Začátky, neboli motivace
Jak vlastně vznikla myšlenka pořídit si zahradu? Celé to byl proces trvající několik let. I když možná bylo semínko vloženo už v dětství.
Pocházím z malé vesnice, kde zahrada, kus pole a různé množství zvířat k tomu, patřili k běžnému vybavení každé domácnosti. Práce kolem toho byla každodenní, protože hlavně co se zvířat týká, tak ty chtějí jíst a pít každý den, ostatně stejně jako my, lidé. Nějak zvlášť mě to nebavilo, ale byla to prostě součást života na tehdejší vesnici, tak jsem to dělal a moc nepřemýšlel.
Pak přišel rok 1989 a s ním změny. Družstva (JZD) začala pomalu krachovat, stejně jako u nás ve vesnici, a lidé zjistili, že když už nemůžou přinést z JZD prasátko a nějaké krmení k tomu, tak to není s tou výhodností hospodaření žádná sláva. Pak když se objevili supermarkety, tak to už byly poslední hřebíčky do rakve někdejšího seriózního hospodaření. Lidí se ze zaniklých družstev přesunuli do nových montoven ve městech, kde si v supermarketech koupili relativně levné potraviny.
Taky jsem v té době měl názor, že proč se dřít na poli, když si to můžu levně koupit v supermarketu. Dnes si říkám, jaký jsem byl blbec. Ale tak to prostě bylo a lidi si asi museli prožít těch několik následujících let (desetiletí), aby se začali vracet k půdě. Popravdě si už nevzpomínám, jak chutnala zelenina a ovoce v době, kdy supermarkety přišli. Jenom posledních pár let vím, že už mi to nevyhovuje a chci něco jiného. S láskou vzpomínám na vlastní výpěstky před revolucí, i když to bylo vypěstováno klasickými pěstebními postupy a občas se použila nějaká ta chemie (hlavně postřiky na škůdce).
Po škole jsem se přestěhoval do Prahy a začala další etapa mého života. Ztratil jsem úplně kontakt s půdou a pěstováním a ani mi to nechybělo. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že za pár let budu mít zahradu a něco pěstovat, tak bych si myslel, že se zbláznil. Nicméně ale muselo uplynout ještě několik let, než se to stalo realitou.
Už od mládí jsem se zajímal o přírodu a záleží mi na její ochraně. Pak jsem měl nějaké období, kdy jsem se zajímal i o politiku. Pak toho najednou začalo být moc a začal jsem si uvědomovat, že je něco špatně na tomto světě. Že je něco špatně s námi lidmi. Nakonec to dospělo do takového stádia, že jsem chtěl „utéct“ z této společnosti. Dnes vím, že je to hloupost a v podstatě to nelze, ale k tomu se musí člověk dopracovat.
Chápal jsem to tak, že jediný způsob, jak se pokusit utéct od společnosti, je co největší schopnost si zajistit základní životní potřeby, jako je jídlo, voda, energie. Představa byla taková, že se přesunu z Prahy někde na vesnici, kde si dopěstuji co nejvíce potravin sám, vodu budu mít z vlastní study a energie jsem zatím neřešil. Tím se sníží množství peněz, které budu potřebovat vydělat a tím pádem budu „svobodnější“ v tom, co můžu, musím, nebo nemusím dělat.
Na začátek jsem se věnoval hlavně té produkci jídla. Snažil jsem se získat údaje o produkci (výnosech) jednotlivých plodin, jejich výživnosti apod. Z toho jsem chtěl odvodit plochu potřebnou k tomu, abych mohl změnit svůj život (uniknout ze systému).
Někdy v průběhu vyhledávání údajů o výnosech a plodinách jsem narazil na informace o permakulturních metodách hospodaření. Bylo to pro mě jako světlo na konci tunelu. Něco, co mi dalo motivaci na dlouhou dobu dopředu. S nadšením jsem studoval stránky různých permakulturních guru v Česku, ale i jinde a říkal jsem si, jaká je to paráda a že mám cíl na dosah. No, bylo to hezké období, ale … Více o permakultuře a jak ji chápu já, ale radši v samostatném článku.
V té době jsem byl v takové, dá se říct až revoluční náladě. Chtěl jsem všeho nechat, koupit kus pole, maringotku a žít jinak. Nebýt manželky, tak nevím jak by to skončilo. Asi bych ale tvrdě narazil. V té době také začalo první hledání vysněného pozemku, které trvalo asi rok. Dokonce jsme se byly na pár pozemcích i podívat, ale žádný se nezdál vhodný. Ono taky v té cenové kategorii, kterou jsme si nastavili (do 100 000 Kč), to není žádný zázrak.
