky nasbírala i nějaký mix. V podstatě to, co nám roste na zahradě a co nesežerou slimáci.
Letos se dost zadařilo slunečnicím. Ty manželka vysela různě na konce záhonu, když jsme vysévali něco jiného. Ne každý rok se povedou, ale letos si nemůžeme stěžovat. Máme mix různých odrůd. Ty nějak neřeším, protože se mi líbí všechny a spíše je máme kvůli hmyzu, něž abychom je chtěli nějak využívat. Ono i tak, když semínka dozrají, tak je většinou vyzobou ptáci. Akorát manželka si nařeže nějaké menší kvetoucí slunečnice do vázy pro potěšení. Tento rok jsme se ale rozhodli nějaká semínka sklidit pro výsevy na další rok. Protože nám ptáci semínka sklidí ještě před tím, než jsou úplně zralá, natáhla manželka na pár vybraných a opylených květu silonovou punčochu. To by snad mělo zabránit vyzobání semínek ptáky. Pro ty i tak zůstalo ještě dost nechráněných slunečnic.
Před odjezdem na chalupu jsme ještě sundali ze záhonu s ředkvemi (a vodnicí) ochrannou textilii. Ředkve jsou už dost velké, a i tak mi přijde, že období dřepčíků je za námi. Druhé výsevy se celkem povedli a zůstalo i něco z prvních výsevů, takže záhony vypadají v pohodě. Teď se už jenom těšit na sklizeň.
Na chalupě jsme vyložili mrkev k uskladnění a šli se podívat na záhony. U rajčat bída. Pár zralých plodů u odrůd „Sunviva“ a „Resibella“. Zbytek odrůd neskliditelný kvůli plodům napadených plísní. U ačokči klasicky dobrá sklizeň a největší radost nám udělala fazole. Už bylo dost suchých lusků ke sklizni. Určitě máme dost osiva pro příští rok. Zase je to takový mix různých barev. Pořád čekáme na šarlatovou fazoli. Ta má suverénně největší lusky. Některé snad i 30 cm, ale asi i kvůli tomu pořád neschne. Zatím je průběh sezony dobrý, tak snad by mohla i normálně dozrát. Okurku jsme sklidili jenom jednu. Rostliny bohatě kvetou, ale plody tam není vidět. Nevím, co se letos s okurkami děje.
Tak to byl souhrn toho, co jsme na našich pozemcích dělali za poslední tři týdny. Na příští týden plánujeme začít sklízet brambory. Zatím nevím, jestli všechny, nebo jenom částečně. Nať už je uschlá, takže by šlo všechny, ale z chalupy jsme do auta vzali jenom omezený počet přepravek, které možná nebudou stačit. Uvidíme příští týden při sklizni. Pokud se sklizeň protáhne do dvou týdnu, tak další článek zase udělám jako souhrn více týdnů.