Mezitím jsem ale stále studoval metody pěstování a ten prvotní revoluční zápal pomalu slábnul. Touha po změně ale nevyprchala. Od hledání pozemku byla pak asi rok a něco pauza. Po té roční pauze, posilněný o hodně více informací, jsem začal s hledáním pozemku zase a asi za půl roku hledání se povedlo a měl jsem pozemek na realizaci svých představ.
Velkou inspirací pro mě byly i pořady s českým názvem „Na Chalupě“ (anglicky asi River Cottage). Když jsme ještě měli televizi, tak manželka ráda koukala na různě pořady o vaření, přestavbách baráků, nebo o zahradničení. Já jsem občas nakouknul a někdy mě i něco zaujalo. Tak jsem narazil i na pořad „Na Chalupě“. Kuchař, který bydlí v Londýně, se rozhodne, že už má dost ruchu velkoměsta a odstěhuje se na anglický venkov. Tam se snaží si dopěstovat vlastní potraviny a vaří z nich různá jídla. Přitom se snaží navazovat kontakty s domorodci.
Na seriál jsem narazil v období, kdy jsem to cítil stejně, jako ten anglický kuchař. Proto mě to hodně oslovilo a jenom utvrdilo v přesvědčení, že to jde, když se chce. Velkou zásluhu na úspěchu seriálu u mě, ale i u hodně lidí na světě, má hlavní představitel, Hugh Fearnley-Whittingstall. Hodně charismatický člověk, který to umí skvěle podat. Viděl jsem hodně dílu, některé vícekrát a klidně bych se na to kouknul znovu. Kdo to neviděl, tak doporučuju. Je to hodně inspirativní.
Asi na základě úspěchu anglické verze vznikl pořad se stejným tématem, ale tentokrát z Austrálie. Taky dobře udělané a inspirativní. V jednom díle, kde si australský kuchař dělal snídani, tak řekl, že všechno co má na talíři, pochází z jeho zahrady. Tehdy jsem si řekl, že to chci. Abych si mohl říct, že všechno co mám na talíři, pochází z mé zahrady. To se v podstatě povedlo později už v prvním roce pěstování. Není to tak, že bych byl úplně potravinově soběstačný, ale některá jídla jsou už i ze 100 % složená z toho, co jsme vypěstovali na naší zahradě. A je to fakt skvělý pocit.
Dobrý den, jak velkou louku jste tehdy kupovali? Zatím jsem se to nikde nedočetla. Děkuji.
Dobrý den. Podle katastru to bylo nějakých 3960 m2. Ne úplně celá plocha ale byla rozumně využitelná, takže reálně máme asi tak 3500 m2.
Dobrý den, moc děkuji za reakci. Četla jsem to s tím oplocením a je pravda, že to není taky jen tak, že když si člověk koupí pozemek, louku, tak to neznamená, že smí cokoliv…nebo kdyby někdo chtěl chatku tam na nářadí apod., lidé kradou…Tak taky nesmí. Nebo rekreačně přespat, tak nesmí to být ani chatka (stavební úřad), leda mobilní karavan apod. na kolečkách, pokud jsem to dobře pochopila, co jsem kde četla, to by stačilo ohlásit jen, když rekreačně, pokud trvale tak opět přes úřady žádost apod., sítě v nedohlednu. Asi jde i nějakou část vyjmout ze Zem. půdního fondu na žádost, podle mě se dá vše řešit, ale vždy to stojí čas a peníze. Výhoda když tam je voda, potok, rybník apod. Jinak dešťová voda. Babička měla na baráku jen elektriku, studnu vyschlou, zahradu plnou ovoce a zeleniny, pěstovala vše celý život, různé druhy, dokud neumřela, strýcové pak už se nestarali… Přirozené prostředí pro člověka, příroda, pěstovat, klid, pohoda, ne stres. Ať se Vám daří krásně dál pěstovat.
Dobrý den. Když jsme pozemek hledali a kupovali, tak jsme tam plánovali i bydlení. Věděl jsem, že s tím budou problémy, ale prostě jsem už nějaký pozemek chtěl, abych mohl pěstovat. Oplocení je asi nutnost, pokud se nebude jednat jenom o nějaký hodně extenzivní sad a každý strom individuálně chráněný. Ze začátku jsme to málo nářadí vozili v autě, nebo schovávali po pozemku v seně. Později je ale potřeba i ta kůlna. Koupili jsme hodně malou a nikoho se na nic neptali. Zatím nikdo nic neříkal. Pár krát jsem byl na obci za starostou aspoň se představit a říct mu o našem záměru. Když jsem ale viděl, že bydlení není na pozemku reálne, našli jsme si ještě další pozemek s chalupou. Co se na pozemku dá dělat hodně záleží i na tom, co je v územním plánu obce a pak samozřejmě na obci a zastupitelstvu. Pokud ale koupím pozemek v obci, kde nikoho neznám a jezdíte tam jednou týdně, tak je těžké něco prosadit. I kdyby byla na obci ochota, tak je to na roky. Smířili jsme se s tím. Zahradu máme jenom pro pěstování zeleniny a ovoce. Plné zázemí a pozdější bydlení máme na chalupě. Na zahradě máme z infrastruktury jenom vrt, protože voda je přece jenom hodně důležitá. U vrtu problémy se schvalováním nebyli. Přejíždíme z jednoho pozemku na druhý. Něco pěstujeme na zahradě, neco na chalupě. Je to náročné časově i fyzicky, ale nechtěli bychom se vzdát ani jednoho pozemku. Každý je jiný, ale dobře se doplňují.
Taky přeji ať se daří, pokud už něco pěstujete. Pokud ne, tak zase ať brzy budete.
Dobrý den. Pozemek tak haktar na pěstování 😀 a byla by fajn aspoň Maringotka(Tiny House) na kolečkách leda nebo něco takového, co je mobilní, to pak jde snad i na tu louku… Sleduji jen lokality pro mě dostupné, kam by člověk mohl i denně…To zase jim vykrádají často, ač tam nic není, tak jim to poškodí. Taky na to nářadí. Pěstovat zkuste i melouna, mě lákají hlavně borůvky 🙂 Pozemek ,kde je i potůček je výhoda se zavlažováním, jinak vrt zcela chápu 🙂 A mít vlastní vodu bude i do budoucna výhodné. Tak ten vrt jste chtěli logicky , pěstovat, zavlažovat, je to ochrana půdy dá se říct. Já se dívala třeba louky různé, doslova trvalý travní porost , někdy jde vyjmout něco na stavbu, ale když tam nejsou sítě tak je to často jedno, když je třeba jediná stavba 400 m daleko a taky rybník. V létě by tam byl člověk pořád , ale i běžné víkendy a po práci také, právě hlavně na to pěstování. Blbý jak pár set metrů od města, že to láká různé existence…Jinak kolem pole, voda, tak zase na zavlažování a pěstování ok. Zatím mohu jen na větší terase bytu pěstovat, ale ideálně bych za čas prodala a šla se pást na louku 🙂 Někdy si lidé pořizují hodně psů , na oplocený pozemek, kotec pro ně ale pak si stěžují , že tam jezdí denně skrz psy a že jim je lidé otrávili apod. Někdy i že jim ukradli. To máte super, pozemek a i chalupu se zahradou. Náročné fyzicky ano, ale udržujete se tak fit a pak vidíte ty výsledky, plody.
Moc děkuji a ať se Vám daří dál vše pěstovat a zapisovat.
Dobrý den. Pokud Vám můžu poradit, začnete v menším. Já jsem taky chtěl na začátku hektar, ale nesehnal jsem vhodný pozemek za rozumnou cenu. I tak jsem ale na začátku chtěl pěstovat všechno, nakoupil spoustu stromu, keřů a pustil se do vytváření záhonů. Na začátku je hodně motivace, takže to nějak jde a člověk se raduje z každé maličkosti. Později to ale člověka dožene. Pokud chcete velký pozemek a na něm velkou produkci, tak je to hodně práce. My můžeme zatím na pozemek jenom jednou týdně a za ten jeden den nás tam čeká spousta práce, kterou nestíháme. Pak si musíme vybírat podle priorit. Dopadne to tak, že sice máte všeho hodně, ale nic není „pořádně“. Pak to hodně demotivuje, když máte spoustu záhonů, ale na každém např. jenom 50% možné produkce. Pět let se snažím to nějak dohnat, ale prostě to nejde. Takže jsem zařadil zpátečku a už radši jdu cestou kvality nad kvantitou. Pak i nějaká mini zahrádka může přinést více potěšení, než ten hektar pole / louky.
Jinak ještě k tomu hektar. Možná jste také četla různé články od lidí, kteří se zabývají permakulturou a rodovými statky. Tam je často jeden hektar jako nějaké magické číslo. Myslím si ale, že lidí, kteří žádný podobně velký pozemek neměli a zatím možná ani nic nepěstovali, si nedokáží představit, jak velká to je plocha a co to obnáší ji obhospodařit. Hektar je plocha 100 x 100 m. To je 400 m obvod. Jenom pokud to budete chtít oplotit, tak je to spousta peněz a práce. My jsme si dělali plot sami, trvalo to dva dny těžké práce a úplně nejlépe udělané to není. Když jsem poptával firmu, tak nám poslali nabídku na více než 90 tis. Kč (materiál + práce). Z toho je práce více jak 70 tis. A to máme pozemek méně než poloviční.
Pak je otázka, co s tak velkým pozemkem chcete dělat. Jasně, perma guru radí vysadit větrolamy, ovocný sad (jedlý les), zeleninové záhony, … Všechno je to obrovské množství práce nejlépe pro tým lidí. Pro větrolam a jedlý les je na tak velký pozemek potřeba doslova stovky stromů. Pořádně je vysadit není práce pro jednoho člověka na den. Pokud by někdo chtěl na hektar jenom zeleninové záhony, tak to se v jednom člověku ručně zvládnout nedá. Jeden farmář z Kanady, kterého sleduji, farmaří na 0,7 h. Jsou na to tři lidi od 9 do 17 hod., 6 dní v týdnu. To je sezona. Zbylé 2-3 měsíce v roku cestují. Nevím, jak velkou rodinu máte, ale pokud chcete zeleninu a ovoce jenom pro sebe, tak si myslím, že takových dobře naplánovaných 1000-1500 m2 stačí. My máme na zahradě 44 zeleninových záhonů. Každý z nich má 8 m2 (8×1 m). To je 352 m2 pro zeleninu. Všechny záhony jsme zatím ani nevyužívali a i ty co jsme využívali, tak to nebylo na 100 %. Z toho máme dost zeleniny pro nás dva na celý rok a ještě něco prodáme. K ploše záhonů je samozřejmě ještě potřeba přičíst cestičky, které v našem případě budou zabírat skoro stejně velkou plochu jako samotné záhony. I kdybych to trochu přeháněl, tak záhony + cestičky zaberou 600m2. Zbytek našeho asi 3500 m2 pozemku zabírá louka, kde jsou vysazené stromy a keře. Z těch zatím není úroda skoro žádná. Kdybychom využívali záhony „pořádně“, tak by pro nás klidně stačilo i takových 400 m2 zeleninových záhonů včetně cestiček. A to pěstujeme i na plochu náročné plodiny jako brambory a dýně. K tomu přidáte pár ovocných stromů na nějaké menší podnoži a takových 20-30 ovocných keřů (rybíz, angrešt, borůvka, …). V pohodě se vejdete možná i do 1000 m2.
Mohl bych psát ještě dlouho, ale už i tak se moc vykecávám, tak ještě něco málo v vodě. To je potřeba nepodceňovat. Pokud není potok rovnou na pozemku, nebo u hrany pozemku, tak je studna nutností. Jenom vysadit jeden strom chce klidně 10-20 l vody. K jedné sazenici zeleniny je to tak 0,5 – 1 l vody. Jinak i když je v blízkosti potok, nebo nějaký jiný povrchový zdroj vody, tak legálně nemůžete z něho čerpat vodu jenom tak. I využívání povrchových zdrojů vody podléhá povolení vodoprávního úřadu. Asi nikdo nebude řešit, když si občas zajdete k potoku s kbelíkem. Ale pokud by někdo chtěl založit zavlažování pozemku na vodě z potoka (čerpadlo), tak to legálně nejde jenom tak, že hodím čerpadlo do potoka a zalévám.
Jinak ještě co se týká krádeží, tak taky jsme měli nevítané návštěvníky. Ukradli nám kultivátor a ještě nějaké drobnosti. Jsme u menší vesnice, ale i tak se tomu nemusíte vyhnout. Asi jiná situace by byla, kdybychom tam bydleli. Zatím se musíme spolehnout jenom na to, že většina lidí má ještě nějaký morální blok a nepůjde jenom tak krást na cizí pozemek.
Dobrý den, moc děkuji za informace, rady. Musím uznat , že máte pravdu. Babička pěstovala vše. Já mám byt, pozemek nemám(sleduji nemovitosti roky), ale reálně bych časem musela prodat byt a mít bydlení buď z práce nebo sehnat od města a pozemek větší z dlouhodobého hlediska,(jistě půjdou časem výše) určitě bych pěstovala jen jednu věc postupně. Ještě to nerealizuji, protože si uvědomuji, že představy a realita je často rozdíl. 🙂 Muži jsou realisté a já si dávám cíle reálné. Tento rok si dělám průzkum a podívám se jinde , kde vyzkouším si , poptám se a tím více poznám realitu. A ano voda, pozemek jsou základ. Oplocení, u většího jsem si říkala, že by to byl extrém…Kdysi jsem podnikala v gastru, předala pak. Lidé někdy pěstují jednu věc a zakládají si na to s.r.o rovnou, mají brigádníky. Voda je rozhodně potřeba. Babička byla docela na samotě a to víte, že tam se snažilo lidi okrádat…Naivní nejsem, lidé chtějí peníze a ideálně nedělat, řeší slovně druhé , ve skutečnosti jen sebe. Iluze si o nikom nedělám. Ano pak někdy méně je více. V tom souhlasím. Je vždy více možností v životě…..
Moc děkuji za vše a ať se Vám daří. Denisa